V nesprávném čase - 17
21. březen 2011 | 21.34 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 17
Kapitola 17
-
Hlasy minulosti
-
Harry se pomalu probouzel, když cítil, jak se vedle něj Draco protahuje. Vzpomněl si na své včerejší myšlenky a činy. Ovládla ho slabá nervozita, když si uvědomil, jaká konfrontace bude následovat, až si blondýn uvědomí, jak blízko u sebe spali. A teď to neměl na co svést. To on držel Draca a vůbec se nepokoušel se odtáhnout, jako to dělal předtím. Pokud řekne Dracovi o svých pocitech, udělá to pořádně.
Přemýšlel o tom, jaké vlastně jeho pocity jsou. Nemiloval Draca, ještě ne. Ale byl si zatraceně jistý, že je do něj zamilovaný.
Draco se posadil a zdál se slabě dezorientovaný. Jeho pohled se zastavil na Harrym a v šedých očích se objevil zmatený pohled.
"Dobré ráno." Řekl jemně Harry. "Spalo se ti dobře?"
Draco se zamračil. "Ano, velmi. Co jsi dělal?"
Harry se usmál. "Spal jsem."
Úzké obočí se zvedlo, ale v očích stále byl zmatek. "Harry...?" řekl varovně.
"No dobrá, dobrá.
" Odtáhl se Harry a posadil. Takže se ocitl tváří v tvář druhému chlapci. "Včera jsem přemýšlel."
"Oh. To teda muselo..."
"Šš." Utišil ho Harry tím, že mu položil prsty na rty. "Neříkej to, teď ne."
Draco zíral na prsty, které se sotva dotýkaly jeho rtů. Pak zvedl pohled k Harryho zeleným očím.
-
"Donesl jsem tě sem včera v noci. Nevím, jestli si to pamatuješ." Začal znova Harry. "Když jsem tě uložil, tak jsem začal přemýšlet o... o všem. Neměl bych asi zacházet moc do detailů, protože ani já je zatím moc nechápu..." odmlčel se a pokoušel se srovnat si myšlenky. Teď nechtěl a nepotřeboval blekotat.
"Přemýšlel jsem o tobě." Nakonec řekl. "O tvých slovech a o tom jak se chováš – o polibku. A já – já – uvědomil jsem si, že to bylo příjemné. Že se mi to líbilo. A že tě mám rád."
Draco na něj stále zíral a vypadalo to jako by nevěřil tomu, co slyšel. V tu chvíli na něm nebyla patrná žádná známka nemoci, jen nervozita, překvapení, obava a očekávání. Harry nedokázal jmenovat všechny pocity, které se na bledé tváři střídaly.
"Neřeknu ti, že tě miluju." Řekl Harry tak tiše, že to nebyl skoro ani šepot. "Ještě to nevím, je to moc brzo. Ale... myslím si, že jsem se do tebe zamiloval... Tak nějak vůbec nevím kdy a kde, ale myslím to vážně..."
-
Odmlčel se a čekal až Dracovi dojde, co právě pronesl. Když blondýn nic neřekl, zeptal se. "Draco?"
Zmijozel zatřásl hlavou, aby si jí vyčistil a pak se opět podíval Harrymu do očí.
"Já jenom... myslím." Řekl hlasem, který nebyl, o nic víc hlasitější než Harryho. 
"Páni."
Harry se na něj usmál a Draco mu to oplatil.
"Co bys říkal, kdybychom si tu věc zopakovali?" zeptal se.
"Jakou věc?" zeptal se zmijozel a zase se mračil.
-
"Líbání." Odpověděl a naklonil se dopředu. Ruce položil kolem Dracovy štíhlé postavy a přitáhl si ho k sobě. Jejich rty se setkaly ze začátku trochu neohrabaně, ale rychle se učili. Pokud si Harry myslel, že jejich první polibek byl dobrý. Tenhle byl přímo fantastický. Hlava se mu točila, když si blondýna přitáhl blíž. Draco se tomu podvolil bez přerušení kontaktu. Jeho jazyk žebronil o přístup do Harryho úst. Harry mu ho dal. Myslel jen na zmijozela před ním a na to, co mu řečený mladík dělá. Tak tohle byl ten pocit – ta chůze v oblacích a touha o víc, víc a víc...
Konečně se kvůli potřebě nadechnout od sebe odtáhli. Tváře obou chlapců byly růžové a rty slabě nateklé, po tak důkladném polibku.
"Tak teď si to půjčím od tebe. – Páni." Zašeptal Harry.
Draco na to nereagoval, jen se naklonil a opřel se Harrymu o rameno. Šťastně si povzdechnul a nakonec zašeptal. "Děkuju."
-
Trvalo to třičtvrtě hodiny než se konečně oba mladíci odhodlali vstát z postele. Za tu dobu byly Dracovy obvykle upravené vlasy totálně rozcuchané, a skoro soupeřily s Harryho nezkrotnými černými. Harry jen pokrčil rameny, když ho na to Draco upozornil a stáhl si vlasy do ohonu. Zatím co blondýn si vlasy pročesával – neustále přerušován Harrym, který jak se zdálo, se naprosto sžil s myšlenkou, že je zamilovaný a kradl polibky, kde se dalo.
Ne, že by proti tomu Draco něco namítal. Vítal polibky s velmi ne mužským hihňáním.
"U Merlina já sem, ale ženská." Zavtipkoval, když ho Harry objal.
"Ano, to jsi. Ale jsi moje ženská."
Draco se zasmál a následoval další polibek.
-
"Proč jsem tohle neudělal daleko dřív?" zeptal se Harry.
"Na to se mě neptej. Pokud by to záleželo na mně, tak jsme tu byli už před rokem. Tedy nemyslím tady jako tady, ale – oh, ty víš, jak to myslím."
Harry kývl. "Vím, co myslíš. A omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho."
"No, není to nějaké mudlovské přísloví – že dobré věci přijdou k těm, co si počkají?"
"Teda, jsem ohromen." Řekl Harry. "Nečekal bych, že zrovna ty ze všech lidí, budeš znát nějaké mudlovské přísloví. Zvlášť po tom co jsi předvedl včera před Grangerovými. Ty vážně nevíš, co je elektrický kartáček na zuby, že ne?"
Draco se na něj zamračil. "Nezdá se mi nijak pohodlné, aby ti něco skákalo po zubech a pokoušelo se ti je vyčistit. Na to existují kouzla."
Harry protočil oči. "Prostě si nepřiznáš, že máš velké nedostatky, co se týká znalosti mudlů."
-
"Jsem čistokrevný!"prohlásil. "Měl jsem plně vytrénovanou čarodějkou za matku a smrtijeda za otce. Měli jsme domácí skřítky, kteří pro nás všechno dělali. Nikdy jsem nic nedělal jako mudla, dokonce si ani nečistil zuby, jako oni."
Harry se k němu přiblížil a obtočil ruce kolem menšího chlapce.
"Já vím." Řekl. "Nezáleží na tom, já tě prostě jen rád škádlím. Je to legrace." Vysvětloval s úsměvem.
"No jasně jen škádli někoho nemocného. To musí být vážně legrace." Sarkasticky hudroval Draco.
"Vážně je." Řekl Harry. Ohnul se a ukradl další polibek. "Veselé Vánoce."
-
Draco se na něj zakřenil. "Tak tohle je nejlepší dárek co jsem dostal."
"Tak s tím souhlasím. Půjdeme a popřejeme dobré ráno ostatním?"
"A nemůžeme prostě zůstat tady? Bylo by to mnohem..." zamumlal a pokrýval linku Harryho krku drobnými polibky.
"Dole budou dárky."
"Řekl jsem ti, že ten nejlepší jsem už dostal." Pod Harryho pohledem dodal. "Dobrá. Půjdeme dolů a budeme společensky konverzovat s Weasleyovýma a – můj bože, zbytek jich dorazí dneska, že jo?"
Harry kývl. "Někdy kolem poledne myslím potom, co otevřeme dárky. Proč, tobě to vadí?" pokoušel ho, čímž si vysloužil zlý pohled.
-
Nakonec se jim podařilo opustit jejich pokoj. Přivítala je báječná vůně snídaně, což hlasitě probudilo jejich žaludky. Prošli obývacím pokojem do kuchyně, kde Ron, Hermiona a Grangerovi připravovali snídani.
"Dobré ráno." Šťastně je pozdravil Harry.
"Dobré ráno chlapci." Řekl paní Grangerová. "A veselé Vánoce."
"Také veselé Vánoce." Odpověděl Draco.
Hermiona se na ně důkladně dívala. "Zdáte se mi vy dva v neobvykle dobré náladě." Řekla.
"No řekněme, že jsme měli vážně báječný ráno." Mrknul na ní Draco.
-
"Tak o tom nechci nic vědět." Řekla Hermiona s předstíraným znechucením. Pak se začala smát a oba objala. "Veselé Vánoce."
"Tobě taky."
Trvalo další půl hodinu, než přišli dolů Remus se Siriusem a připojili se k šesti ostatním na snídani. Evidentně i oni měli báječné ráno.
Dárky na ně čekaly pod stromečkem. I když Hermiona jim nedovolila je otevřít, dokud nebylo po snídani a stůl byl uklizený. Konečně byla spokojená a nechala chlapce jít otevírat dárky. Harry a Ron na sebe vzali roli Santa Clause, zatímco ostatní se posadili. Draco na jeden gauč a Remus se Siriem na druhý. Hermiona se uvelebila v houpacím křesle a Grangerovi na křeslech, která pro ně vykouzlil Ron. Když všichni seděli, Ron s Harrym začali.
-
"Veselé Vánoce pro Remuse od Siria." Četl Harry, když zvedl první dárek.
"Pro mě?" zeptal se Remus. Znělo to překvapeně. "Tys mi něco koupil?"
"Samozřejmě." Řekl a políbil ho.
"Ahem." Pročistil si krk Harry, když se políbení prohloubilo. Sirius na něj zavrčel.
"Nevšímej si ho." Řekl Harrymu Remus, když si od něj bral dárek.
Zdálo se, že je zvykem počkat, dokud všechny dárky nebyly rozdány a pak se mohly začít rozbalovat. Protože Remus odložil neotevřený dárek vedle a Ron zvedl další.
"Pro mámu od Hermiony." Četl Ron z dalšího dárku a podal ho paní Grangerové. Pokračovali tak až i poslední dárek zmizel zpod stromečku. Každý dostal nejméně tři dárky, Harryho hromádka byla opravdu velká.
"Okej, předpokládám, že je můžeme teď otevřít –"
Zbytek Hermioniných slov nebylo slyšet, přes hluk trhaného papíru, jak Harry, Ron a Sirius rvali papír ze svých dárků. Jejich druhé poloviny na ně zíraly, jak se chovají jako tříleté děti.
-
Pak si Hermiona povzdechla a začala otevírat své vlastní dárky. Harry sledoval Draca koutkem oka celou dobu. Všiml si jako jediný, jak rychle se blondýn stává unavenější a unavenější každou minutou. Otvíral své dárky pomalu, nikdy neroztrhnul papír jako Harry, ale opatrně sundával lepicí pásku, než ho rozbalil.
Harry vstal a přešel těch pár stop k němu. Chystal se mu položit ruku kolem ramen, když se Draco prudce otočil a zakřičel.
"Nic jsem neudělal, otče, opravdu!"
Oči měl otevřené dokořán a vystrašené a znepokojivě nepřítomné. Pokoj náhle ztichl.
"Draco?" tiše se Harry zeptal.
"Prosím, neubližuj mi, otče." Řekl Draco a jeho postoj ukazoval, jak blízko panice byl. Harry se před ním sklonil a jemně mu vzal ruce do svých. Soustředil se, aby dal Dracovi léčivou sílu. Blondýn se odtáhl, když se ho Harry dotkl a pokoušel se otočit. Ruce i celé tělo se mu chvělo.
"Já ti neublížím Draco." Říkal jemně. "To jsem já Harry. Draco slyšíš mě?"
-
Draco se pomalu otočil zpátky. Rychle mrkal a pokoušel se pohled zaostřit na své okolí.
"H-Harry?" nejistě se zeptal.
Chlapec, který přežil, se trochu usmál a položil dlaň na Dracovu tvář. Zmijozel se stále třásl a opřel se do Harryho doteku. Harry ho objal a přitáhl blíž k sobě. Blondýn se několikrát zhluboka nadechl a pokoušel se uklidnit.
"Co to bylo?" chraplavě zašeptal a podíval se na Harryho.
"Nevím. Ty – ty sis myslel, že jsem tvůj otec."
-
Celý pokoj byl ticho, jak každý pozoroval Harryho s Dracem. Konečně Hermiona tiše řekla.
"To byl ten jed Draco. Severus říkal, že působí halucinace."
Harry si přitáhl Draca ještě blíž. Pokoušel se zoufale čerpat z jeho blízkosti útěchu, ale současně s ní mu to připomínalo jed, který proudil blondýnovi v žilách. Draco se na oplátku tiskl stejně pevně k Harrymu. I on potřeboval tu útěchu z blízkosti.
"Nenuť mě jít do Bradavic. Prosím ještě ne." Mumlal.
Závažnost Dracových pocitů se projevila – pokud to ještě někdo nevěděl – tím malým slovem "prosím". Slovo, které by ten starý Malfoy nikdy nepoužil.
"Nemůžu ti nic slíbit." odpověděl mu těžce. "Teď tam ještě nemusíš, ale možná tam brzo pro své dobro budeš muset jít."
-
"Umírám, Pottere." Řekl Draco. "Tady není, žádné – pro mé dobro."
"Ty nezemřeš Draco." Řekla jemně zpoza nich Hermiona.
"Grangerová, i když oceňuji tvoji pozitivní náladu." Zavrčel a zněl jako své staré já. "není tu nic, co můžeme dělat. Severus pracuje na protijedu, ale až dosud bez pokroku. Omlouvám se, ale – nejsem hloupý, abych si myslel, že se náhle stane nějaký zázrak."
"No – mýlíš se." vyzývavě prohlásila. "A, i když nechceš bojovat sám za sebe, znám spoustu lidí, kteří bojovat budou. Podívej se kolem sebe Malfoyi – nejsi ta samá osoba, jako v Bradavicích. Máš kolem sebe kolem lidi, kterým na tobě záleží, dokonce jednoho, který by za tebe položil život. Nemáme v plánu nechat tě jen tak odejít."
-
"Tvoje slova jsou utěšující, ale stejně nic nemění na faktu, že Severus je jediný kdo je schopen najít protijed, pokud vůbec nějaký existuje. Je to ten nejlepší mistr lektvarů na světě, ale na tom nezáleží – protože ani on nedokáže najít protijed." Řekl Draco, který se vymanil z Harryho náruče a nyní stál čarodějce tváří v tvář.
Hermiona a Draco na sebe zírali. Hermiona se zrovna chystala odpovědět něco na Dracova slova, když je pan Granger přerušil.
"To by stačilo vy dva." Řekl hlasem, jakým by mluvil s dvěma malými dětmi.
-
Draco a Hermiona stáli bez hnutí.
"Nenechám vás dva zničit tohle nádherné vánoční ráno hádkou." Oznámil jim pan Granger zvýšeným hlasem. Harry viděl jak sebou Hermiona slabě škubla při tom tónu a Draco udělal malý krok zpátky.
"Teď si oba sednete a budete pokračovat v otvírání dárků. Potom si promluvíme, co uděláme s vámi, pane Malfoyi." Dodal jemnějším tónem.
Oba udělali, co se jim řeklo. Hermiona se vrátila na své místo vedle Rona. Harry chtěl přivítat Draca zpět ve své náruči, ale blondýn si sedl tak daleko od něj, jak to bylo možné.
Pomalu se vracela taková nálada, jaká byla před tím, než jí Draco přerušil.
-
Sirius a Remus, kteří byli celou dobu zticha, začali nervózně trhat papír ze svých dárků. Pan a paní Grangerová následovali jejich příkladu. Věděli, že mladí potřebují něco, co by je rozptýlilo.
"Díky, Harry." Prolomil ticho Hermionin hlas, v rukách držela knihu, kterou jí koupil, a všichni v pokoji se začali opět uvolňovat. Remus a Sirius si povídali. Ron mluvil s Hermioninými rodiči.
"Nemáš zač. Nevím, jak se ten chlap v obchodě jmenoval, ale říkal, že se ti to bude líbit." Řekl Harry.
"Gordon? Vždycky ví, co chci." Řekla mu na to Hermiona. Zřejmě i pro Harryho z tohohle času bylo obvyklé, že si nepamatoval jména.
"Neviděl jsem tu na tohle téma žádnou, tak snad bude dobrá."
Zašklebila se na něj. "Jsem si jistá, že bude užitečná."
-
Draco seděl tiše a prsty přejížděl po dárku. Harry měl strach, že má blondýn opět halucinaci, ale když se podíval chlapci do očí viděl, že nejsou nepřítomné jako předtím a jeho obava ustoupila.
Harry pokračoval s otvíráním svých dárků pomaleji, než před tím. Dostal knihu o lektvarech od Hermiony, většina z nich měla léčivé účinky.
"Myslela jsem si, že bys měl vědět, co všechno ty tvé lektvary dokáží, než abys jen věděl, že to dělají." Řekla mu s úsměvem.
Ron mu dal dárkovou poukázku do obchodu Kvalitní potřeby pro Famfrpál, s poznámkou – Nemá cenu ti kupovat něco, co už pravděpodobně máš. Takhle si můžeš koupit, co budeš potřebovat sám.
Sirius a Remus mu dali nádherný, nový tmavomodrý plášť, který koupili, když byli ve Francii. Látka byla hedvábně jemná a měkká. Remus mu řekl, že na něm jsou také ochranná kouzla.
-
Přesto si nejvíc cenil dárku od Draca. Bylo to poprvé, kdy mu blondýn něco dal. Byl to malý zlatý prstýnek se lvem, který na něm pyšně přecházel sem tam. Uvnitř něj byl vyrytý nápis
"Láska sundává masku, o které si myslíme, že bez ní nemůžeme žít."
Harry věděl, že přesně TO udělala pro Draca.
Draco byl Draco Malfoy předtím, než se zamiloval do Harryho, ale láska to pak změnila. Zanechala chlapce jen jako Draca. Náhle to už nebyl syn svého otce, nebo dědic jména Malfoy. Místo toho tu byl jen Draco. Harry samozřejmě věděl, že to nebylo jen zamilování se do něj, co blondýna změnilo. Přesto to toho bylo velkou částí – protože opravdu láska odstraňuje masku, kterou dennodenně nosíme.
-
Draco byl stále Malfoy – když jím chtěl být. Ten fakt právě ukázal Hermioně. Ale Harry teď věděl, že je to jen maska – ochrana. Chápal, že to je něco, co Draco potřebuje, aby přežil. Zvláště teď když se všechno zdálo být vzhůru nohama. Přitom ale, když byl Harry s Dracem osamotě, blondýn mohl být sám sebou.
"Díky." Řekl a věděl, že to Draco slyšel. I když to nedal znát.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 17 | salazaret | 22. 03. 2011 - 09:44 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | balduin | 22. 03. 2011 - 10:24 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | nade | 22. 03. 2011 - 11:03 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | erumoice | 22. 03. 2011 - 17:41 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | bacil | 22. 03. 2011 - 21:21 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | hajmi2003 | 23. 03. 2011 - 19:17 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | starvation | 27. 03. 2011 - 11:58 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | achája eressiel | 30. 03. 2011 - 15:32 |
| RE: V nesprávném čase - 17 | bara1982 | 30. 03. 2011 - 22:24 |