Hloubky zimy 04
26. červenec 2010 | 22.40 |
HLOUBKY ZIMY
Autor: Cosmic
Kapitola 4
Hermiona
Existovalo pár určitých ulic a míst, kterým se Harry poslední čtyři roky za každou cenu vyhýbal. Jedním z těch míst byla stará ulice s obchodem z červených cihel Purge and Dowse Ltd. Tento obchod byl také vchodem do nemocnice St. Munga. Tady se obvykle pohybovali čarodějové a čarodějky všech věkových kategorií každý den v kteroukoliv noční i denní hodinu. Když Harry opustil kouzelnický svět, rozhodl se, že sem už nikdy nevkročí. Myra, Darius a Candy se na něj dívali divně, pokaždé, když odmítal projít touhle určitou ulicí.
Nyní tu opět stál před výlohou s ohavnými figurínami, které byly oblečené v zelených nylonových šatech. Tělo se mu slabě chvělo nepříjemným pocitem. Byl nervózní, ale cítil toho daleko více. Strach. Strach ze vzpomínek, které se mu vrátí a rozdrtí ho, i když tu bude jen stát. Strach ze vzpomínek, které přijdou, až vejde. Strach z tváří, které by mohl uvidět a ještě více z tváří, které už uvidět nemohl.
V pátém ročníku tady stál s Ronem, Ginny a ostatními Weasleyovými, všichni napjatí a nedočkaví na zprávy o Arthuru Weasleyovi.
Proč je tady? Ptal se sám sebe znovu stále dokola. Obrátil se k odchodu odtud nejméně osmkrát. Ale když už chtěl vykročit, vzpomněl si proč je tady.
Malfoy.
Malfoy potřebuje jeho pomoc.
A pokud do St. Munga nepůjde, Malfoy může zemřít.
Všichni zemřou.
-
Harry se zamyslel a poprvé si dovolil vzpomenout – Stejně zemřou. Lidé umírali, to byl koloběh života. Nepozastavoval se nad faktem, že s myšlenkou na Malfoye, je konečně chopen se postavit a bojovat proti hlasům ve své hlavě. Kdyby nad tím přemýšlel, stál by tu celé dny a stále jen přemýšlel. Pak by, ale bylo nejspíš příliš pozdě, pokud vezme v úvahu, že Malfoy je nyní v bezvědomí a podle mínění sestry se již neprobudí.
Malfoy zemře a Harrymu se ta myšlenka ani v nejmenším nelíbila.
"Jsem tady za Hermionou Grangerovou." Řekl konečně Harry jasným hlasem. Síla jeho hlasu ho překvapila.
Výloha se změnila a Harry jí prošel. Stejně jako předtím, když přišel do St. Munga mudlovským způsobem, bylo sklo cítit spíš jako voda, než něco pevného.
-
Recepce byla přeplněna lidmi, podobně, jako tomu bylo v mudlovské nemocnici, do které po havárii přivezli Malfoye. Ale nějak mu recepce St. Munga připadala daleko veselejší. Oddělení pro dlouhodobě nemocné bylo vzdáleno od recepce co nejvíc. Harry se zabalil do svého pláště – starého, opravdového kouzelnického pláště, protože chtěl přitáhnout na sebe co nejméně pozornosti. Připadalo mu to zvláštní, mít na sobě opět plášť. Nakonec to byly čtyři roky a celou dobu nosil jen mudlovské oblečení. Plášť v sobě nesl vzpomínky – byly to ty, které pustil dovnitř, ale pak je potlačil.
Šel k recepci, kde seděla vítající čarodějka. Tvář měla zadumanou a rudé tváře. "Co potřebujete?" zeptala se, když Harry přistoupil k pultu.
"Já – já hledám Hermionu Grangerovou." Řekl Harry nerozhodně, náhle si uvědomil, že Hermiona vůbec v nemocnici St. Munga pracovat nemusí. Mohla se odstěhovat do jiného města – nebo jiné země – a on by to ani nevěděl. Mohla –
Jeho myšlenky byly přerušeny, když čarodějka řekla. "Léčitelka Grangerová pracuje na čtvrtém podlaží v oddělení úrazů kouzly. Osmé dveře po vaší pravici vedou na její oddělení. Další!"
-
Harry byl vděčný, že ho díky její nevšímavosti nikdo nepoznal. Rychle odešel pryč od recepce a všech lidí směrem k výtahu. Uvnitř kabiny byly jen další dvě osoby, matka s dítětem. Zjistil, že touží mít svůj neviditelný plášť, pro případ kdyby mu někdo přeci jen věnoval pozornost. To byla jedna z věcí, kterou opravdu postrádal, když opustil magický svět, aby vedl úplně mudlovský život.
Čtvrté patro bylo tiché a připomínalo mu mudlovskou nemocnici, ve které strávil poslední týdny dost času. Odpočítával dveře, jak procházel chodbou, než dorazil ke dveřím s cedulkou KLETBY. Ruce se mu třásly, když otáčel klikou a vcházel dovnitř. Ocitl se na další chodbě s pokoji na obou stranách. Některé měly dveře otevřené, ale Harry si toho nevšímal. Chtěl jen rychle najít Hermionu – a nemohl se dočkat chvíle, kdy odtud bude moci odejít. Myšlenky na Malfoye se mu skoro z hlavy vytratily. V tuto chvíli byl schopný si jen uvědomit, že existuje důvod proč je tady, ale jaký důvod to je, si vzpomenout nemohl. Jediné co chtěl a co naléhavě cítil, byla touha odtud odejít.
-
Z jednoho pokoje vyšel léčitel a když si všiml Harryho zamířil k němu.
"Mohu vám nějak pomoci, pane?" zeptal se.
"Hledám léčitelku Grangerovou." Řekl Harry.
"Aha. V pořádku. Jste její přítel?"
Harry nejistě přikývl, nevěděl jestli výraz "přítel", je ještě pravdivý, když spolu nemluvili už pár let. Léčitel si zřejmě Harryho nejistoty nevšiml. Vedl ho dolů chodbou až nakonec zabočil do malého, útulnějšího pokoje na konci chodby. Ležely zde všude stohy pergamenů a na některé z nich právě brka něco sama zapisovala. Okolo stolu stálo pár židlí. Dvě ženy, obě zřejmě léčitelky seděly u stolu, popíjely čaj a bavily se. Harry předpokládal, že tohle byla jejich kancelář. Jedna z nich, ta která seděla tváří k němu, byla malá blondýna s modrýma očima. Druhá měla známé hnědé kudrnaté vlasy – a seděla k němu zády.
"Grangerová, tenhle muž s tebou chce mluvit." Řekl léčitel, který sem Harryho dovedl.
Žena s hnědými vlasy se otočila, hrnek čaje stále v rukách. V následující vteřině se šálek roztříštil o zem a čaj se rozlil po podlaze. Hermiona si toho nevšímala a jen zírala na Harryho, který se rošťácky usmál.
"Ahoj Mione." Řekl tiše.
-
"Um, Becky mohla bys - nechat nás na chviličku?" zeptala se tiše Hermiona.
Beckyiny oči přejížděly z Harryho na Hermionu a zpátky, předtím než krátce kývla a opustila místnost. Když míjela Harryho, všiml si, že je opravdu malá, dosahovala mu sotva do poloviny hrudníku. Dveře se za ní zavřely, Hermiona konečně vykřikla a radostně se vrhla na Harryho.
"Harry! Můj bože, to je tak skvělé tě zase vidět!" říkala hlasem tlumeným jeho hrudí.
"To je, no, je hezké tě taky vidět Mione." řekl Harry mírně, dojatý tak vřelým přivítáním. Čekal, že ho zahltí vzpomínky, které očekával, ale žádné nepřicházely. Jeho mysl byla naplněna tím co se dělo tady a teď.
"Jak se máš?" zeptala se Hermiona a táhla ho ke stolu, aby se posadil na jednu z židlí. Pak si sedla vedle něj. "Je to už tak dávno!"
"No. Já vím." Řekl Harry. Vůbec nevěděl jak se má chovat – nakonec to byl přeci on, kdo se tenkrát rozhodl odejít. A připadalo mu nevhodné přiznat, že kdyby měl jinou možnost tak by sem nikdy nepřišel.
Tichý hlásek v hlavě mu říkal, že měl na výběr – nemusel s Malfoyovou situací mít nic společného. Bylo to jen jeho rozhodnutí. Ale Harry ten tichý hlásek okřikl.
-
Mezitím Herimona konečně domluvila a prohlížela si Harryho. Také si všimla jeho ticha a rozpaků. Něco bylo špatně, říkal jí to její vnitřní smysl.
"Harry?" řekla tázavě a její hlas byl náhle tišší než předtím.
Harry se na ní podíval se skoro popleteným výrazem.
"Proč jsi sem přišel, Harry?" zeptala se.
S malým, sarkastickým úsměvem řekl jen "Malfoy", jako by to jedno slovo mohlo vysvětlit všechno.
"Malfoy?" opakovala Hermiona. Znělo to skoro šokovaně a podivným tónem, který Harry nemohl pochopit. Její oči byly divoce rozšířené když opakovala, "Draco Malfoy?"
Harry kývl. "Potřebuji tvojí pomoc. No ve skutečnosti, Malfoy potřebuje tvojí pomoc. To je důvod, proč tu jsem."
"Proč mu chceš pomoct?" zeptala se Hermiona a znělo to skoro zhrozeně.
"Protože, nechci nechat někoho, kdo je ochrnutý od pasu dolů, zemřít v mudlovské nemocnici. A nezáleží na tom jak zní jeho příjmení, ne když mu mohu pomoci." Odpověděl Harry. Ačkoliv o tom nechtěl přemýšlet, věděl, proč Hermiona vypadá tak šokovaně.
"I když je to on?" vyprskla na něj nevěřícně.
"I když je to on," řekl s konečným rozhodnutím, které jí přinutilo na něj pátravě zírat, aby nakonec pokrčila v souhlasu rameny.
Přemýšlela o tom pár vteřin a emoce se jí rychle střídaly v obličeji. Harry zjistil, že jí ve tváři neumí tak dobře číst, jako toho byl schopný na škole, neměl ponětí co si myslí. Konečně něco co vypadalo skoro jako úsměv jí roztáhlo ústa a ona kývla.
"Musím si jen vzít pár věcí."
O pár minut později, byla zpátky, oblečená v mudlovských šatech, připravená k odchodu.
........................................................................................................................
Hermiona vlastnila auto.
Samozřejmě, když si uvědomil, že oba její rodiče byli mudlové, nebylo to tak těžké pochopit. Řekla mu, že kromě práce v nemocnici, také chodí na universitu, aby se naučila něco o mudlovské lékařské vědě. I její malá část mudlovských vědomostí, jí evidentně už přišla v několika případech vhod, při její práci léčitelky.
"Je tu spousta věcí, které si pamatuju z mudlovské školy, před Bradavicemi. A přišly mi vhod při mojí práci v St. Mungu." Řekla hrdě Harrymu.
Harry jí poslouchal jen na půl. Pozoroval Hermionu jak řídí auto plnými ulicemi večerního Londýna se zřejmou lehkostí. Za ty čtyři roky se z ní stala žena. Naposledy když jí Harry viděl, byla stále mladá dívka – velmi inteligentní – ale přesto dívka. Nyní si nechala narůst vlasy do pasu a měla je sepnuté do copu. Její tvář vypadala také starší, více vyspělá než předtím, oči jí zářily znalostmi, které mohla získat jen životní zkušeností. Harry zjistil, že přemýšlí o Brumbálovi, když sledoval svoji bývalou nejlepší přítelkyni.
-
Hermiona ztichla, ale Harry si toho ani nevšiml. Na vteřinu se k němu obrátila a řekla:
"Tak řekneš mi konečně co je opravdu s Malfoyem?"
Harry potřásl hlavou, aby si jí vyčistil, když si uvědomil, že se ho Hermiona na něco zeptala. "No." Řekl a proklínal svojí nevýmluvnost. "Nevím co je s ním." Prohlásil tiše.
"Říkal si, že má horečku, která nechce ustoupit a nereaguje na mudlovské léky. Ale proč je v mudlovské nemocnici? Harry?"
"Měl nehodu, víš." Harry odsekl, náhle naštvaný. "Nehodu na motorce. Srazil se s autem. Bang." Tleskl rukama jako by to chtěl předvést a donutil Hermionu sebou cuknout. "Sanitka, nemocnice a spousta doktorů. Má zlomenou páteř. Je ochrnutý. Řekl jsem ti to. Měl zlomenou nohu, ruku a taky pár dalších kostí. To už je, ale myslím teď v pořádku. Teď zbývá jen páteř a pak najednou onemocněl."
-
V autě se rozhostilo ticho. Harry se upřeně díval z okna a ignoroval Hermionin ustaraný výraz. Nikdy se nechtěl do kouzelnického světa vrátit! Nechtěl tu být. Chtěl být doma, ve svém bytě, dělat úkoly na přednášky na universitě, psát svojí novou knihu a prostě ignorovat minulost. Přesně tak jak to dělal minulé čtyři roky. Ale ne, osud se zase přihlásil a všechno znova vytáhl napovrch. Rozbil klidnou hladinu jeho existence. Musel přivést Draca Malfoye zpátky do jeho života a přinutil Harryho se z nějakého hloupého důvodu se znovu starat. Ale on se nechtěl starat, nikdy se o to neprosil.
Harry dumal po zbytek cesty – což bylo víc než jen pár minut, až Hermiona zaparkovala auto před mudlovskou nemocnicí. Vystoupil beze slova.
Hermiona ho také beze slova následovala do třetího patra. Nikdo jim nevěnoval pozornost, i když bylo po návštěvních hodinách, dokud nedorazili na třetí podlaží. Ta samá baculatá sestra, kterou Harry viděl předtím, k nim nyní přišla.
-
"Návštěvní hodiny skončily, pane Evansi." Řekla jim. "A mimochodem pan Malfoy je v bezvědomí, tak že jeho návštěvou nic nezískáte."
"Tohle je Hermiona Grangerová." Harry řekl jako by baculatá sestra neřekla ani slovo. "Je specialistka a osobní lékařka pana Malfoye. Je tady, aby se na něj podívala." Lhal pro jednou s lehkostí, a i když sestra vypadala skepticky, nakonec si povzdechla s řekla. "Potřebuji vidět vaše doklady."
Naštěstí Hermiona rozuměla tomu co Harry dělá. Vytáhla papíry s pečetí St. Munga ze své tašky. A zatímco je sestra četla, Hermiona popadla svou hůlku a zamumlala rychle kouzlo. Náhle se sestřin podezíravý výraz změnil v úsměv.
"No všechno vypadá v pořádku, doktorko Grangerová." Řekla. "Pojďte se mnou, vezmu vás k panu Malfoyovi."
-
Malfoyův pokoj byl temný, jediné světlo, které tu bylo, přicházelo z pouličních lamp a pronikalo skrz závěsy. Malfoy ležel na posteli, vrstva potu dělala jeho pokožku lesklou a jeho blond vlasy vypadaly rozcuchaně. Z dálky vypadal nepřirozeně, ale když přišli blíž i Harry, který neměl vůbec žádné lékařské znalosti, mohl vidět, že blondýn je nemocný, velmi nemocný.
"Má nebezpečně vysokou teplotu – 42,3." Řekla sestra. "A nereaguje na žádné léky, které mu dáváme. Obávám se, že pokud bude mít takovou horečku ještě další den, už se nikdy neprobere."
Hermiona obešla postel postavila se na Malfoyovu pravou stranu a řekla sestře. "Mohla byste nás nechat na pár minut o samotě? Potřebuji zkontrolovat pár věcí."
"Samozřejmě." Odpověděla sestra. Harry přemýšlel jestli její náhlý souhlas se vším co Hermiona řekne má co dělat s předešlým kouzlem. Ať to bylo jakkoliv, baculatá sestra rychle opustila pokoj. Harry a Hermiona stáli každý na jedné straně Malfoye.
-
Hermiona zamumlala dvě rychlá kouzla a náhle sádra z Malfoyovy nohy a ruky zmizela. Obě končetiny nyní byly srostlé a v pořádku.
"Vezmi ho za ruku." Poručila Harrymu Hermiona. "Buď ale opatrný – spravím mu záda tak jak budu umět za chvíli, ale teď mu především musím snížit teplotu."
Harry kývl, opatrně zvedl Malfoyovu ruku a propletl prsty druhého muže se svými. Hermiona udělala to samé na druhé straně. Pak volnou rukou pozvedla hůlku a vyslovila kouzlo. "DECREACIO."
Harry pocítil náhlý výboj energie proletět z Malfoyovy ruky do jeho vlastní, pak skrze jeho ruku až do srdce. Ta energie sebou přinesla pocit tepla a lechtala ho v hrudi.
"Nepouštěj ho." Řekla Hermiona hrubě.
Šimrání narůstalo do pocitu horka a pak do pálení. Náhle si Harry uvědomil, proč mu Hermiona řekla, aby ho nepouštěl – pokud by ho neupozornila předem, udělal by to. Pálení začalo být bolestivé a on cítil jak jeho srdce bije rychleji každou další uplynulou vteřinou. Cítil jak se mu motá hlava a popadl pevně okraj postele, aby neomdlel.
Pak to náhle přešlo.
"Už ho můžeš pustit." řekla Hermiona a pustila sama Malfoyovu ruku. Z jejího chování i tónu řeči čišel chlad.
-
Harry ho nepustil, místo toho se zeptal Hermiony. "Co jsi udělala?"
"Poslala jsem nemoc z jeho těla do tvého." Řekla Hermiona. " tedy většinu."
Harry na ní zíral s otevřenou pusou. "Cože jsi udělala?"
Hermiona se slabě usmála. "Není to tak hrozné jak to zní." Řekla "ten virus co Malfoy měl, byla velmi lehká nemoc. Ale Malfoy má dva problémy – a) je ochrnutý a tak jeho tělo nereaguje na virus správně, a za b) sestry ho ládují mudlovskými léky."
"Proč nejsou mudlovské léky dobrá věc?" zeptal se Harry.
"Harry, vzpomínáš si jak vypadal Lucius Malfoy?" zeptala se na oplátku a Harry kývl. Hermiona pokračovala, "on a Draco, jsou oba blondýni s aristokratickými rysy a jsou velmi hezcí, že ano?"
"Er, no jistě." Připustil nejistě Harry, odmítal říct taková slova o někom, jako byl Malfoy. I když to byla pravda.
"Dobře Harry, zjednoduším ti to. Matka Luciuse Malfoye byla víla. To dělá z Luciuse poloviční vílu a Draco je víla ze čtvrtiny."
"Ale vždycky se honosili, jak jsou čistokrevní!" řekl Harry.
"Ano, ale být potomkem víly není tak špatné." Řekla Hermiona. "Lidé si o nich myslí, že jsou krásní a oni mají jisté magické schopnosti, tak .... Mimo to lidé měli ve zvyku zavírat oči před vším co se týkalo Malfoyových. Nebo tedy měli předtím. V každém případě, víly nejsou schopné se vypořádat s mudlovskými léky, stejně jako nejsou schopné se vypořádat s určitými lektvary. Částečné víly tento rys zdědily také."
-
Právě v tu chvíli, se zmiňovaný Malfoy na posteli slabě pohnul. Harry rychle pustil Malfoyovu ruku, právě když se šedé oči otevřely. Malfoy párkrát zamrkal, aby si jeho oči zvykly na to, že opět vidí.
"Pottere?" zeptal se, stejně slabým hlasem, jako měl naposledy, když spolu mluvili před pár hodinami. Přejel pohledem kolem a zašilhal na Hermionu aniž by jí poznal.
"Jak se cítíš?" zeptala se ho Hermiona bez toho, že by se představila.
"Příšerně." Řekl Malfoy. "Kdo ... ?"
"Oh, znáš mě jako Grangerovou." Řekla Hermiona ledovým hlasem. "Nebo možná jako mudlovskou šmejdku."
Malfoy to nekomentoval, ani neukázal jakékoliv poznání nebo šok na své tváři. Místo toho se zeptal. "Co tu děláš?"
"Zachraňuju tě od jisté smrti." Odpověděla Hermiona. "Teď se podívám, co můžeme udělat s tvými zády."
-
Mávla hůlkou nad Malfoyovým nehybným tělem a mumlala složité kouzlo. Nad postelí se objevilo množství čísel a písmen. Harry neměl vůbec ponětí co písmena znamenají, ačkoliv hádal, že to jsou věci, které se Hermiona naučila během své léčitelské výuky.
Hermiona mávla opět hůlkou a všechna písmena zmizela.
"S tvou paralýzou nemůžu udělat nic." Řekla. " Pokud by tě přivezli do St. Munga okamžitě po tvé nehodě, byli bychom schopni tě celkem lehce uzdravit, ale ve stavu, jakém je to nyní, ne. Alespoň, ale dám na tvá záda stabilizační kouzlo, takže budeme moci tuhle věc –" ukázala na konstrukci kolem Malfoyova těla. "dát pryč. Tak budeš mít možnost jít domů. Stále budeš na kolečkovém křesle a nebudeš schopný se příliš pohybovat, ale být doma je pro tebe lepší, protože stejně sestry a doktoři pro tebe nemohou vůbec nic udělat. Po pravdě řečeno, spíše tvůj stav jen zhorší, když tě budou cpát mudlovskými léky."
Malfoy zavřel oči a něco velmi tiše řekl.
-
"Cože?" zeptal se Harry, který promluvil poprvé od té chvíle co se Malfoy probudil.
"Nemám domov." Opakoval Malfoy, jen tentokrát trochu víc nahlas.
Harry se zamračil, ale Hermiona nevypadala překvapeně, nebo, že jí to nějak zajímá. "Máš nějaké jiné místo kde můžeš žít?" zeptala se ho a udržovala při tom ten samý chladný a lhostejný tón, který měla od té doby co přijeli do nemocnice.
"Něco najdu." Řekl Malfoy a jeho hlas byl náhle také chladný. "Jen udělej to zatracený kouzlo. Zmizím z vašich životů a vy si nebudete muset dál trápit vaše hezké malé hlavičky. "
Hermionina výraz zůstal stejně ledový. "Fajn tedy."
Harry ustoupil, když Hermiona vyřkla další složité kouzlo, které nikdy předtím neslyšel. Modrá mlha vytryskla z její hůlky a obklopila Malfoye. Vydal bolestivý, ale zadržovaný povzdech. Harry přemýšlel jak moc velkou bolest mu kouzlo způsobilo, ale raději to nechtěl vědět.
Modrá mlha postupně vsákla do Malfoyova těla a na sekundu jeho kůže zazářila modře. Pak všechno zmizelo a pokoj opět potemněl.
-
"Dobře. Kouzlo udrží tvoje záda stabilizovaná a bezpečná, takže se můžeš přesunout do kolečkového křesla bez nebezpečí. Zjistíš, že stále nemůžeš otáčet hlavou, nebo příliš zvedat ruce, protože to by mohlo poškodit tvou míchu." Vysvětlovala Hermiona. "Kouzlo bude postupně ustupovat, jak se budou tvá záda uzdravovat. Za čtyři týdny, by mělo být kompletně pryč a ty se budeš moci pohybovat, tak jak to bude po tvém zranění možné."
Malfoy kývl hlavou, jak mu kouzlo dovolilo, ale stále nic neřekl. Hermiona ani neočekávala nějaké poděkování, vzhledem k tomu s kým měla co dočinění. Mávla znova hůlkou, Malfoyova hlava se lehce zaklonila a ze rtů mu uklouzl výkřik. Udivený Harry sledoval Hermionu.
"Co jsi udělala?" zeptal se a položil ruku na Malfoyovo rameno. Malfoy se pod jeho dotekem třásl, pot mu zalil čelo a rychle dýchal.
"Kouzlo na kontrolu měchýře a střev, které obvykle používáme na ty, kteří jsou dočasné uvázáni v St. Mungu na lůžku." Řekla Hermiona. "Dovolí mu cítit, když bude mít potřebu, což by jinak nemohl. Je to tak Malfoyi?"
Malfoyovi zrudly tváře a Harry si uvědomil že "umytí" nebyla jediná věc, kterou sestra dělala, když tu byl minule na návštěvě a ona přišla. Harry cítil jak také jeho tváře rudnou.
"Dík." Zamumlal nakonec přeci jen Malfoy.
Hermiona na to pouze zvedla obočí a pak se otočila na Harryho.
-
"Musím se vrátit do St. Munga." Řekla. "Moje směna ještě neskončila a já slíbila, že se vrátím jak budu moci. Jedinou věc co s ním teď musíš udělat"- kývla směrem k Malfoyovi - "je sundat tu konstrukci a najít pro něj kolečkové křeslo. Jsem si jistá, že potom už bude v pořádku."
Harrymu se vůbec nelíbil Hermionin chladný tón, ale nijak to nekomentoval.
"Oh." Vzdychla, když si na něco vzpomněla. Vyndala z kabátu dvě lahvičky. "Tady." Řekla a dala jednu Harrymu. "To je pro tebe, vypij to po jídle, lektvar zabrání, aby tě Malfoyův virus infikoval. I když tomu moc nevěřím, ale vezmi si to pro jistotu. A tohle." Pokračovala, otočila se k Malfoyovi a položila mu lahvičku na klín, "To je pro tebe, až budeš v pořádku. Jednu kapku třikrát denně, pomůže to tvým zádům uzdravit se. Budeš mít slabou horečku ještě pár dní, protože jsem nemohla odstranit z tebe všechen jed najednou, ale budeš v pořádku."
Znepokojené zavření očí a zamumlané "mhm" bylo všechno co řeklo Harrymu a Hermioně, že Malfoy poslouchal co říkala.
"Nezapomeň na svůj lektvar dnes večer Harry." Řekla Hermiona a poslala mu přísný mateřský pohled.
"Jasně." Harry řekl, zmateně jako vždycky. Začal přemýšlet o tom, jestli je mu souzené být zmatený za všech okolností. Alespoň právě teď to tak vypadalo.
Hermiona šla ke dveřím a když už skoro vycházela otočila se a řekla, nějak jemnějším hlasem.
" A Harry? Nečekej zase čtyři roky, nežli si přijdeš se mnou popovídat. Dobře?"
Lehce se usmála a Harry si najednou vzpomněl, jakou skvělou přítelkyní mu byla po celých sedm let.
........................................................................................................................
Baculatá sestra vypadala trochu zmateně, když se Harry zeptal na kolečkové křeslo pro Malfoye. Ale na nic se nevyptávala – vypadalo to, že cokoliv to bylo za kouzlo co na ní Hermiona použila, bylo silné. Nechala Malfoye podepsat jeho vlastní propouštěcí papíry a pak jen stála a hloupě jim mávala na rozloučenou, když šli k výtahu.
Nyní stáli – no Harry stál a Malfoy samozřejmě seděl, před nemocnicí v úplné tichosti.
Konečně po patnácti minutách ticha, toho měl Harry dost. "Kam se chystáš jít?"
"To není tvoje starost, Pottere." Odpověděl Malfoy domýšlivě.
"Dobře, dobře." Rozhodil Harry rukama do vzduchu a zamumlal. "Byla to jen otázka."
"Proč jsi pořád tady?"
Harry se otočil a opravdu se podíval dolů na Malfoye. Připadalo mu to hloupé. Malfoy sedící v kolečkovém křesle a on se nad ním tyčí ve stoje. Ve stejný okamžik si uvědomil, že si nemůže dost dobře kleknout vedle Malfoye. Nezáleželo na tom, jak by to zmíněného Malfoye potěšilo. Vidět před sebou Harryho klečet na koleni. Pro Harryho to byla otázka pýchy a pohodlí. A být shrbený, to opravdu nebyla moc pohodlná pozice.
Harry si uvědomil, že stále neodpověděl Malfoyovi na jeho otázku. Ale protože, Harry na tu otázku odpověď vlastně neznal, zůstal raději zticha.
"Pottere, neignoruj mě." Řekl Malfoy.
"Podívej, nechceš zůstat přes noc u mě? Můžeš odejít hned zítra ráno, ale v tuhle chvíli, nemá cenu trmácet se někam jinam. Jsi možná v kolečkovém křesle, ale díky tomu kouzlu se nemůžeš hýbat, takže nemůžeš jít nikam. "
Malfoy na něj zíral, když Harry vyjmenovával jeho slabosti. Harry měl pocit, že Malfoy nenávidí všechno co ho dělá na pohled slabým, teď stejně jako v minulosti ve škole.
Malfoyovo ticho způsobilo, že se Harry začal cítit nepohodlně a tak řekl. "Podívej nemusíš, je to jen nabídka a – "
"Fajn." Odsekl Malfoy. "Půjdu, ale jen na dnešní noc."
"Samozřejmě." Řekl Harry, ačkoliv v duchu uvažoval kam by tak mohl chtít jít zítra ráno. Stále se nebude moci hýbat, stejně jako tomu bude po celé následující čtyři týdny.
-
Harry chytil držadla vzadu na Malfoyově křesle a vyrazil k domovu bez Malfoyova dovolení.
Noc byla chladná, ale nebe bylo čisté a Harry na něm mohl pozorovat hvězdy. Ulice po kterých šli, byly tiché. Jen tu a tam se objevila toulavá kočka. Harry beze slova tlačil Malfoyovo křeslo a pokoušel se jít tam, kde byla cesta bez hrbolů. Těch několik kamenů přes které přeci jen přejeli, způsobilo, že pokaždé celé Malfoyovo tělo nadskočilo. Kouzlo nedovolovalo žádný náhlý pohyb jen jedné části těla.
"Promiň." Zamumlal, když přejel křeslem navzdory své snaze přes další nerovný povrch chodníku.
Malfoy mu neodpověděl. Harrymu to připadalo, že snad blondýn trucuje.
Harry si povzdechl a dál tiše tlačil křeslo.
K bytu dorazili ani ne za dvacet minut. Tady se ocitli před prvním velkým problémem.
"Nech mě hádat." Řekl Malfoy jak se díval na schody. "Bydlíš v tom nejvyšším patře."
"No to ne." Odpověděl Harry, "Bydlím ve třetím, ale je to stejně špatné."
Malfoy vydal dlouhý a útrpný povzdech. "A jak navrhuješ, že tohle vyřešíme?"
"Můžeš spát tady." Vtipkoval Harry, jen aby zaplnil ticho, když jeho mozek pracoval na vyřešení problému.
"Víš co." Malfoy odsekl. "Já tady nechci být a ty mě tu taky nechceš. Tak proč mi nezavoláš taxi a já odjedu."
"Nebuď hloupej." Bránil se Harry se stejnou intensitou. "Nemáš kam jít a nikoho kdo by se o tebe postaral – ano, smiř se s tím, že potřebuješ někoho, kdo by se o tebe staral! Nemůžeš sám jíst, dostat se sám kamkoliv, jít do koupelny nebo všechno ostatní co je potřeba, abys byl schopen žít sám. Takže zmlkni a přestaň celou dobu kňučet."
-
K jeho údivu Malfoy opravdu ztichl, i když výraz jeho tváře zůstal velmi kyselý.
Harry si povzdechl. "Nevidím jinou možnost jak tě dostat nahoru než, že tě vynesu a pak půjdu pro křeslo."
"Zatraceně to snad ne."protestoval Malfoy. "Nikam mě neponeseš, jako nějakou slečinku v nesnázích. Běž si pro hůlku a použij kouzlo."
"Nekouzlil jsem čtyři a půl roku a nezačnu s tím právě teď." Řekl Harry.
"Máš na sobě kouzelnický plášť – tak jak těžké může být jedno kouzlo?"
"Ne. Já nemám hůlku."
"Pak běž a najdi jí! Nikam mě neponeseš."
"Chceš spát tady venku?" odsekl Harry.
Draco vypadal jako by chtěl vzdorně překřížit ruce přes prsa, ale kouzlo mu je nedovolilo zvednout víc než jen centimetr z jeho klína. Jeho výraz byl ještě naštvanější, když si to uvědomil.
"Seru na tebe Pottere." Zamumlal vztekle.
"Já taky," řekl Harry a zvedl Malfoye z křesla navzdory blondýnovu urážlivému křiku. "Sklapni Malfoyi."
-
Tentokrát Malfoy neztichl a nepřestal nahlas Harryho urážet celou cestu do třetího patra. Když vyšli nahoru Harry oddechoval námahou. Nést Malfoye nebyla hračka a Harry byl rád, když dorazili do apartmá.
"Tak tady bydlíš?" Odfrkl Malfoy. "No to je hrůza."
Harry opravdu neočekával nic jiného než takový komentář. Vzhledem k tomu, že bylo skoro jedenáct hodin v noci, a on právě svou bývalou školní nemesis vynesl do třetího patra, a vůbec celý jeho dnešek byl hrozný, hodil Malfoye bez nějakých ohledů na pohovku. Věděl, že kouzlo udrží Malfoyova záda v bezpečí.
"Můžeš spát tady." Zavrčel a odešel zpět dolů pro křeslo.
Když se konečně dostal zpátky nahoru – asi po dvaceti minutách, které potřeboval, aby konečně pochopil jak může složit křeslo a vynést ho složené – Malfoy spal, navzdory nepohodlné pozici, ve které ho Harry nechal. Malfoyovo tělo leželo natažené a ztuhlé na pohovce, díky Hermioninu kouzlu. Svaly vypadaly jako by pracovaly celou dobu a udržovaly Malfoyova záda rovná.
Harry pozvedl oči ke stropu sám nad sebou a šel k blondýnovi. Opět zvedl Malfoye a vykročil s ním k ložnici. Skoro se zasmál při pomyšlení, jak to musí vypadat. Harry Potter nese Draca Malfoye do své ložnice.
Tentokrát Harry položil Malfoye na postel jemněji a přetáhl přes něj přikrývku. Malfoy vypadal ve spánku mnohem hezčí, jeho tvář byla uvolněná a nehyzdila ji žádná stažená grimasa.
Nádherný, řekla Hermiona.
Když měsíční světlo ozářilo Malfoyovu tvář a tělo musel Harry uznat, že měla pravdu. Ucítil jak se v něm uvnitř něco pohnulo, ale rychle tento směr myšlenek potlačil. Ještě tohle k tomu všemu opravdu nepotřeboval.
S povzdechem Harry popadl polštář z postele, druhou pokrývku ze skříně a vrátil se do obývacího pokoje, kde je položil na pohovku. Předtím než se sám uložil ke spaní, vypil lektvar, který mu dala Hermiona. Pak se pokusil usnout.
-
-
-------------------------------------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 04 | bara1982 | 27. 07. 2010 - 00:00 |
| RE: Hloubky zimy 04 | bacil | 27. 07. 2010 - 16:41 |
| RE: Hloubky zimy 04 | caroline | 28. 07. 2010 - 09:43 |
| RE: Hloubky zimy 04 | nade | 05. 08. 2010 - 17:30 |