Hloubky zimy 07
16. srpen 2010 | 20.54 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Kapitola 7
Uzdravování
Kapitola sedmá
-
Uzdravování
-
Jasné a zářivé nedělní ráno zastihlo Harryho sedícího ve stejné pozici, v jaké byl předešlé noci a s jednou rukou odpočívající lehce na Malfoyově čele. Pohnul se a zasténal, zvednul ruku a promnul asi krk. Hlásily se bolavé svaly. Pozice, v níž usnul, nebyla z nejpohodlnějších.
Na události předešlého dne si vzpomněl, jakmile otevřel oči a uviděl Malfoye stále spícího na pohovce. Přemýšlel, jestli blondýn bude dnes víc vnímat nebo jestli včerejšek nebyl jen důsledek jeho představivosti.
Byl jen jeden způsob, jak to zjistit.
-
Harry Malfoyem lehce zatřásl a jemně zavolal jeho jméno. Ať dnes byl nebo nebyl Malfoy víc vzhůru, stejně nastal čas vstát a udělat si snídani.
Malfoy si lehce povzdechl, stejně jako předešlý den a to Harrymu stačilo, aby si byl jistý.
"Jsem rád, že jsi zpátky Malfoyi," řekl a vstal, aby si protáhl bolavé svaly.
Malfoy otevřel oči, pomalu a unaveně sledoval Harryho pohyby, jako by si zvykal je opět používat. Neřekl ani slovo, ale očima nepřestal pozorovat Harryho, který zase sledoval jeho.
"Dáš si snídani?" zeptal se Harry.
Mezi Malfoyovým obočím se objevila vráska, jak se zdálo, že o tom přemýšlí. Konečně kývl, pohyb skoro neznatelný a velmi pomalý.
Harry si nemohl pomoct, ale zářivě se na Malfoye usmál předtím, než se vydal do kuchyně. Nepřemýšlel, proč je tak šťastný, že se Malfoy vrací zpět. Místo toho si užíval pocit štěstí, který mu to přineslo.
-
Naservíroval Malfoyovi snídani, která zahrnovala jogurt, sendvič a mléko.
"Jak se cítíš?" zeptal se Harry, když se posadil vedle Malfoye na pohovku s tácem jídla. Malfoy jeho pohyby opatrně sledoval, stále v omráčení, ale už ne tak nevšímavě jako předtím. Zdál se být při smyslech, ale ještě ne zcela. Pomalu kývl a Harry si to přeložil jako že lépe.
"Máš hlad?"
Harry rozlomil sendvič a přidržel ho Malfoyovi, aby ho mohl sníst. To všechno zatímco si ho prohlížel. Co se stalo minulý den, že se Malfoy tak náhle vrátil? Co udělal jinak? Nemohl přijít na žádnou odpověď na tyto otázky. Možná jen pro Malfoye přišel čas se probudit nebo tak něco? Harry se ve zmatku zamračil.
Mezitím Malfoy vypadal, že zkoumá Harryho se stejnou intenzitou, jeho zamlžené oči si prohlížely Harryho tvář. V jeho pohledu byl slabý zájem nebo možná něco jiného, neidentifikovatelného.
-
Podivná snídaně skončila, když Malfoy dojedl svůj jogurt a vypil mléko, které mu Harry dal. Harry vstal a šel do kuchyně, kde připravil snídani pro sebe. Četl noviny a doufal, že najde inspiraci pro svoji knihu. Takhle chtěl strávit svůj den – chtěl se pokusit pokračovat v psaní.
Byt byl tichý, když náhle Harry uslyšel tichý výkřik.
Vystřelil ze židle a ve vteřině byl u Malfoye na pohovce, kde blondýna zanechal ani ne před deseti minutami.
Šedé oči vypadaly zamlženější a nezaostřené. V první chvíli si Harry myslel, že je Malfoy nemocný, ale pak si všiml způsobu, jak blondýn ztrácí vědomí. Poprvé přestal vnímat na pár sekund, než se probudil a pak znova a znova. Pokaždé se zamlžení jeho oči stále více prodlužovalo.
"Né!" vykřikl Harry hlasitě. "Neignoruj mě zase!"
-
Harryho naléhání nemělo žádný užitek. S posledním prosebným pohledem na Harryho se Malfoyovy oči staly opět slepé a tělo znehybnělo. Tak, jako předtím, byl Malfoy pryč. A nechal tu jen prázdnou schránku.
Harry spadl vedle něj na kolena a mlátil hlavou do měkkého opěradla pohovky.
"Teď je to na mě Malfoyi, abych ti to řek," reptal Harry. "Seru na tebe, Malfoyi seru. Proč jsi sakra nemohl zůstat tady, když jsme tě teď dostali z toho tvýho nepřítomnýho stavu? Co jsem udělal špatně? Řekl jsem něco? Víš, možná dát tě Hermioně nebude tak špatný nápad. Možná u Svatého Munga můžou zjistit, co je s tebou."
Odmlčel se, hlavu měl stále opřenou o opěradlo.
-
Co udělal špatně? Co udělal jinak v posledních dvanácti hodinách, že se Malfoy probudil a co udělal znova, že ho to přinutilo sklouznout zpátky do jeho bezvědomého stavu? Bylo to něco, co řekl? Harrymu nepřipadalo, že to bylo slovo "hlad" nebo fráze "jak se cítíš", která donutila Malfoye opět zmizet.
Byl to tedy nějaký jeho pohyb nebo návrh? Harry včera večer Malfoyovi hladil vlasy, ale o tom pochyboval, že to bylo ono. Přesto byl ochotný to zkusit – chtěl Malfoye zpátky, i když to možná znělo zvláštně. Tak se posadil na pohovku jako včera večer a pomalu položil ruku na Malfoyovy vlasy. I když to bylo pro Harryho uklidňující, s Malfoyem to nedělalo vůbec nic. Byl stále ve stejném stavu jako předtím.
-
Možná políček? Minulý den Harry slabě Malfoye uhodil.
"Promiň Malfoyi, ale praštím tě znova," řekl Harry a pak hádal, proč se omlouvá. Ve škole by Malfoye s potěšením praštil, kdyby tím neriskoval ztrátu bodů nebo školní trest.
Napřáhl ruku a uhodil Malfoye do tváře stejně, jako minulý den. Přemýšlel, jestli se tomu vůbec dalo říct facka – bylo to spíš lehké plácnutí.
Ani tohle, jak Harry už tušil, nefungovalo. Jedinou věc, kterou to způsobilo bylo to, že Malfoyovi lehce zrůžověla tvář.
Harry si povzdechl.
"Malfoyi, proboha, probuď se," zaprosil, ale Malfoy byl k jeho slovům hluchý a neudělal nic jiného, než že na Harryho mrknul. "Co jsem včera udělal?" zeptal se nahlas, ačkoliv tu nebyl nikdo, kdo by na jeho otázku mohl odpovědět.
"Přišla Myra. Nemám jí znovu pozvat, jestli nemá nějakou magickou sílu, která tě probere? Nějak nemyslím, že by to byla pravda. Hermiona? Jen ti dala lektvar."
-
Odmlčel se a zíral na Malfoye.
"Zapomněl jsem ti dát minulou noc lektvar," šeptal něžně. "Protože přišly Myra a Mione a neměli jsme pak žádnou večeři, jen jsme snědli koláčky. A pak, dnes ráno, jsem ti dal lektvar v mléku..." Nepokračoval dál, věděl, že má pravdu.
Neřekla by mu Hermiona, že je tohle možný vedlejší účinek toho lektvaru? Byla přeci s lékařskými lektvary dobře obeznámená, hádal Harry, když vzal v úvahu, jaký knihomol byla ve škole.
Možná to byl vedlejší efekt, který lektvar měl jen tehdy, když se podával polovičním vílám? Nebo se možná nepoužíval tak často – nakonec kolik čarodějů muselo projít léčením poškozené páteře, které nebylo okamžitě ošetřeno magicky?
-
Harryho mysl vyprodukovala několik možných odpovědí, všechny s jediným výsledkem: Hermiona to o lektvaru nevěděla.
Harry pohnul Malfoyem, aby neutrpěl další otlaky od prostěradla, které mu odíralo kůži po celou dobu. Také ho to udržovalo zaměstnaného, za což byl vděčný. Když dodělal potřebné, sedl si do křesla u stolu na druhé straně obýváku a zapnul svůj laptop. Uvažoval, že se pokusí psát, jak si na dnešek naplánoval.
Po čtyřech hodinách odešel od laptopu, kde kurzor blikal stále na stejném místě – na konci té samé věty, jako před těmi čtyřmi hodinami. Nebyl schopen napsat ani jedno slovo. Bylo to, jakoby měl v mozku blok, který mu bránil psát.
-
Přihlásil se jeho žaludek a s pohledem na stále komatózního Malfoye vstal a vydal se do kuchyně připravit oběd. Když připravoval tác s jídlem pro Malfoye, dával si velký pozor, aby nechal lahvičku s lektvarem být. Nakrmil Malfoye a pak sám zhltl dva talíře těstovinového salátu.
Když Harry umyl nádobí, posadil se na pohovku s knihou. Musel dokončit práci do školy. Psaní eseje do školy mu šlo lépe než psaní knihy. Ani ne za hodinu a půl měl Harry práci hotovou na stole v obývacím pokoji a knihy ležely všude kolem. Jakmile dokončil esej, zaměstnal se knihou, kterou chtěl dočíst.
-
A pak, kolem čtvrté odpoledne, se ozval malý sten, na který čekal.
Otočil se k Malfoyovi a čekal. Věděl, že to bude ještě pár minut trvat, než se Malfoy probere víc, pokud bude probuzení probíhat jako minulou noc, ale zůstal na pohovce a netrpělivě ho sledoval.
Stejně jako předešlou noc, Malfoy pomalu zamrkal a z úst mu uklouzl další povzdech.
Harry se nadšeně rozzářil. "Vítej zpátky Malfoyi," řekl, když Malfoy znova zamrkal.
Malfoyovi oči téměř líně přejížděly po Harryho tváři. Musel znova zamrkat, jak zaostřoval na Harryho tvář. Mezi obočím se mu udělala slabá vráska. Harry se na něj zakřenil, ale Malfoy stále nic neřekl. Po pár minutách ticha se Harry opřel o opěradlo pohovky, s úsměvem na rtech.
Všechno bude v pořádku.
........................................................................
Pondělí zastihlo Harryho zpátky na univerzitě po tichém ránu doma. Malfoy byl vzhůru a vnímal, ale stále zůstával úplně zticha. Sledoval Harryho s výrazem, jež by se dal popsat jako zájem. Přesto Harry viděl značný rozdíl mezi tím, jak se choval nyní a jaký byl poslední dva týdny.
"Vypadáš příšerně šťastně," poznamenala Myra, když se Harry připojil k ní a dalším přátelům před první dopolední hodinou.
"Malfoyovi je líp," oznámil jí, aby tím vysvětlil svůj úsměv.
"Malfoy? Kdo je Malfoy?" zeptal se Darius a mračil se na oba.
-
Myra se podívala na Harryho s otázkou v očích: "Řekneš mu to? Jestli ne ty, tak já určitě." Harry pokrčil rameny a řekl Dariovi. "Bydlí u mě asi dva týdny jeden přítel. Jmenuje se Draco Malfoy. Skoro před šesti týdny měl automobilovou nehodu."
"Byl nějak těžce zraněn?" zeptal se Darius.
"Jo. Je ochrnutý od pasu dolů."
"To je hrozný," vyděsil se Darius. "Uzdravuje se?"
"Ano, myslím, že ano," přikývl Harry a cítil, jak se mu ulevilo, když to nyní řekl svým dvěma nejlepším přátelům. Stále si nebyl jist, proč jim to tajil, ale byl to lepší pocit, když to nyní věděli.
-
Možná se konečně s určitými věcmi začal vyrovnávat. Vyrovnával se se svým minulým životem v Bradavicích a s Malfoyovým náhlým znovuobjevením.
"A ty ses s ním setkala?" ptal se Darius Myry.
Myra se slabě usmála. "Zašla jsem tam v sobotu a chtěla vědět, co Harry schovává."
"To mě nějak nepřekvapuje." Darius se otočil k Harrymu. "Neříkal jsem ti, že před ní nemáš nic schovávat?"
"To jsi říkal, kamaráde," zakřenil se Harry. "Ale znáš mě – nikdy moc neposlouchám."
"Ne to tedy opravdu neposloucháš. Nikdy jsem nepochopil, proč – vždycky říkám tak inteligentní věci."
-
Myra zvedla oči.
"Kdybys studoval jen z poloviny tak, jako se honíš za holkama, pak bys možná byl na poloviční cestě k opravdové inteligenci."
Darius se tvářil, jako by ho zranila. "Víš, tohle není dobré pro moje ego."
Myra se na něj přátelsky šklebila. "To jsem fakt nechtěla."
"Harry?" zeptal se Darius. "Neříkej mi, že s ní souhlasíš."
Harry nasadil posměšný tón. "Vždycky souhlasím s dámou, D. - když nic jiného, má skvělý pravý hák po všech těch lekcích sebeobrany, které navštěvuje."
"Hu, no jo," předstíral strach Darius. Očima zabloudil k Myře a pak Harrymu zašeptal: "Myslíš, že mě nechá někdy se koukat, když trénuje? Slyšel jsem, že mají na sobě jen velmi malý top a kraťoučké šortky. "
Myra ho praštila přes hlavu.
"Au, to bolelo!" zakňučel Darius.
"To taky mělo. Teď už pojďte, je čas," zasmála se Myra lehce, což ukázalo, že se věci mezi nimi vrací do normálu. "Pojďte."
"Proč jsem se vůbec spřátelil s tak hroznou osobou?" zeptal se Darius opět šeptem Harryho. Následovalo další "Au".
...............................................................................................................
Harry procházel cestou domů kolem kavárny a přemýšlel, jestli Malfoy má rád kávu. Vešel dovnitř a objednal si velké laté pro sebe a rozhodl se pro normální, černou kávu pro Malfoye. Nějak Harrymu Malfoy nepřipadal jako osoba, která si zkazí "kávu" tím, že do ní přidá mléko. Předpokládal, že Malfoy je víceméně někdo, kdo pije espreso – espreso byl koneckonců druh velmi silné a chutné černé kávy. Měl pocit, že Malfoy vidí late jako způsob, jak zničit dobrou kávu. Ale expreso byl nápoj spíše pro kavárny než na papírový kelímek přinesený domů.
Byl rád, že Mona není za pultem.
Pospíchal kolem posledních pár bloků domů – chtěl, aby káva byla ještě teplá až ji Malfoy dostane – a vešel do apartmá za pár minut. Našel Malfoye na pohovce, kde ho nechal po obědě.
-
Malfoy se nyní mohl již trochu pohybovat. Mohl zvedat ruce a otočit hlavu, za několik dní se bude moci pohybovat na kolečkovém křesle sám. To pro něj bude dobré – nebyl venku od té doby, kdy sem přišel a předtím strávil tři týdny v nemocnici. Byl opravdu čas jít ven.
"Ahoj Malfoyi," pozdravil Harry a posadil se na pohovku naproti němu. Pomohl mu, aby se posadil a pak mu podal kelímek.
"Nevěděl jsem, co máš rád, tak jsem ti vzal normální černou kávu. Doufám, že je to fajn."
Malfoy kývl a pomalu upíjel horký nápoj. Z jeho tváře se nedaly vyčíst žádné emoce, ale Harry si na to pomalu zvykal. Malfoy nikdy nebyl někým, kdo příliš ukazoval emoce, ani v minulosti ve škole. Ale i tehdy byl Harry schopen říct, kdy byl Malfoy naštvaný, iritovaný nebo znuděný. Tyto tři, a jejich variace, byly jediné emoce, které Harrymu byly kdy dovoleny vidět.
-
Harry vstal a přesunul se ke svému laptopu. Měl psát svou knihu, ale jak pozoroval Malfoye, přišel na to, že příběh, který píše, není ani trochu zajímavý. Místo toho otevřel nový dokument a začal.
"Říkali mu Dragon - a z dobrého důvodu. Nádherný na pohled – protože draci jsou koneckonců nejčastěji zobrazováni jako nádherná stvoření – a ohnivý uvnitř, což tě mohlo zanechat spáleného, pokud jsi nebyl opatrný..."
Po nějaké době ho vyrušil z jeho intenzivního spisovatelského zápalu nečekaný zvuk. Zvonek u dveří, uvědomil si. Rychle uložil dokument na kterém pracoval a zmáčkl klávesu "print". Podíval se na pohovku, kde seděl Malfoy a četl jeden z magazínů, který byl v jeho dosahu. Prázdný kelímek stál na stole.
-
Harry prošel chodbou a otevřel dveře, právě ve chvíli kdy zvonek znovu zazvonil.
Venku stála Mona.
"Em – Ahoj," špitla stydlivě.
"Ahoj," odpověděl Harry a hleděl na ní zmateně. "Co tady děláš?"
"No, viděla jsem tě dnes v kavárně a chtěla jsem s tebou mluvit, ale ty jsi odešel tak rychle a já – já jsem tě tak trochu sledovala domů," vysvětlila velmi tiše a rychle, zřejmě zamýšlejíc, aby to Harry neslyšel.
"Ty jsi mě sledovala domů?" opakoval Harry. "Proč?"
"Už jsem to říkala – chtěla jsem s tebou mluvit." Mona s velikým zájmem pozorovala podlahu.
"O čem?"
-
Harry si nebyl jistý, jestli je to ta nejinteligentnější otázka ženě, která ho pronásledovala domů, aby zjistila, kde bydlí. Povzdechl si a přemýšlel, proč vždycky zaujme divné lidi. "Předpokládám, že bys mohla jít dál."
Rozzářený úsměv se jí okamžitě objevil na tváři. Rychle vešla do apartmá, jako by se bála, že si to Harry rozmyslí – a on se mezitím ptal sám sebe, jestli právě neudělal velkou chybu. Její oči se rozšířily překvapením, jak si prohlížela každý detail chodby. Harry nevěděl, co se jí může zdát tak zajímavé, ale ona vypadala, že ji vše fascinuje.
"Tohle místo je nádhern-."
Odmlčela se, když vešla do obývacího pokoje a uviděla Malfoye.
"Oh, ahoj."
-
Malfoy se na ni podíval a jeho šedivé oči ukázaly jen velmi málo emocí. Pohledem se přesunul na Harryho – s otázkou lehce čitelnou v šedých očích.
"Malfoyi, tohle je Mona – jaké je tvoje příjmení?"
"D´razi," představila se Mona. Napřáhla ruku k Malfoyovi. Ten ale svoji nezvedl, aby nabídnutou přijal, jen ji chladně pozoroval.
"Je ochrnutý od pasu dolů a nemůže zvedat ruce, aby si nezranil záda," vysvětlil Harry. Nebyla to pravda, protože Malfoy mohl ruce zvedat, ale nebyla to ani úplná lež, protože Hermionino kouzlo stále pracovalo.
"Oh," řekla Mona. Pozorovala Malfoye ještě chvíli, než obrátila svou pozornost zpět na byt.
-
"Chceš něco k pití?" zeptal se Harry, zoufale se chtěl něčeho chopit, aby se mu netřásly ruce. Cítil na sobě Malfoyův pohled, jak se do něj zabodává a toho činilo ještě víc nervózním.
"Jistě. Co máš?" Mona vypadala nadšeně, že jí to nabídl.
"Em, myslím, že mám nějakou sodovku a mléko," vypočetl Harry a mračil se. "A vodu samozřejmě."
"Soda bude stačit. Máš colu?"
"Tu jsem chtěl dodat," přikývl Harry a ulevilo se mu, že bude moci na pár sekund zmizet, když už nic jiného tak, aby se uklidnil. "Malfoyi, chceš taky něco?"
-
Lehce zatřásl hlavou než se vrátil ke čtení magazínu a úplnému ignorování Mony.
Když se Harry vrátil, Mona stála u počítače, kde Harry před chvílí pracoval. Vypadala zaujatá tím, co napsal. Harry se před ní důrazně postavil. Předstírala, že si toho nevšimla, jen si vzala skleničku sody, kterou jí nabídl, a pokračovala s prohlídkou apartmá. Harry byl rád, že zavřel dveře do svého pokoje – zcela určitě jí v něm nechtěl.
"Je to velmi hezký byt," zhodnotila, když se vrátili do chodby a ostýchavě se na něj usmívala.
Harry pokrčil rameny. "Je fajn."
"Ne opravdu. Většina mužů nemá žádný vkus, ale tohle místo je vyzdobené hezky. Přesně, jak jsem si představovala," dodala, a Harry si nebyl jistý, jestli stydlivost v jejím hlase je upřímná nebo ne.
"Díky," řekl a nevěděl, co by na její hodnocení měla být ta správná odpověď.
-
Na chvíli nastalo nepohodlné ticho a Harry začal být trochu nervózní, i když se snažil ovládnout. "Víš," začal vymlouvavě. "Jsem tak trochu unavený a... "
"Nechtěl by sis se mnou vyjít?" přerušila ho.
Zmlkl. Očekával tu otázku, ale zároveň ne. Doufal, že nebude tak odvážná, aby se zeptala, protože nevěděl, jak odpovědět. "Um..."
"Nemusí to být opravdová schůzka nebo něco takového." Mona prosebně obrátila. "Jen bych tě ráda poznala víc, víš."
Harry, který k mladé ženě necítil žádnou přitažlivost, se ošíval. "Nejsem moc -."
"Prosím?"
-
Harry si uvědomil, že by jí mohl říct "ne" na druhou schůzku nebo jí ukázat, že o ni nemá žádný zájem už na té první. "Dobře," souhlasil.
Na tváři se jí rozprostřel široký úsměv a oči jí jiskřily jako kdysi Brumbálovi. Harry byl rád, že jí byl schopen udělat šťastnou, ale nebyl mu příjemný způsob, jakým na něj koukala. Měla v očích stejný obdiv, který měli všichni v kouzelnickém světě před Válkou.
"V úterý?" navrhla.
Harry potlačil povzdech. "Úterý se hodí. Kde se setkáme? Mohl bych tě vyzvednout, ale nemám auto."
-
"S tím se neobtěžuj," pokračovala Mona a nepřestala se usmívat. "Můžeme se sejít v kavárně a jít někam odtud. Třeba v sedm?"
"Dobře," potvrdil znovu Harry a pokoušel se, aby to znělo radostně.
"Skvělé!" Podívala se na hodinky. "Oh, musím jít."
Prohledala kabelku a našla papír a tužku. Na papír napsala svoje telefonní číslo a podala mu ho. "Pokud se něco stane nebo si budeš jen chtít promluvit, budu ráda, když zavoláš."
S dalším úsměvem, dřív, než se Harry vzpamatoval, byla pryč.
-
Harry se vrátil, trochu zaražený zpět do obývacího pokoje, kde seděl Malfoy. Byl stále zabraný do magazínu. Harry by byl rád, kdyby si s ním Malfoy popovídal, protože opravdu potřeboval s někým mluvit. Ale pak si vzpomněl, že to je Malfoy, kdo před ním sedí a uvědomil si, že by si tak nanejvýš vyměňovali urážky, pokud by spolu začali mluvit.
Povzdechl si, posadil se zpět k počítači, ale nemohl se dostatečně soustředit, aby mohl cokoliv napsat. Vzdal to, dal si stránky, které předtím vytiskl do školního batohu jako zálohu a otočil se k Malfoyovi.
"Chceš si už lehnout?" zeptal se.
Malfoy zvedl zrak od časopisu a pomalu kývl. Harry k němu došel a zvedl ho z pohovky. Začal v tom být dobrý. Až příliš dobrý, uvědomil si.
Cítil, že Malfoy je lehčí od té doby kdy sem přišel - a když vezme do úvahy, jak málo vážil předtím, nepovažoval to za dobrou věc. Nejedl dost ani nyní, kdy už byl opět vzhůru. Byl slabý - a to nebylo vůbec dobré.
-
Šel do koupelny a měl v úmyslu Malfoyovi se vším pomoct stejně, jako to dělal minulé skoro tři týdny. Ale když se mu chystal rozepnout kalhoty, Malfoy mu věnoval takový pohled, který byl živý víc, než cokoliv, co Harry viděl na Malfoyovi od té doby, kdy blondýna přivedl do svého bytu. Cítil, jak se mu rozhořely tváře jen z toho, kde měl právě ruce.
Dotýkat se druhého muže takhle - nikdy dřív nic takového nedělal. Muži ho přitahovali před roky - sakra, byl zamilovaný do Olivera Wooda, když byl ve škole v Bradavicích. Ne, že by se něco událo - Harry si neuvědomil, že to byla touha, kterou cítil ke kapitánu Famfrpálového družstva. Tehdy ji považoval za obdiv, dokud Oliver neodešel ze školy.
Byli zde i jiní, ale nic velkého. Chlapci, který přežil, nebylo dovoleno normální partnerství, ne s dívkou - otřásl se, když si vzpomněl na fiasko s Cho Changovou v pátém ročníku - a zcela určitě ne s chlapcem. Harryho život byl tak naplněn Válkou, že nebyl schopný mít žádný hlubší vztah s kýmkoliv.
-
Malfoy si odkašlal, když si všiml, kam se Harryho myšlenky zatoulaly. Harryho tvář ještě více zrudla.
"Promiň," zamumlal a posadil Malfoye na toaletu. "Počkej tu chvíli."
Vrátil se o minutu později s křeslem. "Takhle můžeš sedět, vyčistit si zuby a všechno. Myslím, že už máš dost síly se přesunout z křesla na toaletu sám."
Malfoy mu věnoval další pohled, který zcela jasně a hlasitě vyjadřoval: "Jsem v pořádku, běž pryč."
-
Harry vycouval z koupelny a šel zpátky do ložnice. Po téhle absurdní zkušenosti se jeho myšlenky vrátily k jeho vztahu k mužům. Opravdu nad tím příliš nepřemýšlel. Prostě tu byla. Oba, Myra i Darius, o tom věděli a také to plně akceptovali. Ron a Hermiona naproti tomu nic nevěděli. Nikdy neměl čas to říct Ronovi .......
Uplynuly už roky a přitom Harry stále v srdci pociťoval stejně silnou bolest, ačkoliv přirozeně ne tak náhlou, jako v tu noc, kdy se dozvěděl o smrti nejlepšího přítele.
-
Bylo to jedné tmavé a chladné lednové noci. Zem byla stále chladná a - Ronovy vlasy děsivě kontrastovaly s bílým sněhem. Jeho tvář byla zkroucená strachem a bolestí. Byla tu také krev, která dokazovala, že Ron nezemřel po pronesení smrtící kletby, ale po něčem jiném, něčem pomalejším a daleko více bolestivém.
-
Hermiona se zhroutila vedle něj. Oči rozšířené děsem a celé její tělo se třáslo. Harry se odvrátil, jakmile začala zvracet.
Dean Thomas stál vedle Harryho jako socha, pohled do jeho tváře prozrazoval, že je duchem někde úplně jinde. Harry věděl, že nevidí tělo Rona, ale jiného chlapce. Viděl Seamuse Finnigena, který vypadal stejně, ale již před pár měsíci.
Oba byli mrtví.
-
Harry potřásl hlavou. Nechtěl myslet na tohle, zvláště ne v noci, když se chystal jít spát. Jen by z toho měl noční můry.
Vzpomněl si na Malfoye v koupelně a vstal z postele. Skoro stydlivě zaklepal na dveře a zeptal se zdvořile. "Už jsi hotový?"
Malfoy použil jako odpověď jen odkašlání. To nepomohlo - Harry nevěděl, jestli to mělo znamenat "Ano" nebo "Ne" a tak otevřel dveře. Vypadalo to, že Malfoy je hotový.
Malfoy odvrátil pohled a tváře mu slabě zrůžověly, když ho Harry zvedl a nesl do ložnice.
Když byl zpátky na posteli, zeptal se Harry:
"Já vím, že se ti to nelíbí, ale potřebuješ pomoc při svlékání z těch kalhot. Necháš mě, abych ti pomohl?"
Harry cítil, jak opět rudne. Malfoy sledoval Harryho zamračeně a jeho šedé oči šlehaly stejné plameny, jako před chvilkou. Plameny, o kterých si Harry uvědomil, že mu chyběly.
Konečně Malfoy kývl.
-
Harry se pro sebe usmál. Věděl, že se právě dokázali vypořádat s něčím, co by se mohlo stát velkým problémem. Oba museli dělat jen malé krůčky, protože ani jeden z nich tohle nikdy předtím nedělal.
"Zítra zavolám do nemocnice," začal znovu Harry, zatímco stahoval Malfoyovi kalhoty. "Zjistím, jestli se budeme moct setkat s nějakým specialistou. Budou pak schopni pro tebe sestavit tréninkový program, aby ses uzdravil."
Opatrně Malfoye zvedl, stejně jako to dělal minulé tři týdny, když ho chtěl dostat z kalhot. Přišlo mu to snazší, než když to dělal poprvé. Byla to záležitost techniky.
"Samozřejmě nebudeš moct začít okamžitě, protože Mionino kouzlo je stále aktivní. Ale stejně si myslím, že to bude nějakou dobu trvat, než se s nějakým specialistou uvidíme," pokračoval, když mu sundával spodky. "Nemají hned tak čas, myslím."
-
Malfoy Harryho chladně sledoval, zatímco ho svlékal. Harry cítil jeho pohled, propaloval se mu skrz lebku - a opět tu byl zpět ten ruměnec. Rychle našel pyžamové kalhoty a blondýnovi je natáhl.
Malfoy si oblékl triko skoro sám. Potřeboval pomoci jen s přetažením přes hlavu, protože stále nemohl příliš zvednout ruce. Harry byl přesto rád, že toto bude zcela určitě něco, co bude moci Malfoy dělat sám až kouzlo přestane fungovat.
Konečně Malfoy ležel na posteli a Harry přes něj chtěl přetáhnout pokrývku. Dělal to každou noc od té doby, kdy se tu Malfoy objevil, ale tuto noc mu Malfoy pokrývku vytrhl a přikryl se sám. Harry se nad tím usmál, odešel z ložnice a začal se chystat do postele sám.
-
-
-------------------------------------------------
P,okračování příště
..................................................................
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 07 | ivet | 16. 08. 2010 - 21:26 |
 RE(2x): Hloubky zimy 07 |
hajmi | 17. 08. 2010 - 16:55 |
| RE(3x): Hloubky zimy 07 |
ivet | 17. 08. 2010 - 18:07 |
| RE: Hloubky zimy 07 | nade | 17. 08. 2010 - 00:36 |
| RE(2x): Hloubky zimy 07 |
hajmi | 17. 08. 2010 - 16:51 |
| RE: Hloubky zimy 07 | bacil | 17. 08. 2010 - 09:36 |
| RE(2x): Hloubky zimy 07 |
hajmi | 17. 08. 2010 - 16:49 |
| RE: Hloubky zimy 07 | misule | 17. 08. 2010 - 09:52 |
| RE(2x): Hloubky zimy 07 |
hajmi | 17. 08. 2010 - 16:47 |
| RE: Hloubky zimy 07 | bara1982 | 19. 08. 2010 - 18:48 |
| RE(2x): Hloubky zimy 07 |
ivet | 19. 08. 2010 - 22:03 |