Invocare 034

Severus se posadil ve výklenku k jídelnímu stolu a gestem vyzval Harryho, aby mu dělal společnost.

"Vidím, že jsi po sprchování měl dost času k tomu, aby sis přečetl školní záznamy svých rodičů. Zaujalo tvou pozornost něco z toho, co jsi četl?"

Harry se usmál dřív, než odpověděl. Severus si nemohl být jistý, jestli je mladík vděčný za úvod postrádající jakýkoliv sexuální námět, nebo právě nostalgicky vzpomíná na to, co se dozvěděl o matce a otci.

"Ano, všechno v nich mě překvapilo." Přiznal se chlapec. "I když - ne všechno. Otec skutečně hodně porušoval pravidla, ale to pro mne není žádná novinka. Vždyť se Siriusem kvůli tomu měli dokonce zvláštní zrcadlo, aby... totiž, když si museli odpracovat třeba trest každý zvlášť, stejně mohli navzájem udržovat spojení." řekl Harry a usmál se ještě šířeji. "Samozřejmě, pouze velmi časté tresty jim daly možnost ocenit přednosti podobného dorozumívacího prostředku. Jenže přesto, číst ty záznamy a tím spíš dozvídat se příčiny trestů... " Harry se hlasitě rozesmál.

 

Severuse překvapila mladíkova uvolněnost - dokonce i když přihlédl k napětí snímajícím účinkům skřítkovského šamponu. Jenže, nedalo se zrovna říci, že dřív Harrymu dobře rozuměl. Možná mladíka seznámení se školní minulostí rodičů, uklidnilo víc, než Severus předpokládal. Vždyť on nemohl chápat, jaké to je vyrůstat jako sirotek a ke všemu s lidmi, kteří nejenom tají úspěchy tvých rodičů, ale také dokonce jejich samotnou podstatu.

Nu... není čemu se divit, že Harry tak nesnáší lež a nedívá se shovívavě na lidi, kteří ho klamou.

"Hmm, neměl jsem ani tušení, že ho vyloučili z famfrpálu." přemýšlel zatím Harry nahlas. "Pravda sice na rok a ne doživotně jako mně."

"Nepřeháněj, tvůj zákaz lze sotva považovat za aktuální - byl tedy platný méně než rok."

"Správně." Harry se podíval na stůl, jakoby čekal, že na něm uvidí jídlo, ale bylo zřejmé, že jeho myšlenky ještě stále poletují v minulosti rodičů.

"Víš, dvakrát jsem přečetl celé záznamy, ale ani tak jsem nepochopil, kvůli čemu ho vyhodili z týmu."

Severus se snažil skrýt podráždění.

"Nechtěl bych to rozebírat."

"Ach,... " odkašlal si Harry. "Je to něco,... co má spojitost s tebou, že? Promiň."

"Tebe se to sotva týká, a tím spíš není zač se omlouvat."

 

Harry si skousl dolní ret, stiskl růžovou kůži bílými zuby. S polknutím se Severus odvrátil a nedovolil si věnovat pozornost tomuto gestu, které na něho začalo působit.

"Dobře, ale pamatuješ si, co říkal Brumbál o upřímných a otevřených vztazích? Možná potřebujeme být otevření. Dokonce i tehdy, když je téma rozhovoru nepříjemné. Třeba... " Harrymu zčervenal krk a ruměnec se plazil dál vzhůru. "Něco na způsob tvé hry na otázky a odpovědi. Některé okamžiky v ní, byly dokonce zajímavé."

 

Určitě ne ty s polibky, snadno si domyslel Severus. V každém případě si to mladík nemyslel, třebaže lektvaristově pozornosti neuniklo, jaké potěšení Harry cítil, když se s ním líbal. Pochopitelně teď si mladík podobné kacířství neodvažoval přiznat ani sám sobě. Ale časem...

"Jestli chceš, zahrajeme si znovu."

Harry zrudnul ještě silněji, dýchání se zrychlilo a pohled se mu mírně zamžil. Rozumí se, že ne touhou - to vůbec ne. Spíš to způsobily vzpomínky.

Příjemné vzpomínky.

 

"Proč jednoduše... no místo hry... neuzavřeme obchod? Ty mi řekneš, kvůli čemu vyhnali otce z týmu, a zato dostaneš odpověď na jednu otázku. Jakoukoliv."

"To není zrovna dobrá strategie - dát jako výměnu za jedinou službu, neomezenou plnou moc, když já nenabízím to samé." Mladík vypadal překvapeně a tak Severus vysvětlil.

"Já už tvoji otázku znám, zatím co ty nemáš žádnou představu o tom, nač se mohu zeptat tebe."

Harry přikývl.

"A vysvětlovat mi to všechno - je úspěšná strategie?"

"Touché!" - zásah.

"Dobře, potom... Prostě poznám, do jaké míry si zasluhuješ mojí důvěru. Jestli získanou moc zneužiješ."

 

Najednou Severuse napadlo: ó ne, to nebude jen výměna otázek a odpovědí. Harry ho zkouší. A jestli má soudit podle přehnané síly, se kterou právě mladík ťuká do stolu, tak mu nahání strach vlastní drzost.

"Copak, domácí skřítci stávkují? Pokaždé, když si jindy sedneme ke stolu, okamžitě se objeví jídlo."

To bylo přehánění, i když stížnost byla oprávněná."

"Já jsem nic neobjednal. Podle mě je načase abys začal dávat povely domácím skřítkům samostatně."

"Ach, tak. V pořádku" Harry se opřel o opěradlo židle. "Tak, co? Přijímáš podmínky smlouvy?"

 

Ne, Severus zrovna nehořel přáním zasvětit Harryho do tajemství vyloučení Jamese, z famfrpálového týmu. Vždyť tato stará historie nedělala žádnou čest ani jemu a ani Potterovi staršímu. Nicméně lektvaristu zaujal mladíkův návrh. Jenže nejzajímavější nebyla možnost položit jakoukoliv otázku, ale to, že Harry dobrovolně poskytl Severusovi malou část moci, aby viděl, jak jí využije.

Kdyby byl Harry zmijozelem, Severus by usoudil, že jedná podle předem stanoveného plánu. Jenom podobná nabídka by totiž dokázala Mistru lektvarů rozvázat jazyk a přinutila ho vyprávět o podrobnostech vyloučení Jamese Pottera z famfrpálového týmu. Jenže podobná lstivost není pro Harryho typická. Pokud se jedná o něco takového - potom je skutečný nebelvír!

"Souhlasím s tvojí... ehm... "smlouvou"."

Přesto Severus potřeboval nějaký čas, aby si srovnal myšlenky a mohl začít vyprávět.

 

"To, co jsi viděl v myslánce, bylo dětskou hloupostí v porovnání s tím, co následovalo. Do určité míry to byla také moje vina; to si nyní uvědomuji. Tehdy jsem odpovídal Potterovi tvrdou bezohledností na jeho vlastní krutosti, ale to jen přiostřovalo a prohlubovalo konflikt mezi námi... " Severus ucítil, že se mu třesou ruce a schoval je pod stůl, kde se jimi mimoděk zachytil krémového, damaškového ubrusu.

Harry si toho pohybu všimnul a zamračil se.

 

"Nepochybuji, že se otec - zachoval odporně. Ale nepřirovnáváš snad jeho skutek k tomu, co natropil Sirius, když tě naopak vlákal do doupěte? Vždyť ti otec tenkrát zachránil život a tak to, co udělal, nemohlo být až tak strašné ve srovnání... "

"Potter mě tehdy vytáhl z chýše, protože chápal to, co si neuvědomil tvůj omezený kmotr; kdyby mně Lupin zabil, stal by se také obětí, jako já."

Severus si povzdechl a pokračoval.

Kromě toho předpokládám, že se určitě cítil vinným a chtěl odčinit tu velkolepou ohavnost, kterou mně udělal předtím."

Harry nervózně polknul a čekal na pokračování.

 

"Infertilis,"-tiše pronesl Severus. "Tvůj otec se postaral o to, abych nikdy neměl potomka."

 

"Merline!" Harry se musel několikrát zhluboka nadechnout. " To je hrozné, ale působení zaklínadla bylo snad dočasné, ne? Oh, ne. Je to napořád?"

Severus pokrčil rameny.

"Tvůj otec byl velmi silný kouzelník a málokdy předem myslel na následky svého jednání, zejména když se přestal ovládat. A v tu chvíli skutečně přímo hořel vzteky."

"To je mi líto..."

"Opakuji - ty s tím nemáš nic společného. To není tvoje vina, i když se přiznám, že jsem si na to několikrát vzpomněl, když jsem tě chytil při zjevném porušování školních předpisů."

Harry zčervenal a sklopil oči.

"Byl jsi u odborníka... ale, co to já... samozřejmě, byl. Promiň."

Tentokrát Severus omluvu ignoroval, rozhodl se, že nebude poukazovat na její zbytečnost. V každém případě Harry neměl proč, žádat o odpuštění. Konec konců, samotný James o něj žádal a mnohokrát, jenže nebelvírovy omluvy Severus nebyl ochotný poslouchat.

 

"Můžu se dozvědět..." Harry se letmo podíval na muže před sebou a znovu odvrátil zrak.

"Zmínil ses o stále silnějším nepřátelství mezi vámi. Nemysli si - já ani zdaleka netvrdím, že jsi dostal zaslouženě, ale... Chtěl bych vědět, co ho tolik rozčílilo. Protože tenkrát hned po SOVách, na tebe zaútočil bez jakékoliv příčiny, a s tímhle prokletím... to bylo stejné, že?"

"Ale ne, já bych řekl, že tvůj otec přece jen důvod měl."

Severus počkal, dokud Harry neotočil hlavu a nepodíval se na něho.

"Byla to velmi zamotaná a složitá situace, a před tím než o ní uslyšíš, musíš mi slíbit, že nebudeš záměrně pochybovat o tom, co ti řeknu. Musíš mi prostě věřit, když říkám jisté věci, že je to pravda. Musíš! Jinak ten rozhovor hned ukončíme."

Harry zvolna přikývnul.

"Já... dobře. Cokoliv to je - zní to mimořádně důležitě."

"Bohužel, nic podobného." Podotkl Severus a znovu schoval ruce pod stůl.

 

"Při pohledu zpět, mi to, co se stalo, připadá, jako obrovská hloupost, pokud samozřejmě nebudu věnovat pozornost následkům. Pro tebe je důležité správně pochopit a porozumět vývoji našeho vzájemného vztahu s tvými rodiči."

"Budu se snažit."

Severus si uvědomoval, že riskuje, když se spoléhá na podobné sliby. Ale chápal, že v jejich vztahu zoufale chybí důvěra. Vždyť Harry už dokázal, že mu věří, i když tohle předložil Severusovi jako zkoušku poctivosti.

"Jestli si pamatuješ, událost které ses v Albusově myslánce stal svědkem, skončila pohrdlivým vyjádřením Lilly, na mojí adresu. Ta slova se mě dotkla a cítil jsem se jimi ponížený stejně, jako Jamesovým skutkem. Přirozeně jsem se rozhodl pomstít. To léto jsem připravil silně působící zapovězený lektvar. Kdyby se o něm kdokoliv dozvěděl, okamžitě by mě vyloučili ze školy už jen za samotné vlastnění, nemluvě o použití takové směsi. Jenže já jsem byl rozzuřený a nepřemýšlel o následcích.

Na začátku dalšího školního roku, jsem se přiklonil k určitým zmijozelským postupům. Rozhodl jsem se při snídani nenápadně vlít lektvar do sklenice, ze které pila Lilly. Pochop jedno Harry, nechtěl jsem zneužít účinek lektvaru, o to nešlo, já se chtěl pomstít. Věděl jsem, že se Potter zblázní vzteky. A to se i stalo, což dokazuje můj nynější stav."

 

Zavládlo mlčení. Severus téměř doufal, že se mladík dovtípí, jaký účinek měl lektvar, který to podzimní ráno před mnoha lety dal vypít Lilly.

Ale Harry se jen opřel dozadu na židli a nespouštěl zelené oči z Mistra lektvarů.

"Byl to lektvar lásky a smyslnosti, nastavený na mne." přiznal se Severus a v tu chvíli cítil jako nikdy dřív, celou tíži následků svého vlastního jednání.

"Tvá matka málem touhou zešílela. A Potter se na to všechno musel dívat."

 

Mladík stisknul zuby.

"Chceš říct, že jsi spal s mojí matkou?"

"Ne. Nikdy jsem si něco takového nepřál, ani tehdy, když se mi sama věšela na krk. Tohle je to, co jsem čekal, že nepochopíš. Musíš si uvědomit, Harry - Lilly Evansová mě nikdy nepřitahovala. Ani v nejmenším. V tu dobu jsem si už uvědomil a dávno se smířil, se svou orientací. Nechtěl jsem jí, jen jsem snil o tom, jak se jim oběma pomstím."

 

"A tehdy tě otec také ze msty proklel ještě víc."

"Ano, a taky myslím ještě proto, že se bál situace, kdyby se věci vymkly kontrole a Lily otěhotněla."

"Oh, Merline."

"Přesně. Na rozdíl ode mne se James na celou situaci díval mnohem pesimističtěji. Což bylo docela přirozené. On přece neměl ani tušení o mých skutečných prioritách a nadto... já jsem strávil šest týdnů - po celou dobu působení lektvaru - tím, že jsem ho dráždil představou dětí s mým nosem a jejíma očima. Samozřejmě to pro Jamese bylo nesnesitelné. Ještě musím dodat, že jsem změnil recept, a proto najít stopy lektvaru v těle nebylo možné.

Jinými slovy, všichni byli přesvědčeni, že se Lilly do mě skutečně zamilovala. Proto úpěnlivé Jamesovy prosby a pokusy dostat ji ode mne se nesetkaly s žádnou podporou. Nikdo, kromě mě, netušil, že působení lektvaru je jen přechodné. Tvůj otec se domníval, že Lillyina posedlost bude trvat roky, a já se zase snažil ze všech sil ho udržovat v tom omylu. Já..." -Severus se rozkašlal.

"Tvrdil jsem, že je zamilovaná doopravdy a naznačoval, že dřív nebo později já... budu muset ustoupit, jejímu nátlaku."

Harry teď vypadal nadobro zničeně.

 

"Takže otec na tebe poslal Infertilis a... ?"

"Ano. Byl to pocit, jakoby mě klín polili kyselinou. Ohnul jsem se bolestí, ale přesto jsem dokázal odpovědět jakýmsi zaklínadlem; ale nepamatuji si konkrétně jakým. Učitelé nás roztrhli a po dlouhém rozmýšlení se rozhodli vyloučit tvého otce z famfrpálového týmu do konce sezony."

"A to bylo všechno?"

"Hmm. Víš tenkrát, když projednávali různé varianty trestu, tvá matka se zbavila účinků lektvaru a všem řekla, že její °láska° ke mně, připomínala omámení. Od té chvíle mě podezřívali z podílu na celém incidentu, ale neexistoval žádný důkaz. Takže jsem se trestu vyhnul. Přesněji řečeno - dalšímu potrestání. Zřejmě bylo rozhodnuto, že už jsem potrestaný Jamesovým unáhleným kouzlem dostatečně krutě. Co se týká jeho samotného... " Severus si povzdechl.

"Dlouho mně rozčilovala mírnost jeho potrestání. Jenže je nutné vzít v úvahu, že tvůj otec odpovídal na ohromnou provokaci; a ke všemu byl přesvědčený o pouze dočasném působení svého kouzla. Spěchal ochránit čest tvé matky a nevěnoval důkladnou pozornost studiu následků. Ostatně nikdy tomu nevěnoval pozornost. Byl zvyklý mít úspěch díky svému charisma a skvělým magickým schopnostem."

 

Mladík, který seděl naproti němu, hlasitě vydechl.

"Neměl jsem ani tušení, že byl schopný něčeho takového."

"Hmm, záznamy o nehodě jsou velmi povrchní, ale ani já jsem nijak netoužil, aby se podrobností o mém neštěstí dostaly na veřejnost. Dodnes o něm ví jen málo lidí, a já tě žádám, aby náš rozhovor zůstal jen mezi námi."

Harry pohotově přikývnul na souhlas.

 

"Divím se, že jsi ho za to nezabil."

"Podobná myšlenka mě napadla, to přiznávám." úsečně potvrdil lektvarista. "I když bylo mnohem zábavnější pozorovat, jak se tvůj otec snaží udobřit si mě. Jakoby vůbec měl nějakou šanci.

Pochop, mluvím o tom, abys viděl jeho jednání v celkové souvislosti toho, co se odehrálo, Harry. On se skutečně a upřímně kál, když zjistil následky toho, co udělal. Dá se říct, že díky tomu vyrostl a dospěl. Ironií v tomto případě bylo, že Lilly, která Pottera dřív sotva snášela, se bez rozmyslu zamilovala do nové, dospělejší Jamesovy verze, vzniklé z dotyčného incidentu."

 

"Znamená to tedy, že ji k otci nepřitahovala čistá krev a peníze?"

Severus se zamračil. Ano, říkat něco takového bylo skutečně hanebné a odporné.

"Jsem si jist, že jsi nevěřil něčemu takovému o své matce."

"Proč ne?" Harryho pohled byl náhle ledový, s hluboko ukrytými záblesky hněvu.

"Vůbec jsem ji neznal a v dětství mně nic pěkného o ní nevyprávěli. Proč jsi mě něco takového říkal, jestliže to byla lež? Ach ano, rozumím. Jen další pokus jak mě ponížit a zranit."

 

"Doufal jsem, že tě vztek vytrhne z transu poddajnosti ve kterém jsi byl." trochu smutně se usmál Severus. "Ale upřímnost se ukázala jako mnohem efektivnější nežli urážky. Bez ohledu na moje manipulace, vyšel jsi z falešného, otrockého transu sám a dobrovolně, jakmile jsem ti vysvětlil svoje obavy spojené s ceremoniálem."

"Co se týká otevřenosti... " Harry se odvrátil pryč. " To nebyla žádná maska, Severusi. Říkal jsi, že jsem za ní skrýval skutečné "já", ale to tak nebylo. Nepokoušel jsem se nic předstírat, ale... prostě byl jsem rozčilený tím, jak se měl můj život změnit."

A Severus si vzpomněl... Vzpomněl si, jak byl Harry zmatený z obvinění, jak popíral, že by nosil masku. Tehdy to Severuse rozhněvalo a myslel si, že mladík hraje jakousi hru.

Ale teď mu bylo jasné, že o žádnou hru nešlo.

 

Zároveň s pochopením této pravdy cítil, jak se mu cosi v hrudi křečovitě sevřelo.

"Nepochybuji o tvé upřímnosti" rozhodl se lektvarista okamžitě také přiznat. Zvlášť vzhledem k tomu, že když naposledy mluvili na tohle téma, málem Harryho obvinil ze lži.

"Jen se tě snažím pochopit. Skutečně jsi byl rozčilený,... ale já jsem viděl, jak ses dřív dokázal vyrovnat s hrozným stresem z velmi těžkých situací. Trápil ses žalem a ztrátou blízkých lidí. Ale nikdy předtím se tvůj žal neprojevoval takovým způsobem."

Mladík pokrčil rameny, zvedl hlavu a podíval se mu do tváře.

"Někdy ano, projevoval. Pochopil bys, potkat mě v létě u Dursleyů. No, v každém případě, alespoň v posledních pár letech. Od té doby, kdy jsem se dozvěděl, proč se tam musím vracet. Abych zůstal naživu a mohl splnit svojí povinnost. Jediný způsob jak se s tím vším smířit, který mě napadl byl... prostě vypnout."

Možná pro něho začalo předčasné léto. - vzpomněl si Severus na Albusova slova a sotva se mu povedlo zadržet povzdech. Proklatý stařík, znovu se ukázal moudřejší než všichni ostatní.

"Vzhledem k tomu, že rituál je vlastně dalším pokusem v pořadí krajních opatření na záchranu tvého života, abys později mohl... Chápu. Ta podobnost je jasná. Není divu, že ses se mnou rozhodl použít stejnou techniku."

"K ničemu jsem se nerozhodl." ohradil se Harry. "Určitě ne úmyslně. Já jen... No, moji příbuzní mě nenávidí, že? Ale já od nich nikam nemohl utéct, byl jsem s nimi svázaný, že? Alespoň dřív to tak bylo. Jenže Podentes je silnější, než ochrana krve? A tak jsem přemýšlel, když jsem si vzpomněl na tvá slova ze synopsisu o tom, že musím být na tobě úplně závislý. Alespoň jsem se zachránil, před pochybnou radostí, nazývat Dursleyů dům, svým domem. Protože ani oni by zrovna nehořeli touhou vidět mě po ukončení školy."

 

Severus i když obvykle nesnášel plané řeči, teď velmi pozorně mladíka poslouchal a neuniklo mu, jak se Harry odchýlil od původního téma hovoru.

"Znamená to, že ses ponořil do toho bezmyšlenkovitého transu, protože?"

Harry zkřivil rty v podivném úsměvu - spíš smutném, nežli veselém, což byla zřejmě přirozená reakce.

"Dělám to tak, když tomu nemohu vyhnout a musím jednat s těmi, co mě nenávidí. Je mnohem jednoduší... nevšímat si jich a nedohadovat se.

K tomu se mimochodem °bezmyšlenkovitost° docela dobře hodí. Přestanu myslet a jen dělám to, co mě bylo řečeno. U Dursleyů mě to zachraňovalo mě to od častých hádek a bitek. Jenže s tebou ten postup neprošel."

 

"Možná je rozdíl v tom, že oni tě skutečně nenávidí."

V tu chvíli zkřivil Harry rty ještě víc.

"A vyplývá z toho snad, že ty ne? Vypadám jako idiot?

"Vypadáš jako..." Severus tu myšlenku přerušil a začal znovu.

"Nemůžeš jen tak lehce tvrdit, že tě nenávidím, Harry. Být to pravda, sotva bych tě mohl tolik chtít tím způsobem, jako tě chci nyní."

Harry se chvatně odvrátil, ale Severus si stačil povšimnout plamínku v zelených očích. Ach tak... zdá se, že ho chlapec schválně provokoval, protože si přál pochytit nějakou informaci. Jakoukoliv.

 

Ale právě teď to ovšem Harrymu připadalo, že chytil víc, než si přál. Jeho šíje a tváře znovu zčervenaly. Na to už si Severus zvykl. Zajímalo ho, kolik času bude Harry potřebovat, aby se odnaučil červenat z jakéhokoliv důvodu?

Ale rozpaky nestačily na ukončení nebelvírské zvědavosti.

"Proč bys taky nemohl. Vždyť ze všeho nejvíc tě zajímá moc."

"Jestli mě nevynechává paměť, díky ceremoniálu moc dostaneš ty."

"Ano, jistě, ale přesto ty budeš nad ní mít kontrolu. A kontrolu i nade mnou." podíval se opovržlivě Harry na lektvaristu. "Vždyť jsi zmijozel., Abys získal takovou moc, budeš spát klidně s kýmkoliv, nemám pravdu?"

 

Snape sepjal prsty do věžičky a v duchu si připomínal, že jakákoliv spásná lež, by nebyla v jeho zájmu. Harry dával přednost víře, že s ním Snape bude jen souložit, ale ne milovat se. Z toho důvodu považoval Severusovu touhu, za něco jiného.

To všechno působilo bolest a smutek.

A co víc - dráždilo a popouzelo.

 

Jenže před ním seděl osmnáctiletý panic, přesvědčený o vlastní heterosexualitě. Sice Harryho sexuální priority nebyly až tak jednoznačné, ale v tento okamžik Severus věděl, že je jediný kdo si to uvědomuje. Harry zatím zůstával v blažené nevědomosti. Vzhledem k okolnostem mladíkova života, jeho nevědomost byla docela pochopitelná. Vždyť on sám se přiznal, že po Blackově smrti, ztratil zájem o romantiku a jakékoliv vztahy.

Takže podobné závěry dokonce ani zvlášť nepřekvapovaly.

A co se týká poctivé odpovědi... Severus si povzdechl.

 

Rozhodně - otevřené vztahy znamenaly vystavit na oči své skutečné °já° a tomu se lektvarista zpravidla snažil vyhýbat. Nikdy se mu nelíbilo sdílet s někým třeba i jen část své osoby - no ledaže při sexu.

Ze všech lidí kolem něho mu rozuměl jen Albus, ale starcovo porozumění bylo založené spíš na pronikavé všímavosti, než na informacích, které by mu lektvarista dobrovolně sám poskytl.

Ano, neobyčejná všímavost a nitrozpyt - cynicky parafrázoval myšlenku Severus. Dokonce spíš to druhé.

 

Nakonec to všechno vlastně nemělo žádný význam. Důležité bylo vytvořit si vztahy nutné k Podentes. Milenecké vztahy založené na důvěře.

Jenže právě on sám už Harrymu poskytl spoustu dostatečných důvodů pro nedůvěru. Proto mu nyní zůstávalo jen jedno - přiznat se. Dokázat se zcela otevřít i tehdy když chápal, že jeho doznání se nesetká s mladíkovým vřelým přijetím.

 

"Jistě, možná... Kdyby šlo o hodně silnou magii, pravděpodobně bych byl schopen vstoupit do intimního vztahu i s tím, koho bych nenáviděl. Existují čáry, zaklínání a lektvary, které... zajistí požadovanou reakci organizmu, dokonce i tehdy, když jak se říká - rdousí duši."

Harry přikývnul a v tom gestu byl zřejmý náznak spokojenosti. Jenže ta bezpečně zmizí, jen co bude Severus pokračovat s vysvětlováním.

"Ale v tvém případě, jsem použil lektvar, který naopak erekci znemožňuje. To jasně dokazuje, že mě k tobě přitahuje něco víc, než jen magický potenciál."

Harryho tváře změnily barvu z růžové na rudou.

 

Severus nevěděl, jestli se má radovat, nebo cítit zármutek nad mladíkovými rozpaky, ale chápal, že ve svém podvědomí Harry doposud nevěří, že by ho jeho bývalý profesor mohl chtít doopravdy. Jenže to po letech plných urážek měl očekávat.

Lektvarista byl dost chytrý, aby věděl - roky ponižování nelze odčinit několika banalitami. U něčeho se ale začít musí.

Ráno nepochybně naprosto upřímně chválil Harryho tvář i tělo, ale vzhledem k vlivu Dračího štěstí, pod kterým byl mladík v tu dobu, mohl jen hádat, co zůstalo v chlapcově paměti.

"Nech mě, ať ti vyjmenuji to, co mě k tobě nejvíce přitahuje." měkkým sametovým hlasem začal Snape. Kupodivu mluvit otevřeně bylo, jak zjistil mnohem lehčí, než předpokládal... přestože právě teď zcela obnažoval svou duši. Odhaloval své vlastní potřeby a slabiny - ale bylo to tak jednoduché - znamenalo to jen začít.

Možná dříve vyslovené lichotky, otevřely uvnitř jakýsi ventil, který příliš dlouho zůstával nepoužívaný a uzavřený.

"Tvoje oči, Harry. Obvykle nosím jen černou barvu a tak sotva budeš vědět, že zbožňuji zelenou. Ale tvé oči, Harry nejsou jen zelené. Mají spoustu odstínů, které se navzájem prolínají - jeden s druhým, temný se světlým. Tak jakoby duhovka byla složená z měňavých vrstev potoků, a smaragdových řek... "

"Přestaň - dost." zvolal Harry a dlaněmi si přikryl uši.

 

Což byla mírně řečeno dětinská reakce. Jenže pokud se nad tím zamyslí, tak Harry projevoval na jednu stranu zarážející nezralost v určitých věcech, a na druhou moudrost, která vůbec neodpovídala jeho věku. Ohromně matoucí a nepochopitelná kombinace. Čím víc Severus poznával skutečného Harryho, tím míň chlapci rozuměl.

Nepochybně uvědomit si to, znamenalo určitý pokrok. Když používal do lektvaru neznámou přísadu, dobře věděl, jak je nutné důkladně ji zkoumat a prostudovat. Spoléhat se na přibližné, nepřesné údaje znamenalo dosáhnout jen stejně přibližného výsledku, nebo naprosté katastrofy.

 

Harry ještě malou chvíli držel ruce na uších, potom je spustil a přimhouřil oči.

"Můžu ti věřit?"

Severus znovu vycítil v otázce víc, než jen říkala. Harry ji dal určitý spodní tón.

"Ano. Můžeš."

Škoda. Teď, když se Severus konečně otevřel, z hloubi duše si přál pokračovat a opěvovat všechno, co na Harry Potterovi obdivoval.

Zajímavé, jak se všechno mění. - pomyslel si trochu posmutněle.

 

"Vraťme se ale k rozhovoru o nenávisti." prohlásil lektvarista, rozhodnutý s řečmi na toto téma, skončit jednou provždy.

"Myslím, že moje nenávist mnohem víc patřila Jamesovi, než tobě samotnému. Řečeno jinými slovy, on byl pro mě nedosažitelný, zatím co ty jsi byl po ruce a stal ses vhodnou náhradou. Ale... jak už jsem ti vysvětloval, teď mi je jasné, že ty skutečně nejsi James, Harry. Přestože my dva jsme mezi sebou měli své vlastní nedorozumění..."

 

"Oh, jsi přímo mistr zdrženlivého vyjadřování, že? Ne, nepokoušej se snižovat význam našich sedmiletých konfliktů. Moc dobře si pamatuji, jak náruživě jsi mě nenáviděl. Ne mého otce, ale mě samotného."

No - na něco takového nemohl Severus nic odpovědět, stěží to mohl popírat.

"Někdy ano. Například v době po návratu Temného pána. Tlačili na mně Albus i Temný pán; oba potřebovali informace a upřímně řečeno - tvůj záměrně nedbalý přístup k nitrozpytu a uzavírání mysli, mě působil jen další těžkosti a udělal moje postavení ještě víc nebezpečné. A potom se stala ta příhoda s myslánkou, což sotva mohlo pomoci ke zlepšení našich vztahů... " Severus pokrčil rameny. "Ale když jsem si uvědomil, že nyní za tebe nesu zodpovědnost, bylo nutné přehodnotit své postoje. Tvé potřeby a tvé blaho se pro mě staly důležité. Nejen to, začal jsem tě vnímat a poznávat jako osobnost, ne jen jako Jamesovu kopii a... nemohu, nemám právo tě nenávidět - už ne."

 

"Aha,... znamená to, že jsi nakonec také vyrostl." Zamumlal Harry.

"Jenže to, co se stalo s Jamesem... tedy, myslíš, že kdyby tenkrát nepoužil Infertilis, tak by nikdy dostatečně nedospěl, ne natolik, aby upoutal matčinu pozornost?"

"Předpokládám, že ano. Tím, že mě zbavil naděje na dědice, získal vlastního." Severus trhnul rameny. Stará rána se zatáhla a nebolela tolik, jako dřív, alespoň to tak lektvaristovi připadalo. Jenže, něco z toho, co řekl, znepokojilo Harryho, který si díky tomu, začal kousat a křivit rty.

"Co?"

Harry potřásl hlavou, až se mu rozlétly vlasy.

"Vida, kdo se teď vyhýbá otevřeným a upřímným vztahům?" popichoval Harryho Severus. Dobře si uvědomoval nečestnost této otázky, vzhledem k vlastnímu chování,... ale chtěl vědět, co mladíka znepokojilo.

Harry se na něj hněvivě podíval a povzdechl.

"Hříchy otců... co jiného?"

"Promiň, cože?"

"To je z bible."

"Ah, odtamtud!" pohrdavě mávnul rukou Severus. "Slyšel jsem o ní. Tak povšechně. Její přikázání ° Nenecháš čarodejnici naživu°, v minulém století způsobilo dost problémů. Nehledě na to, že mnozí se řídí tímto pravidlem doposud. Skutečně tím chceš říci, - promiň tu ironii-, že ti vnucovali náboženské vzdělání a na tobě to zanechalo následky?"

Jakoby otázka rozbila napětí a uvolnila atmosféru, Harry se rozesmál.

"Bohudíky ne."

Severus se pousmál, i když nechápal, co je tu tak směšného.

"Tak proč jsi potom citoval tu Bibli?"

 

"Protože mě ta slova vtloukali do hlavy od rána do večera." odsekl Harry. Už se nesmál.

"Prý hříchy otců budou pronásledovat jejich děti do třetího i čtvrtého kolena. A teta Marge se pak obvykle zmínila o tom, že špatná krev jen kazí dobrou... protože je působení špatné krve silnější... Díky tomu moji příbuzní, byli přesvědčeni o mojí ničemnosti a mě bylo souzeno zůstat bezcenný, a proč ne - vždyť můj nezaměstnaný otec alkoholik byl přesně takovým, že?"

"Tvůj, promiň... Kdo?"

"Můj nezaměstnaný otec alkoholik," opakoval Harry. "Ne, samozřejmě, že jím nebyl. Teď to vím, že ne. Ale tehdy jsem to nevěděl. To, co jsi řekl, mě vyděsilo. Jako bych se ocitl zpátky v minulosti, to je všechno."

 

Severus se na okamžik zamyslel, ale stejně si na nic nevzpomněl.

"Co jsem řekl?"

"On... totiž James... kvůli němu nebudeš mít dítě," sklopil oči Harry. "A protože toho litoval, dospěl a moje máma se do něho zamilovala, narodil jsem se já, a Vol... Temný pán mě označil za sobě rovného... No a on a já... proto musím projít Podentes. Zkrátka, všechno to tvoří logický řetězec. A protože jsem povinný mít sex pouze s tebou, tak já nebudu mít děti také. Takže - Hříchy otců... "

"Rozumím." zamumlal Severus, i když byl v rozpacích a nic nechápal víc než předtím.

"Hm, přiznávám, že jsem tomuto zvláštnímu následku rituálu zatím nevěnoval pozornost. A ty... bys chtěl mít dítě?"

Harry pokrčil rameny.

"Upřímně? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel."

 

Severus rychle přikývl.

"Vraťme se k násilnému skutku tvého otce, Harry. Ať jsou jeho následky jakékoliv, byl jím předem určen tvůj příchod na svět. Je hrozné pomyslet, co by se stalo s magickým světem, kdyby jediné dítě, které se narodilo na konci sedmého měsíce, byl Longbottom."

Harry zamrkal.

"Pak by tu mém místě nyní seděl Nevil."

Severus zúžil oči.

"Nemyslím. On by sotva přežil své první setkání s Temným pánem."

"Nevil je silnější, než se na první pohled zdá." Namítl Harry. "A chytřejší. Jsem si jistý, že by zůstal naživu až do tohoto okamžiku... a žadatelem by se stal Nevil."

 

Lektvarista se otřásl.

"Jsem rád, že se to nestalo. Chápej, tvému otci nemohu odpustit. Já jsem svým vlastním jednáním, způsobil Lilly jen dočasnou nepříjemnost, ale nezůstaly jí žádné následky. Jen zažila-ponížení, které si podle mého tehdejšího mínění plně zasloužila. Ale to, jak se mnou jednal James, je prostě neodpustitelné."

"Ano, jistě... to je samozřejmé. Jenže na druhou stranu, ty bys stejně nikdy nepočal dítě, že? No s tvými sklony?"

 

Merline, jaká nevinnost. V poslední době se lektvaristovi dokonce líbila. Líbila a... strašně ho vzrušovala, i když se mu to doposud dařilo skrývat.

"Sklony jsou sklony, nicméně určité možnosti existují. Samozřejmě je k tomu potřeba mimořádné magie, ale... " Severus zmlknul, když si povšimnul smrtelně bledé Harryho tváře.

"Co se děje?"

"No, já jsem mu sice nevěřil, ale Ron říkal, že kdyby se použila dostatečná magie, mohl by kouzelník, no víš... porodit dítě?"

Mistr lektvarů stáhl obočí. Škoda, že Ronald Weasley nebyl poblíž. Severus by s radostí vyhnal všechny hloupé nápady z jeho zrzavé hlavy. Ovšem bylo stejně tak nepravděpodobné, že by se mu to podařilo, jako pitomá myšlenka a představa mužského těhotenství.

"V každé kultuře včetně té naší, existují všelijaké legendy." uklidňoval mladíka. "Ale magie, pomocí které by mohl kouzelník otěhotnět a dokonce donosit plod, neexistovala nikdy."

 

"Uf, dobře!" Harry se div neroztekl úlevou, což byla reakce pro lektvaristu absolutně nepochopitelná. "Málem jsem umřel nervozitou."

Kvůli čemu?

Při těch slovech Harry tak silně zčervenal, že Severus mohl skoro cítit žár, který z něho vycházel až na druhé straně stolu.

"No," mladík odvrátil rozpačitý pohled. Jaksi se mi zdálo, že... lituješ ztracené možnosti... a naznačuješ, že nehledě na Infertilis, najdeš způsob, udělat mě... "

"Ne." Potřásl hlavou Severus, potom se natáhl a stiskl Harryho ruku. "Ani jsem na nic nenarážel. Jestli si vzpomínám, ty sám jsi naléhal a žádal projednání tohoto tématu. A žádný takový způsob neexistuje. Je to prostě nemožné."

"Tak co jsi tím myslel, když jsi řekl, že °určité možnosti existují°?"

"Ah, tohle. Ty víš, že mě ženy nepřitahují, ale pokud bych si přál dítě, tak bych mohl použít prostředky na dosažení potřebné erekce a ejakulace."

 

Severus se pečlivě pokoušel uchovat neotřesitelný klid, nicméně z výrazu Harryho tváře pochopil, že skrýt odpor vyvolaný představou heterosexuálního vztahu, se mu zrovna moc nepodařilo.

Harry přikývnul.

"Dobře, je mi to jasné. Díky za vysvětlení. Nebudu tvrdit, že se mi líbí nově objevená otcova podoba, ale to není tvoje vinna. Je dobře, že teď už vím, proč ses tolik šklebil, když jsi mě poprvé uviděl." Harry vytáhl ruku ze Severusova držení a mávnul s ní.

"Takže polož svou otázku a potom mi ukaž, jak se tu přivolávají domácí skřítci a objednává jídlo."

 

"Samozřejmě," roztržitě odpověděl Severus, který už v mysli probíral různé druhy otázek. Měl by se zeptat na něco, co ho zajímá, ale není pro Harryho příliš nepříjemné. To by mohla být možnost, jak se něco dozvědět a zároveň předvést nedostatek zájmu o zneužití udělené moci. Z lektvaristova pohledu to mohlo být vzato, jako důstojná předehra, nebo ukázka jejich dalšího společného života.

Jaké to bylo-žít s těmi příšernými mudly?... ne, to je příliš dotěrné. Bez ohledu na nedávnou otevřenost, Harry dal jasně najevo, že se nechce bavit o příbuzných. Zejména ne se Severusem. Zřejmě dává přednost otevřenému rozhovoru s Hermionou Grangerovou. Najednou Severus napadlo - do jaké míry je dívka zasvěcená do podrobností Harryho osobního života.

Skutečně ses rozhodl odložit roztahování, nebo z tebe jen mluvil vztek?... ne, moc přísné a náročné. Když to předtím Severus navrhnul, slíbil, že rozhodnutí nechá na Harrym a tím také ztratil právo zmiňovat se o tom. Alespoň do té doby pokud budou mít na výběr. Jednoho krásného dne to už nebude možné odkládat na později.

Opravdu tě na mě nic nepřitahuje? Ne to je příliš otevřené. Pochopitelně, že Harry odpoví °nic°. A slyšet něco takového Severus vůbec nechtěl a nevěděl ani k čemu by to bylo dobré. Mimo to, bez ohledu na zjevnou mladíkovu antipatii dobře věděl, že něco v něm mírně řečeno, Harryho zneklidňovalo a dráždilo. Severus se usmál koutkem úst a znovu si pogratuloval sám sobě, že si přestal po večerech nanášet na vlasy ochranný balzám.

 

"Ta zrcadla, která Black a tvůj otec používali při školních trestech," - rozhodl se nakonec zeptat, - "Mají něco společného s rozbitým zrcadlem, ze seznamu tvého majetku?"

Zelené oči se potáhly žalem. Severus v nich spatřil palčivou, ostrou bolest, která jakoby doslova říkala °Já jsem zabil Siriuse° - a málem si vynadal. Měl se dovtípit a nedotýkat se tématu spojeného s Blackem.

"Ano, je to jedno z nich. Pravděpodobně patřilo Jamesovi, což z něj jak předpokládám, dělá °rodinný majetek°. Je jen dobře, že jsem se ho chystal odevzdat." tiše a klidně vysvětloval mladík. Ale podezřelé vlhko v očích prozrazovalo jeho skutečné pocity.

 

"Nezeptáš se, proč je rozbité?"

Severus neměl v úmyslu ptát se ještě na něco jiného, ale zdálo se, že Harry sám měl chuť, ještě mluvit dál. Proto mlčky přikývnul.

"Rozbil jsem ho po Siriusově smrti."

V zármutku se mnozí chovají podivně, to Severus dobře věděl. Přesto tento nový obraz se sotva hodil k obvyklému Harry Potterovi. Vždyť chlapec doslova s láskou hýčkal a opatroval to málo, co mu zbylo po rodině a Blacka do ní samozřejmě počítal také.

"Proč?" zeptal se s nechutí, protože rozhodně netoužil z Harryho vytahovat podrobnosti a mučit ho tím.

Harry se narovnal a snažil se chovat lhostejně, ale trýzeň v zelených očích se nedala přehlédnout. Přál si, aby mohl vyříznout a vyrvat ze sebe všechno, co tuto silnou bolest způsobovalo. Moc si to přál. Ale na něco takového Blacka příliš miloval.

"Protože jsem ho měl u sebe, ten den kdy zemřel. Jedno - já a druhé - on. Mohl jsem ho použít ke spojení, přesvědčit se, že je v pořádku doma a ne mučený na ministerstvu. Ale já jsem nevěděl, že ho mám! Byl to dárek a já ho neotevřel. A on zemřel, protože mě nenapadnul jiný způsob spojení. Přitom jsem tu možnost měl."

 

Severus cítil, jak má sevřené hrdlo. Věděl, že se Harry vinní ze Siriusovy smrti, ale netušil, jaké důvody k výčitkám svědomí mladík má.

"Ano, to nedorozumění se zrcadly je hrozné břemeno, tím jsem si jistý, ale to nijak nevyvrací to, co jsem říkal předtím. Tvého kmotra zabila Bellatrix, ne ty."

"Ve skutečnosti já." zachraptěl Harry. "Jen kdybych si vzpomněl a rozbalil ten balíček!"

Tento detail Severuse zarazil.

Věřím, že jsi měl důvod, proč jsi dárek nerozbaloval."

"Jo. Měl," zašeptal Harry.

"Myslel jsem, že ho tak chráním. Musel se skrývat, ale vždyť já jsem věděl... No, to je jedno. Všechno se tak strašně zamotalo." povzdechl si Harry.

Můžeme raději začít s jídlem?"

Severus pochopil narážku, přikývnul a pustil se do vysvětlování, jak používat začarovaný stůl.

 

Harry pochyboval, že zapečené obložené sendvič se šunkou a čedarem a s přiloženou porcí smažených bramborů budou lektvaristovi vyhovovat. Proto, když mu Severus navrhnul, aby objednal pro ně oba, snažil se zburcovat svou představivost a pokusil se vymyslet něco vybranějšího. Ale zbytečně - pod upřeným pohledem temných očí mu mozek začal jakoby proklouzávat. Možná ho prostě nic nenapadlo, protože od rána neměl v ústech ani drobek, pokud nepočítal ty nešťastné přísady do lektvaru. Jinými slovy - Harry byl tak hladový, že nic vybraného nebyl schopen vymyslet. Nakonec se vzdal. Dotknul se hůlkou obou talířů, řekl menu a pochopitelně zapomněl na nápoje - což mu Snape mírně s klidem připomněl.

Objednávat víno Harry ani nezkoušel, aby si neudělal ostudu. Navíc si nebyl jistý, jestli se k čedaru pije víno. Snape by topochopitelně věděl, ale mladík se nechtěl na nic ptát. V ten okamžik Harry dokonce cítil jakési rozhořčení. Lektvarista sám ho přinutil objednat jídlo a nyní se patrně bude posmívat jednoduchosti výběru a Harryho chutím.

 

"Koka-kolu," požádal mladík a dvakrát udeřil do stolu. Snape se zamračil, pravděpodobně dotčený jeho lajdáckým zacházením s hůlkou. Nebo uražený objednávkou. Harry vlastně pořádně nevěděl proč.

Domácí skřítci reagovali rychle - čekali jen malou chvíli, během které Snape stačil Harrymu vysvětlit, že objednávku je možné udělat předem a požádat o podání jídla až v určitou hodinu. Také dodal, že podle přání je možné rozdělit jídlo na několik chodů.

Harry se musel zeptat sám sebe, jestli to vlastně není zaobalená kritika jeho gastronomických slabin.

 

Jenže jídlo, které se objevilo, vypadalo trochu nečekaně. Sýr na obloženém chlebu nebyl čedar, ale jakýsi jiný druh, sýra, který Harry neznal. Bleděžlutý a zlatý po stranách, a navíc na každé porci leželo volské oko z jednoho vejce. Objednanou kolu pochopitelně nedostal. Místo ní se na stole objevily vysoké sklenice s chlazenou vodou.

Alespoň smažené brambůrky vypadaly jako normální i když byly ozdobeny malými kopečky majonézy ochucené podle vůně česnekem a nějakými bylinkami.

"Obávám se, že domácí skřítci nemohou okamžitě dodávat mudlovské potraviny." poznamenal Snape a polkl doušek vody.

K Haryho nemalému překvapení to bylo jedinou lektvaristovou poznámkou k jeho gastronomickým prioritám. A to už byl přichystaný na přednášku o své hlouposti: Vždyť přece všichni věděli, že mudlovská sodovka není v školních skladištích. Ale Harry na to ani nepomyslel, v tu chvíli byl prostě jen podrážděný, hladový a špatně se mu přemýšlelo.

 

"Ve skutečnosti jsem žádal o čedar." poznamenal Harry a snažil se tvářit, jakoby večeřel s přítelem. "A vůbec nechápu, proč je tu to vejce. Dřív jsem si myslel, že skřítci co se týká jídla, čtou myšlenky, ale ten, co tohle připravil, byl asi dost unavený."

Snape vzal do ruky nůž a vidličku. Zároveň s jídlem se objevily na stole i příbory. Odkrojil z porce úhledný, ideálně čtvercový kousek.

"Ne, oni myšlenky nečtou, jen nás sledují pozorněji než by se zdálo, proto nás tak dobře znají. Co se týká takových obložených chlebů," lektvaristovi se zachvěly koutky úst. "To je francouzský sendvič - Croque-madame. "

Snape pozvedl k ústům vidličku a nábožně si ukousl z plátku.

"Vynikající ementál. Myslím, že skřítci věnovali pozornost tomu, že zakázka byla přijatá z mých pokojů a připravili jídlo s ohledem na mou chuť."

"Jak milé," zvolal Harry. "Mimochodem to byla moje objednávka."

"To čemu dáváš přednost ty, neznají tak dobře jako to, co chutná mě. Doporučuji pro začátek víc dopodrobna vylíčit, co přesně požaduješ. Brzy jim tvé chutě budou také dobře známé."

 

Znamená to, že mě dovolíš objednávat znovu... Chtěl se zeptat. No samozřejmě. Copak by Snape ztrácel čas a učil ho jednat s domácími skřítky, kdyby si nepřál, aby to Harry dělal i v budoucnu? A najednou ho zalil jakýsi neznámý pocit. Mladík nevěděl přesně jaký, ale vůbec ho neopouštěl. Možná to všechno bylo, kvůli dávnému přesvědčení, že ho budou mořit hladem. Jistě, Snape říkal, že není natolik krutý, aby mu nedal najíst, ale lektvaristovo tvrzení nerozptýlilo chlapcovy obavy.

Roky prožité u Dursleyů, ho přinutily dobře si zapamatovat trýznivý pocit hladu, bolest, která přecházela do křečí žaludku.

Letitá zkušenost naučila Harryho, jen neochotně přijímat pomoc. Raději se snažil vyhýbat situacím, ve kterých by ji mohl potřebovat. Ale Snape teď dělá všechno pro to, aby se mohl naprosto samostatně postarat o své potřeby a jíst kdykoliv, cokoliv a kolikrát bude chtít. Nebude se muset potají krást do kuchyně. Spíš se kuchyně pro něho asi stane zakázanou zónou, jakmile bude Snapeovým otrokem. Konec konců to všechno jsou hlouposti... i když občas se mu bude stýskat po Dobbym.

Kupodivu, bez ohledu na podivný vzhled se sendvič Croque-madame, ukázal jako velmi chutný. Harry se pustil do jídla pomocí nože a vidličky jako Snape, přestože brambůrky přece jen bral do ruky. Snape to ponechal bez komentáře.

 

Dnes ráno, když najednou nedokázal psát a zapomněl, jak vypadá písmeno H, napadla Harryho jedna otázka. Jenže na ní neustále zapomínal... vždyť během dne se stalo tolik událostí. Nicméně jakmile talíře zmizely, vzpomněl si.

"Ohledně rituálu," začal a zachytil lektvaristův upřený pohled. "Jestliže účinek Dračího štěstí nemůže být zcela neutralizovaný ostatními přísadami, bojím se, že ceremoniál nevyjde.

 

Severus odložil vidličku a zamyslel se.

"Pravděpodobně to je v jistém smyslu symbolické. Už jsem upozorňoval, ty nemáš dovolené a ani nebudeš moci vyjednávat jakékoliv podmínky. A jestli zapomeneš písmena, tak budeš muset podepsat kouzelnou smlouvu bez čtení."

Přestože Harryho zajímala úplně jiná otázka, téma, které připomněl Snape si zasluhovalo pozornost.

"Hm, ale ve tvém lektvaru Dračí štěstí není, že? Nemohl bys přečíst smlouvu nahlas, abych věděl, co vlastně podepisuju?"

Snape potřásl hlavou.

To by bylo zásadním porušením ceremoniálu a velmi riskantí. Navíc svědkové s námi musí zůstat do konce obřadní hostiny. A potom, není jasné, jak může být... ehm... smlouva specifická zvlášť co se týče intimních záležitostí. Uvědom si, že její podmínky budou nadiktované a určené mým podvědomím. A myslím, že teď už jsi pochopil, jak strašně tě chci..."

"Jo, dostat-to už jsem pochopil." přerušil ho celý červený mladík. "Ta prokletá smlouva může obsahovat něco, o čem by pan Weasley raději neměl vědět."

"A říkat věci, které by Albus také raději neměl slyšet." dodal Snape.

 

Najednou bylo Harrymu strašně horko. Mávnutím hůlky snížil teplotu o několik stupňů. Severus nic neřekl, což se dalo čekat, vzhledem k tomu, že sám trval na tom, aby se Harry u něj cítil jako doma. Vlastně teď už tomu tak i bylo.

Harryho znovu ovládl tentýž divný pocit a po kůži mu přeběhlo zamrazení. Mladík chápal, že musí být rád, protože Snape se k němu chová lépe, nežli počítal, ale přesto - bylo tak nezvyklé nazývat sklepení svým domovem. Neměl chuť trčet tu dnem i nocí a obávat se, že se někdo dozví o jeho pobytu v Bradavicích.

Jenže on se bude muset skrývat, jinak by vzniklo příliš velké množství otázek.

Otázek, na které nebylo možné odpovědět do té doby, dokud Voldemort neskončí v hrobě. Nebo alespoň nebude mrtvý. Vždyť Harry nevěděl, jakým způsobem bude muset tu hadí stvůru zničit a jestli z ní zůstane něco k pohřbení.

 

"Dobře podepíšu naslepo." souhlasil nakonec s těžkým povzdechem. "V každém případě nechtěl jsem se ptát zrovna na tohle. Dělá mi starosti samotný podpis. Co když najednou znovu nebudu umět psát?"

"Jestli se budeš chtít skutečně podepsat, tak to uděláš, dokonce i když na nějakou dobu zapomeneš abecedu."

"To nedává smysl." řekl Harry a díval se přitom do přivřených očí Snapea. "Jsi o tom přesvědčený, nebo to jen předpokládáš."

"Je to dedukce. Jak víš ceremoniál Podentes se už několikrát s úspěchem prováděl. Dračí štěstí, nemůže zabránit žadateli podepsat se, jestliže jeho podpis patří mezi požadavky samotného obřadu."

"Asi ano určitě... " smutně odpověděl Harry. Ale přesto nechápu, jak tvoje podvědomí určí podmínky smlouvy. Co když bude vyžadovat něco, co bude nad mé síly. Třeba fyzicky nemožné - například dýchat pod vodou?"

"No alespoň tentokrát se nebudeš muset dopouštět krádeže potřebného žaberníku."

Harry se zamračil.

"Ha, ha. Moc zábavné. Jestli chceš vědět, já jsem ho neukradl ani tenkrát. Opravdu. Ale myslel jsem to vážně. Copak se podvědomí neliší zejména nepředvídatelnou povahou. Vždyť právě odtud pochází sny. A sny jak víš, se občas mění na noční můry. Neobjeví se najednou něco takového v podmínkách smlouvy?"

Lektvar, který si vezmu já, je vypočítaný na projasnění podvědomí. Do jeho základní sestavy patří čtyři přísady, dočasně zostřující rozumové schopnosti."

Harry odstrčil talířek s desertem, i když z něho snědl sotva polovinu.

"Ale přesto, najednou si představíš něco úplně... "

"Nic podobného se nestane." Snape zaklepal na stůl a pronesl cosi francouzsky. Rozpaky na Harryho tváři vystřídalo pochopení, když se na stole objevila láhev a dva křišťálové poháry.

"Zdá se, že uklidňující působení šamponu se pomalu vytrácí. Proč by sis nevypil sklenku vína, dřív než přejdeme... k dalším procedurám."

Harry rychle přikývl a nalil obě sklenky.

" Já... víš... no, já jsem doufal, že dnes bychom si mohli udělat volno."

"Volný den budeme mít zítra." Mírně poznamenal Snape se zvednutým obočím.

"Jo, v pořádku... " zabručel Harry. Stejně nečekal, že by ho lektvarista nechal jít. Alespoň se Snape nerozhněval kvůli tomu, že se odvážil o něco takového požádat.

Harry jedním douškem vyprázdnil pohár, a když ho Snape naplnil ještě jednou, vypil víno znovu naráz.

"Tak jaké máme plány na dnešní večer."

Pohled černých očí jím doslova proniknul skrz naskrz.

"Jsem přesvědčený, že ses už dovtípil. Snažil jsem se tě seznámit se všemi fázemi ceremoniálu. Všemi jeho intimními fázemi. Co nám ještě zůstalo?"

Oh, Merline.

"Koupel."Zašeptal Harry. Najednou si uvědomil, že neví co s rukama. Kromě lahve vína nebylo nic po ruce a tak si nalil třetí skleničku a opět ji ihned vypil.

Snape přikývnul a odsunul láhev trochu dál.

"Mohl bych se opít, abych tím vším dokázal projít. Co myslíš?" jakoby z povzdálí zslechl Harry svůj jízlivý hlas.

"Přemíra alkoholu tě očividně dělá až moc agresivním." odmítl Snape. "Kdybys nebyl tak nezkušený, tak bys taky věděl, že alkohol také znesnadňuje... dosažení orgasmu.

"Mohl by sis už přestat tropit posměch z mé nevinnosti?"

Snape se usmál jedním koutkem úst.

"Jak je libo. Máš pravdu: na dnešek jsem naplánoval společnou koupel v rámci přípravy na sedmnáctého. Proč ten strach a rozpaky. Skoro bych si mohl myslet, že jsme nikdy neviděli jeden druhého svlečeného."

Harry polknul.

"No ano, Ale... ehm... teď vím, že jsi tenkrát užíval lektvar impotence, proto jsem... ehm... nic takového neviděl."

Po tomto přiznání byl Harry připravený na odvetnou pichlavou jedovatost, - něco na způsob - Pokud si já pamatuji, neříkal jsi tehdy, že jsi viděl až příliš?

Ale jak zjistil, Snape se dokázal příliš dobře chovat na to, aby tak krutě připomenul jeho ostudný pád ve sprše a následující trapný, a tíživý rozhovor. Což bylo skutečně překvapující, protože Snape dřív nikdy při jednání s Harrym nepokládal za nutné používat dobré způsoby chování. Mladík si dokonce vzpomněl, jak se lektvarista od srdce hádal a prskal, když fakulta Zmijozelu prohrála famfrpálový zápas.

Jenže stejný člověk s lehkostí objednával francouzská vína a dokázal ocenit chuť sýru, jako byl ementál. Plyně hovořil několika jazyky a vlastnil spoustu knih.

Trval na svém požadavku, aby se Harry naučil vyvrcholit v jeho objetí, ale rozhodnutí o prstech nechal na něm.

"Vzhledem k tomu, jak na mě působíš - dřív nebo později mě budeš muset spatřit vzrušeného. Takže bude lepším vyrovnat se s tím hned teď."

"Jo, osudu neutečeš..." Sice se už před pár hodinami sprchoval, ale věděl, že nemá cenu zbytečně to připomínat. Ostatně Snape to dobře věděl.

Harry se chystal jedovatě poznamenat, bude mít úplně scvrklé prsty, jestliže bude muset být neustále ve vodě, ale to by znělo jako naprostá hloupost a tak mladík raději mlčel.

Harry jen beze slova odsunul židli a zamířil přes ložnici do koupelny.