Invocare 010

 

Navzdory Harryho obavám se v následujících dvou večerech nestalo nic strašného. Největší část vymezené doby prostě proseděl ve Snapeově obýváku, vmáčknutý do kouta pohovky. Četl na kolenou položenou knihu ve světle magické koule, která se vznášela nad ním. Snape také četl - převážně na druhém konci pohovky s dlouhýma nohama nataženýma směrem k Harrymu, stejně jako ten první večer.

Oba dva byli bez hábitu.

Zpravidla Harry nechával plášť u Brumbálově pracovně a ke Snapeovi se spouštěl jen ve školní uniformě, která vypadala dost stroze. Bílá košile, vínovo-zlatá kravata, šedá vesta a kalhoty, černé boty a ponožky. Jinak řečeno, kromě rukou od zápěstí a obličeje, byl každý centimetr mladíkova těla přikrytý oděvem. Přesto bez hábitu se cítil vysloveně svlečený. Jak se zdálo na rozdíl od Harryho, Snapea nijak nezneklidňoval zřejmý nedostatek volného oděvu, což chlapce nevýslovně rozčilovalo. "Samozřejmě, vždyť je doma a v tom je ten rozdíl," pomyslel si Harry trpce. Vlastně po iniciaci zaklínadla bude bydlet společně se Snapem pod jeho střechou - a podle všeho právě tady. Stačila jen samotná myšlenka na nastávající život ve sklepení a Harryho polil studený pot. Nicméně velmi dobře věděl, že změnit podmínky Podentes není možné.

Nevěřil příliš tomu, že četba učebnic ve společnosti Snapea, nějak zlepší jejich vztahy. Byl ale hodně překvapený, když si uvědomil, že i tak toho za ty dva večery dost o mistru lektvarů zjistil. Ve volném čase dával Snape přednost méně strohému oblečení, i když se stále držel černé barvy. Ale černá košile a kalhoty děsily Harryho mnohem méně, než to staromódní oblečení, ve kterém byl zvyklý Snapea vídat. Pokoušel se hádat, zda hávy do kterých byl při vyučování Snape oblečený, sloužily jen jako ochrana před lektvary, nebo profesor dobře věděl o účinku jaký měly na bázlivé studenty.

Spíše se přikláněl k tomu druhému.

Ostatně Harryho pozornost nepřitáhlo, ten první večer prožitý ve společnosti budoucího pána ani tak oblečení, jako spíš chování. Zjistil, že když se Snape uvolní, chová se docela snesitelně. První dva večery se Harry vůbec neodvážil položit nějakou otázku, která ho při čtení učiva napadla. Při hodinách lektvarů velmi rychle a dobře pochopil, že přiznat před tímto člověkem svou neznalost i když dobrovolně, znamenalo vystavit se spoustě jízlivých posměšků. A pokud něco opravdu nepotřeboval, pak to byly připomínky Snapeova skutečného vztahu k jeho osobě. Na jednu stranu ho to nemuselo rozčilovat - mohl kašlat na to, co si Snape myslí. Ano kašlat. Ale s druhé strany to přesto svůj význam mělo, vždyť ať se mu to líbí nebo ne, Snape bude nad ním brzy mít neomezenou moc.

Snapeova netolerantnost k hlouposti, byla skoro legendární a bylo zbytečné znovu připomínat mistru lektvarů, co si myslí o duševních schopnostech Harryho Pottera.

Třetí večer, uprostřed učení, Snape odložil knihu a přisunul se blíž, aby se podíval na Harryho napsané poznámky. Mladíka porušení zaběhnutého pořádku nejdřív nijak zvlášť neznepokojilo. Byl přesvědčený, že se ho Snape nedotkne bez předchozího upozornění a také, že mu stěží začne kritizovat zapsaný stručný přehled z astronomie.

Jenže Harry se mýlil.

V každém případě v tom, co se týkalo druhého bodu.

"Při opačném směru rotace se planety nepohybují nazpátek," najednou prohlásil Snape.

S přetrženou myšlenkou, Harry zvednul hlavu.

"Já vím."

"Přesto jsi se o tom ve svém přehledu nezmínil."

Harry se zamračeně podíval na pergamen.

"No ano, zapsal jsem to špatně. Ale ve skutečnosti je mi to jasné." A okázale sklonil hlavu.

"Ten kdo bude pročítat tvou písemnou práci při OVCích, nebude přemýšlet o tom, jestli ti to je jasné nebo ne, ale bude hodnotit tvou písemnou práci. Proto bys měl vyjadřovat své myšlenky jasněji. Přepiš to."

"Ujde to i tak," zamumlal Harry. "Při zkouškách to zformuluji trochu lépe."

"Ne, teď," zvláštním hlasem požádal Snape. Harry znovu zvedl hlavu a byl překvapený jak napjatě a pozorně se na něj Snape díval černýma očima.

"Vždyť je to jen koncept, profesore!" - pokusil se o vysvětlení, ale okamžitě se přesvědčil, že se mýlil i v prvním bodě. Pokud Snapea vyprovokuje dotkne se ho bez předchozího upozornění.

Mistr lektvarů pevně stiskl Harryho zápěstí. Ne bolestivě ani surově, ale dost tvrdě na to, aby upoutal pozornost. Harry pohlédl na bílé prsty obtáčející jeho opálené zápěstí a zamračil se.

"Severusi," tiše přikázal Snape. "Řekni to."

Na vteřinu Harry zatajil dech. Nechtěl to říci - možná proto, že i jen vyslovit tohle jméno bylo stejné, jako smířit se s tím, co ho čekalo v budoucnosti.

"Okamžitě," zavrčel Snape a citelně zesílil sevření skoro na práh bolesti.

"Zatraceně co děláš, uklidni se." vykřikl Harry. "Zbytečně se rozčiluješ Severusi."

Jméno, které mu sjelo z jazyka, znělo vysloveně nepatřičně. Jaksi nepřístojně. Protože ať jim scénář předepisoval jakoukoliv roli, ten muž pro něho zůstával především profesorem. Alespoň formálně.

"Myslím, že bys měl pochopit," podotkl Snape pouštějíc jeho ruku, "že tohle bylo přímo ukázkové odepření poslušnosti, Harry." Musíš si zvyknout dělat to, co ti přikážu. Je charakteristické, že ses to za sedm let nenaučil - což znamená, že se nyní musíš pořádně snažit, rozvinout v sobě návyk k pokoře a podrobení."

"Ah, tak to byla zkouška," ušklíbl se Harry. Nedokázal se nijak ovládnout, už jen samotná slova "pokora, podrobení", vyvolávaly v jeho představách nepokryté sexuální asociace. A pomyšlení na to bylo nesnesitelné.

"Tohle byl požadavek," zamračeně vysvětlil Snape, "který jsi ignoroval. Musíš se začít cvičit v poslušnosti okamžitě, Harry, protože po iniciaci může být podobné jednání nebezpečné. Copak jsi nedočetl synopsis do konce? Neposlechneš, vzbouříš se - a já ti mohu způsobit bolest. Tak nebuď idiot. Jestli chceš pokračovat - začni se podle toho chovat hned teď a udělej to, co ti říkám. Přeškrtni a přepiš to."

Harry se podřídil - mumlal si přitom kletby a posměšně mával brkem.

"Hlupáku," ostře řekl Snape. "Všechno co děláš jen dokazuje, že se musíš víc cvičit v poslušnosti. Takže začneme okamžitě. Odlož učebnici."

"Ale já se musím učit!"

Snape mu vytrhnul knihu z ruky.

"Nenuť mne, abych tě potrestal," - procedil hněvivě Snape.

"Ale to ještě nemůžeš. Brumbál ti utrhne hlavu. Nebo tě vyhodí - minimálně."

"S tím bych nepočítal," odsekl Snape. "Albus na rozdíl od tebe dobře chápe, jak je pro nás důležité dosáhnout porozumění."

"Vždyť ty na porozumění kašleš," ušklíbl se Harry. "Všechno co potřebuješ je kontrolovat a rozkazovat."

"Tupče!" znechuceně vydechl Snape. "Tohle přeci já vůbec nepotřebuji. Byl jsem nucený na tuhle frašku přistoupit, a to, že jsem v ní dostal dominantní roli, ji nedělá o to víc žádoucí. Předpokládáš, že si snad přeju, abys plnil jakýkoliv můj rozmar a přitom se mi neustále motal pod nohama? Že chci za tebe pořád nést odpovědnost a bránit ti ve tvé věčné, pitomé snaze, vlézt do každé nepříjemnosti? Pro mně to je nesnesitelné."

Harry se ještě víc vtiskl do rohu pohovky i když chápal, že si už dávno mohl zvyknout na podobné urážky. Přece se jich ve svém životě naposlouchal dost.

On - jako věčná bolest hlavy. Dospělým, takoví jako on způsobují jen nepříjemnosti.

"Tak co," zavrčel tiše Snape, "chceš opravdu se mnou projít rituálem? Je ti velmi dobře známo, jakou důležitost v něm má prvek dobrovolnosti. Jestli chceš odmítnout - řekni to hned, abych zbytečně neztrácel čas kvůli výrostkovi usilujícímu o vlastní smrt."

"Už jsem řekl, že to udělám." rozčileně trhnul bradou Harry, ale zůstal sedět odvrácený.

"To jsou jen slova. Ale jste připravený přejít k činům, pane Pottere? Nebo budete trvat na riskantním provedení, bez předchozí snahy s vaší strany, které zničí všechnu naši námahu?"

"Nejsou to jen slova," ohradil se hněvivě Harry a cítil se hluboce dotčený.

Snape po něm hodil knihou takovou silou a prudkostí, že pouze reflexy chytače umožnily Harrymu vyhnout se ráně do hlavy.

"Ještě jeden pokus," prohlásil Snape. "Odlož knihu, Harry."

Harry ji odhodil na stolek stojící vedle pohovky a s posměšnou ochotou projevil zájem:

"Ano, Severusi? Čím mohu posloužit?"

Oh, to nebyl nejlepší nápad - chovat se vyzývavě - pochopil okamžitě Harry, šokovaný následující větou Snapea. Možná neměl tak reagovat, vždyť to byl vlastně jen malý požadavek. Malý, ano, ale šokující protože pocházel od Snapea.

"Sundej si kravatu," rozkázal Snape a přimhouřil oči, jakoby hodnotil reakci na svá slova.

Harrymu se hněvivě rozšířily nozdry. Takže Snape si prověřuje jeho schopnost poslouchat? Harry ale nehodlal ustoupit. Stále týmž strojeným hlasem pronesl: "Jistě, Severusi. Cokoliv je libo, Severusi," a odložil stranou proužek tkaniny v nebelvírských barvách.

"Teď vestu."

Tentokrát Harry sežehnul Snapea pohledem. V duchu hádal, jak dlouho ještě bude ta hloupá hra pokračovat.

"Milerád," zareagoval jízlivě a stahoval si pletenou vestu přes hlavu. Gesto by mohlo vypadat víc efektně, kdyby se vesta nezachytila o brýle. S nadávkami je Harry nasadil zpět a konečně sundal ten hloupý hadr.

"A teď košile?" zeptal se posměšně.

"Ty jsi přece hlupák..." nečekaně si povzdechl Snape. "Tobě nedošlo, že posledních pár minut tě trestám za drzost. Jestli se nenaučíš jak se sluší a patří podrobit, obávám se, že se přede mnou budeš velmi brzy předvádět nahý. I když to nás také čeká - ale ne zrovna teď. Ještě je brzo na to aby ses...,přitom cítil normálně."

Zato teď se Harry opravdu cítil v naprostém souladu se Snapeovou charakteristikou - strašně hloupě - což se mu nestávalo zrovna často.

"Dobře, zkusíme to ještě jednou - a podíváme se, jestli ses něčemu naučil. Rozepni si košili."

Tentokrát Harry jen mlčky kývnul a roztřesenými prsty vykonal příkaz. Na Snapea se při tom nepodíval, prostě nemohl.

"Dočti kapitolu," uslyšel učitelův hlas.

Harry rychle chytil knihu a vrátil se ke čtení.

 

--------------------------------------------------------------------------------------

 

Příští večer proběhl bez zvláštních událostí, pokud by se nepočítalo, že jakmile Harry vystoupil z krbu, Snape ho přinutil sundat si kravatu a vestu.

Harry nechápal proč. Jestli to měla být jemná narážka, nebo Snapeova snaha prosadit méně formální vztahy. Ale ptát se nechtěl.

Několikrát za večer ho Snape vytrhoval ze čtení, hlavně kvůli tomu, aby mu položil otázky o transfiguraci, kterou si Harry opakoval. Správné odpovědi byly potvrzeny přikývnutím, ale nesprávné k Harryho úžasu nevyvolaly okamžitou rozsáhlou úvahu o pronikavém nedostatku jeho mentálních schopností. Snape mu dokonce vysvětlil nejasné okamžiky, a pokládal mu pomocné otázky, díky kterým se Harrymu dařilo lépe zvládnout učební látku. Tenhle způsob vyučování Harry už znal. Snape ho používal v hodinách lektvarů, pravda sice u jiných žáků, protože ani jednou se s ním nesnížil k Harrymu. Tato metoda působila skvěle a už za několik hodin Harry cítil, že o mnoho lépe chápe teorii transfigurace i způsoby jejího uplatnění. Nevěděl čemu se má divit víc: jestli tomu, že se Snape nakonec ukázal jako schopný něco ho naučit, nebo tomu, že rozsah jeho skutečných znalostí se neomezoval pouze na lektvary.

Když přišel čas k odchodu, Harry se oblékl, posbíral si své věci a nezávazně nadhodil:

"Na zítřek je naplánovaná letošní poslední vycházka do Prasinek, myslel jsem..."

"Ne." přerušil ho Snape.

"Když je tak důležité, abychom trávili čas pohromadě, mohu přijít třeba i v neděli..."

"Ne!"

"Ale proč?" vytrvale se ptal Harry. "Vždyť já se teď už s kamarády skoro nevidím, jen při vyučování a jídle..."

"A velmi brzy se už spolu neuvidíte vůbec," chladně mu oznámil Snape. Vstal a přešel ke krbu a zůstal stát před Harrym. "To je život. Přijď zítra jak jsme se domluvili. Přesně v deset."

"Nemohu se učit celý den," rozčílil se Harry. "Praskne mi hlava."

Snapeovy rty se zkřivily úsměvem, ve kterém nebylo nic veselého - jen pohrdání.

"Nepochybně. Ale do mých zítřejších plánů učení vůbec nezapadá. Nastal čas, abychom se pokusili poznat trochu víc jeden druhého."

Narážku Harry pochopil okamžitě.

"Och, bože," zasténal tiše a instinktivně se odvrátil.

"Ano, také nejsem z té vyhlídky nadšený," ušklíbl se Snape.

"Nemůžeme se bez toho obejít?" žalostně se ptal Harry a znovu se obrátil ke Snapeovi. "Nějak moc brzo..."

Snape se na něho zamračeně díval vážným zkoumavým pohledem.

"Můžeme se zpozdit, Harry. Pamatuješ si - při popisu rituálu a jeho průběhu jsem se zmiňoval, že ti musím způsobit bolest a také potěšení?"

Harry prudce přikývnul, na něco takového sotva někdy zapomene.

"Co tam ještě v této souvislosti bylo napsáno," tiše se zeptal mistr lektvarů.

Harry zavřel oči a přiznal porážku.

"Že já musím...M-m... Být schopný přijmout to od tebe dobrovolně."

"Právě. A teď v tuhle chvíli, Harry, dokážeš si to alespoň představit?"- Slova vycházela ze Snapeových rtů s lehkým sykotem.

"Bože," zopakoval Harry. Neohrabaně couvnul, zachytil podpatkem za kamennou obrubu a zády udeřil o krb.

"Odpověz!"

Harry potřeboval několik vteřin, aby si vzpomněl na otázku - v hlavě mu strachem všechno zčernalo.

"E-e... Bolest, ano. Mohu si představit, jak způsobuješ bolest."

"Opravdu?" protáhnul Snape. Udělal krok dopředu a znovu zůstal stát nad Harrym. "Ohromné. Uvědomuješ si, že jsem tentokrát ale měl na mysli skutečnou fyzickou bolest?"

Položil prst pod Harryho bradu, zvedl chlapcovu tvář vzhůru a vpil se pohledem do zářivých zelených očí. "Ty jsi snad někdy viděl, že bych působil komukoliv fyzickou bolest, Harry?"

Harryho mozek zaplavilo množství vzpomínek. Jizvou mu projela bolest.

"Ano. Viděl," vydechl. "Shromáždění Smrtijedů. Podrobuješ Cruciatu MacIntaira, Nota..."

Snape spustil ruku - a vzpomínky milosrdně ustoupily. Harry zamžikal, cítil se jakoby plaval po okraji tmy. Dokonce ani nepostřehnul, že Snape se od něho vzdálil. Stál teď na druhém konci krbu s neproniknutelným výrazem tváře a rukama zkříženýma na prsou.

"V tom případě zítra zapracujeme na potěšení."

Harry pochopil, že rozhovor je u konce. Nabral hrst letaxu a zmizel v krbu.