Hloubky zimy 17B

Hloubky zimy

Autor : Cosmic

Překlad : Hajmi 2003

Kapitola 17B

Kapitola 17B

-

"Co se stalo potom?" zeptal se Harry, když si vzpomněl, kde skončili jejich rozhovor předtím.

Téma, které otevřeli a ve kterém muselo být pokračováno, aby nakonec mohlo být uzavřeno.

--------------------------------------

Také Draco si to uvědomoval.

"Nechali nás být." Řekl. Jeho hlas byl tichý, jako by toto téma bylo nejlépe probírat jemně. Možná to byla pravda.

"Nechali ho, zemřít - a mě nechali, aby mě profesoři našli a obvinili z vraždy. Na jeho vraždu použili mojí hůlku a to byl opravdu jediný důkaz, který by každý potřeboval."

"Ale ty jsi odešel." Řekl Harry.

Draco vzhlédl a oči měl naplněny smutkem. Kývl.

-

"Brumbál mě našel první. Řekl jsem mu o mém plánu promluvit si s Ronem. Už jsem mu pomohl, jemu i Řádu s určitými detaily, které mu ani Severus nebyl schopný zjistit, tak věděl, že mi může důvěřovat. Řekl jsem mu, co se stalo a on mi poradil, abych odešel."

"Prostě jen tak?" zeptal se nevěřícně Harry. "Potom co jsi riskoval život pro naši věc, ti prostě jen řekl, abys odešel?"

-

Draco nejprve sklopil zrak a pak se Harrymu opět podíval do očí.

"Bylo to tak lepší. Bylo tu moc důkazů, které dokazovaly mojí vinnu. A s mojí hůlkou vedle Weasleyho by mě ani Brumbál nedokázal očistit. Bez hůlky tu prostě žádný důkaz nebyl."

"Co jsi dělal? Kam jsi šel? Jak jsi přežil?" ptal se Harry.

-

"Já - zůstal jsem v kouzelnickém světě pár měsíců," odpověděl mu Draco a opět sklopil oči. "Nikdy jsem nezůstal na jednom místě víc než jen jednu nebo dvě noci. Neměl jsem žádné peníze. Měl jsem nějakou pomoc, ale po pár pokusech o můj život - bílí i černí čarodějové byli nakonec proti mně - jsem se rozhodl odejít a tak jsem šel do mudlovského světa."

Řekl to tak jednoduše, Harry skoro nemohl uvěřit, že tohle je Draco Malfoy, rozmazlený neřád, který nenáviděl mudly a nadával Hermioně mudlovská šmejdko.

-

"No stále jsem neměl žádné peníze, ale mohl jsem zůstat na jednom místě déle než jednu noc. Já - našel jsem si práci v kavárně, podobné jako je Espresso House. Chvíli jsem tam pracoval a pokoušel se našetřit dost peněz, abych mohl opustit Anglii. Nemohl jsem používat magii, protože by to můj otec okamžitě zjistil." Mluvil tiše Draco.

-

"Pak válka skončila, když jsi zabil Voldemorta. Našel jsem kopii Denního věštce. Bylo to podle nich stejné jako tu noc, když jsi byl malý. Kouzelníci a čarodějky slavili, dokonce se vydali i do mudlovského světa. Tak jsem se dozvěděl, co se stalo."

Harry si na to pamatoval.

-

Harry Potter porazil Voldemorta!

Křičelo to na každém rohu, bylo to všude. Jeho tvář byla na plakátech, v novinách a magazínech. Byl v mysli každého kouzelníka a čarodějky. Byl hrdina, hrdina s velkým H, jejich zachránce. Bylo to dusivé. Harry si nepřál nic jiného než zmizet, ale kouzelnický svět by mu to nedovolil.

Takže utekl.

-

"Zjistil jsem, že můj otec byl zajat a znovu uvězněn v Azkabanu, spolu s ostatními, samozřejmě kromě těch, kteří zemřeli."

-

Ron, Sirius, McGonagalová, Brumbál, Fred, Seamus, Padma, Tonksová, a mnoho, mnoho dalších. Magie zabíjela a Harry to věděl.

Proto utekl pryč.

Bez jizvy na čele - zmizela, když byl Voldemort konečně mrtvý - bylo velmi jednoduché vyhnout se tomu, aby ho každý poznal. Nechal si narůst delší vlasy než jaké měl za války, změnil brýle a občas nosil i kontaktní čočky. Utekl do mudlovského světa a změnil si příjmení.

-

"Věděl jsem, že bych měl přestat utíkat. Ale zjistil jsem, že se nechci vrátit zpátky. Ten svět mi příliš připomínal mou minulost a já už nechtěl být takovou osobou, jakou jsem býval."

-

Pally ho objevila a on s ní zůstal pár dní, dokud si nenašel svůj vlastní byt. Pak se v něm zavřel a jednoduše psal. Psal stránku za stránkou, dokud nebyla jeho první novela dokončena a jeho hard-disk byl zaplněn krátkými povídkami. Dal je přečíst Pally a ona je odnesla k vydavateli.

Zbytek byla historie.

-

"Takže jsem zůstal v mudlovském světě. Zůstal jsem pracovat v kavárně ještě nějakou dobu, ale nudilo mě to tam. Tak jsem odešel a zkoušel jiné věci. Pracoval jsem v obchodě s pánskou módou - vlastně v tom, kde jsme ti koupili tyhle kalhoty."

Harry se podíval dolů, překvapilo, jakou připomínku reality Draco udělal.

"Bydlel jsem na různých místech, našel si byt a zůstal tam, dokud mě nevystěhovali, protože jsem nemohl platit nájem. Po práci v obchodě jsem našel práci v malé knihovně, tam jsem četl poprvé tvojí knihu."

-

"Tohle je naprosto úžasné, pane Evansi. Rádi bychom vaší práci vydali."

A bylo to, kniha vyšla a Harry se opět ocitl v záři reflektorů, i když to nebylo tak intenzivní jako v kouzelnickém světě. Dokázal si udržet soukromí. Své dny věnoval psaní své druhé knihy.

Později začal studovat a seznámil se s Dariem Aldenem.

-

"Nabídli mi práci ve vydavatelství. To bylo před rokem. Pracoval jsem tam a dokonce se mi tam líbilo."

-

Škola byla škola. Harrymu se líbilo vrátit se k mudlovskému způsobu života, učit se mudlovské věci. Přestal o nich přemýšlet jako o mudlech a začal si uvědomovat, že je tam, kam patří.

Spřátelil se s Myrou Prideri a její kamarádkou Candy Mignon.

Cítil se živý.

-

"Povýšili mě po pěti měsících, co jsem tam pracoval. Přijal jsem to, i když jsem si nebyl jistý, jestli to chci opravdu. Ale plat byl lepší a občas byla práce zábavná. Když jsem měl vyšší plat, koupil jsem si motorku a - no, objevil jsem novou svobodu." Zvedl zrak. "No a zbytek znáš."

Motorka se ocitla ve středu křižovatky a srážce se nedalo nijak zabránit.

Harry to celé sledoval, jakoby to probíhalo zpomaleně. Řidič motorky byl odhozen stranou, a když dopadl na zem, motorka dopadla na něj. Řidič auta skoro stál na brzdě, ale nemohl zabránit tomu, aby auto nepřejelo muže na zemi.

Zvuk praskajícího kovu byl zdrcující.

Ústa měl otevřená dokořán a oči vyvalené, když poznal kdo je muž, který leží v bezvědomí na zemi. Jeho svět se otočil vzhůru nohama potom, co si uvědomil, že to je Draco Malfoy.

-

"Ano, znám." Řekl Harry.

Dům byl tichý, jakoby se svět kolem nich náhle bál dýchat. Nebylo slyšet žádný zvuk, nezpívali ptáci a neozýval se ani vždy přítomný šum elektřiny. Bylo naprosté ticho.

Konečně ho Harry prolomil otázkou. "Neměl bys zavolat do práce a říct jim to? Nebo jsi to už udělal?"

Draco chvíli vypadal, že řekne něco sarkastického, ale pak si to rozmyslel. "Je to zvláštní. Ten samý den kdy jsem měl nehodu, jsem dal výpověď."

-

Harry se zamračil. "Proč?"

"Ten den jsem se pohádal se svým idiotským šéfem." Usmál se lehce Draco.

Harry se také usmál. Vzduch kolem nich byl najednou o něco dýchatelnější a méně napnutý.

"Tak si myslím, že část mě věděla, že to bude pro mě den nového začátku." Poznamenal.

"To byl teda nový začátek - takhle mi vrazit do života. Nebyl jsem na to připravený." Řekl Harry. "Vracel jsem se to středeční odpoledne domů, abych strávil klidnou noc, učil se a trochu psal. A pak náhle se objevíš ty."

-

Draco se uculil.

"To ty jsi mě nechtěl nechat o samotě."

Harrymu se na tváři rozšířil úsměv.

"Nikdo, nikdy na mě nekřičel - Vypadni - tolikrát jako ty."

Smál se té vzpomínce a najednou to bylo lehké.

"Samozřejmě, že ne. Jsi přeci Harry Potter, ale vždycky musí být někdy něco poprvé." Protočil oči Draco.

-

"To je pravda. Co se stalo s tvým bytem? Předpokládám, že jsi někde bydlel."

Draco na to jen pokrčil rameny.

"No, nebylo to zrovna perfektní místo, když to mám říct slušně. Domácí se o nájemníky, kteří tam bydleli nestaral - jednoduše pokud jsi platil nájem, měl jsi kde bydlet, pokud ne - byl jsi na dlažbě. Tak předpokládám, že když jsem nezaplatil, pronajal ho někomu jinému."

Pak se v pokoji rozprostřelo opět ticho, bylo příjemné jako hebká a hřejivá přikrývka.

-

"Nemyslíš si, že kdokoliv umístil v mém bytě tu bombu, chtěl zabít spíš tebe než mě?" zeptal se Harry.

"To už mě taky napadlo. Proto jsem uvažoval nad tím, jestli Mona nebyla studentka v Bradavicích. Pokud byla, bylo by možné, že měla mezi svými známými smrtijedy a nebo mezi příbuznými. Nebo byla na straně světla a za někoho se mstí." Odpověděl tiše Draco.

"Myslíš si, že poznala, že jsem Harry Potter, když jsem přišel do kavárny? Ale i tak by musela napřed vědět, že bydlíš se mnou."

"Je možné, že mě sledovala předtím. Nevím."

Harry kývl a přemýšlel nad tímhle novým pohledem na útok.

-

Dracovi náhle zakručelo v žaludku. Podíval se vzhůru a jeho tváře zrůžověly rozpaky.

"Tak si myslím, že moje bříško má hlad."

Harry se rozesmál.

"Co je?" zeptal se Draco naštvaně.

"Ty jsi řekl ´bříško´. Nikdy předtím jsem tě tohle slovo neslyšel použít." Odpověděl a stále se hihňal jako nějaká holka.

-

"Co je špatného na tom, když řeknu ´bříško´?" stoupal Dracův hněv.

Při pohledu na něj se Harry rozesmál ještě víc.

"To - to znělo tak - tak roztomile." Říkal mezi výbuchy smíchu. "M-moje b-bříško má hlad." Oči se mu plnily slzami, bylo tak uvolňující se smát.

"Potter se zbláznil." Mumlal si pro sebe Draco, ale pak se začal cítit stejně, bublal v něm uvolňující smích a o pár okamžiků později se také rozesmál.

-

Harry si svíral břicho a slzy smíchu se mu kutálely po tvářích. A Draco s ním držel krok.

Byl to čas, kdy se staré rány začali hojit.

-

-

-