Invocare 002

Když si následující ráno u snídaně přisedl Harry k Hermioně, dívka jenom smutně potřásla hlavou.

"Ani jediná zmínka."- odpověděla na nevyslovenou otázku.- " Mohu se ještě dneska poohlédnout, ale upřímně ti říkám, pochybuji, že něco najdu."

Harry přikývnul, i když ho slova Hermiony nepotěšila. To zpropadené proroctví se nakonec může ukázat jako pravé, vzhledem k tomu, co říkalo o starém původu zaklínadla a k tomu, že ho nepronese žádný smrtelník. Co když je vážně tak staré, že v knihovně Bradavic o něm není ani zmínka. Je snad starší než knížky? Ne to nemůže. Jméno je latinské. Tak jak staré to může být?

"Co vůbec znamená ? Tiše se zeptal Harry Hermiony a nakládal si na talířek dušený pórek. Teda, pórek k snídani? Domácí skřítci měli zvláštní představy o jídle, i když podivným způsobem se jim stále dařilo strefovat se do Harryho chutí, takže si nemohl naříkat.

"No právě Harry!" - vykřikla Hermiona - "Věděla jsem, že si všimneš latinského základu. Máš skvělý mozek, kdyby ses trochu lépe učil, překročil bys lehce hranice toho minima, co nám ukládají..."

"Zaklínadlo!"- procedil Harry skrz zuby.

Hermioně růžověly tváře.

"Ach ano. Promiň. Na to teď není čas. Tedy Cambiare. Znamená zaměnit. Někdy vyměnit. Zejména ve významu vzájemně výhodné výměny."

"Záměnný obřad?" - začal uvažovat Harry a přestal se zlobit. Co zaměňuje?

"Nebo vyměňuje,"- upřesnila Hermiona.

Harry se najednou začal dusit a musel si několikrát loknout dýňového džusu, aby přišel k sobě.

"Ó ne, jen to ne! Taková ohavnost!"

"Co?"- ptal se Ron, který se k nim připojil před několika minutami a nyní pozorně poslouchal rozhovor.

Harry stiskl ruce pod stolem a šeptal se skřípěním zubů:

"Nemyslíte si,že...Uf...Co když...Si budu muset vyměnit tělo s...,ním?"

"Fuuuuuj!"- Ron oběma rukama odstrčil talíř. - "Úplně jsi mi vzal chuť k jídlu."

"Bylo by ještě horší, kdybys musel všechno vyzvracet. Představ si, že bych se o tom zmínil až po snídani."

"S ním - to znamená s kým?"- vyzvídala Hermiona

"Ach ano,"- zamumlal Harry. - "Ty jsi s námi včera nebyla. Nevil zapsal všechno, na co se mu povedlo vzpomenout. Zdá se, že to dokázal docela přesně. Takže uvidíš." Harry vytáhl z vnitřní kapsy hábitu svitek pergamenu, narovnal ho a odstranil skrývající kouzlo. - "Mlč, ani slovo"- varoval Rona.- "Ani půl slova. Uvidíme, jestli Hermiona dojde k stejným závěrům, jako ty, rozumíš?"

Ron kývnul a bohatě si posypal cukrem ovesnou kaši.

Pustil se do práce lžící - zřejmě si chuť k jídlu přece jen udržel.

Hermiona se při čtení zcela soustředila na text, jen neslyšně pohybovala rty. Zvedla oči na Harryho a trochu se zamračila.

"Ron má pravdu. To neznamená nic dobrého."

"Co tím myslíš?"- Harry předstíral naprosté nepochopení a hodil varovný pohled na Rona.

"Co asi můžu myslet?"- odsekla Hermiona. - "Skutečně ses domníval, že nepochopím, o co jde, když si to všechno domyslel i on?"

"No díky." - ohradil se Ron.

"Tohle jsem tím nemyslela!"- rozhněvaně vykřikla Hermiona, ale Harry dobře chápal, jak doopravdy mínila každé vyřčené slovo.- "Každopádně, poslední řádky výslovně ukazují na něj."- doplnila nakonec Hermiona a upřela oči na učitelský stůl.

"Na ředitele?"- tvářil se dál nechápavě Harry.

"Ne, nech toho."

"Proč? Vždyť mi zachránil život, a Voldemort se s ním taky zná. Možná to mluví o něm? I když představit si, že budu ředitelem, za žádnou cenu nemohu."

"Nezachránil ti život "nejednou" a už vysloveně při tom k tobě nepociťoval nenávist,"- zašeptala Hermiona a přisunula se blíž i když na jejich konci stolu nikdo další nebyl. - "Všichni víme, kdo tě nenávidí Harry."

Mladík bezděky sklouzl očima k učitelskému stolu. Samozřejmě tam seděl Severus Snape a propaloval ho nenávistným pohledem jako vždy.

"S tím, kdo nenávidí...."

"Sakra..."- tiše zanadával Harry. "To si mám prohodit místo s tímhle? Budu snad chodit s takhle mastnými vlasy?"

Ron, který se mezitím už stačil smířit s touto představou, s plnou pusou smaženého kuřete zabručel:

"Poslyš, to není tak špatné! Budeš moci přidělit Nebelvíru kupu bodů a pořádně rozdrtit Zmijozel. A ke všemu...."- široce se usmál na kamaráda. - "Přemýšlej,koho vlastně zabije Ty-víš-kdo, 31. července, když ty budeš on a on tebou?"

"Pokud on zemře v mém těle,"- syknul Harry, - "tak riskuji, že navždy zůstanu vězet v jeho. A nezapomeň - má to nepříjemné znamení, které se rozpálí,

když se Voldemort rozzlobí."

"Ty máš podobné,"- připomněl Ron, jakoby na to mohl Harry někdy zapomenout.

"Uvědomte si,"- vmísila se Hermiona, - "že ještě nevíme, v čem tkví podstata Cambiare. Všechno to jsou pouhé spekulace, notabene my s Harrym si musíme pospíšit, jinak přijdeme pozdě na lektvary." - Položila rozbalený pergamen na stůl a sledovala, když chlapec aktivoval skrývající zaklínadlo a zastrčil svitek do kapsy.