Hloubky zimy 08
30. srpen 2010 | 20.24 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Kapitola 8
Nákupy
Kapitola osmá
Nákupy
V úterý ráno se Harry probudil na pohovce, jako obvykle. Opět přemýšlel, proč nekoupí další matraci, alespoň na zem - spát na pohovce bylo bez problémů na jednu noc, ale ne na čtrnáct. Protáhl se a škubnul sebou, pomalu uvolňoval ztuhlé svaly předtím, než se oblékl. Džíny, tričko a lehký svetr navrch by měly stačit. Počasí vypadalo chladně a nebe bylo šedivé.
Harry si s lehkostí udělal snídani a připravil se stejnou rutinou i jídlo na tác. Zaklepal na dveře své ložnice - už dávno mu to nepřipadalo hloupě zvláštní, jako když to udělal poprvé - a po chvíli vešel dovnitř , přestože se neozvalo pozvání. Položil tác na stolek a šel vzbudit Malfoye.
-
Náhle měl ruku v železném stisku.
Harry odolal pokušení protočit oči.
"Tak jsme se vrátili k tomuhle?"
Malfoyovy oči se pomalu zaostřovaly na Harryho, a stisk ruky se uvolnil, jakmile blondýn poznal, kde je.
"Pottere."
Malfoyův hlas zněl chraplavě a neznámě.
"To budu nejspíš já," konstatoval sarkasticky Harry. "Jsem rád, že už spolu zase mluvíme."
"Což-" zmlkl rychle Malfoy. Zamračil se.
"Co si pomatuješ z posledních dvou týdnů?" zeptal se Harry jemně a posadil se na zem vedle postele.
-
Zamračení se prohloubilo, jak se blondýn soustředil:
"Vzal jsi mě sem - a já onemocněl," vzpomínal, hlas stále chraplavý po tak dlouhé době kdy ho nepoužíval.
"No byl jsi trochu mimo," potvrdil opatrně Harry. "Byl jsi nemocný,.. tak nějak."
Šedivé oči hleděly do zelených a hledaly pravdu. Pak Malfoy otočil hlavu, jako by ho odpověď uspokojila. Měl stále zamračenou tvář a hluboce se zamyslel.
Harry změnil pozici, až místo sedu klečel a zeptal se:
"Máš hlad?"
Malfoy otočil hlavu zpět k Harrymu. Vypadalo to jako by zapomněl, že tam Harry vůbec je. "Asi ano..." zamyslel se.
-
Harry se podíval na tác, pak na Draca a náhle ho něco napadlo.
"Vím, že jsi zvyklý teď snídat v posteli," řekl. "Ale nechtěl by ses zkusit najíst v kuchyni?"
Opět ho Malfoyovy oči prozkoumávaly, hledaly v jeho slovech nějakou lež nebo past, ale pak se opět zdálo, že je blondýn s Harryho upřímností spokojený.
"Dobrá."
"Musím tě přenést... No, mohl bych jít pro křeslo, ale stejně bych tě do něj musel přesunout a pak tě vézt do kuchyně přes prahy a to by možná nebylo moc pohodlné."
Harry náhle zmlkl, uvědomil si, že moc plácá a Malfoy ho pozoruje, jako by mu narostla druhá hlava.
"Předpokládám, že tě prostě přenesu."
-
Malfoy stále neřekl ani slovo, ale Harry si myslel, že vidí jemný ruměnec na jeho tváři, když ho zvedal. Byla to rozhodně pohodlnější cesta do kuchyně a Harry se ji snažil co nejvíce urychlit. Posadil Malfoye na jednu ze čtyř židlí v kuchyni a spěchal zpět do ložnice pro tác s Malfoyovou snídaní.
Do školy už to včas nestihne.
-
"Tady máš snídani," řekl a položil talíř a sklenici před něj.
Pro sebe udělal toust a nalil sklenici mléka, všechno snědl velmi rychle. Malfoy jedl pomalu, jeho tělo se teď nebylo zvyklé hýbat. Harry ho netrpělivě pozoroval, bubnoval prsty do stolu a čekal, až blondýn skončí. Ranní rituál zabral daleko více času, když Malfoy nyní jedl sám a nejen žvýkal, nebo polykal jídlo, které mu Harry dal do úst.
Konečně to nevydržel a zhluboka si povzdechl.
Malfoy se na něj podíval s otázkou v očích, ale neřekl ani slovo.
"Radši zavolám do školy, že je mi dneska špatně," navrhl Harry.
"Potter se chce ulejt?" zeptal se Malfoy se zvednutým obočím.
"Jo. Stejně to nebude poprvé," potvrdil Harry a náhle změnil téma: "Měl bys něco vypít, možná to pomůže tvému hlasu. Pokud ne, ohřeju vodu a dám ti do ní med. Mo - někdo koho znám to dělal."
"Molly Weasleyová?"
-
Bylo to jen jméno. Jen jméno, ale znamenalo mnoho: vzpomínky, pocity, zkušenosti. Když se Harry a Ron stali nejlepšími přáteli, Molly Weasleyová se stala matkou, kterou Harry nikdy neměl. Objímala ho způsobem, který mu dával pochopit, co znamená mateřská láska. Starala se o něj způsobem, který sice mohl být někdy až otravný, ale většinu času byl více, než vítaný.
Harry spolkl ten chomáč, co se mu udělal v krku, kývl, ale odmítl se na něj podívat.
"Ano."
"Byla to milá žena," konstatoval Malfoy. "Doufám, že stále je."
Molly nezemřela ve válce, ale trpěla víc než ostatní. Ztratila tři své děti.
Harryho hlava vylétla prudce vzhůru.
"Co se stalo s ´víc dětma, než si mohou dovolit´ ?" zeptal se a jeho hlas zněl jízlivěji, než zamýšlel.
"Vyrostl jsem z toho."
Malfoy mu nenabídl žádné další vysvětlení a choval se, jako by ta slova vysvětlila všechno. Pomalu pokračoval v jídle.
-
Harry ho zvědavě pozoroval. Sledoval blonďaté vlasy, jak padají do šedých očí pokaždé, když Malfoy sklonil hlavu, aby si ukousl toustu. Linie tváře byly stejné, jako ve škole, jen nyní o trochu starší. Malfoyova tvář měla odjakživa ostré linie. Za těch šest týdnů dost zhubl a bylo to vidět jak na jeho tváři, tak na oblečení, které měl na sobě. Sice to bylo Harryho oblečení, ale když k němu Malfoy na začátku přišel, sedělo mu mnohem víc. Teď mu na těle viselo.
"Co se ti stalo Malfoyi?" zeptal se Harry později, když se mu zdálo, že mlčí celou věčnost.
-
Malfoy vzhlédl, šedé oči bez výrazu.
"Myslím, že jsem měl nehodu na motorce." Pokusil se o sarkasmus, ale bez toho, že by ho i cítil. Harry mu věnoval naštvaný pohled.
"Dobře víš, že tohle nemyslím."
"Já ano. Co ti dává jistotu, že ti odpovím?"
Harry otevřel pusu, ale pak si uvědomil, že na tohle nemá odpověď. Tak jí zavřel a zamumlal: "Zapomeň na to."
V kuchyni se opět rozprostřelo ticho.
-
"Chceš tu horkou vodu s medem na tvůj krk?" zeptal se Harry
Malfoy se na něj již potřetí tohle ráno podíval a přemýšlel, jestli Harry svou otázku myslí upřímně nebo ne. Blondýnův pohled se zaryl do Harryho těla a ten měl pocit, jako by se díval skrze něj, místo na něj. Musel se snažit, aby se pod Malfoyovým tvrdým pohledem neotřásl, a přemýšlel, jestli vůbec existuje někdo, komu Malfoy věří.
"Ano, prosím." Odpověděl konečně Malfoy.
O pět minut později Harry před něj postavil šálek horké vody s medem a Malfoy z něj pomalu upíjel. Harry se opřel o linku a zvažoval, co by měl dělat. Má odejít, zůstat nebo - nakonec tam prostě jen dál stál.
-
"Nechceš dnes jít nakupovat?" zeptal se konečně, když ho ticho a napětí mezi nimi začalo nudit. "Potřebuješ nějaké nové oblečení - moje ti moc nepasuje."
Malfoy se na sebe podíval a při pohledu na oblečení zvedl obočí.
"Stále žádný vkus, Pottere, jak vidím."
Harry přemýšlel, jestli má protočit oči, nebo po něm hodit zlostným pohledem. Nakonec neudělal ani jedno, jen vytrhl prázdný šálek Malfoyovi z rukou.
"Tak chceš, nebo ne?"
-
Malfoy se na něj zašklebil, Harry mu oplatil úsměvem. Ten úšklebek byl čistý Malfoy a také zřejmý znak toho, že se blondýn uzdravuje.
"Samozřejmě Pottere, rád s tebou půjdu nakupovat. Možná bychom mohli taky koupit nějaké nové oblečení pro tebe. Hm?"
"Já jsem se svým oblečením spokojený, děkuji pěkně," odmítl Harry.
"Oblékáš se obvykle bez brýlí na nose, že?!" napůl to znělo jako otázka, napůl to bylo konstatování.
"Hej!"
"A jsi taky totálně barvoslepý..." pokračoval Malfoy ve svých myšlenkách, jako by Harry neřekl ani slovo.
"Dobře," ustoupil Harry "Koupíme taky nějaké oblečení pro mě. Spokojený?"
Opět se Malfoy zašklebil. "Velmi."
Harry si pro sebe mumlal, co bude mít Malfoy z toho, že koupí taky oblečení pro něj, a Malfoyův úšklebek se zvětšoval. Uvnitř se ovšem Harry cítil velmi dobře.
Konec konců, vždyť to byl on, kdo měl zásluhu na tom, že se Malfoy cítil lépe a lépe.
.........................................................................................................
"Ne, ne , ne , všechno špatně," křičel Malfoy a mával rukama tak moc, jak mu Hermionino kouzlo dovolovalo.
"Co je na tomhle špatného?" podíval se Harry na šaty, které si zkoušel - nemohl na nic přijít. Tričko si vybral sám.
"Fuj, ta barva," ukázal znechuceně Malfoy a vypadal jako by se mu dělalo špatně. "Nemůžeš nosit tuhle barvu."
"Co je na téhle barvě špatného?" ptal se Harry a rozhodl se raději Malfoyovi neříkat, že má v téhle stejné barvě hned několik dalších triček doma.
"Pottere, téhle barvě se říká puce*. A je tu důvod, proč je to jméno tak blízko ke slovu zvracet." Řekl Malfoy se svým obvyklým povýšeným tónem.
Harry zvedl oči a vrátil se do kabinky, aby si zkusil další várku oblečení, které pro něj Malfoy vybral a donutil ho donést do zkoušecí kabinky.
-
Nákupní výlet nebyl tak úspěšný. Malfoy si vyzkoušel pár triček, ale rychle se vyčerpal, když si musel natahovat a svlékat těch několik kusů. Když se Malfoy unavil, byl stále víc mrzutý až k bodu, kdy začal kňučet. Čehož si Harry rychle všiml. Tak se rozhodli pro pár triček z jemného materiálu v různých barvách. Stejně jako pro dvoje kalhoty, které si sice Malfoy nezkoušel, ale předpokládal, že mu budou pasovat a dvě tílka na která se šklebil, když je Harry platil.
Nyní se pozornost přesunula na Harryho.
-
Vyšel oblečený ven a Malfoy se opět jen zamračil.
"Kalhoty pasují dobře," pokyvoval a přejížděl očima Harryho tělo. Ten se pod upřeným pohledem otřásl, nebyl zvyklý, aby ho jiná osoba tak důkladně zkoumala. Kalhoty, které Malfoy studoval, byly těsné - velmi těsné. Až moc těsné, pokud byste se zeptali Harryho, ale evidentně v očích Malfoye byly OK.
"Ano, kalhoty jsou dobré, ale tričko ne," rozhodl Malfoy a kývl, jako by souhlasil sám se sebou.
"Proč tričko ne?" Harry začínal být frustrovaný tím, kolik šatů už si vyzkoušel. Jeho šatník byl fajn tak, jak byl.
"Není dost přiléhavé," ušklíbl se na Harryho reptání. "Běž zpátky a převlékni se. Myslím, že tam jsou ještě dvě trička, která sis nezkoušel. A sundej si ten zatracenej řetěz s klíčem z krku. Proč vůbec ten klíč nosíš?"
-
Harry neodpověděl, jeho mysl skoro vůbec neregistrovala poslední otázku, byl stále v šoku z té první Malfoyovi poznámky.
Nebylo dost přiléhavé.
Správně.
O hodinu později byl Malfoy konečně spokojený s Harryho novým oblečením a Harry tlačil jeho kolečkové křeslo dolů po ulici. Mnoho tašek viselo kolem křesla na různých místech a některé měl Malfoy dokonce na klíně.
"Stále nevím, proč jsem se k tomu nechal přemluvit," reptal Harry.
"Protože se ti tajně líbí hrát si přede mnou na modela," navrhoval mu sladce Malfoy.
-
Harry zvedl oči. Zrovna míjeli stánek se zmrzlinou a Harry na ni dostal chuť.
"Chceš zmrzlinu?" zeptal se a zapomněl, že má být na Malfoye rozzlobený.
Malfoy zvedl obočí: "Ty si chceš dát zmrzlinu se svým bývalým úhlavním nepřítelem?"
"Úhlavní nepřítel? Ty jsi nebyl můj úhlavní nepřítel," oponoval Harry. "Otravný trn v mém boku, to možná. Vol- ty víš kdo byl můj úhlavní nepřítel."
Bolelo jen na to jméno myslet. Připomínalo mu to lidi, kteří zemřeli mezi jeho šestým a sedmým rokem. Cedrik a Sirius byli jen začátek - jedni z prvních jemu blízkých, kteří zemřeli. Nepřestalo to, dokud Harry nespáchal vraždu a nezabil Voldemorta.
Malfoy ho sledoval se zvědavým výrazem, ale když otevřel pusu a promluvil, řekl jen:
"Já jsem byl jen trn v tvém boku. Ha! Dělal jsem tvůj život vzrušujícím."
-
Harry byl rád, že Malfoy opustil téma "Voldemort a válka". V tomhle šedém a chladném podzimním dni o tom nechtěl přemýšlet. Ne, že by tu byl jiný den, kdy by o tom přemýšlet chtěl, ale přesto...
"Tak co ta zmrzlina?" zeptal se
"Vydejme se na cestu."
"No, ve skutečnosti budu tu cestu tlačit."
Malfoy protočil oči s neurčitým úsměvem na rtech. Harry nevěděl proč, ale cítil se dobře, když se tak zlehka s Malfoyem hádali. Bylo to snadné, nemusel při tom vůbec přemýšlet. Možná to bylo právě to dobré, co s Malfoyem přišlo, když vpadl zpátky do jeho života před šesti týdny - Harry tak moc nepřemýšlel, když byl s Malfoyem. Jen když nebyli pohromadě, Harryho mysl se rozeběhla všemi směry. Vzpomínal si na hlasy a události z minulosti, na kterou by raději zapomněl.
-
Dostat křeslo do cukrárny nebylo jednoduché - jak si Harry představoval. Práh byl vysoký stejně jako v jeho bytě a velmi špatně se přes něj přejíždělo. I místo mezi stolky a židlemi uvnitř bylo malé a Harry cestou porazil dvě židle.
Konečně si u servírky objednali zmrzlinu. Překvapivě jejich volba byla skoro totožná - oba chtěli pohár vanilkové zmrzliny se šlehačkou. Harry si k ní vybral borůvkovou polevu a Malfoy citrónovou. Harry zaplatil a našel stůl u okna, kde mohl odsunout obě židle z místa a posadit tam Malfoye, zatímco sám si sedl naproti.
-
Jedli v tichu, ale ne v takovém, jako panovalo u snídaně. Tentokrát bylo příjemné.
Když Harry dojedl, Malfoy měl ještě polovinu nedojedenou. Ačkoliv jeho důvtip byl skoro takový, jak si ho Harry pamatoval, jeho tělo bylo stále pozadu. Byl zesláblý po čtyřech hodinách, které strávili na nákupu a Harry přemýšlel, jestli to byl dobrý nápad, vzít Malfoye ven z domu tak brzo poté, co se mu udělalo líp.
-
"Nedívej se na mě takhle, Pottere," zasyčel Malfoy
"Jak?"
"Jako bys mě hodnotil." Malfoy se na něj podíval a jeho šedé oči byly nečitelné.
"Nehodnotím tě," bránil se Harry, a slabě se ošil. "Jen přemýšlím, jestli nejsi unavený."
Malfoy vypadal, jako by se hádal sám se sebou, jestli má svou slabost Harrymu přiznat nebo ne. Konečně se sklopenýma očima přikývl.
"Měl bys být, jestli ti to pomůže," usoudil Harry. "Sakra, já jsem taky unavený a to jsem zvyklý chodit. A ty jsi -."
Zmlkl, když si uvědomil, proč Malfoy má takové problémy přiznat, že je unavený.
" - nechodil," dokončil provinile.
"Díky, Pottere," řekl Malfoy chladně. "Za ten skvělý postřeh."
-
Harry nevěděl, co říct. Malfoyův postoj, oči a slova se zdála chladná, uzavřená. Odmítal se podívat Harrymu do tváře. Místo toho zíral na nějaký bod za ním. To Harrymu příliš připomnělo stav, v jakém byl Malfoy poslední dva týdny. Aby se ubránil chmurným myšlenkám, jednoduše navrhl:
"Pojďme domů."
Malfoy neodpověděl, jen seděl s kamennou tváří, když ho Harry tlačil z přeplněné cukrárny ven. Srazil přitom jen jedno křeslo.
.........................................................................................................
Cesta domů byla tichá, Malfoy přijal svůj osud beze slov. Jeho tvář byla bez výrazu, i když ho Harry nesl po schodech do apartmá a položil na pohovku. Pak šel dolů pro křeslo.
Když připravoval odpolední sušenky k čaji, hluboce si povzdechl. Myslel si, že udělali nějaký pokrok. Jejich hádky, během dne, když si Harry zkoušel bezpočet oblečení, byly skoro na stejné úrovni, jako byly ve škole, jen přátelštější. Nyní Malfoy seděl na pohovce s časopisem na klíně a ignoroval Harryho a svět okolo, kvůli časopisu s drby. Harry si byl jistý, že ho ani nečte.
Dal malé neupečené sušenky na plechu do trouby, a postavil na čaj. Čaj mu většinou uklidňoval nervy.
Možná by měl začít druhého muže oslovovat jeho křestním jménem. To by možná byl krok správným směrem. Ne, že by si byl Harry jistý, který směr je ´správný směr´, ale protože bydleli pod stejnou střechou - Harryho mysl vůbec neuvažovala o tom, že by mohl říct Malfoyovi, aby se odstěhoval - to, že se stanou přáteli nebo se alespoň k sobě budou navzájem chovat slušně, mu připadalo jako správná věc.
-
Nalil vodu do dvou hrnků, do svého hodil pytlík s čajem. Pak je oba postavil na tác spolu s několika sáčky čaje na výběr a odnesl je z kuchyně. Postavil je na stolek a řekl Malfoyovi: "Nevěděl jsem, jaký čaj máš rád, tak jsem jich vzal několik."
Malfoy se podíval nahoru a otočil hlavu k Harrymu tak moc, jak mu Hermionino kouzlo dovolovalo. Jeho oči byly chladné a tvář bez emocí. Po několika okamžicích se natáhl a vybral si jeden ze sáčků čaje a dal si ho do hrnku.
"Děkuji," oznámil prostě. Harry si přál, aby lépe rozeznával emoce v Malfoyově hlase, protože si byl jistý, že v něm nějaké emoce jsou.
"Dělám taky sušenky," oznámil Harry. Potřeboval zaplnit to ticho. "Budou za pár minut."
Malfoy se zamračil, jako by si na něco vzpomněl, ale pak se jeho tvář opět vyčistila a on se vrátil k časopisu. Harry si tiše povzdechl a posadil se na druhý konec pohovky s šálkem v ruce.
-
"Víš, klidně si se mnou můžeš promluvit," navrhl konečně tiše.
Malfoyovy oči se neodtrhly od časopisu, ale Harry si byl jistý, že má nyní blondýnovu pozornost.
"O tom co cítíš myslím," pokračoval Harry a pozorně Malfoye sledoval. "Jo, vím, jsme chlapi a nepředpokládá se, že si budeme povídat o pocitech. Ale musíš něco cítit o -"
"O čem, Pottere?" zeptal se Malfoy, chtěl prudce zvednout hlavu, aby se na něj přímo podíval, ale kouzlo mu v tom zabránilo. Zuřivá frustrace byla na jeho tváři čistě viditelná, když bojoval, aby byl schopen se otočit a podívat na Harryho. Potom toho konečně dosáhl a jeho oči se blýskly něčím, co se blížilo nenávisti namířené na Harryho. V blondýnových očích nebylo nikdy od té nešťastné nehody tolik ohně.
-
"O tomhle," ukázal Harry směrem k Malfoyovým nohám. Přemýšlel, jestli to není chyba, že takhle Malfoye dráždí. Dráždit draka nebyla nikdy dobrá věc. Draco dormiens nunquam titillandus, říká se. Ale Malfoy nespal.
"Co chceš, abych dělal Pottere?" vyštěkl na něj. "Zlomil se tu, brečel, abys mě mohl poplácat po rameni a říct, že bude všechno v pořádku? Když to v pořádku nebude!"
"To nevíš," pokrčil rameny Harry, a nechal svůj vlastní vztek rozhořet. Měl v úmyslu donutit Malfoye, aby reagoval, a to znamenalo, že i on sám musí nějak reagovat.
"Existuje trénink a cvičení, které můžeš dělat a budeš moct -"
"Neopovažuj se to říct," varoval ho Malfoy. "Nechci to ani slyšet!"
"Ale ty se ani nepokoušíš uzdravit!" oba dva nyní křičeli.
"Co, sakra, můžu dělat?! S tím zatraceným kouzlem, se nemůžu ani otočit a podívat se na tebe! Nemůžu cvičit, trénovat a provádět všechny ty tvoje hezké malé nápady co máš v hlavě! Nejsem jedna z tvých slečinek v nesnázích a ty mě nebudeš schopný zachránit."
-
Malfoyova hruď se na konci toho proslovu prudce zvedala a na tvářích měl rudé skvrny hněvu.
Harry sklopil pohled, než se opět podíval do bouřkově šedých očí.
"Nikdy jsem si nemyslel, že jsi slečinka v nesnázích, Draco," řekl to pevným hlasem a použití Malfoyova křestního jména bylo záměrné. Dovolil si lehce se usmát, když pokračoval:
"Ale potřebuješ to ze sebe dostat."
Malfoy na něj zíral, šedé oči stále zamračené, rozhněvané - ztracené. Dívali se na sebe několik dlouhých okamžiků. Pak se náhle, překvapivě, Malfoy odvrátil. Postavil šálek na stůl, jeho dech byl stále trochu rychlejší, než normálně. Pak se opřel o opěradlo pohovky, s dávno zapomenutým magazínem na klíně.
-
Zvonek na troubě se rozezněl, Harry sebral tác, postavil na něj šálky a opustil obývací pokoj, aby vyndal čerstvě dopečené sušenky. Naskládal je na tác a přemýšlel, jestli si nemá udělat další šálek čaje. Nakonec si ho udělal.
Když se vrátil do obýváku o deset minut později, našel Malfoye spát s tváří otočenou k opěradlu pohovky.
Jemně, skoro něžně, se na blondýna usmál a vrátil se do kuchyně, aby se najedl.
-----------------------------------------------------------------------
-
*v angličtině se řekne slovo zvracet - puke, proto jsem jméno barvy nepřeložila. /ani nevím jestli by to vůbec šlo/
-------------------------------------------------------------------------------------
Pokračování příště