Zraněný 16

ZRANĚNÝ

Autor: ReeraTheRed

Kapitola 15

Lupin seděl na nemocniční posteli a ospale mrkal. Sluneční světlo prostupující oknem bylo mlhavé díky pozdnímu odpoledni. Vrhalo dlouhé stíny na podlahu. Podíval se na postel vedle sebe a obavou se mu stáhl žaludek, jakmile uviděl, že je prázdná. Úlevně si oddechl, když zahlédl Seva-psa jít nejistě uličkou. Harry šel pomalu za ním.

Pes se podíval rozmrzele za sebe na Harryho, pak se vyhoupl na postel, lehl si a položil hlavu na polštář. Harry se posadil na křeslo mezi postelemi. Vypadal líp než ráno. Bylo vidět, že se umyl a převlékl. Jeho tvář byla stále bledá a napjatá, ale pohyby měl mnohem uvolněnější. Ani ve tváři nebylo znát tu předešlou bolest a také do očí se mu vrátilo světlo.

"Nikdy předtím jsem neviděl psa, který by používal toaletu." Poznamenal Harry a přesunul se na křesle do pohodlnější polohy.

"Noo, ano. Je to trochu neobvyklý pes." Odpověděl Lupin.

"Viděl jsem dnes Hermionu a Rona." Hlásil s malým úsměvem Harry. "Oba byli vzhůru a madam Pomfreyová povídala, že budou za pár dní úplně v pořádku."

Lupin mu úsměv oplatil.

"To jsem rád."

"Taky říkala, že jsi na tom daleko lépe než by očekávala. A že budeš možná první vlkodlak, který si vybuduje imunitu proti stříbru."

"Ano, vypadá to, že se uzdravuju mnohem rychleji. Bude to ironie, pokud mi Bellatrixina rána udělá laskavost."

Harry na moment zavřel oči. Pak se mu na tváři objevila úleva. Vypadal skoro radostně, v porovnání s tím jaký výraz na ní měl ráno. Přišla k nim madam Pomfreyová.

"Čas na lektvary." Třásla lahvičkou v ruce. Odlila přesnou dávku do poháru a podala ho Lupinovi. Pak se otočila k Harrymu. "Tohle mám pro něj." kývla hlavou směrem ke psovi a podávala mu něco, co vypadalo jako kulička z chleba. "Lék je uvnitř."

"Já mu to dám." Řekl Harry a vzal si od ní kuličku. Madam Pomfreyová se tázavě podívala na Lupina a pak kuličku podala Harrymu.

Harry si sedl na postel a držel kuličku na ruce před tlamou Seva-psa.

"No tak chlapče." Řekl a přitiskl mu kuličku k nosu.  Pes odtáhl pohoršeně hlavu a podíval se na Remuse.

"To je v pořádku. Potřebuješ to sníst, je to pro tebe dobré."

Pes ho chvíli probodával pohledem, pak se natáhl dolů a s velkou důstojností si vzal kuličku z Harryho ruky. Harry se usmál a poplácal ho po hlavě.

"Hodný pes." Řekl. Sev-pes ztuhl a Harry potřásl hlavou.

"Pořád se mě bojí, jako kdyby si myslel, že ho praštím, i když jsem na něj hodný."

"Myslím si, že to je přesně to, co očekává." Řekl opatrně Lupin. "Muselo to být způsob, kterým se k němu chovali, tam kde byl předtím."

"Hmm, pak musel předpokládat, že mu vždycky ublíží, bez ohledu na to co udělal." Řekl Harry. "Nebyl u Malfoyů, že ne? I když to by mi Dobby řekl, kdyby tam byl."

No Severus u Malfoyů skutečně nějaký čas byl, jen ne tak jak Harry předpokládá.

"Udělal jsi s ním za jednu noc veliký pokrok, Harry."

"Jenom proto, že byl zraněný a nemohl ode mě utéct nebo mě kousnout."

"Ale fungovalo to. Přestože na tvoji přítomnost reagoval nejhůře ze všech. Na to, aby tě akceptoval, se muselo buď stát něco extrémního, nebo by to vyžadovalo spoustu času."

"To všechno jen proto, že někdo jako já k němu byl krutý." Harry nepřestával drbat psa na uších. Sev-pes se neuvolnil a Lupin si všiml, že mezi nimi udržoval malý odstup. Ale na druhou stranu se ani neodtahoval.

Drbání ti je příjemné, že ano. To já znám. Pomyslel si Lupin.

"Co se s ním stane?" zeptal se Harry. "Až skončíš jeho trénink, nebo to, co s ním děláš?"

Lupin se zarazil.

"Má místo kam půjde." Řekl.

"Takže má domov a rodinu co na něj čeká?"

"Něco takového." Odpověděl Lupin.

Harry se zamračil, ale nereagoval na to. Sev-pes se na posteli pohnul. Byl nyní méně napnutý a oči se mu začaly zavírat.

"Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkal ráno."

Lupin naklonil hlavu a sledoval Harryho.

"Mluvil jsem o tom dneska tak trochu s Hermionou. Říkala, že tak dlouhou dobu, jakou budu nenávidět Snapea, bude mít on díky tomu nade mnou moc. A já to nedokážu nechat za sebou, a brát to jako minulost."

"Ano."

Harry se nadechl a zamračil. "Taky říkala, že pokud ho nepřestanu nenávidět, nakonec budu stejný, jako Snape. Stejný, jako když on stále nenávidí mého otce a mě."

Lupin kývl. "A co si o tom myslíš?"

Harry seděl bez hnutí.

"Myslím si, že má pravdu." Chvíli soustředil svůj pohled na psa, kroutil jeho dlouhou srst mezi prsty. Sev-pes hluboce vydechl a zavřel oči úplně.

"Uvázl v tom, že ano? Tak dlouho jak bude stále nenávidět mě a mého otce, bude stále takový, jaký je."

Lupin přikývl.

"Ano. I když v jeho případě je to komplikovanější. Daleko složitější, protože on nenávidí sám sebe a nemůže odpustit především sám sobě." Zamračil se, cítil se jako by Severuse zrazoval tím, že tohle říká.

"Částečně si myslím, že je to jeho vlastní vina, že si to způsobil sám," řekl Harry. "víš, myslím to, když jsi říkal, že byl skoro šílený z toho, že musel chodit k Voldemortovi. Byla to jeho volba, stát se smrtijedem. Jak by se dalo odpustit něco takového?" Harry zíral na podlahu. "Ale taky vím, že to není tak jednoduché."

Pak se Harry podíval na Lupina.

"Nechci si to myslet. Byl bych šťastný, kdybych ho mohl ze všeho vinit a dál ho nenávidět. Za všechny ty hnusný, malicherný věci, co udělal mě a mým přátelům. Jenom pro něj samotnýho. Chápu přesně, co myslel můj otec tím, když říkal, že to bylo lehké nenávidět ho jen proto, že existoval."

Lupin sklonil hlavu.

"Ale vím, že je to špatný. Pokud toho nenechám, jsem stejně špatný, jako Snape. Protože já vím a chápu, proč nenáviděl mého otce." Zašklebil se. "Ale taky vím, že mi zachránil život a to víckrát než jednou. A já místo vděčnosti jsem cítil spíš vztek. Jenže to je přesně to, jak se cítil on, že ano? Když ho můj otec zachránil, to byl důvod, proč mého otce nenáviděl ještě víc."

Lupin přitakal

"Ano."

Harry se křečovitě usmál.

"Je to pěkně děsivé, co? Uvědomit si, že jsem přesně takový, jako Snape v mnoha věcech. No rozhodl jsem se, že neudělám stejnou chybu a nebudu jako on. Nenechám se ovládnout nenávistí, kterou jsem cítil v minulosti." Pokrčil rameny.

"Neříkám, že mu odpouštím, byl ke mně hnusný od chvíle, co mě poprvé potkal. A taky moc dobře vím, že to všechno nebyla jen komedie pro Draca. Vím, že mě nenávidí. Chci se jen dostat někam, kde ho prostě nebudu na oplátku nenávidět já."

"A co si o něm hodláš myslet?" zeptal se Lupin.

Harry se zhluboka nadechl.

"Nemám ho rád. Myslím si, že je to umaštěný zmetek. Ale myslím, že se mu muselo stát něco opravdu hrozně ohavného, když ho to přinutilo stát se smrtijedem," Opět se zhluboka nadechl. "A taky si myslím, že musel mít pěkně hrozný život už dlouho předtím, který ho udělal takovým jakým je. Dobře vím, že se to pokoušel napravit, jak nejlépe dovedl." Harry se nepřestával dívat na zem.

"Vím jaké to je, být šikanovaný a nemít žádné přátele. Vzpomínám si, jak mi bylo mizerně, předtím než jsem přišel do Bradavic. Byl to pro mě zázrak přijít sem, ale dokážu si představit, proč to pro něj bylo peklo."

Lupin kývl, a Harry pokračoval.

"Nikdy jsem mu nepoděkoval, za všechny ty situace, kdy se kvůli mně vystavoval nebezpečí. Často mi zachraňoval život, nebo se o to pokoušel. Dlužím mu poděkování."

"No určitě by to nepřijal příliš dobře, pokud bys to udělal." Řekl Lupin. "Určitě ne v tom stavu v jakém je teď. Možná někdy jindy. Až bude připravený to slyšet, a já doufám, že někdy bude." Pokrčil rameny Lupin a pokračoval.

"Ale jak jsi řekl, měl opravdu hrozný život a to na něm zanechalo velmi hluboké rány. Je daleko těžší uzdravit rány na duši, než ty na těle."

Harry se podíval na psa a přikývl.

"Doufám, že se uzdraví." Řekl a podíval se s rozpačitým a nezbedným úšklebkem na Remuse.

"Vidíš – opravdu jsem to myslel upřímně. No, asi ho už možná nikdy neuvidím a tak si můžu dovolit být velkorysý."

Remus pokrčil rameny a usmál se.

Lupina probudil zvuk klapajících drápů o podlahu. Otevřel oči. Bylo pozdní ráno, to odhadl podle světla ani se nemusel dívat na hodiny. Madam Pomfreyová ho již předtím vzbudila s jeho dávkou lektvaru a snídaní, ale on potom znovu usnul. Jak se mu zostřoval zrak, dokázal rozeznat další postele. Pak tu byl Sev-pes, a nepokojně přecházel sem tam v uličce mezi nimi.

Ano, madam Pomfreyová říkala, že bude na nohou dřív než já.

Přesunul se na polštářích. Sev-pes si ho všiml a hned přišel ke straně jeho postele. Hlavu měl ve stejné výšce jako Lupin. Remus se na něj usmál.

"Dobré ráno." Pozdravil Remus psa.

Pes se natáhl a Lupin ucítil jeho studený čumák na tváři. Usmál se. "Ano, taky se uzdravím. Děkuju."

"Oh, jsi už vzhůru. Madam Pomfreyová řekla, ať ti dám tohle, až se probudíš." Ozval se Harryho hlas. V ruce držel pohár, natáhl se a podával ho Remusovi. Lupin se na něj pochybovačně díval, potom si povzdechl a vypil ho tak rychle jak jen mohl.

Není to tak hrozné.

"Tak co cítíš se už lépe?"

Lupin kývl.

"Ano, myslím, že ano. Možná mě dnes Poppy pustí na pár minut z postele."

Harry se usmál.

"To jsem rád."

Lupin kývl směrem k Sev-psovi.

"Zato on už vypadá skoro v naprostém pořádku a připravený odtud odejít."

"Nechce tě opustit." Informoval ho Harry.

Lupin o tom na chvíli přemýšlel, pak se podíval na psa. Zvedl ruku a vzal do dlaně jeho tvář. Dlouze se mu díval do očí.

"Nešel bys na chvíli ven s Harrym?"

Sev-pes se trochu odtáhl.

"Já budu v pořádku, budu tady spát a ty si potřebuješ protáhnout nohy. Jen na malou chvíli." Lupin se podíval na Harryho. Ten si kleknul vedle psa.

"No tak chlapče pojď se mnou ven. Slibuju, že jen na chvilku." Položil ruku na psův krk. Sev-pes se podíval na Harryho a pak zpět na Lupina. Harry se postavil a udělal několik kroků uličkou směrem ke dveřím.

"Tak pojď."

"Běž." Povzbudil ho Lupin.

Sev-pes mu věnoval poslední pohled, pak se otočil a následoval Harryho ven ze dveří.

Byla to skoro celá hodina, než se oba vrátili. Madam Pomfreyová mu právě nesla oběd, když se Harry vrátil zpátky. Sev-pes klusal za ním. Nevyskočil na svou postel, místo toho se vyhoupl na Lupinovu a lehl si mu u nohou. Se zájmem v očích pozoroval Lupinův oběd. Madam Pomfreyová se usmála.

"Řeknu některému z domácích skřítků, aby něco přinesli i pro tebe, jestli chceš." nabídla Harrymu.

"Děkuju." Souhlasil Harry a posadil se do křesla. "Klidně začněte, profesore, já počkám."

"Byly nějaké problémy?" zajímal se Lupin, když si nabíral lžící polévku a podával kus chleba psovi.

"Ne, byl v pohodě. Stále si nechce moc hrát, ale rád běhá. Většinou jsme se jen procházeli."

"Jistě, předpokládám, že je to spíše pes na práci než na hraní." Podotkl Lupin.

"Ano je to hlídací pes." Odpověděl zamyšleně Harry. "Měl jsem celou dobu pocit, že mě pořád hlídá."

Usmál se na psa a pak podíval na Lupina.

"Dal jsi mu vůbec nějaké jméno?"

"Ne, já... no vlastně ne."

"Potřebuje jméno. Potřebuju na něj venku nějak volat."

"Předpokládal jsem... no, možná dostane jméno, až bude ve svém novém domově." Vykrucoval se Lupin.

I když pravda je, že on už jméno má a já mu nechtěl jiné dát.

"Tak, já mu budu říkat Shadow." Řekl Harry, podíval se na psa. "Líbilo by se ti to? Co říkáš – Shadow."(Stín)

Sev-pes mu pohled oplatil, ale jeho výraz byl nečitelný.

"Taky, chtěl jsem se zeptat. Říkal jsi, že půjde do nového domova."

"Ano."

"Nemohl bych si ho si ho nechat já?"

"Umm,"  Honem něco musíš vymyslet! "Už si ho zamluvili."

"Někdo, kdo se o něj ani nezajímá a nepomáhá mu?"

"To není, to není na mě Harry. To je pro teď všechno co ti můžu říct."

Harry se posadil, ale Lupin na něm viděl, že ho nepřesvědčil.

Budu si muset vymyslet nějaký příběh. Budu muset lhát.

Domácí skřítek se v tu chvíli objevil s tácem jídla. Nechal ho levitovat před Harrym. Ten si vzal sendvič a odlomil z něj velký kus.

"Vem si Shadow." Řekl a držel jídlo před psem. Sev-pes nad nabídkou přemýšlel, pak se naklonil a podávané sousto si vzal.

"Hodný pes." Chválil ho Harry, poplácal ho po hlavě. Harry se zabořil do křesla, ale do svého dílu sendviče se nezakousl. Zamračil se jako by o něčem přemýšlel. Lupin čekal.

"Venku, jsem zaslechl Blaiseho a nějaké další zmijozely bavit se."

Lupin se na něj podíval.

Harry měl teď oči upřené na svůj tác. "Kde je teď? Myslím Snape."

"Odešel z Bradavic. A nepředpokládám, že má někdy v úmyslu se vrátit."

"Ale víš kde je, že ano?" Harry se podíval přímo na Lupina. "Blaise a ostatní měli o něj strach, že se možná nevrátí. Nikdy." Očima probodával Lupina.

"Je v bezpečí," řekl Lupin. "pro teď." Remus se musel přemáhat, aby se nepodíval na psa.

Harry ho stále pozoroval.

"Takže co? Je teď zavřený v St.Mungu?"

"NE," vyslovil Lupin příliš nahlas a násilně. "Ne." řekl znovu tentokrát již tišeji. "Proč si myslíš, že je tam?"

"No, podle způsobu, jakým se o něm zmijozelští bavili, jsem si uvědomil, že bych si to dokázal představit.  Je přece pravda, že neměl a nemá až tak lehký život, ne? Není šťastný a nikdo ho nemá rád. Zmijozelští ho podporují, ale on se s nimi moc nepřátelí. Jediný přítel, kterého má, jsi ty."

Lupin zavřel oči, Harryho slova se velmi bolestně podobala těm, co mu řekl ten den sám Severus.

"Jak jsem řekl Harry. Je v bezpečí. Přesto dobře jsi podotkl, není šťastný. Prožil toho špatného opravdu příliš mnoho. Stalo se mu dost hrozných věcí, které z něj udělaly člověka jakým je."

"Hmm." Zamumlal Harry. Přesunul křeslo ke konci Lupinovi postele, a tác s jídlem ho následoval, jako by ho měl přivázaný na provázku. Harry zase začal drbat uši Seva-psa. Tentokrát pes neztuhnul a dovolil to.

"Hmm." Opakoval. "Není tak snadné převychovat člověka, že jo? To není stejné, jako tady s tím psem."

"Ne. Není." souhlasil Lupin.

Harry se díval na psa. Se-pes mu pohled přímo oplácel. Jeho černé oči se setkaly s Harryho zelenými. Žádný zlý pohled, žádná známka hněvu.

"Jsou si dost podobní." Řekl Harry velmi pomalu."Snape a tady ten pes."

"Err, no ano. Velmi podobní." Odpovídal mu zaskočený Remus.

"Stále nazlobení a na každého vrčí a štěkají."

"Ano." Souhlasil Lupin a zabořil se zády do polštáře.

Harry sledoval psa.

"Je to kvůli tomu protože se bojíš, je to tak Shadow?" zeptal se ho a stále ho drbal na hlavě. Sev-pes naklonil hlavu.

"Snape se bojí také?" zeptal se Harry. "Je to tak?"

Lupin zaváhal.

"Ano. Myslím, že Severus prožil větší část svého života ve strachu. Zcela určitě těch pár minulých roků, které byl Voldemort zpátky. S vědomím, že může být každou chvíli prozrazen."

"To není přesně to, co jsem měl na mysli. Neříkám, že to pro něj bylo lehké, špehovat Voldemorta. Dokážu si představit, že z toho by se musel zbláznit skoro každý. Ale..." podíval se na psa. "Je to jako s ním-" kývl směrem k Sev-psovi "- bojí se každého, protože má strach, že mu každý jen ublíží. Proto, jak jsi říkal, na každého hned vrčí."

"Ano." Souhlasil Remus a Harry kývl.

"Snape taky hned na každého vrčí, že jo? A to nemá nic společného s Voldemortem, je to mnohem starší záležitost. Už od té doby, co jste byli spolu ve škole, nebo možná ještě dřív. Očekává, že ho nikdo nemá rád, a tak na všechny vrčí." Pokrčil rameny. "A pak ho opravdu nikdo nemá rád."

Chytil Seva-psa za tváře a díval se na něj. "A tebe taky nikdo nemá rád. Což je pro tebe vážně hloupé."

Sev-pes na něj povýšeně koukal. Harry se mu zadíval hluboko do očí.

"A oba se bojíte někoho, kdo vypadá, jako já." Řekl velmi pomalu, pustil z rukou psovu tvář, a ten mu jí položil na klín. Harry nepřestával psa pozorovat.

"Um, jen tak mimochodem. Mám tady navíc nějaké sušenky, ale já... je nechci, tak...?" Lupin zjistil, že blekotá a zvedl sušenku ze svého tácu. Harry si jí mechanicky vzal. Rozlomil a část nabídl psovi, který mu jí opatrně sebral z ruky.

"Hodný pes." Chválil ho zase. "Jsi dobrý pes. Jen musíš přestat na lidi vrčet."

Sev-pes polkl a rezervovaně držel hlavu napřímenou.

Nechová se podřízenecky, jako k nějakému pánovi. Je to víc, než jak se Severus choval, když byl se mnou, přítelem. Já věděl, že tě Harry nenechá, aby ses k němu choval jako k pánovi.    

Harry se podíval na psa, znovu mu vzal tvář do dlaní a držel mu jí tak, že si oba mohli hledět do očí.

"Byl jsi velmi statečný, všechny si tu noc zachránil. Zachránil jsi mi život a vždycky si mě hlídal. Za to jsem ti moc vděčný. Nikdy předtím jsem ti to neřekl, ale měl jsem."

Lupin zatajil dech.

Harry se malý okamžik díval na Lupina, ale Lupin nedokázal z jeho výrazu nic vyčíst. Pak se Harry usmál a zakousl se do sušenky.

"Vezmu ho – " kývl hlavou směrem k psovi " – zase odpoledne ven. Když si budeš chtít zdřímnout."

"Ano. To bude skvělé." Odpovídal Lupin a nevěděl, co si o tom všem má myslet.

Pokračování příště

-------------------------------------------------------------