Zraněný 04

 

Když se Lupin následujícího dne probudil, cítil se stále vyčerpaný. Přesto vstal, vykoupal se a oblékl. Harry přijde na snídani a on může potom prospat většinu dne, pokud bude chtít.

Harry se nezdržel příliš dlouho - chtěl jít navštívit Hagrida. Rychle spořádal vejce, které mu Dobby přinesl a byl ze dveří. Lupin měl smíšené pocity, když ho sledoval, jak odchází. Přítomnost Harryho si užíval, stejně jako den předtím ale pro Harryho bylo dobré, když se uvidí s Hagridem. Jen to vypadalo, že se Harry příliš snaží, aby se sám udržel zaměstnaný. Lupin si potom dovolil krátký spánek, ale ujistil se, že se probudí včas, aby připravil na stůl čaj na dobu, až se ve dveřích objeví Snape. Když přišel, právě si naléval. Nalil i druhý šálek, podíval se na Snapea, který kývl a řekl. "Děkuji."

 

Lupin vypil lektvar, který mu Severus přinesl, a pak se s čajem oba usadili.

"Chtěl jsem ti poděkovat, že jsi minulou večer přišel."

Snape kývl.

"Vím, že nejsem osoba, se kterou chceš trávit čas." Řekl strnule, jako by to pro něj bylo obtížné říct. "ale mám to při cestě. Pokud odejdeš beze mě, nebudu si s tím dělat starost."

"No, stejně to oceňuji. Chtěl jsem, abys to věděl."

Snape se zamračil a kývl. Dost na tohle téma je čas na něco jiného.

"Za dva týdny bude úplněk." řekl Lupin. "Bude se to zařizovat nějak jinak?" naklonil hlavu. "Samozřejmě nevím, jak jste to zvládli posledně, když jsem byl v bezvědomí v nemocnici."

"Dávali jsme ti Vlkodlačí lektvar, zatímco jsi spal." Řekl Snape. "Ale přemístili jsme tě z nemocnice a dali do jiného pokoje. Námaha přeměny tě nejdříve vyčerpala, ale pak to vypadalo, jakoby ses zotavoval rychleji."

"Takže si vezmu lektvar jako obvykle." Rozhodl se Lupin. Kývl hlavou a pokračoval:

"Měl bys vědět, že plánuji do té doby na tom být mnohem lépe. A všiml jsem si, že se sem s mými věcmi dostal také červený míček."

Snape mu věnoval pohled úplně bez výrazu. Snapeův pokus o nevinný pohled. Pomyslel si Lupin.

"I když všiml jsem si, že nepřinesli Frisbee spolu s ním." Řekl Lupin.

"Oh no to je ostuda."

"Je legrační jak domácí skřítci věděli, že mají přinést míček." Řekl Lupin. "Myslím si, že by spíš něco takového nechali být."

Domácí skřítci mohou být trochu záhadní." odpověděl Snape. "třeba tím způsobem jakým ví, co mají přinést. Evidentně míč identifikovali, jako něco na čem ti záleží.

"

"A přesto zapomněli Frisbee."

"To zapomněli."

"No dobrá." Lupin se usadil do křesla a zašklebil se na Snapea. "Řeknu Dobbymu, aby mi to přinesl." Zašklebil se Snape nad tím? Samozřejmě celá věc byla nyní pro oba dva, hrou. Lupin dopil svůj čaj a postavil šálek na stolek. "Myslíš, že mi bude už tak dobře, abychom se mohli jít podívat na pláž? Je léto a bude tam teplo. Slibuji, že nebudu kolem příliš pobíhat."

"Možná, to se uvidí."

"Rád bych šel. I třeba jen na chvilku, pokud bys proti tomu nic neměl."

"Pokud to Poppy dovolí, můžeme jít."

Lupin se usmál. "O nic víc tě žádat nemůžu."

 

Lupin prospal zbytek rána na pohovce. Probudil se až když Snape zaklepal na dveře, aby ho vzal na oběd. Lupin otočil hlavu a řekl.

" Dneska asi vynechám."

Snape si vedle něj klekl a prohlížel si ho.

"Měl bys něco sníst." Řekl. "Pošlu ti skřítka s polévkou."

"Díky." Odpověděl Remus a lehl si. "Je legrační jak to na mě vždycky padne. Cítím se skvěle a pak najednou prásk a usnu."

"Neměl by ses přepínat, když se cítíš lépe." Řekl Snape lehce obviňujícím tónem.

Hubuje mě za minulou noc.Pomyslel si Lupin, ale na Snapea se usmál a odpověděl. "Máš pravdu, pokusím se si to zapamatovat."

Pak ho Snape opustil.

 

Netrvalo dlouho a Dobby se objevil v pokoji s tácem.

"Profesor Snape povídal, že jste si přál polévku, profesore Lupine." Řekl Dobby, postavil tác na stolek vedle pohovky.

"Ano, děkuji." Odpověděl mu Lupin. Posadil se a pomalu upíjel polévku. Vedle ležel nějaký chléb a sklenice mléka. Snědl všechno. Pak na chvíli opět usnul, a když se probudil, cítil se mnohem lépe.

Hermiona se objevila u dveří, tak na ní zamával a pokynul jí, aby vešla.

"Potřebuju zavřít dveře, ale nechci, aby si to někdo špatně vyložil." Řekl.

"Cože?" zašklebila se, když si sedala do jednoho křesla. "Dáma sama v pánském pokoji? Neříkejte mi, že jste tak staromódní?"

Začervenal se.

"No to možná taky. Ale ne, pokud zavřeme dveře, bude to vypadat, jako když se bavíme o věcech, které nemá nikdo slyšet. Což samozřejmě budeme, ale já nechci, aby si to někdo myslel." Odmlčel se a slabě se ušklíbl. "Omlouvám se, dává to nějaký smysl? Ještě jsem se pořádně neprobudil, spal jsem celý den."

Usmála se. "Předpokládám, že dává. Tak budeme mluvit potichu. Bude to vypadat jako, když máme jen tichý rozhovor."

 

Seděla bezstarostně v křesle. Zdála se daleko uvolněnější než jako ta příliš napjatá dívka, kterou kdysi byla. Přesto stále neměla tu samou bezstarostnost jako normální teenager. Jenže ona vždycky vypadala jako dospělá i když jí bylo třináct v tu dobu, kdy jí poznal. Měla chování daleko starší na svůj věk.

"Tak profesore." Řekla. "O čem jste se mnou chtěl mluvit?"

Lupin se odmlčel a přemýšlel.

"No nejsem si jistý odkud začít." Sklopil oči a povzdechl si. " Je to založeno jen na mém předpokladu, nemám žádný vážný důkaz, a možná se úplně mýlím." Letmo se na ní podíval, než pokračoval.

"Doufám v to. Ale..." Jak to má říct? Zhluboka se nadechl. "Je to o profesoru Snapeovi."

 

Hermiona se zamračila a skoro protočila oči.

"Ach ne, vy také? Nechcete mi tu povídat, že se mu nemá věřit nebo nějaké další nesmysly jako Ron a Harry."

"Ne, ne." Řekl rychle Lupin. "Nic takového."

Ztichla, ale stále se mračila.

"Podívej se." Řekl Lupin, ale opět se odmlčel. Zabořil se hlouběji do pohovky a přitáhl si kolena. Nebyl to způsob, kterým by měl profesor sedět, ale o to se nestaral.

"Před dvěma lety."-začal vyprávět - "mi Severus něco řekl, něco o sobě." Podíval se na ní a řekl. "Musíš mi slíbit, že to nikomu dalšímu nepovíš. Nesmíš to říct nikomu, ani Harrymu ne, ne Ronovi prostě nikomu."

"Ani profesoru Brumbálovi?" zeptala se Hermiona.

"Brumbál už o tom ví. Ale nikdo další. Slíbíš mi to?"

Hermiona se zamračila, ale kývla.

"Nelíbí se mi, že tě nutím mít před Harrym nějaké tajemství." Řekl Lupin. "Nežádal bych tě o to, pokud by to nebylo nutné." Hermiona se na něj pozorně dívala a on se opět zhluboka nadechl. "Dobrá tedy."

 

"Příběh znáš," řekl. "Že se Snape stal následovníkem Voldemorta, ale odvrátil se od něj a začal hrát roli špiona pro naši stranu." Hermiona kývla.

"No, jednu noc mi o tom vyprávěl trochu víc." Sklopil zrak. "Bylo to jed

no z těch období, kdy se celá věc dostala na světlo. A on mi řekl, že když si uvědomil co je Voldemort zač a jak pro něj byla celá situace beznadějná, že se rozhodl spáchat sebevraždu." Podíval se jí do tváře. "Dokonce mi řekl, jak to chtěl udělat - rozhodl se, že se přenese do srdce hory. Okamžitá smrt, nikdo by ho nebyl schopen najít a nikdo by se to nikdy nedozvěděl. Prostě by zmizel." Lupin se odmlčel.

"Byl tehdy stejně starý, jako jsi teď ty, myslím, když se to stalo."

 

Hermiona nic neřekla, ale její tvář byla napjatá. Lupin pokračoval.

"Říkal, že když se ocitl v tom bodě, uvědomil si, že by o Voldemortovi měl někomu dát vědět. Říct někomu všechno a pak, no, to udělat." Lupin se otřásl. " Samozřejmě víš, co se stalo potom. Brumbál ho přemluvil k spolupráci a k tomu, aby se stal špionem proti Voldemortovi. Tak to tenkrát neudělal, ten svůj plán, myslím."

Hermiona kývla.

"Věděl to profesor Brumbál? Co se profesor Snape chystá provést?"

"Nemyslím si, že by mu to Severus řekl, ale jsem jistý, že to Brumbál přesto věděl."

Oba byli na chvíli zticha. Pak Lupin ještě poznamenal.

"Severus mi tu samou noc řekl, že všechno co ho drží při životě je to, že ho je potřeba. Měl svůj úkol, který nemohl dělat nikdo jiný. A to jediné ho drželo a nutilo stále pokračovat v životě, který by beztoho byl k neunesení."

 

Hermiona byla potichu. Pak zamyšleně řekla.

" Ale Voldemort je nyní mrtvý. Nemusí už předstírat, že je smrtijed."

Lupin přikývl.

"Ano." Zaváhal "A já si myslím ...." Opět zaváhal, znělo to nepravděpodobně, když se to pokoušel říct tak otevřeně. "Myslím si, že se teď připravuje provést svůj původní plán."

"Přenést se doprostřed hory?" zeptala se mračící Hermiona.

"Ano."

Hermiona se stále mračila.

"To je směšné."

"Balí si věci a snaží se vyřídit si všechny osobní věci."

"No to by měl, ne? Opouští Bradavice."

"Chce tu nechat celou svojí sbírku lektvarů svému nástupci."

"Chystá se cestovat, a měl by toho moc, co by musel brát sebou." Stále se mračila.

"A vzdává se všech svých knih."

Tentokrát zůstala potichu.

 

Hermiona byla pravděpodobně stejný milovník knih jako Snape. Nebo Lupin.

"To stále není žádný důkaz." Řekla, ale neznělo to tak přesvědčeně jako předtím.

"Ne to není. A možná se mýlím. Doufám, že se mýlím."

Sledovala ho a vyčkávala.

"Tak jsem myslel, jen jako prevenci, pokud náhle opustí Bradavice, že bych potřeboval nějakou možnost jak se to dovědět a sledovat ho, abych viděl, že je v pořádku." Podíval se na Hermionu. "A včera, když jsi přišla, jsem si vzpomněl..."

"Na to sledovací kouzlo, které jsem vymyslela, když jsme chtěli sledovat Draca minulý rok."

Lupin kývl.

"Mohl bych oficiálně požádat Moodyho, aby to udělal, ale pak bych mu musel vysvětlit, proč to chci a já nechci, aby o tom někdo věděl. A nemám čas vymyslet něco sám."

 

Hermiona přikývla.

"Udělám to pro vás, nebude to žádný problém." Chvíli přemýšlela. "Mohla bych to pro vás mít připravené za pár dní, pokud budu mít čas na tom pracovat - nezabere to tolik času jako minule, když už jsem to jednou dělala." Sklopila oči. "Harry a Ron budou pravděpodobně hrát zase zítra famfrpál, tak budu mít čas."

Vypadala trochu melancholicky, když to říkala.

To je Harryho část světa, kam ona opravdu nepatří jinak, než jen jako divák a kdo by se jí divil, že nechce být jednou z Harryho neustálého zbožňujícího obecenstva? Vsadím se ale, že Padma tam bude a bude se na Rona dívat. Říkal Lupinovi potměšilý hlas v hlavě.

Hermiona lehce potřásla hlavou a vstala.

"Pustím se do toho hned, profesore." Usmála se a opustila pokoj. Lupin sledoval, jak odchází a zaujal na pohovce uvolněnější pózu. Nyní to bylo v Hermioniných rukách, a on má teď čas soustředit se na své uzdravení.

 

Trvalo to další tři dny, než Lupin opět viděl Hermionu. Bylo ráno a Snape mu přinesl jeho ranní lektvar. Oba popíjeli čaj, když se Hermiona objevila v otevřených dveřích.

 

"Profesore Lupine." Řekla s úsměvem. "Jsem na útěku, můžete mi poskytnout útočiště?"

"Samozřejmě." Odpověděl Lupin a ignoroval Snapeův pohled. "Znova famfrpál, tak brzo?"

"Jsou úplně posedlí." Řekla, zatímco přešla pokoj a sedla si do křesla vedle nich. Svojí velkou tašku si položila k nohám.

"No zřejmě to teď potřebuje." Řekl Lupin. "Dáš si čaj?"

"Ano prosím." Odpověděla Hermiona. "S dovolením si naliji sama." Postavila se a obsloužila z vedlejšího stolu. Lupin se podíval na Snapea, který ztuhle seděl v křesle a v očích měl rozmrzelost.

"Začínám se tak trochu obávat." Řekla Hermiona a opět se posadila. "Harryho nezajímá nic jiného. Vím, že se ho tím Ron snaží dostat do lepší nálady, ale nejsem si jistá, jestli je to takhle o moc lepší."

"Nebude to trvat moc dlouho." Řekl Lupin a upil čaje. "Ono ho to přejde."

"To je to, co mi dělá starosti." Řekla. "Přejde ho to a zhroutí se."

 

Lupin o tom přemýšlel.

"Nebude to tak hrozné, pokud bude mít kolem sebe lidi, kteří ho podpoří. A kteří ho budou poslouchat, až bude připravený otevřeně mluvit. S některými lidmi to jinak nejde." Lupin si dával pozor, aby se nepodíval na Snapea, zatím co to říkal.

Snape se postavil.

"Půjdu." Řekl chladně. "Mám nějaké věci, o které se musím postarat."

"Oh profesore." Řekla Hermiona a také se postavila. "Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyhnat..." klopýtla a vylila svůj čaj na Snapea. Lupin pozoroval, jak mu hnědá tekutina stéká po ruce.

 

"Bože! Omlouvám se, profesore!"

"Hloupá holko!" řekl Snape a napřímil se nad ní v plné výšce a zlostně na ní shlížel.

"Severusi." Vmísil se rychle Lupin, natáhl se pro ubrousek a podával mu ho. Snape si otřel to nejhorší, ale stále měl zlostný pohled.

"Uvidíme se později." Řekl Lupinovi a odešel z pokoje.

 

Lupin se podíval na Hermionu, která vypadala ostýchavě, ale pak se na něj otočila a zašklebila se.

"Omlouvám se," řekla. "Ale byl to ten nejrychlejší způsob, na který jsem mohla přijít, jak ho dostat do kontaktu s lektvarem."

Sáhla do své tašky a vytáhla něco zabaleného v látce. Rozbalila to a v natažené ruce držela malé, kulaté kapesní zrcátko velké asi jako její dlaň.

"Tady profesore, budete schopen ho vidět, kdekoliv bude. A může vás to k němu i dovést, pokud ho budete potřebovat najít - nebo dokonce se k němu i přenést." Řekla a podala zrcátko Lupinovi. "Přejeďte ho rukou a budete ho moci aktivovat jenom vy. Také jsem přidala kouzlo, které vás bude varovat, pokud profesor Snape opustí Bradavice."

 

Lupin po zrcátku přejel rukou a podíval se do něj. Uviděl malou postavu Snapea kráčející zlostně chodbou, která vedla k jeho pokojům. Příliš malé, abych ho viděl, na čem pracuje, až bude něco psát, pomyslel si zklamaně. Ale jinak mohl cítit skoro hřejivý pocit spokojenosti - pocit, že Snape je nablízku. Sledoval, jak postava dosáhla Snapeových dveří a otevřela je. Budu muset být opatrný s používáním, Snape by byl absolutně rozzuřený, kdyby zjistil, že ho někdo sleduje.

 

Hermiona mu podala látku, ve které bylo zrcátko zabalené.

"Tady budete pravděpodobně chtít si ho nechat v tomhle."

Lupin od ní látku převzal a zrcátko opět zabalil.

"Schovám ho." Dal si ho do vnitřní kapsy pláště. Když si urovnal plášť, mohl zrcátko cítit i přes všechny vrstvy látky. Ano, pocítil to znova, Snape byl stále tady v bezpečí v Bradavicích. Podíval se na Hermionu.

"Nevím jak ti poděkovat."

Usmála se a potřásla hlavou.

"To není nutné, profesore." Pak začala opět vypadat vážně. "Docela jsem se začala také obávat. Prosím dejte mi vědět, jestli budete ještě s něčím potřebovat pomoct."

Lupin přikývl.

"Děkuji, dám. Ale na tebe spoléhám, že pomůžeš Harrymu. Víš."

 

Věnovala mu úsměv.

"Nyní mu myslím víc, než já pomáhá Ron." Její oči vypadaly smutně. Lupina její výraz napřed ohromil a pak si to uvědomil, ona ho miluje. Ani ho to nepřekvapilo. Samozřejmě, že ho miluje. Oh, chudák Hermiona, protože Harry jí nemiluje, že?Rozhodně ne jinak, než jako drahou přítelkyni. Stačí jí to?

"Famfrpál mu nebude pomáhat věčně." Řekl jemně Lupin. "A až bude potřebovat víc, nebude to Ron, na koho se obrátí. Ron mu potom už nedokáže pomoct."

Znovu se usmála, ale její oči zůstaly smutné.

"Když nic jiného." Řekl Lupin. "na podzim se usadí, až se vrátíte opět ke studiu. Pak tě bude potřebovat."

 

Usmála se na něj.

"Já vím, profesore." Postavila se a zvedla tašku. "Už půjdu. Řekla jsem, že se potřebuji dnes podívat na něco v knihovně. Tak se musím s něčím ukázat."

Sledoval jí, jak odchází a přehazuje si tašku přes rameno při odchodu z pokoje. Chudák Hermiona pomyslel si znovu.

Přemýšlel, jestli chce Harry dívku, která se na něj bude zbožně dívat při tréninku famfrpálu? Takovou, která se o něj bude opírat a vzhlížet k němu s obdivem v očích? Která bude pobíhat kolem, když se zraní a říkat mu jak je statečný?

Jenže Hermiona taková nikdy nebude, ani kdyby ho tím mohla získat.

Nalil si další šálek čaje a vdechl jeho vůni. Alespoň že se Ron dočkal svého šťastného konce. Cítil zabalené zrcátko v kapse. A opět měl ten pocit, ano Severus je zde a v bezpečí. To ho uklidnilo.