Zraněný 01

Dlouhý čas tu byla jen temnota. Pak náhle Lupin začal vnímat. Byl tu zvuk jemného cinkání skla vedle jeho hlavy. Tlumené hlasy, vzdálená konverzace, příliš vzdálená než, aby jí rozuměl. Cítil pach mýdla, bylin a čistého prádla.

Postel, jsem v posteli, pomyslel si. To bylo pravděpodobně dobré znamení. Nebyla to jeho vlastní postel, ale přesto mu byla určitým způsobem známá.

Někdo stál vedle postele, vnímal slabé závany vzduchu, které působil svými pohyby. Byl to ten, který vytvářel to tiché cinkání skla. Ty jemné zvuky způsobované posunováním lahviček. Slyšel šustění látky a rychlé oddechování někoho zaměstnaného.

Otevřel oči a věděl kde je. Pamatoval si ten strop z dětství. Nemocniční oddělení v Bradavicích.

Byl jsem tu ve svém životě příliš často, pomyslel si.

Otočil hlavu, aby viděl kdo stojí u postele. Vysoká černá postava. Velký nos vykukoval ze závoje černých vlasů. Dlouhé štíhlé prsty odměřovaly tekutinu nalívanou do skleničky.

"Severusi!" vykřikl Lupin a posadil se. Nebo obojí spíše jen zamýšlel. Co se ozvalo z jeho krku byl sotva šepot a byl schopný jen škubnout tělem. Cítil neuvěřitelnou bolest dole na boku.

"Zůstaň ležet v klidu." Uklidňoval ho Snape. Položil jemně ruku na Lupinovo rameno a tlačil ho dolů na postel, předtím než se otočil zpátky k míchání lektvaru.

 

Lupin stále viděl ostré světlo a těžce oddechoval, to všechno si způsobil jen tím malým pohybem.

"Severusi." Řekl stále tichým hlasem. "Viděl jsem tě padnout. Ten den - myslel jsem, že jsi mrtvý."

"Padl jsem." odpověděl Snape a neustále pracoval s rozličnými lahvičkami, které měl na stolku před sebou. "Byl jsem zraněný, ale ne mrtvý." Přimhouřil jedno oko, jak odměřoval další tekutinu. "Byl jsem v nemocnici asi týden. Nyní jsem v pořádku." Podržel před sebou skleničku s lektvarem, na kterém pracoval, prohlédl ho a zřejmě byl s výsledkem spokojený. Otočil se k Lupinovi. "Ty jsi takové štěstí neměl. Jsi tu už dlouho."

Jemně zasunul ruku pod Lupinova ramena a zvedl ho. Lupin sykl, jak mu bokem opět projela bolest.

"Vypij to." Řekl Snape a podržel skleničku u Lupinových úst a ten lektvar spolkl.

Necítil žádnou chuť, měl sucho v ústech. Lektvar, ale byl příjemně teplý a jak mu stékal do krku rozlévalo se mu to teplo po celém těle a zahánělo bolest. Když dopil Snape ho položil zpět na polštář. Lupin cítil, že ho Snape svýma černýma očima sleduje.

"Jak se cítíš?" zeptal se.

"Mizerně." Odpověděl Remus a pokusil se usmát, ale svaly ve tváři mu nepracovaly správně.

"Nepamatuji si zásah." Na moment se zamyslel. "Pamatuji si jen, že jsem dostal toho, kdo zasáhl tebe."

"Luciuse." Řekl Snape. "Spolu s dalšími. Tak mi to alespoň řekli. Byl jsem v bezvědomí."

"Ale ty jsi je zadržel do té doby, než jsme se tam všichni dostali." Řekl Lupin. Zamlžené obrazy toho dne mu vířily hlavou. "Harry - "

"Je naživu. Stejně jako pan Weasley a slečna Grangerová."

"A Voldemort?"

"Je mrtvý."

Lupin zavřel oči. Přemohly ho emoce - nebyla to radost, ne potom, co všichni prožili. Úleva? Z části také, ale nejvíce ze všeho. Uvolnění.

Je konec. Ta věc, která ovládala naše životy tak dlouho skončila.

 

"Vzpomínám si." Řekl Lupin. "Viděl jsem Voldemorta na ulici v Prasinkách, jak mířil přímo k Harrymu. To je poslední věc, kterou si pamatuji."

"Byl jsi zasažen výbuchem čistého stříbra." vysvětloval Snape. "Shacklebolt říkal, že jste všichni byli překvapeni, když se Voldemort objevil. Ty jsi povolil v ostražitosti." Lektvarista se na něj znovu díval a Lupin jeho pohled mohl doslova cítit.

Musím na tom být opravdu špatně. Pomyslel si. Tohle vlkodlakovi způsobuje stříbro. Mám štěstí, že jsem naživu.

 

"Co se stalo Harrymu?" zeptal se. "A jak to bylo s Voldemortem?"

Snape byl chvíli zticha. Lupin slyšel jak se zhluboka nadechl a pak se opřel o stolek vedle postele.

"Voldemort." Snape vyslovil to jméno jen s nepatrným zaváháním. "šel přímo na Pottera. Vypálil na něj děsivou silou. Zásah by zabil nejen Pottera, ale i Grangerovou a Weasleyho vedle něj." Opět se odmlčel. "Vypadalo to, jakoby Potter udělal krok dopředu, aby rána zasáhla jen jeho a on zachránil obětováním svého života své přátele."

Lupin se rychle nadechl - Harry! pomyslel si.

Snape pokračoval.

"Nikdo si není jistý co se stalo, ale zdálo se, že se rána odrazila zpět na Voldemorta. A byl to Voldemort, který padl."

Lupin si to v mysli představoval. "Lily skoro Voldemorta zabila, před všemi těmi lety, když se obětovala, aby chránila Harryho. A my všichni víme, že Voldemort nedokázal být v Harryho mysli, když myslel na lásku."

"Ano."

"Tak, nakonec." Řekl Lupin. "To nebyl Harry kdo zabil Voldemorta. Byl to Voldemort, který nemohl snést dotek srdce někoho, kdo udělá takovou konečnou oběť." Ale já se vsadím, že se přesto cítíš vinný, Harry - pomyslel si Remus

"Jak se Harrymu vede?" zeptal se. Cítil, jak Snape vedle něj ztuhl.

"Jsem těžko osoba, které by ses měl ptát."

"A jak se vede tobě Severusi?"

Snape byl na malou chvíli ticho, pak se postavil se zašustěním hábitu.

"Mám nějaké věci na práci." Řekl. "Měl bys spát Remusi." A tiše odešel pryč.

Lupin zavřel oči a nechal myšlenky plynout.

Předpokládám, že Severus na mojí otázku odpověděl. Má co dělat. To je to, co ho drželo při životě, celé ty roky. Lupin se zhluboka nadechl a vydechl. To poslání, které tě ovládalo, Severusi, celých dvacet let, celý tvůj dospělý život, skončilo. Řekl jsi mi, že tento důvod je všechno, co máš. Co budeš dělat teď, když ten důvod je pryč?

Lupin napůl spal a napůl byl vzhůru, když zaslechl hlasy přibližující se k posteli. Hovor, sotva mumlání, příliš slabé, aby mu rozuměl. Zastavili se u postele a ozval se hlas, který nepoznával.

"A to je tedy on?" Ta žena, chraptila stářím, což mohlo, když byla čarodějka znamenat, že jí mohlo být od šedesátky do sto šedesáti.

"Ano." Odpověděl Snapeův hlas jemně. "Bere si lektvar pravidelně teď už celé dva roky. Snášel ho doposud velmi dobře, ale nyní je to těžko říct, uzdravuje se ze zásahu stříbrem."

"Aha." Řekl zvláštní čarodějčin hlas, který nyní zněl blíž a jakoby ze strany vedle postele. "Ano, musím říct, že mu udělal dobře. Budu ráda, když budu moct pomoci."

Lupin otevřel oči, aby si prohlédl cizinku vedle něj. Malá, trochu zavalitá, šedovlasá čarodějka s tváří jako seschlé jablko a inteligentníma očima. Usmála se na něj.

"Omlouvám se mladíku, nechtěla jsem tě probudit."

Lupin se usmál a potřásl hlavou.

"To nevadí. Prosím promiňte mi, když se nevstanu." Měl silnější hlas než předtím.

Kývla a usmála se na oplátku.

"Jmenuji se Harriet Semperová. Byla jsem jedním z instruktorů Severuse, když po škole studoval lektvary."

Lupin se podíval na Snapea, ale tvář Mistra lektvarů nesla jako obvykle nečitelný výraz, černé oči hluboké, nečitelné a schované.

"Řekl jsem profesorce Temperové o tvém případu - a zaujal ji." Oznámil Remusovi Snape.

"Ano, opravdu." Řekla profesorka Semperová. "Byla jsem jedna z těch, kteří pomohli Vlkodlačí lektvar vyvinout. Severus byl jedním z mála studentů, kteří se ho dokázali naučit dělat." Dívala se dolů na Lupina. "Severus si myslel, že by bylo dobré, abys znal někoho, kdo by ti ho mohl dělat, kdyby on sám nebyl k dispozici. Řekla jsem mu, že jsem samozřejmě ochotná to udělat."

Lupin se podíval na Snapea. Bylo snad něco zvláštního v těch jeho očích? Lupin si nebyl jistý. Ale kývl na profesorku Temperovou a řekl.

"Samozřejmě. Je to pro něj velký závazek, já vím."

"Myslela jsem, že by ministerstvo mohlo dotovat Program Vlkodlačího lektvaru, aby byl lehce dostupný." Řekla profesorka. "Je tu jen tak málo těch, kteří ho dokáží udělat a tak mnoho těch, kteří ho potřebují. Ale doposud o to ministerstvo neprojevilo žádný zájem." Hovořila smutně.

"Neměli bychom ho příliš unavit." Poznamenal lehce Snape. "Vrátím se později, Lupine až bude čas na tvou odpolední dávku."

On i profesorka Semperová odešli. Lupin je sledoval dokud mu nezmizeli z jeho stále omezeného úhlu pohledu.

Měl zvláštní pocit. Něco na tom všem bylo špatně!

Plánuješ nebýt k dispozici Severusi?
To by ho nemělo trápit. Pokud někdo potřeboval na čas se od tohohle všeho vzdálit tak to byl právě Severus. Ačkoliv jsem tě nikdy předtím neslyšel mluvit o tom, že chceš opustit Bradavice. Ano, rozhodně ne tak daleko kde bych tě nemohl navštívit. A proč mám pocit, že bys byl raději, kdybych se neprobudil a o tomhle opatření, které jsi pro mě zařídil, nevěděl, alespoň prozatím.

Lupin se zeptal Snapea později, když přišel s jeho medicínou.

"Tak ty nás tedy na nějaký čas opustíš?" pronesl to obyčejně, jako by mu na odpovědi doopravdy vůbec nezáleželo. "Budeš učit lektvary příští semestr?"

"Ne, nebudu učit." Snapeova pozornost byla soustředěná na lektvar, který míchal. Přidal do něj nějaký prášek a to způsobilo bublání a změnu barvy. "Albus už našel nového učitele. Až tenhle semestr skončí, tak se odstěhuji z pokojů, aby se mohl nastěhovat. Nevím kdo převezme zmijozelskou kolej. Teda to, co z ní zbylo."

Lupin byl chvíli zticha. Budeš zmijozelské koleji chybět Severusi. Je špatné, že odcházíš teď. Ale já vím jak moc chceš odejít. Jsi osvobozený od učení tady, nenáviděl jsi to.

"Tak jaké jsou tvé plány," zeptal se Lupin. Můžeš dělat co chceš. Ale CO chceš dělat?

Snažil se, aby si Snape nevšiml, jak pozorně sleduje jeho tvář. Lektvarista zaváhal, jen na trochu delší okamžik. "Myslel jsem, že bych mohl cestovat. Jen tak a zastavovat se na místech, která by mě zaujala."

Nezní to příliš nadšeně. Pomyslel si Lupin.

"Pak očekávám, že od tebe dostanu spoustu barevných pohledů." Řekl Remus a protáhl se na polštářích.

"Samozřejmě." Odpověděl Snape a opět tu bylo to příliš dlouhé zaváhání.

Oba lžeme. Dám deset galeonů Dolores Umbridgeové, jestli od tebe dostanu jen jeden pohled Severusi. Pomyslel si Lupin.

Snape podal Lupinovi lektvar, který ho teď už dokázal vypít sám. Stále příliš mnoho chutí v ústech nemohl cítit, ale cítil teplo, které jím prostupovalo a cítil se ospalý. Snape od něj převzal skleničku a Lupin se natáhl.

"Děkuji ti Severusi." Řekl. Podíval se mu přímo do očí "Budeš mi chybět, až odejdeš. Nezůstávej pryč příliš dlouho."

Snape se na něj díval a něco se mu objevilo v očích. Vypadal jakoby se chystal něco říct, ale pak si to rozmyslel. Nakonec se lektvarista postavil.

"Běž spát. A uzdrav se Remusi. Ještě nikam neodjíždím."

Lupin potom co ho Severus opustil ještě zůstal chvíli vzhůru.

 

Tento muž dokázal šálit Voldemorta celé roky. Ale Voldemort byl opravdu blázen, který si myslel, že Severusovi rozumí, protože si dokázal přečíst něco z jeho myšlenek. Ty emoce a myšlenky, které mu dovolil Severus vidět a ukázal mu je.

Já senemusím se považovat za geniálního, nebo mocného, pomyslel si Lupin, ale přesto vím, že něco přede mnou skrýváš Severusi. Nepotřebuji být čtenář myšlenek, prostě to vím. Nebo možná si představuji věci, které tu ani nejsou. Možná jednoduše chceš pryč ode všech. Možná my všichni ti připomínáme ty špatné věci, dokonce i já. Chceš jít pryč na místo, kde by nikdo neznal tebe, nebo tvojí minulost.

A temný chladný hlas v jeho mysli řekl, - možná chce jít ještě dál.