Invocare 001
13. březen 2010 | 19.07 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Kapitola 1
Pondělí, 4. Května 1998 - 19:00
"Ještě šest týdnů", - pomyslel si Harry a rozhlížel se po nebelvírské společenské místnosti. "Celých šest týdnů do začátku letních prázdnin. Možná právě proto se všichni chovají tak nějak podivně? Směšné, předtím jsem nikdy nepozoroval takovou reakci na blížící se prázdniny. Možná je to všechno kvůli tomu, že tohle je náš poslední rok v Bradavicích?"
Ale ve skutečnosti si Harry uvědomoval, že to nebude ten pravý důvod. Tak za prvé, proč by nastávající léto působilo lidem depresi? Samozřejmě, nastávající prázdniny v něm vždycky vyvolávaly smutek, ale to se týkalo jen jeho osoby. Na rozdíl od něho, na ostatní po zakončení školního roku, čekal útulný domov a milující rodiny, po kterých se jim stýskalo během celého roku.
Kromě toho, z pochmurné atmosféry, nebyla cítit jen jakási nespokojenost, ale i napětí - napětí, které se sbíhalo do jediného bodu. A tím bodem byl on sám. Poprvé si toho všiml během večeře. Sedmáci na něho házeli rychlé nervozní pohledy, které hned odvraceli, jakmile se na ně podíval. Ostatně nedělali to jen nebelvírští, ale stejně se chovali i havraspárští.
A teď se to samé odehrávalo v nebelvírské společenské místnosti. Tytéž kradmé nervózní pohledy, když si spolužáci mysleli, že se nedívá jejich směrem. Ke všemu se samozřejmě Harrymu zdálo, že si nyní ve všech rozích o něm šeptají. Ne, jemu se vůbec nic nezdálo. Dost dlouho byl předmětem různých drbů, aby si v sobě vypěstoval šestý smysl na tyto situace.
Harry chytil za rukáv procházejícího Rona a posadil ho na pohovku, na které seděl sám. Mimochodem, ještě další podezřelá okolnost: nehledě na všeobecně demonstrované obavy o něho, nikdo si nemyslel, že by měl přijít a prodiskutovat s ním to, co všechny tak rozčiluje. Takže Harrymu nezbylo, než se přímo zeptat.
"Co se děje?"- zašeptal Ronovi do ucha. -"Proč na mně všichni koukají, jako na odsouzeného k smrti?"
Ron vydal jakýsi zvuk: něco jako potlačený sten, nebo pokus o smích.
"No tak?"- naléhal Harry - "Povídej!"
Kamarád ze sebe nakonec vymáčkl jedno slovo.
"Trelawneyová."
"Trelawneyová."
Harry okamžitě pustil Ronovu ruku a opřel se o zadní opěradlo pohovky.
"A to je všechno? Takže znovu předpovídala mojí smrt. Uvažuj. Od začátku třetí třídy si přece Trelawneyová jí zvykla předpovídat každý týden." - Harry přimhouřil oči. - " Pro všechny, kdo chodí na hodiny věštění, to je prošlá etapa. Proč je to tedy znervózňuje právě teď?"
Ron si hluboce povzdechl a potřásl hlavou, až se mu rezavé vlasy rozletěly do všech stran.
"Slyšel jsem, že k tomu nedošlo při hodině. No.... Nevil byl u toho sám, a ona se chovala divně, ale...ne jako obvykle divně, a..."
Harry se rozesmál.
"Vždyť je to Trelawneyová! Není normální a nezáleží na tom, jak se na ní díváš. Prober se, Rone! Nechystám se umírat!"
"No o to právě jde," - vyhrknul Ron. - "Ona nepředpověděla, že tě zašlápne drak, nebo tě otráví zmijozelští, nebo jakoukoliv ze svých obvyklých historek. Bylo to něco víc děsivého a hrozně zlověstného - o tom, Víš o kom - že tě oddělá, jakmile ti bude devatenáct. Jenže... mluvila o něm jako o "Temném pánovi", no víš, tak jako to vždycky dělá Snape."
"Co dál?" - ptal se Harry. Všimnul si, že se Ron snaží vyhnout jeho pohledu, což znamenalo pouze jedno: ještě mu neřekl to nejhorší.
Ron si odkašlal.
"No, něco o dávném rituálu s názvem Cambiare - prý je to jediné východisko, a pokud ho nepoužiješ, tak on tě samozřejmě zabije a bude vládnout nad námi všemi během dalších deseti tisíc let. Jo..."nad námi"v tom smyslu, nad čistokrevnými. Mudlů a polokrevných se pochopitelně zbaví jednou pro vždy."
Harry si povzdechl.
"Dobře, dejme tomu, že ví, o čem mluví, i když to je nepravděpodobné. Tak budu muset prostě projít tím vaším Cambiarem."
"No jo, ale v tom to právě vězí."- přiznal se Ron. Fámy se roznesly ráno. Nešli jsme na vyučování. Rozhodli jsme se poohlédnout v knihovně po tomhle zaklínadle. Ale nenašli jsme jedinou zmínku, dokonce ani potom, co jsme požádali havraspárce o výpomoc."
"Zakázaná sekce".- doporučil Harry.
"Hermiona už tam je. Já ...no, půjčil jsem jí tvůj neviditelný plášť. No... Víš. Ona tam často chodí, aaa... rozhodli jsme se, že má větší šanci něco tam najít, nežli bychom měli já, nebo ty."
"A proč jste mi nechtěli nic prozradit."
Ron se znovu obrátil. " No,.. mysleli jsme, že napřed zjistíme, o co jde. Nebo se alespoň dozvíme něco o tom Cambiare."
Harry si založil ruce za hlavou.
"Chápu."
"Chceš tím říct, že nejsi naštvaný?"
"Ne." - cítil, že se usmívá. - "Skutečně, je to dokonce přijemné - všichni o mně tak pečují. Kromě toho, vždyť mluvíme o Trelawneyové."
"Aha," - přitakal Ron, i když z jeho hlasu nezaznívalo přesvědčení. - "Prostě podle Nevilla, se chovala strašně podivně. Nepovykovala jako obvykle, ale mluvila takovým hlubokým, monotónním hlasem. A potom, když jí Nevill požádal, aby mu řekla, o čem vlastně mluvila, dokonce ani nevěděla o čem je řeč. Jakoby... no jakoby jí někdo ovládal, nebo něco v tom smyslu, prostě ona si nepamatovala vlastní slova."
"K čertu." - zamyslel se Harry. " Tohle je už mnohem horší. Přesně jako ve třetí třídě, když jsem slyšel, jak ta bláznivá opravdu prorokuje, nehledě na to, co jsem viděl v Brumbálově myslánce v pátém ročníku..."
"Heleď, raději počkáme, až se Hermiona vrátí ze Zakázané sekce, abychom ještě víc neděsili ostatní." - prohlásil nakonec Harry.
Tou dobou, všichni, kteří byli ve Společenské místnosti, už pozorně sledovali jeho rozhovor s Ronem.
"A bude lepší, když si sám promluvím s Nevillem. Je v ložnici?"
Ignorujíc zvědavé pohledy, se Harry zvedl a zamířil nahoru po schodech. Ron šel hned za ním .
--------------------------------------------------------------
Pondělí 4. Května _ 19:16 večer
Nevil si povzdechl a roztřesenýma rukama hodil Harrymu přes postel kousek pergamenu. Potom se naštvaně podíval na Rona a postěžoval si:
"Dřepěl jsem nad tím celý den, od rána do večera - takovou dobu mi trvalo vybavit si, co jsem slyšel. Nejsem si jistý, že je to tam všechno přesně slovo od slova, ale zhruba na tohle jsem si vzpomněl."
"Děláš si legraci! Wow!" - řekl Harry a hvízdnul, když se podíval na pečlivě napsané řádky.-"Tohle všechno říkala?"
"Jo. Znovu a znovu."
Harry přikývnul a četl nahlas:
Když označený devetenácti let dosáhne
triumf Temného pána se přibllíží.
Když ten který měl zemřít, zemře
pána Temného zas sláva zazáří.
Deset tisíc let tak bude vládnout zemi
svým následovníkům pak volnou ruku dá,
dát smrt pro nečistou krev všem ostatním,
a přesto tu záblesk naděje zůstává.
Ta spása jen v blesku spočívá
však nejdřív přežít tu noc musí
kdy závazku svému se odevzdá
pak temno porazí sdílenou mocí.
Dík kouzlu co živý nemůže vyslovit
a prastarých způsobů znalý tak
obřad ten celý musí pak dokončit
sám sebe se toho dne vzdát.
Cambiare je tím naděje klíčem
neb mrtvá bude země i nebe.
Jen před pravostí pak zlo zkrotne
obřad vyvolat musí nejen jménem.
S tím kdo život jeho nejednou zachránil,
však nenávist rostla přesto
Toho co Temný pán zná a označil,
k němu teď směřovat musí každý čin i gesto.
Nebo nikdy nebude probuzená ta mocná síla zdvojená.
"No a všechno je jasné," - skončil předčítání Harry a usmál se. Podíval se na Rona a podal mu pergamen.
"Takže Trelawneyová naprosto nic nevysvětlila?"
"Harry, ona si dokonce ani nepamatovala, co říkala - i když to opakovala třikrát. Potom zatřásla hlavou a celá se klepala, jakoby se dostávala z transu. Podívala se na mně a řekla: "Dáš si čaj, drahoušku?" Ale co s tím má co dělat nějaký čaj? Vrátil jsem se tam kvůli zapomenuté učebnici."
"Zajímavé, proč si myslíš, že to vůbec stojí za zmínku? Konečně, vím, že chodíš na věštění jen kvůli tomu, aby ses zbavil lektvarů. Ne - ne, já tě z ničeho neobviňuji. Samotnému mi někdy napadá, že je načase udělat konec tomu mučení ve sklepení, ale... čestně, Neville přiznej, že sám pokládáš Trelawneyovou za starou podfukářku?"
"Samozřejmě pokládám!"- rozčileně vykřikl Nevil. - "Prostě Harry...No, já to nemohu vysvětlit, ale...Kdybys tam byl ty, potom bys pochopil. To nebyla Trelawneyová, kdo mluvil - bylo to doslova jakoby se do ní někdo vtělil. Můžeš si myslet, že jsem blázen, ale je to pravda!"
"Nikdo tě za blázna nepovažuje."-povzdechl si Harry. - "Prostě jsem se musel přesvědčit, proč jsi najednou začal poslouchat její blouznění. Protože ty jsi tohle proroctví, bez ohledu na všechno, vzal vážně. A protože, víš..." Harry si odkašlal. - "Já jsem jí taky slyšel, mluvit cizím hlasem. Bylo to opravdové proroctví - a vyplnilo se."
"Pro Merlina, Harry!"- zasténal Nevil. - "Máme společné narozeniny, v ten samý den, 31. července. Ten den ti bude devatenáct. Jestli do té doby nezjistíme nic o Cambiare - jsi odsouzený. A my s tebou."
"No nebudeme dělat předčasné závěry,"- brzdil ho Harry. - "Když minule Trelawneyová pronesla to proroctví, nedošel mě jeho smysl. Totiž ono se skutečně vyplnilo - slovo od slova, ale ze začátku jsem to chápal úplně obráceně. Takže ještě nebudeme mluvit o tom, co to znamená."
Zatímco Harry mluvil s Nevillem, Ron se ponořil do zkoumání textu. Ale poslední kamarádova věta ho donutila zvednout hlavu.
"Doufám, že máš pravdu."- řekl Ron s tváří staženou starostmi. - "Opravdu v to doufám."
"Proč?"
Ron třesoucím se prstem ukázal na poslední řádky napsaného proroctví:
"Kdo je to - ten, koho "Temný pán zná a označil", Harry?
Chlapec pokrčil rameny.
"Myslíš, že sebou nosím zápisník Voldemorta? Nemám ponětí!"
"Dobře, ale tohle už musíš uhodnout! Kdo ti zachránil život - a nejednou, i když tě nenáviděl? A je zároveň také tím, kdo je - Temným pánem označen?"
"Ano, tady se už můžeš všelicos dohadovat!"-posměšně vyprsknul Harry.
Nevil to chápal pomaleji než Ron, ale nakonec se dovtípil také:
"To je Snape!"
"Právě, Snape!"- vybafnul Ron. - "A teď poslouchejte tohle:
Cambiare je tím nadějě klíčem
neb mrtvá bude země i nebe
jen před pravostí pak zlo zkrotne
obřad vyvolat musí nejen jménem.
S tím kdo život jeho nejednou zachránil
však nenávist rostla přesto
toho co Temný pán zná a označil
k němu teď mířit musí každý čin a gesto.
Nebo nikdy nebude probuzená ta mocná síla zdvojená.
Ron zmlknul a podíval se Harrymu do očí:
"Ať bude Cambiare cokoliv, musíš ho vyvolat se Snapem, a zařídit, aby všechno fungovalo."
"Pak budeme doufat, že to bude stará varianta Avada Kedavry," - Procedil Harry skrz stisknuté zuby.- "Ne že bych věřil tvému výkladu, nebo vůbec tomu prokletému proroctví. Ale přece jen určitě bude lepší dovědět se, co to Cambiare znamená nebo si alespoň představit, co to znamená pro mne.
A kam se poděla Hermiona?"
"Vždyť víš, že hledá něco v Zakázané sekci."- řekl Ron - "Hele raději si zahrajeme šachy, ať přijdeme na jiné myšlenky."
"Musím dopsat esej z lektvarů,"- zabručel Harry - "Popis vzájemného působení dračí krve s přísadami olejového charakteru s přihlédnutím k odlišným slitinám používaného kotlíku."
"Jsem rád, že jsem lektvary po NKÚ nechal"- poznamenal Nevill.
"Já taky."- přitakal Ron
" Potřeboval bych teď Hermionu, jako morální podporu - a ta jak naschvál, uvízne v knihovně. To je fuk, stejně se budu věnovat té eseji. Rone, buď tak hodný a řekni těm ve společenské místnosti, ať se uklidní. Vysvětli jim, že sami nemáme ponětí, co znamená to hloupé proroctví a dokud to nezjistíme, není nutné dívat se na mě, jako na chodící mrtvolu. Dobře?"
"Dobře:"- přikývl Ron, vyšel z ložnice a vzápětí ho následoval Nevill.
Harry sebou žuchnul na postel, vytáhl nedokončený elaborát a okusujíc konec pera, pokoušel se soustředit na vlastnosti dračí krve.
------------------------------------------------------------------------------------
Komentáře
| RE: Invocare 001 | zuzana | 20. 10. 2010 - 20:19 |