Hloubky zimy 15
22. listopad 2010 | 23.39 |
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 15
Kapitola 15
-
Krása
-
V neděli ráno Harry sháněl kadeřníka, kterého salon by byl otevřený i v tento den a měl volno. Až šestý měl oboje.
Myra vešla do pokoje, právě když pokládal sluchátko.
"Jak včerejší sháňka po domě šla. Minulou noc jsi nám neřekl žádné detaily." Zeptala se.
"Byli jsme pěkně unavení." Smál se Harry a pověděl Myře všechno o domě, který si téměř zcela jistě hodlá koupit.
"Jsi si jistý, že se nechceš ještě podívat po něčem jiném, než se rozhodneš?"
Harry pokrčil rameny.
"Líbí se mi místo i okolí. A dům sám o sobě také. Má všechno co chci, tedy skoro a ty věci, které nemá, se dají lehce přidat."
"Jako co?"
"Vnitřní bazén." Odpověděl Harry s úšklebkem.
-
Myra reagovala skoro stejně jako Draco. Zírala na něj jako by se zbláznil. Pak se zamračila, předtím než se jí tvář rozjasnila, když jí došlo, proč Harry chce vybudovat bazén.
"Bude se cítit ještě víc provinile." Řekla Myra a zamračení se jí vrátilo na tvář.
"Bude mi platit nájemné. Jo a hele – nedívej se na mě takhle – já to nechtěl.
Nepotřebuju to, ale on to chtěl. Nebo by... no, jinak by nezůstal, pokud bych mu nedovolil, platit mi nájem."
Kroutila hlavou. "Vy kluci jste divný. Potřebuješ inspektora, který by ti ten dům prohlédl?"
"Ano, chystal jsem se po nějakém poohlédnout. Znáš někoho?"
"Jo, to je důvod, proč se na to ptám. Můj strejda to dělá a tak by se ti na něj mohl podívat, tedy jestli chceš."
"To zní báječně."
-
Myra mu dala telefonní číslo svého strýce a pak odešla a tím, že musí studovat.
"Pokud bys potřeboval pomoci s dohnáním látky, pomůžu ti." řekla s úsměvem."Už je to pěkná doba, co jsem se učila to co ty, ale jsem si jistá, že bych si vzpomněla. A zameškal jsi toho už dost."
"To máš pravdu." odpověděl Harry."Oh, Myro?"
"Ano."
"Máš ty papíry, co jsem ti dal? Ten začátek příběhu, na který jsem ti dal, aby ses na něj podívala?"
Myra se na něj usmála. "To myslíš ten o muži, který se jmenoval ´Dragon´?"
Harry se začervenal. "To bude ono."
"Mám. Mám ho doma uložený někde mezi dalšími miliony stohy papírů."
"Jsem rád, že jsem ti ho dal. V notebooku nemám vůbec nic. Byla by to hrůza, kdybych to musel začít psát znova."
-
Mluvili dál o pojistce a také o tom, jak moc toho Harry ztratil. Čeho ze všech těch věcí Harry nejvíce litoval, byly fotografie a jeho sešity, kde měl napsané poznámky a myšlenky o životě, nových příbězích a o všem ostatním. Oblečení, boty, nábytek – to všechno byly věci, na kterých mu nezáleželo. Samozřejmě bylo otravné muset jít a všechno znovu nakoupit, ale ty věci v sobě neměly žádnou emociální hodnotu.
-
Nakonec byl Harry rád, že má svou hůlku uloženou v bezpečnostní schránce v bance. A byl ještě raději, že měl ve zvyku nosit od ní klíč stále u sebe - pověšený na krku. Netušil proč to vlastně dělá – byla to tak trochu připomínka jeho minulosti i když na ni chtěl zapomenout. Ale také dobře věděl, že nikdy nebude schopen zapomenout úplně. Ačkoliv magii nepoužíval, nechtěl o hůlku přijít. Byla jeho součástí.
-
Myra odešla a Harry potom co zavolal Myřinu strýci, zamířil do obýváku, kde našel Daria s Dracem, jak se dívají na TV.
"Opakují Zachráněné?" zeptal se." Myslím, že komix byl lepší."
Darius na Harryho vyplázl jazyk.
"Tohle je daleko zajímavější a víc stimulující. Dívat se, jak se lidi k sobě chovají a komunikují. Kdybych byl učitel psychologie, vysílal bych to na hodinách, aby to lépe pochopili."
"To je právě důvod, proč nejsi učitel psychologie." Řekl mu Harry a sedl si mezi ně.
"Jsi drzý." Zakňučel Darius.
"A ty se chováš, jako by ti byli tři. Draco, domluvil jsem ti na dnešek návštěvu u kadeřníka. V půl dvanácté."
-
Draco se otočil a podíval se na něj. "Díky." Znělo to vděčně, jako by neočekával, že mu Harry domluví návštěvu doopravdy, i když o tom včera mluvili.
"Vyrazíme za půl hodiny. Není to daleko, tak nemusíme volat taxi. Nebo bys chtěl ještě předtím něco dělat?"
Draco pokrčil rameny.
"Ani ne. I když cokoliv by bylo lepší než se dívat na tohle. Přísahám, že úplně cítím, jak mi odumírají mozkové buňky."
"Hej!" ohradil se Darius.
"Neboj," otočil se Harry k Dariovi a poklepal ho po rameni."tvoje mozkové buňky neumírají. Ty už jsou dlouho a dlouho pryč."
Darius na ně našpulil pusu a Harry se rozesmál. K jeho překvapení uslyšel za sebou, jak se také Draco lehce směje.
.............................................................
Přibližně o tři hodiny později, byl kadeřník evidentně rád, když viděl, jak Draco odchází a Harry byl také rád, že už může odejít. Draco byl ten nejnepříjemnější člověk na světě, jakmile šlo o jeho vlasy. Chtěl támhle to, ale ne tohle. Trochu kratší tady – ale ne tak krátké! Trochu delší tady – a stříhejte opatrně, moje vlasy jsou velmi jemné-...
-
"Ty jsi gay, že ano?" zeptal Harry, když tlačil křeslo ze salonu.
"To, že se starám o svoje vlasy, neznamená, že jsem gay." Odpověděl Draco a začal křeslo popohánět sám. Harry šel vedle něj.
"Ne, ale když k tomu přidáme tvůj smysl pro módu a fakt, že jsi sám od sebe pekl sušenky -"
"Neslyšel jsem tě, že by sis na ně stěžoval." Pozvedl Draco jedno obočí.
"Nechceš zajít na oběd?"
"To už ti došly tvoje hloupé narážky?"
"Ne, ale už mě naše tak zvaná debata začala nudit a támhle jsou dvě velmi příjemné restaurace." Ukázal Harry.
-
Draco souhlasil a tak zamířili k restauracím. Harry sledoval Draca koutkem oka, způsob jakým si Draco dělal cestu mezi lidmi na chodníku a nerovnostmi na něm. Harry byl opět ohromený, jak rychle se Draco naučil křeslem manévrovat. Vypadal pořád elegantně, i když byl takto omezený. V tom jak se blondýn pohyboval, se dal najít půvab, který mu zrychlil dech. Harry se chtěl natáhnout a dotknout se jeho bledé pokožky, jen aby se stal součástí té krásy.
Skoro sám na sebe zavrčel. On nikdy nebude ten, kterému by se mohlo říkat ´krásný´. Bude to spíš krásný a zvíře, pokud by se Harry a Draco stali někdy něčím víc. Pospíšil si, aby dohonil Draca.
-
Oběd proběhl v klidu. Draco se zdál tichý a trochu unavený, ale přesto měl svůj smysl pro humor a Harryho několikrát rozesmál. Poznámky nebyly negativní, nebo urážlivé, jako kdysi – byly sarkastické, ale nikdy nebyly myšleny zle. Harry zjistil, že si jeho společnost neuvěřitelně užívá a mohl jen doufat, že to samé cítí i Draco.
-
Potom co snědli oběd - který Harry zaplatil a ani se Draca nezeptal – vrátili se oba do Dariova apartmá. Draco pořád jel sám, a když dorazili, byl vyčerpaný a potil se námahou. Harry věděl, že to má co dělat s Malfoyovskou hrdostí a tak mu nepomohl. Harry, který měl klíč od Dariova bytu již roky, pustil Draca dovnitř. Blonďatý mladík odjel do Dariova pokoje a Harry si byl jistý, že si jde zdřímnout. Harry naopak odešel na schůzku s Myřiným strýcem, aby provedli inspekci domu.
-
Později to odpoledne Harry podepsal pár papírů a náhle se stal majitelem domu.
-
Příští den ráno byl Harry zpátky na universitě. Mnoho studentů ho zvědavě pozorovalo, četli noviny o explozi a ohni. Harry chtěl někam odejít a zmizet. Nesnášel, když byl středem pozornosti.
"To jsi neměl napsat a vydat dvě knihy, Harry, když jsi nechtěl být slavný." Připomněla mu Myra.
"Jo, jo díky, že jsi mi to řekla. Můžeme jít dovnitř? Doufám, že profesoři na mě tak zírat nebudou."
-
Nezírali, ale hodiny nebyly pro Harryho radostné, po dvou týdnech nepřítomnosti, byl opravdu velmi pozadu. Seděl a pokoušel se porozumět tomu, o čem se mluvilo, ale většinu času naprosto selhával. Když škola skončila, šel s Myrou k ní domů, aby mu to vysvětlila. Bohužel mu to zase tak moc nepomohlo, protože Myra měla tyto hodiny už před dlouhou dobou. Darius mu nebyl schopný pomoci vůbec, ten tyto lekce nikdy neměl.
-
Myřin byt byl mnohem menší než Dariův. Dokonce ještě menší, než bývalý Harryho byt.
Měl jen dva pokoje – malou ložnici spojenou s obývacím pokojem a kuchyň s koupelnou. Přesto ho Myra dokázala zařídit útulně – skoro každou stěnu měla plnou polic s knihami různých velikostí. Harry si byl jistý, že Myřin byt by se Hermioně líbil.
-
Oba se posadili k dřevěnému stolu a Myra mu začala vysvětlovat učební látku. Když bylo na hodinách půl jedné ráno, Myra zívla.
"Musím jít spát nebo zítra ve škole nepřežiju."
Harry zamrkal na hodiny. Pochyboval, že něco z toho, co probrali, mu zůstalo v hlavě. "Souhlasím, postel."
"Spíš na gauči a nechci slyšet žádné protesty." Přikázala mu Myra.
"Neboj. Spal jsem na pohovce celé tři týdny, než apartmá vybouchlo." Řekl Harry s malým úsměvem. Na její pohled dodal.
"Jen jedna postel. Nemohl jsem dost dobře nechat Draca spát na gauči."
-
Usmála se na něj zpátky. "Uvnitř jsi velká měkkota."
Zívl si. "Jen to nikomu neříkej."
"Ani Dracovi?"
"Obzvlášť jemu. Už nikdy bych neslyšel nic jiného." Škubl sebou, když si představil těch milion způsobů, jakými by si ho Draco dobíral.
"Oh, ale on je taky měkkota." Řekla Myra.
"Myslím si, že je spíš sarkastický." Prohodil Harry, ale pak se laskavě usmál, když si vzpomněl na nějaké urážky.
-
"Seděl vedle tvé postele celé dva týdny, skoro nejedl ani nespal. Pokud tohle není měkkosrdcatost tak nevím, co by to jiného mohlo být." Vyzývavě zvedla obočí Myra.
Harry se něžně usmíval a cítil srdce bít rychleji, když si vzpomněl na to, jak se probudil a Draco seděl vedle něj a držel ho za ruku.
"Když jsem se probudil, byl jsem rád, že tam byl."
-
"Věděl jsi, že u tebe zůstal, i když jsi měl tu srdeční zástavu?" zeptala se Myra.
"On zůstal? V pokoji?" o tom Harry nevěděl.
"Hmm. Odmítl odejít. Nevím proč. Jedna sestřička prohlásila, že kolem něj byla jakoby nějaká aura síly, která způsobila, že se i doktoři k němu báli přiblížit. Tak ho tam nechali. Prý tam seděl a něco mumlal."
"...Haleth mio san...."
....ten šepot ve větru......
"Nikdo nerozuměl tomu, co šeptal." Pokračovala Myra, ale odmlčela se, když se podívala na svého přítele.
"Harry?"
.....stál před tunelem ......
" ....aneth colle galnh....."
-
"Harry?"
"Co ještě sestra říkala?" zeptal se roztržitě, doufal, že se rozpomene na všechny přicházející letmé vzpomínky.
"Neříkala už nic víc. Nemohli pochopit, co si to mumlá. Ale když se tvoje srdce stále nechtělo rozběhnout, jeho šepot a mumlání zesílilo a znělo daleko zoufaleji."
-
Udělal pár kroků ke světlu, bylo to tak lehké a zdálo se to správné...
"....rane salay venetas..."
Šepot zněl mnohem naléhavěji ....ustrašeněji ... intenzivněji.....
-
"Srdce se ti potom znovu rozbušilo, ale sestra si už nepamatovala, jestli pokračoval, bylo tam moc rozruchu. Harry?"
-
Harry udělal krok zpět, pryč od světla. Bylo to tak těžké ...
Ale dokázal to udělat.
".....menea haleth mio san....."
-
Harry se něžně usmíval.
"Pamatuju si to," řekl hlasem, který byl sotva něco víc než slabým šepotem. "Byl to on, kdo mě přivedl zpátky."
Myra se na něj podívala a na tváři měla vážné zamračení.
"Pak si s tebou smíchal krev."
Harrymu vylétla hlava vzhůru. "Cože udělal?"
"Řízl se do ruky nožem, pak tebe a nechal tvojí krev smísit s jeho. Neví, že to vím. Klepala jsem, ale... Předpokládám, že se tak soustředil na to, co dělal, že to neslyšel. Otevřela jsem dveře a viděla ho, jak tě drží za ruku. Pochopila jsem, co udělal, když jsem si všimla odkapávající krve."
-
"Ty jsi nic neřekla?" zeptal se Harry.
"Ne, začal ti to téměř ihned ošetřovat, a já jsem v tom viděla rituál, který mezi sebou dělají přátelé. Používalo se to, když ses s někým chtěl stát pokrevním bratrem – je to něco, co sdílíš jen s osobou, na které ti moc záleží. Protože jste přátelé už roky, neviděla jsem v tom nic špatného."
"Já ...." Začal Harry, ale pak zavřel pusu. Srdce v hrudi mu bláznivě bilo. "Proč to udělal?"
"Nevím, ale vypadalo to, jako by dělal nějaké kouzlo."
-
Harry opět zvedl hlavu. "Kouzlo?"
"Vím, že to zní bláznivě," řekla Myra s lehkým smíchem."Ale když to tak vezmeš. On něco mumlá, když ty umíráš, má kolem sebe auru síly a pak výměna krve? Mě to zní jako kouzlení. Nebo možná zoufalá naděje."
"Jo, zřejmě zoufalá naděje." Mračil se Harry.
Myra zívla. "Pojďme spát. Jsem vyřízená."
-
Harry kývl, ale stále byl rozrušený tím, co mu Myra řekla. Zaprvé chtěl jít a promluvit si o tom s Dracem, zeptat se ho proč to udělal. Proč sdílel krev, proč kouzlo? Harry ani nevěděl, jestli to kouzlo bylo. Draco neměl hůlku, alespoň podle toho, co Harry věděl. Pak si uvědomil jednu důležitou věc:
Draco mu o tom neřekl.
Zachránil mu život a neřekl mu to.
To znamenalo, že o tom Draco nechce mluvit. Když tak Harry přemýšlel, uvědomil si, že mluvit o tom by přineslo mnoho nechtěných a nepříjemných otázek. Otázek týkajících se starostí, obav, zálib, lásky – otázek, ke kterým se ani jeden z nich nechtěl postavit čelem.
Konečně Harry upadl do nepokojného spánku.
-
Příštích pár dnů proběhlo Harrymu jako v zamlženém zmatku. Byl vzhůru od časného rána až pozdě do noci, pokoušel se dohonit látku ve škole a v tu samou dobu zařizovat nové věci pro svůj dům. Poslal Draca v úterý koupit novou pohovku a stůl do obývacího pokoje, zároveň s postelí pro něj. Harry si tu svoji chtěl koupit sám, ale nechal Draca, aby koupil povlečení a polštáře.
-
Když viděl, jakou Draco vybral pohovku a stůl, rozhodl se, že Draco musí vybavit a zařídit celý dům. Harry přidá jen sem tam pár osobních věcí.
Harry si samozřejmě nemohl pomoct a škádlil ho.
"Když vezmu v úvahu vlasy, oblečení, pečení a schopnost udělat kdekoliv a cokoliv, aby to vypadalo hezky – ty jsi opravdu gay, že ano?"
"A tobě by to nějak vadilo?"
-
Tak otázka Harryho zaskočila, ale pak zatřásl hlavou. "Samozřejmě, že ne. Od někoho kdo hraje ´za oba týmy´ jestli se to tak dá říct... opravdu nejsem v pozici, abych někoho soudil."
Harry si užíval ten vzácný okamžik, když dokázal Draca překvapit.
"Tak co - jsi?" zeptal se Harry a nemohl udržet svojí zvědavost na uzdě.
-
Draco se na něj zamračil. "To není tvoje starost." Řekl a vrátil se zpět ke katalogu, ve kterém hledal skleněný stůl do obýváku a Harryho úplně ignoroval. Ten se mu díval přes rameno a prohlížel si různé styly, i když jim až takovou pozornost nevěnoval. Jeho oči zůstaly viset na blondýnovi a sledoval, jak si Draco kouše ret, když našel několik vhodných stolů, které považoval za dost dobré. Sluneční světlo proniklo oknem a Dracovi zářily vlasy jako zlato. Jemné prameny mu padaly do očí a tak je musel v pravidelných intervalech odstrkávat. Jeho pokožka byla perfektní, jako světlý krém... Harryho mysl se zatoulala zpět do toho dne v Dariově bytě – do toho zvláštního okamžiku a vzpomněl si na pocit Dracovy teplé pokožky oddělené od té jeho jen dvěma kousky oblečení.
-
"Harry?"
Draco se na něj zvědavě díval a předchozí hněv se zdál být pryč.
"Promiň, na něco jsem si vzpomněl."
Draco vypadal jako by se chtěl zeptat na co, ale po dlouhém pohledu, jen pokrčil rameny.
"Co si myslíš o tomhle?" zeptal se a ukázal na nízký skleněný stůl.
"Vypadá hezky." Všechno co mu Draco ukázal, nevypadalo jinak než hezky.
-
Přestavba garáže na vnitřní bazén začala skoro okamžitě. Stěny byly pokryty izolační vrstvou, dovnitř zasazena obrovská okna a sprcha postavená vedle prádelny, kterou nechali vybudovat mezi kuchyní a garáží. Harry s Dracem společně vybrali také dlaždice. Rozhodli se pro šedé s bílým dekorem a občasným černým detailem. Bazén měl jednu stranu hlubokou a druhou mělkou se schody.
-
V pátek, skoro týden potom co viděli dům poprvé, seděli Harry a Draco na nově koupené šedé pohovce v obývacím pokoji. Před nimi stál nízký stůl s dřevěnými nohami a skleněnou deskou, na které byly naházené časopisy. Harry chtěl, aby dům vypadal jako domov hned od začátku.
"Udělat v něm okamžitě nepořádek, není ten správný způsob." Odsekl Draco, když Harry dával na stůl časopisy.
"Můj dům, moje pravidla Draco." Řekl Harry.
-
Uvědomil si svůj omyl ihned, jakmile poslední slovo opustilo jeho ústa. Ale na to, aby je mohl vzít je zpátky, už bylo pozdě. Proto nyní oba tiše seděli a sledovali TV.
Byla velká a stála na dřevěné knihovně. Knihovna vypadala trochu hloupě, protože v ní nebyla ani jedna kniha. Jen v jedné polici stála váza. Knihami se bude muset zaplnit později.
-
Dalo se říct, že ani jeden z nich ve skutečnosti TV nesledoval.
Běžela v ní show Jerryho Springera – několik hostů křičelo a dělalo neslušná gesta.
-
"Myslím, že bychom měli mít zabydlovací večírek." Řekl vážně Harry.
Draco neodpověděl.
"Co myslíš, Draco?"
"Dělej si, co chceš, Pottere, je to tvůj dům." Odpověděl mu chladně.
"Draco, já to tak nemyslel." Řekl Harry a bojoval s touhou nad blondýnem protočit oči. Byl náladový jako holky v jejich dnech.
"Ale je to pravda. Je to tvůj dům, já jsem jen host. Dočasný host." Otočil se tváří k němu.
"Neprobrali jsme to už?" zeptal se Harry a začínal se cítit naštvaně.
-
"Ano, udělal jsi mi nabídku, která se nedala odmítnout." Sarkasticky poznamenal Draco.
"To bylo přesně ono – nabídka. Nemusel jsi jí přijmout. Ale já tě tu chci mít – to ty jsi ten, který neustále říká, že mi za to musíš něco dávat."
"Jenže já stále ještě nemohu přijít na to, proč zatraceně chceš paralyzovaného a na vozík odkázaného, bývalého nepřítele ze školy u sebe doma. To je nějaká tvoje sadistická úchylka? Dívat se na to, jak druhý trpí?"
-
"Nejsem sadista," zavrčel Harry. "Mám tvojí společnost rád. Dobrá, obvykle rád, ale teď se chováš jako idiot. Chci tě tu, protože když ze sebe neděláš ukňourance a hlupáka, jsi inteligentní, zábavná osoba, jejíž společnost mám rád."
"Ale-" začal Draco, ale Harry ho přerušil.
"Pořád se podceňuješ a shazuješ Draco," řekl Harry a mračil se na něj. "Proč? Zeptal jsem se tě na to už před týdnem – proč si myslíš, že si zasloužíš to, co se ti stalo? Co se ti stalo v sedmém ročníku potom, co jsi odešel z Bradavic? Co tě přinutilo odejít?"
-
Draco na něj zíral a v jeho očích jakoby probíhala bouře. Harry se mu díval do očí klidně, i když jeho zoufalost byla zřetelná. Chtěl to vědět, chtěl porozumět, aby mu mohl pomoci. Nikdy nebyl jeden z těch, co jen seděli vedle a neudělali vůbec nic. Pokud mohl, musel pomáhat.
Konečně se ozvala zašeptaná slova. "Nemůžu ti to říct."
-
Harry se postavil a frustrovaně si prohrábl vlasy.
"Proč ne Malfoyi? Co jsi tak hrozného provedl? Poslal tě Brumbál pryč? Byl jsi na nějaké misi pro smrtijedy? Zabil jsi nakonec opravdu Rona, jak si všichni ostatní studenti mysleli? Kde jsi byl při závěrečné bitvě s Voldemortem? Byl jsi na naší, nebo jejich straně? Ani tuhle malou věc nevím."
Harry zmlkl a pozoroval Draca. Slabě sebou škubnul při zmínce jména Temného pána, ale až na to se žádné jiné Dracovy pocity během Harryho tirády neukázaly. Jeho obličej byl bez výrazu, jako maska, která zabraňovala Harrymu, aby zjistil pravdu. Poraženě si opět sedl.
-
Minuty ubíhaly potichu. Pak Harry zvedl hlavu a unaveně se zeptal.
"Chceš, abych kontaktoval toho specialistu, který by ti sestavil rehabilitační program? Úplně jsem na to zapomněl, po té explozi je všechno pořád trochu chaotické."
Draco se na něj podíval způsobem, jako by viděl skrz něj, stejným, jakým se na něj díval ze začátku, než kývl.
"Čet-četl jsem o tom trochu v těch knihách, co jsi mi dal. I když to bylo předtím..." řekl tiše.
"No jo, teď už si z nich moc nepřečteš. Tedy pokud neumíš číst z popela."
-
Draco se lehce usmál nad tím pokusem o vtip. Harry vstal a opustil pokoj. Vrátil se o minutu později se svým novým notebookem, který si koupil před pár dny.
"Tady. Můžeš prohlídnout net a pokud tam budou nějaké knihy, které bys chtěl, tak je objednej." Řekl, když ho zapnul a připojil se na internet. Ukázal Dracovi jednu z nákupních stránek a jak dát knihy, filmy a CD do košíku, i jak stránku prohledávat.
"Objednej si, co budeš chtít. Potřebujeme zaplnit ty prázdné police. O peníze se nestrachuj. Pokud si budeš zase myslet, že mě využíváš, tak si pamatuj, že když odejdeš, knihy si nechám. Tak to ber, jako když je pro mě jen objednáváš. Nebo tak něco."
-
"Tohle není poprvé, co používám počítač, Pottere. Jsem si jistý, že to zvládnu."
"Um, dobrá tedy. Já... udělám večeři. Dáš si špagety?"
Draco kývl a Harry odešel do kuchyně, která zatím nebyla příliš vybavena, protože nepatřila mezi priority toho, co bylo potřeba zařídit rychle.
Když tam stál a chystal večeři, Draco se k němu otočil.
"Myslím si, že párty je skvělý nápad." Řekl tiše.
Harry se na něj usmál. Konečně se někam dostali.
-
Harry zavolal Dariovi a Myře hned ten večer a zeptal se jich, jestli chtějí druhý den přijít na párty. Ani jeden z jeho přátel ještě v domě nebyl. Harry nechtěl, aby přišli na návštěvu, dokud nebude mít alespoň základní nábytek. Oba byli proto velmi vzrušení tím, že konečně mohou přijít.
"Měl bys pozvat Hermionu." Řekl Draco potom, co Harry domluvil s přáteli.
"Chceš, aby přišla? A neříkej mi, že je to můj dům, nebo začnu křičet." Varoval ho Harry.
"No tak to opravdu nechci." Protočil Draco oči. "Klidně jí pozvi. Je-je docela příjemná."
-
Harry se usmál a zavolal Hermioně. Drmolila vzrušením, že uvidí jeho nový dům a ptala se ho na milion věcí. Harry jí odpověděl jen to, že má přijít a uvidí sama. Dál se pak bavili o jiných věcech. Hermiona se také zajímala o to, jak to vypadá s Harryho zraněním, na to jí musel odpřísáhnout, že je v pořádku.
"Byla jsem tak vyděšená, když jsem se dočetla, že jsi byl zraněný. A také, že tě převezli do mudlovské nemocnice místo do St. Munga. Nikdo si nebyl jistý, jestli přežiješ nebo ne."
-
Když Harry s Hermionou domluvil, byl skoro čas jít spát. Slyšel v obýváku zapnutou televizi a vyšel ze svého pokoje, aby se podíval, jestli je Draco ještě vzhůru. Jemně se usmál, když ho uviděl, jak spí na gauči. Zvedl ovládač a televizi vypnul.
Náhle nastalé ticho, nebo Harryho kroky na dřevěné podlaze Draca probudily. Pomalu otevřel unavené šedé oči.
"Kolik je hodin?" zeptal se.
"Půlnoc."
-
Draco se pohnul, aby se zvedl, ale Harry ho rukou na rameni zastavil.
"Odpočívej."
Šedé oči hleděly nejistě do zelených. Přesto neprotestoval, když ho potom Harry zvedl a odnášel do jeho pokoje. S jednou rukou kolem Harryho krku si opřel hlavu o jeho rameno. Zavřel oči a opět usnul.
Harry vešel do Dracova temného pokoje. Šel pomalu a opatrně – nechtěl rozsvěcet.
Místo toho nechal vlastní oči, aby si přivykly na tmu.
-
Dracův pokoj byl stále skoro prázdný, byla v něm jen postel a prázdná knihovna. Stěny byly natřeny na zeleno – v pokoji byl stále ještě cítit pach čerstvé barvy.
Harry jemně položil Draca na postel, ten ani neotevřel oči, když ho ukládal. Ještě ho přikryl až k bradě.
Zaváhal, srdce mu v hrudi prudce bušilo, když se naklonil a jemně políbil Draca na čelo. Nedokázal odolat. Dech se mu zastavil, když se Draco pohnul a slabě se usmál.
Harry měl pocit, jako by se mu srdce mělo probít ven z hrudi. S posledním pohledem a úsměvem opustil pokoj a tiše za sebou zavřel dveře.
-
-
Pokračování příště. Pokud nechcete zanechat komentář, nezapomeňte na hlasování. Díky.
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 15 | balduin | 23. 11. 2010 - 09:45 |
 RE(2x): Hloubky zimy 15 |
hajmi | 24. 11. 2010 - 18:47 |
| RE: Hloubky zimy 15 | misule | 23. 11. 2010 - 13:00 |
| RE: Hloubky zimy 15 | ivet | 23. 11. 2010 - 13:52 |
| RE: Hloubky zimy 15 | nade | 23. 11. 2010 - 14:40 |
| RE: Hloubky zimy 15 | caroli | 23. 11. 2010 - 22:17 |
| RE: Hloubky zimy 15 | bara1982 | 23. 11. 2010 - 22:28 |
| RE: Hloubky zimy 15 | bacil | 24. 11. 2010 - 10:43 |
| RE: Hloubky zimy 15 | salazaret | 25. 11. 2010 - 20:49 |
| RE(2x): Hloubky zimy 15 |
hajmi | 27. 11. 2010 - 21:22 |
| RE: Hloubky zimy 15 | grid | 26. 11. 2010 - 08:40 |
| RE: Hloubky zimy 15 | zuzana | 13. 05. 2011 - 23:08 |