Invocare 027

"Toto je text zaklínání." podal mu Snape list pergamenu. "Napsal jsem ti fonetický přepis. Nemusíš mít perfektní výslovnost, hlavně aby tomu dokázal porozumět ten, kdo by mluvil starou hindustánštinou."

"Je to dlouhé." zamumlal Harry a rychlým pohledem přelétl elegantním písmem úhledně napsaný text.

"No, co se dá dělat. Nebude ti vadit, když to budu cvičit s Hermionou? Zná spoustu triků na zapamatování."

"Už jsem ti řekl, že se slečnou Grangerovou smíš znovu mluvit."

"Ano, ale chtěl jsi všechno držet v tajnosti, dokud skutečně neprojdeme rituálem." namítl Harry, rozhodnutý nezmiňovat se o tom, že Hermiona dávno zná nejenom celou věštbu ale také sinopsis.

"Kolik nebelvírů ovládá starou hindustánštinu?" zeptal se Snape, ale odpověď vlastně nečekal.

"Přesto doporučuji během nácviku použít bezpečnostní kouzla, ale nevidím příliš důvodů ke znepokojení. I kdyby vás někdo slyšel a dokázal by porozumět, nemohl by vědět, že zaklínadlo je částí Podentes, pokud by ho nemohl studovat do hloubky. Pravděpodobně by si spíš myslel, že se dvoříš dívce pomocí milostné poezie."

Harry se podíval na pergamen pozorněji.

"Milostnou poezií? Co vlastně znamená ten text?"

"Většinou je to prosba o přijetí mágem-pánem a slib, působit mu potěšení." pokrčil rameny Snape. "ačkoliv to nepoužívá přesně tyto výrazy. Podle tohoto " - Snape lehce poklepal na pergamen ukazováčkem,- "Jsem tvůj milenec."

Harry se odvrátil. Dobře si uvědomoval, že pronést podobná slova během rituálu znamená, přijmout je jako skutečnost, kterou doopravdy splní nejpozději ihned po rituálu. Jestli ne ještě dřív. Ve skutečnosti nevěděl, jak daleko má Snape v úmyslu nechat jejich fyzický vztah dojít, během dalších tří týdnů. Chtěl se zeptat, ale pomyslel si, že mu lektvarista jako obvykle, stejně nic neřekne.

"Dobře, začnu se učit." povzdechl si Harry. Jenže za dvacet minut toho měl dost. Cítil se, jakoby mu hlava plavala v hindustánské polévce.

"Budu pokračovat zítra." navrhnul.

Snape přikývnul a beze slova čekal.

O Merline, uvědomil si nakonec Harry. Tak tohle je to, co měl v sobotu na mysli. Snape nechce, abych byl loutka, která tancuje, jak on píská. Chce po mě, abych sám převzal iniciativu a dělal všechno čistě jen pro jeho potěšení...

Bude lepší o tom nepřemýšlet. Pochopitelně, když se minule Snape významně nad ním sklonil a skoro mu dýchal do úst, bylo lehké domyslit si, že chce polibek. Ne, že by Harry byť jen na vteřinu věřil, že se s ním Snape skutečně chce líbat. Lektvarista pouze dělal všechno potřebné pro větší záruku a pro hlubší víru v úspěšné provedení ceremoniálu. A také se určitě chtěl přesvědčit, že zbytečně nesouhlasil s problémem, který představovala nutnost do konce života strpět vedle sebe přítomnost Harryho Pottera. Teď, když se mladý nebelvír díval na Snapea z druhého konce pohovky, opravdu nevěděl, jak ho má přesvědčit, že se skutečně snaží... Dokonce ani nechápal, jak se má "správně" podrobit a být poslušný, aniž by upadl do transu, který Snapea tolik dráždil. Nedokázal jen tak překonat vzdálenost mezi nimi a znovu ho políbit. Ležet celé hodiny v lektvaristově náruči se vzájemně propletenými jazyky pod působením zaklínadla Sensatus - to byla jedna věc, ale v současné chvíli skutečně nevěděl, jak se zbavit myšlenek a pocitů, kterého svazovaly.

"Ehm... Chceš nějaké víno?" zeptal se, i když neměl ani ponětí jak zavolat domácího skřítka do Snapeových pokojů, pokud ten přikývne. Severus mu vždycky říkal jména vín, která ochutnávali, ale pro Harryho se všechny francouzské názvy stejně slévaly. Veškeré jeho znalosti o vínu se daly shrnout do představy, že existuje červené, bílé a růžové víno. Ale kdyby objednával víno podle těchto kritérií, musel by Snape smíchy umřít. Kromě toho Harry pochyboval, jestli by domácí skřítci vůbec přinesli alkohol podle objednávky studenta.

Nakonec to stejně bylo jedno.

Černé vlasy se rozlétly, když Snape zavrtěl hlavou a dál mlčky vyčkával. Harry si povšiml, jak lehce vlasy zavlály i jak hladce dopadly zpět. Napadlo ho, že si je muž podle všeho musel nedávno umýt. Ne, že by to bylo tak neobvyklé. Lektvaristovy vlasy vypadaly mastné a neudržované během celého dne, i když Harry nyní viděl Snapea jen u jídla a ne při vyučovacích hodinách od doby kdy skončil s pokročilými lektvary. Ale každý večer při Harryho příchodu do sklepení, byly čisté a pečlivě upravené. Jak podivné. Výpary z lektvarů určitě nemohly být jedinou příčinou jejich hrozného stavu. Vždyť studenti byli také vystavení těm samým výparům, a žádný z nich nevypadal, jakoby si je týden nemyl. Možná Snape používal na vlasy nějaký druh ochrany před nehodami při praktických lekcích. Harry si byl jistý pouze jedním: Brzo po tom, co začal přicházet do jeho pokojů, se Snape skutečně vždycky postaral, aby jeho oblečení i vlasy byly čisté, upravené a ne v obvyklém vyučovacím stylu.

Možná je tohle jeho způsob, kterým mi chce pomoci, abych ho po těch letech přestal vnímat jako učitele, přemýšlel Harry. Nebo ví, že mu žáci nadávají

Harry rychle s těmito myšlenkami skončil, omráčený závěrem, ke kterému došel. Snape se mu nyní zdá víc přitažlivý, než předtím. Ne, nezačnu o tom přemýšlet. Ne nebudu, na to myslet vůbec. Nikdy. Utvrzoval se.

Jenže Snape ještě pořád čekal a Harry měl pocit, že bude klidně čekat celou noc. Rozhodně tak dlouho, dokud mu on sám z vlastní iniciativy nezpůsobí potěšení. Zjevně se nechystal dát jakýkoliv příkaz.

S hlubokým povzdechem se nakonec Harry svalil do starého křesla a začal se svlékat. Nejprve vestu, pak kravatu... K čertu, nebelvírské barvy mu budou chybět... A nakonec sundal i košili. V tu chvíli se zachvěl. Snape si toho povšiml a zesílil oheň v krbu i když v místnosti zůstalo stále chladno.

Harry byl už do pasu svlečený, ale lektvarista pořád jen čekal. Mladík nedokázal poznat, zda je muž alespoň trochu spokojený, protože ani slovem, gestem, nebo výrazem tváře, nedal najevo žádné emoce. Možná chtěl nakonec opravdu polibek? Dobře, jak hrozné by to mohlo být? Vždyť to nebude poprvé, už se líbali předtím. Harry sebral veškerou odvahu a přisunul se blíž, dokud neseděl těsně vedle něho a nedotknul se ho bokem. Pak samozřejmě pochopil, že se díky svému menšímu vzrůstu, bude muset ke Snapeovým ústům natáhnout a nebo je přitáhnout dolů ke svým. Ale to se mu zdálo příliš intimním. Příliš dožadujícím se... Příliš prosebným. A na něco takového ještě nebyl připravený.

"Zkus to z mého klína." doporučil mu suše Snape.

"Z tvého klína?" nechápal Harry. Přece nemohl skutečně navrhovat, aby se mu posadil na klín?

"Takto." řekl Snape. Přitáhl si mladíka do sedu napříč přes nohy a rukou mu podepřel záda, aby se nezaklonil moc dozadu. Lektvaristova volná ruka se zatím obtočila kolem Harryho pasu. Mladíkovi trvalo pár sekund, nežli se smířil s pozicí, která se zdála strašně nepříjemná, i když ne z fyzického hlediska. Jakoby předpokládala a navozovala určitou lehkou familiérnost, kterou v jejich vztahu rozhodně neměli.

Dobře, přinejmenším rozdíl v jejich výšce nebyl nyní tak znatelný, i když Snape tak jako tak zůstal pořád vyšší. Harry se stále opíral o ruku za zády, ale teď se posadil zpříma, narovnal se, a otočil hlavu k Mistru lektvarů a... Uvědomil si, že nedokáže pokračovat. Možná se zaklínadlem Sensatus by to ještě šlo, ale ne takto. Nakonec se odhodlal dotknout rty mužova krku v místě přímo pod uchem a přejet jimi ten kousek citlivé pokožky.

Snape ho k sobě přitiskl ještě silněji.

Harry to přijal jako projev souhlasu a pootevřel ústa, aby polibek prohloubil. Snapeova kůže byla chladná s nepatrnou skořicovou příchutí. Nebo to byla jen vůně skořice? Teď, když byl Harry blíž, pochopil, že tak vlastně voní lektvaristovy vlasy. Bezděčně natáhl ruce, aby se přidržel Snapeových ramen. Hedvábné prameny vlasů sklouzly mezi prsty a pocit, který vyvolaly... Nebyl nepříjemný. Mladík přerušil proud těchto myšlenek, i když předpokládal, že pod zaklínadlem Sensatus, by si určitě přiznal daleko víc.

Harry se odtáhl, protože cítil, že hoří, ale trvalo pouze chvíli než se Snape naklonil a políbil ho. Tvrdé mužské rty ho donutily otevřít ústa a tentokrát se hebké, černé prameny svezly po jeho tvářích.

Oh. Bylo zřejmé, že Snape velmi dobře věděl, jak líbat, a Harry to nemohl popřít ať už se Sensatusem nebo bez něho. A co potěší Snapea teď, ptal se v duchu sám sebe? Předpokládal, že to bude znamenat splnění jeho povinnosti, pokud bude ochotný a povolný otrok. Určitě to neznamenalo, že ho Snape bude muset křičícího a kopajícího protáhnout přes všechny zbývající intimní chvíle.

Harry pootevřel ústa a začal odpovídat na polibek.

V první chvíli měl pocit, jakoby pro zjednodušení úkolu byl znovu pod kouzlem. Celé jeho tělo zalil pocit rozkoše a ten fakt, že seděl Snapeovi na kolenou a byl to právě Snape, kdo se lehce dotýkal jeho jazyka... najednou ztratil jakýkoliv význam. Nepatrně odtáhl hlavu, ale mužova dlaň ji pevně přidržela na místě kvůli pokračujícímu polibku.

Polibku beroucímu dech.

Doslovně.

Když ho Snape nakonec uvolnil, Harry ho skutečně sotva popadal. Jenže lapání po dechu nebylo jedinou reakcí. Ke svému zděšení si uvědomil, že cítí vzrušení. Nebylo tak zjevné jako v sobotu večer, pochopitelně obepínající spodky a kalhoty dokázaly tento stav těla skrýt lépe, než volné sportovní kalhoty. Přesto Harry cítil, že Snape o tom dobře ví. Tato vědomost byla jasně čitelná v křivce úst a temném záblesku lektvaristových očí.

"Nedostal jsi doposud moc polibků." poznamenal.

Harry se pokusil odsunout, ale ucítil, jak sevření mužských rukou zesílilo a donutilo ho zůstat sedět na klíně. Mohl by se vzepřít, a kdyby skutečně chtěl přesednout si jinam, ale jeho nové chápání závazku - potěšit Snapea - ho drželo na místě. Pokud se tomu líbilo mít Harryho v této pozici... Musí tak zůstat.

Dobrovolně. Protože jeho jiný postoj a reakce by narušovaly křížení sil.

"Ne." přiznal nakonec pomalu Harry. "Promiň."

"Neomlouvej se."

Myslel jsem, že nebylo tvým snem dostat panice a nechtěl ses s ním zatěžovat." odsekl Harry s lítostí nad vlastní nezkušeností.

"Zkomplikovalo to situaci a udělalo věci těžší." řekl Snape "Nicméně po uvážení tu vyhlídku shledávám velice uspokojující. Líbí se mi představa, že se o tebe nebudu s nikým dělit."

Dýchej, napomínal se Harry. Dýchej.

"OH..., to zní jako..."

"Já vím." Snape zvednul ruku a zabořil mu prsty do vlasů. "Myslím, že to je zaklínadlem. Ano rituál ještě neproběhl, ale my se dostali do této situace, která s ním vlastně souvisí a má nakonec stejné následky. Podle mě to také cítíš."

"Hmm." hluše přiznal Harry. Sotva to mohl popřít, když právě strávil poslední několik minut tím, že se podroboval Snapeovým požadavkům a snažil se ho co nejlépe potěšit. Něco takového by bylo před měsícem nemyslitelné, bez ohledu na to, co říkalo proroctví. Ale teď po těch cvičeních, na kterých Snape trval, si Harry zvykl na jejich důvěrnosti. Cítil se při nich dokonce v pohodě. Přinejmenším ho nijak netrápilo zůstat bez košile. Nemyslitelné se stalo proveditelným a teď to bylo naprosto přirozené a normální.

Och bože... Co se stane po skutečném provedení rituálu?

"Přednes zaklínadlo." přikázal tiše Snape a pozorně naslouchal, dokud se Harry nezajíknul. Dál pokračoval sám, přednášel cizí slova svým hlubokým hlasem a Harry se je pokoušel opakovat.

"Dobře, to je pro začátek dostačující. Procvičuj to nejméně pětkrát každý den. Se slečnou Grangerovou, nebo bez ní, to záleží na tobě."

"Dobře." Naprosto nevědomky se Harry zavrtěl a pokusil odsunout ze Snapeova klína, a znovu mu pevnější stisk rukou připomněl, že má zůstat kde je.

"Dobře." zopakoval ještě jednou. "Tak, že... Co teď? Já vím, říkal jsi, že já sám musím pochopit, jak ti způsobit radost, ale mně nic nenapadá."

"Myslím, že bychom měli nějaký čas strávit rozhovorem." navrhl klidně Snape.

"Takhle?" Harry gestem poukázal na jejich pozici.

"Proč ne?"

Harry neodpověděl.

"Datum rituálu se blíží,"poznamenal Snape a pokračoval - "a v té krátké době bude potřeba dosáhnout mnohem větší intimnosti. V sobotu mě napadlo, že by pro nás bylo užitečné poznat lépe jeden druhého. Proto bych rád navrhnul... Hmm, předpokládám, že bude vhodnější použít slovo hru, pro to co mám na mysli."

"Jsem si jistý, že to nebudou kouzelnické šachy."

"Slovní hru. Položím ti otázku. O čemkoliv, žádné téma není zakázané. Pokud odpovíš, musí to být naprostá pravda, bez zamlčování a narážek. Ale jestli bude pro tebe otázka... Nepřijatelná, smíš odmítnout odpovědět."

"To nezní jako hra."

"Ale já jsem ještě neskončil." poznamenal Snape. "Za každou odpověď, mě můžeš položit také otázku, za stejných podmínek. Ale otázka musí být pouze stejně osobní, jako ta, na kterou jsi odpověděl sám."

"A smysl té hry?"

"Překvapuje mě, že se ptáš. Vždyť ještě před dvěma dny jsem o tobě věděl tak málo, když jsem předpokládal, že už jsi prožil pár milostných vztahů."

"To jsem pochopil." ohradil se Harry. "Myslel jsem tím, že se mě stejně můžeš kdykoliv ptát na cokoliv. Proč tedy přikrášlovat holou skutečnost?"

"Počítám, že se takto dozvím víc." Snape přesunul ruku výš a pohladil mladíkova záda a holá ramena.

"Otázky, na které odmítneš odpovědět, o tobě řeknou stejně tolik, jako ty, na které odpovíš. A já z tvých otázek nejenom poznám, nakolik tě mé vlastní znepokojují, ale zároveň zjistím, co se chceš dozvědět o mně. Rozumíš?"

Harry to stejně považoval všechno za nesmysl, ale přikývnul.

"Dobře, takže začnu první." prohlásil Snape a zamyslel se. "Deset let jsi žil v mudlovském světě a musel ses tam vracet každé léto. Co ti nejvíc, když tam nejsi, chybí?"

"Nemohu uvěřit, skutečně tě to zajímá?" zamumlal Harry. "Uhm... Coca cola, myslím. Je to taková sodová voda."

"Kalcinovaná soda? Co se s ní dělá?"

"Ne - to je pití. Šumivé sladké pití. Nemyslím, že je v tom nějaký popel. Jen uhm... Voda sycená kysličníkem uhličitým, kukuřičný sirup a kofein... Já nevím, co je v ní ještě dalšího."

"To zní odporně." Prohlásil Snape.

Harry si skousl rty, aby zadržel smích.

"Ale ne, ona je skutečně opravdu dobrá. Ne, že bych jí měl často. Dobře, je řada na mě. Proč ses stal smrtijedem?"

Snape zvedl obočí.

"Opravdu věříš, že "co ti chybí " má stejnou hodnotu jako "Proč ses připojil k Temnému pánovi"?"

"Myslím, že ne." připustil Harry.

"Podle všeho jsem se zapomněl zmínit o trestném polibku. Jak nedbalé ode mne."

"O čem?" Snape neodpověděl a Harry se vzdal. "Dobře chápu. Pokračuj."

"Ó, ale to je tvoje pokuta. Proto musíš platit ty."

Dokonalé. Teď začala ta malá hra dostávat svůj smysl. Harry se natáhl a lehce se dotkl Snapeových rtů svými.

"Tomu říkáš polibek?

Harry se znovu natáhl a tentokrát použil i jazyk, aby nedal Snapeovi příležitost k opakovaným stížnostem.

"Znamená to také, že jsem také ztratil právo na svou otázku?"

"Ptej se." lakonicky odpověděl Snape. Mávnul rukou a položil dlaň na Harryho holé břicho.

"Uh..." Ještě okamžik předtím měl mladík otázku na jazyku, ale teď s těmi prsty na kůži a lehce dráždivým dotykem..."Jaký lektvar nejraději vaříš?"

"Elixír Mrtvé hlavy." Odpověděl bez přemýšlení Snape a pak okamžitě položil další otázku.

"Jsi spíš ranní, nebo noční pták?"

"Obojí. Nerad spím."odpověděl chlapec. Snapeova ruka se posunula vzhůru a prsty teď dráždily bradavky. Harry to osobně považoval za podvod, protože to znamenalo, že nemohl klidně přemýšlet. Ačkoliv by to sotva chtěl přiznat. Zejména pokud uváží, že by mu pak Snape dlužil ten nesmyslný trestný polibek.

"A ty sám jsi jaký typ - ranní, nebo noční?"

"Není dovolené opakovat moje otázky, musíš přijít se svými vlastními. Chci vědět, co zajímá tebe, Harry. Ted mi dlužíš polibek."

"Vždyť ses o tomhle pravidle ani nezmínil." ohradil se Harry.

"Neříkej mi, že jsi věřil v poctivou hru zmijozelů," posmíval se Snape. "Dělej. Podrob se mi."

A Harry se pořídil. Znovu všechno začalo použitím jazyka, ale tím to neskončilo. Když se Harry chtěl stáhnout zpět, Snape ho nepustil. Ruka Mistra lektvarů ho uchopila za zátylek, aby tak zajistila úmyslně dlouhý polibek.

"Teď tvoje otázka." řekl Snape, když skončil s líbáním.

"Harry se zeptal na první věc, která ho napadla.

"Dáváš přednost medovině, nebo pivu?"

Snape se na něj zadíval.

"Skutečně to chceš vědět?"

"Ano." Trval na svém Harry, i když na to ve skutečnosti kašlal. Jen nechtěl slyšet nějaké nové pravidlo a Snapea, jak mu oznamuje další trest.

"Medovině. Proč nemáš rád spánek?"

"Proč myslíš? Noční můry. No... Eh... Co se v poslední době děje s tvými vlasy?"

"Promiň." nebezpečně blýskl očima Snape než s úsměvem řekl:

"Ach, vlastně je to proti pravidlům, odpovídat na otázku - otázkou."

"To je v pořádku." řekl honem Harry. "Pokutu platit nemusíš."

"Jsme dlužní jeden druhému." opravil ho Snape a rukou na Harryho zádech si přitáhl mladíka ke svým rtům. "Oba jsme odpověděli na otázky otázkami. To znamená - tentokrát najednou."

Lektvarista držel jejich ústa spojená do té doby, dokud nepovažoval pokutu za splacenou.

"Vysvětli mi, co jsi chtěl vědět o mých vlasech." zašeptal proti Harryho rtům těsně předtím, než se odtáhl zpět.

Mladík si sotva vzpomněl, na co se vlastně ptal.

"Hmm... Ach ano, proč vypadají tak hrozně mastné během dne, ale potom když přijdu, tak... " nechtěl říci vypadají dobře, dokonce nechtěl říci ani lepší. "Když jsem tady, tak vypadají jinak. Myješ si hlavu každý večer, než přijdu?"

"A ty bys to chtěl?" zeptal se Snape a pak si teatrálně povzdechl. "Och zdá se, že jsem to udělal znovu. Dlužím ti pokutu."

"Přestaň s těmi pokutami." rozhořčeně vykřikl Harry, i když samozřejmě úplně zbytečně. Snape se už zmocnil jeho úst a přisál se k nim v náruživém žhavém polibku - polibku, který donutil mladíka, aby si uvědomil, že cítí každý centimetr kůže i bez zaklínadla Sensatus a tělem mu začaly projíždět záchvěvy.

"Co se týká mých vlasů," promluvil Severus, když se odtáhl, tak klidným hlasem, jakoby jen před několika okamžiky četl článek o lektvarech. "Na vyučovací hodiny je pokrývám stejně jako pleť, balzámem s olejovým základem, na ochranu před výpary lektvarů. Někdy bylo nutné používat ho po několik dní za sebou." Mistr lektvarů se na chlapce významně podíval.

"Myslel jsem, že by to mohlo být pro tebe trochu nepříjemné, proto ho teď smývám každý večer, když se vrátím."

Harry polknul. Představa, že se Snape pokoušel být méně odpuzující, byla ve skutečnosti z jeho strany docela ohleduplná. Jenže to bylo něco, o čem mladík raději nechtěl přemýšlet, proto se zeptal na další první věc, která mu bleskla hlavou.

"Hmm... Jestli jsou výpary lektvarů tak nebezpečné, neměli by se studenti před nimi chránit také?"

"Je to záležitost souhrnného vystavení." vysvětloval Snape. "Studenti nedosahují stejného stupně jako já. Ale to byly už dvě otázky za sebou, Harry. Dlužíš mi pokutu."

"Oh ne, nedlužím."

"Ale ano, určitě." zašeptal Snape. "Nekaz hru, Harry. Hraj podle pravidel."

"Myslel jsem, že hry byly vymyšlené pro zábavu."

Snape se na něj posměšně díval do té doby, než se mladík vzdal a dotkl se jeho rtů. Čekal, že ho určitě mužova dlaň opět přidrží za zátylek na místě, ale tentokrát mu Snape nad polibkem nechal plnou kontrolu. Pokušení nedat víc, než symbolické letmé políbení bylo veliké zvlášť, když tato tak zvaná hra byla víc než hloupá a platit pokutu, když mu nikdo nevysvětlil pravidla, určitě nebylo Harryho povinností. Ale, co získá, pokud bude vzdorovat? V lepším případě to jen dá Snapeovi záminku, aby převzal kontrolu nad polibkem, a v horším - ho čeká lekce o důležitosti pokory pro úspěch Podentes. A přednášku Harry opravdu nepotřeboval, už dávno mu bylo všechno dokonale jasné.

Samozřejmě chápat a konat byly různé věci, ale Harry se snažil ze všech sil. - Rty, jazyk, trochu zubů... Teď už se přidala i jedna ruka a pevně uchopila Snapeovo rameno..., a Harry s podivným zděšením cítil, jak jeho vlastní pulsující vzrušení narůstá.

Je to jen fyzická reakce, jako opálení na slunci, utvrzoval sám sebe. Jako Remusova změna při úplňku. Nic to neznamená. Remus je skutečně dobrý člověk. A tohle... To... Neznamená, že mám rád muže, že se mi líbí on. Merline, pomoz. Nu budiž, samozřejmě že to nic neznamená, vůbec nic.

Přesto, když se Harry konečně odtáhl, byl trochu udýchaný.

Snape mu věnoval trochu pokřivený úsměv. Chápavý a vědoucí úsměv. Harry zrudnul a ne poprvé v životě litoval, že se před lety Voldemortova kletba odrazila od jeho čela.

"Jsem na řadě." zamumlal lektvarista a jeho ruce během řeči začaly hladit mladíkovu hruď a záda. "Jaká byla tvoje mudlovská rodina?"

Harry ztuhnul.

"Nechci na to odpovídat."

Spíš vycítil, nežli viděl, jak Snape zvedl obočí.

"Velmi dobře, ačkoliv to znamená, že mám právo položit další otázku. Vzhledem k tvé překvapující nezkušenosti v tělesných záležitostech, mě zajímá... Líbal ses už někdy dřív?"

"To jsem opravdu tak špatný?" oseknul Harry a hned na to hlasitě zasténal. Udělal to znovu. Povzdechl si a tentokrát nečekal na připomínku, že musí zaplatit pokutu, ačkoliv ukončil polibek, jakmile ucítil zvýšený tlak v kalhotách. A v této chvíli neměl dokonce žádnou možnost svalit vinu na Sensatus.

"Ne nejsi v tom špatný," odpověděl mu jemně Snape. "Jen jsem si myslel po mých dřívějších předpokladech, které se ukázaly jako chybné, že bych měl vyvinout větší úsilí a poznat tě lépe. Proto tahle hra."

"Hmm... Proto ta hra." ozval se jako ozvěna s odvrácenou tváří Harry. "Dobře - ano, líbal jsem se dřív."

Jestli už přešli k takovým osobním otázkám, měl celý seznam svých, ale na jejich položení bylo příliš brzo. Snape by určitě volal po pokutě, kdyby přeskočil rovnou k nim, takže se raději trochu vrátil a řekl.

"Proč se také neobáváš vdechování těch výparů z lektvarů?"

"Na to existuje zaříkání. Jen není tak viditelné jako vlasy a kůže. A samozřejmě studenti si nemusí dělat starosti. Oni netráví v laboratoři dvanáct hodin denně celý týden." Snape se odmlčel a potom se zeptal:

"Před naším spojením - kdy jsi naposled někoho líbal?"

Harry si nebyl jistý, jestli má na tuto otázku odpovědět. Ale rozhodl se, že každopádně bude nutné přistoupit na určitou otevřenost a přiznat se k některým rozpaky vzbuzujícím věcem, jestliže chce slyšet odpověď na svou vlastní otázku.

"V pátém ročníku."

Snape se překvapeně zamyslel.

"Kromě černé, jaká je tvoje oblíbená barva?" zeptal se chlapec.

Snape se na něj zadíval. "Předpokládal jsem, že se budeš ptát na to, co tě skutečně zajímá. Obávám se, že jsi znovu... "

"Nemluv o pokutě." přerušil ho Harry. "Já to opravdu chci vědět!"

Muž nedůvěřivě potřásl hlavou, ale nakonec odpověděl.

"Jak chceš. Šedá."

"Logické."

"Nebo zmijozelská zelená."

"Jak překvapivé."

Snape ignorující sarkasmus, přešel do útoku.

"Proč jsi nikoho nelíbal celé dva roky?"

Harry otevřel ústa, ale najednou si uvědomil, že neví, co odpovědět.

"Uhm... Já nevím."

"Přemýšlej." poradil mu Snape a jeho prsty zatím přejížděly Harrymu od šíje přes ramena na záda a vyvolávaly fyzické vzpomínky na skvostné masáže, při kterých mladíkovo tělo zmalátnělo.

"Já... " povzdechl si chlapec a uvědomil si, že se ocitl přitažený ke Snapeovu teplému rameni.

"Pokračuj." povzbuzoval ho lektvarista.

"Sírius zemřel... A... Já... já jsem vlastně neměl žádný zájem." vypadlo nakonec z Harryho. "Po pátém ročníku jsem si uvědomil, že mít někoho blízkého by z něho jen udělalo terč a já bych tak ohrozil jeho bezpečnost. Přestal jsem se pokoušet o nové známosti. I když jsem od sebe neodehnal Rona a Hermionu, ale vzhledem k tomu, že je to táhlo jednoho k druhému a teď je nevidím tak často, je to v pořádku. No... Nevím. Rozhodně v pátém ročníku jsem zažil ne zrovna vydařenou zkušenost. Spíš to byla katastrofa a já jsem neměl chuť si to zopakovat... " Harry si odkašlal. "Dobře, to bylo pěkně osobní, takže se tě také můžu zeptat na to, co mně už dávno zajímá."

Na chvíli se zarazil a přemýšlel, jak má vlastně zformulovat otázku. Hmm. Asi bude nejlepší zeptat se přímo.

"No... Proč jsi spal a Voldemortem?"

"S Temným Pánem." Snape ho opravil bez zvláštního nadšení.

"A spal jsi s ním protože...?"

"Šíleně jsem se zamiloval." Prohlásil suše Severus a viděl, jak Harryho tvář okamžitě smrtelně zbledla. Oh pro Merlina, ten malý hlupák mu skutečně věřil. - "Byl jsem smrtijed, Harry. Dělal jsem, co mi poručili."

Harry nějak podivně ztuhnul, dokonce přestal nervózně poklepávat nohou.

"Já... Ó, Merline, neměl jsem se na to ptát, " zasténal a schoval tvář v dlaních.

Severus si povzdechl.

"Nebuď směšný. Všechno to nebylo tak dramatické."

Harry zvedl hlavu, v rozšířených zelených očích otázku a mezi nimi zůstalo viset nevyřčené ohavné slovo. Severus věděl, že ticho zůstane, dokud něco sám neřekne. Jakýsi bláznivý smysl pro slušnost přinutil mladíka nechat domněnku nevyslovenou, i když to nebylo nutné.

"Neznásilnil mě, Harry." ujistil tiše chlapce.

"Nechápu."

Ještě jeden hluboký povzdech.

"Nebyl to jen sex, Harry. Byla to Magie sexu zaměřená na to, aby na mě převedla malé množství síly Temného Pána. V té době jsem už byl špion a pracoval pro Brumbála. Ta síla by zvýšila mou schopnost odolávat proniknutí do mysli ze strany Pána, i když jeho vlastním cílem při předání bylo, pomoci mi ochránit mé myšlenky před Albusem. Ale věř, že já jsem to chápal, jako nezbytnou nutnost, abych přežil tu nebezpečnou hru, kterou jsem hrál. Když se na to zpětně podívám, jsem vlastně docela překvapený, že jsem to vůbec přežil."

"To je všechno, Souhlasil jsi s tím, kvůli té síle?"

"A také proto, že v Pánově službě musíš skutečně dělat, co ti řeknou. On nepropouští ty, kteří se mu znelíbí, Harry. Prostě je umučí. Nechtěl jsem zemřít a nechtěl jsem, aby Řád ztratil svého špiona. A ano, chtěl jsem tu sílu."

Když si Severus všimnul, že se Harry odsouvá z jeho klína, shodil ho a řekl.

"Myslím, že otázek pro jeden večer bylo dost. Jdi, osprchuj se a připrav se pro mě."

"Připravit pro tebe," ozvěnou odpověděl Harry a jakoby se uzavíral, objal pažemi svá holá ramena.

"Ano," odpověděl Severus se zábleskem v neústupných tmavých očích. "Oblečeš si, co jsem ti přichystal."

Harry se zvedl.

"Jsem opravdu dost unavený. Všechny ty otázky... "

Severus se také postavil.

"Dlouhé odkládání těch záležitostí jen všechno zkomplikuje a obávám se, že už i tak máme podle plánu zpoždění. Nepochybuji, že tě dokážu vzrušit... "

Na malý okamžik zmlknul, když si povšiml, jak mladík zčervenal. " Ale jenom samotné vzrušení nebude stačit k završení intimní části obřadu."

Červená se stala rudou, když Harry se sklopenýma očima nervózně schoval třesoucí ruce do kapes u kalhot.

"Řekl jsi, že nemusím mít... Eh... No víš, ne před svědky."

"Mít orgasmus?" suše upřesnil Severus. "Ne nemusíš. Svědkové nejsou povinni zůstat po celý obřad. Samozřejmě to záleží na mém rozhodnutí. Podle mne bys sotva chtěl, aby tě někdo z tvých malých přátel, viděl v zápalu vášně."

"Och bože..." zasténal Harry.

"Přesně. Sedmnáctého budeš muset přijmout potěšení z mých rukou a být schopný dosáhnout vyvrcholení, jinak ceremoniál selže. Proto budeme dnes cvičit."

Harry se ostře nadechl a kapsy kalhot se vzduly, když uvnitř zaťal prsty.

"Potřebuji nějaký čas, abych si zvykl. Přísahám, že budu zítra připravený..."

"Ty už jsi připravený." řekl Severus a temné jiskry rozkoše tančily v jeho očích. Zmizely, jakmile Harry zvedl hlavu a lektvarista pokračoval:

"Jsi zralý. Všechny ty týdny odříkání, Harry... "

Mladík zasténal - skutečně vypadal nemocný z vyhlídky, která byla před ním. To bylo sotva lichotivé, ale za daných okolností Severus mohl ten odpor pochopit. Nebyl Harryho ideál milence... Ale pokud se nechají v té záležitosti ovlivnit takovými detaily, nikdy nebudou schopní uspět během rituálu.

"Jdi do sprchy," rozhodně přikázal Severus a cítil úlevu, když se Harry podřídil.

------------------------------------------------------

Harry zůstal sedět v horké vodě tak dlouho jak se jen odvážil a doslova se napařoval. Samozřejmě dobře věděl, že zbytečně všechno protahovat a zdržovat je naprostý nesmysl. Snape dostane to, co požaduje a dostane to dnes večer, i kdyby to znamenalo, že kvůli tomu bude držet Harryho ve svých pokojích až do rána. Bezpochyby, pomyslel si Harry, by bylo chytřejší jít ven a tím dřív se vším skončit, ale naproti tomu rozumné uvažování, nikdy nebylo jeho silnou stránkou. Škoda, že se Snapeovi nemohl nějak vymluvit.

Nakonec vzal ze sprchové římsy svoji hůlku a kouzlem nechal vodu zmizet. Pak se opřel, obě dlaně položil na černé žulové dlaždice, které oddělovaly sprchový kout, a pokoušel se ovládnout panikou zrychlené dýchání a zpomalit ho k něčemu, co se blížilo k normálu. Och, Merline. Snape snad nemohl myslet vážně, to co řekl, nebo ano? Je skutečně on, Harry připravený, zralý? Má se pokusit dosáhnout vyvrcholení?

Problém byl, že Snape myslel vážně každé slovo a Harry to dobře věděl.

Mladík se zachvěl a musel násilím potlačit chuť vrátit se do vody. Nakonec ho nebelvírská odvaha zachránila před takovou hloupostí.

Catamite (vydržovaný chlapec) - pomyslel si a to slovo mrazilo v srdci víc než studený vzduch rozehřátou kůži. Staneš se jeho milencem a dovolíš mu, aby dělal s tvým tělem všechno, co bude chtít. Ve skutečnosti mu tvoje tělo bude patřit. Bez odvolání plně přejde do jeho vlastnictví. Stane se doslova jeho majetkem. A tohle je pouze začátek.

Ale pokud to, co začalo, porazí Voldemorta jednou provždy - pak tedy ano, budiž.

Vzteklým pohybem si omotal černý ručník kolem boků. Máchnutí hůlkou a vstup do magického prostoru zmizel.

Snape dodržel slovo - na posteli pro něj bylo připravené to, co si měl obléknout na takzvanou "lekci rozkoše". Stejné věci, jako dřív - kalhoty a ponožky. Jinak nic. Zajímavé, pokouší se Snape něco naznačit? Připomíná mu snad, jak se minule vzrušil? A najednou ho napadlo jestli Snape nechtěl, aby "zakusil orgasmus" už tehdy. Mněl na mysli tohle, když říkal, že jsou pozadu oproti plánu?

Dobře, rozhodl se Harry, on nebude tím, kdo zmaří obřad. Jestli kvůli úspěšnému dokončení rituálu Podentes, musí vyvrcholit se Snapem, pak je nepochybně dobrý nápad cvičit se.

Harry se s povzdechem oblékl, hodil ručník naslepo zpět do magického prostoru. Kvůli prokázání dobré vůle se posadil na postel a podepřel se o její čelo.

Zkřížil nohy v kotnících a pokusil se o nedbalou uvolněnou pózu.

Snape ho na sebe nenechal čekat. Beze slova zapálil svíčku a zašeptal zaklínadlo, aby ztlumil vrchní světlo. Pak se otočil k Harrymu.

Tentokrát mladík potřeboval méně času, aby pochopil, že je řada na něm. Z jeho pohledu to představovalo jakýsi zvláštní druh podrobení. Bylo by mnohem snazší, kdyby mu Snape dal přímý rozkaz. Ačkoliv Snapea zřejmě nezajímal tenhle druh otroka a zjevně chtěl něco docela jiného.

A Snapeovo přání bylo tím jediným, na čem záleželo a Harry si to uvědomoval. Jeho vlastní potřeby byly absolutně vedlejší, protože tohle byla pravá podstata Cambiare Podentes. Byl povinný sám sebe zasvětit pro službu Snapeovi a plnit jí jakýmkoliv způsobem bude Snape chtít, a to bylo všechno.

Harry spustil nohy na podlahu, mlčky přistoupil k Mistru lektvarů a začal rozepínat jeho košili. Neudělal opět tu chybu, aby se ptal, co s ní - prostě ji odhodil na podlahu.

Předtím, když se musel sám rozhodnout, jak vlastně potěšit Snapea, Harry ihned přešel k polibkům. Teď přání líbat se zmizelo, ale dobře věděl, že něco dělat musí, proto váhavě zvedl ruce a nejistě pohladil mužova ramena konečky prstů. Nezdálo se, že by Snape nějak reagoval, jen stál a dovolil Harrymu, aby si zvykl na pocit, že se ho dotýká.

Ramena, záda a zpět. Dole na hrdle byl viditelný puls. Hubená přesto silná a svalnatá hruď, žebra zužující se směrem dolů k štíhlému pasu.

Harry si ani neuvědomil, že zavřel oči, když prozkoumával tělo svého partnera, muže, který se brzo stane jeho pánem a majitelem, ale Snapeovo sardonické "Dívej se na mě" ho donutilo vzpamatovat se.

"Ano?" Harry nebyl rád, když slyšel, jak napjatě zní jeho hlas.

Snape se dotkl hůlkou mladíkových dlaní, zašeptal Sensatus, a pak řekl:

"A teď se mě dotýkej znovu."

Ten pocit byl nádherný. Harry se těmi dotyky opájel, laskal Snapea odvážněji, vdechoval jeho vůni, když přejížděl špičkami prstů hladkou kůži a věnoval pozornost každé jizvě, šrámu a nerovnosti. Byla jich tam celá řada a Harry si pomyslel, že kupodivu nejsou tak odpuzující. Spíš dělaly muže skutečným, zvláštně lidským a to bylo víc vzrušující, než dotýkat se nějaké dokonalé sochy...

Zaklínání pomalu odeznělo a zanechalo Harryho trochu překvapeného, když si uvědomil, že pod jeho působením dávat rozkoš, bylo stejně přijemné, jako ji přijímat. Merline, opravdu si myslel, že je vzrušující dotýkat se Snapea? Mrtvý hanbou věděl, že by to nyní nemohl znovu udělat.

"A teď do postele," prohlásil Snape, který patrně vycítil Harryho náhlé rozpaky. Tu domněnku potvrdila také ta skutečnost, že se od té chvíle Snape plně chopil iniciativy při jejich večerní lekci lásky.

Později byl Harry nucený uznat, že to co dělali, si zasluhovalo název milování. Protože v jeho chápání to nebyl sex, zřejmě proto, že v tom nebyl zahrnutý styk, ale určitě to bylo vyučování lásce. A navíc, Snape se ukázal jako velmi zkušený milenec.

Lektvarista ho úplně přikryl svým tělem a jeho hruď se přitiskla k hrudi mladíka. Mezi nimi nezůstal ani sebemenší kousek tkaniny, který by mohl rušit ten silný a čistý pocit. Pevně svíral dlaněmi Harryho tvář a líbal ho do té doby, než se chlapci potěšením netočila hlava. Celý svět se ztratil, smrskl jen na ně dva a mladík nedokázal myslet na cokoliv jiného.

A to všechno bez pomoci zaklínadla Sensatus.

Zdálo se, že to trvá hodiny. Nekonečný polibek následoval další. Snapeův jazyk mu plenil ústa a narážel do zubů. Lektvarista dráždil a laskal jeho rty. Nutil ho, aby hladověl a bezradně toužil po něčem víc - něčem, co Harry neznal a nedokázal pojmenovat. Ostatně jeho tělo promluvilo za něj. Vzrušení rostlo. Horký, tvrdý penis se vztyčil a dožadoval se osvobození z tenké látky kalhot. Přitom narážel do Snapea.

V mladíkovi divoce vířily protichůdné emoce, zejména když jeho naléhavá potřeba uvolnění narůstala. Jeho vlastní jednání ho neuvěřitelně přivádělo do rozpaků, tím spíš v přítomnosti někoho jiného - a Snape byl rozhodně velmi vnímavý pozorovatel. Cítil se zahanbený, protože to byly Snapeovy vlhké a horké polibky, které ho dovedly do tohoto stavu. Byl zděšený a polomrtvý studem, ale zároveň klidnější, když si uvědomil, že vzrušení ovládlo jen jeho samotného. Vždyť přece nechtěl, aby ve Snapeovi budil touhu. Právě to by udělalo jeho otroctví mnohem horší.

Teď chtěl bezděčně utéci... ,ale touha po dokončení byla stejně silná.

Samozřejmě útěk nebyl možný. Snape byl silný a držel ho pevně pod sebou, rozhodnutý dovést ho k orgasmu. To byla ta čistá, krutá realita. Harry dobře věděl, že nikam neuteče, nevzdálí se od Snapea ani na centimetr, do té doby dokud skutečně neskončí. V plném rozsahu.

Přestal se vzpínat a pokusil se zadkem vtisknout do postele.

Snape se k němu přitiskl ještě silněji a zvyšoval tak jeho pulzující touhu dokud se Harrymu nechtělo křičet pod náporem vířícího a bušícího pocitu absolutní potřeby, která ho pohltila. Oh, Merline, žhavé pocity při masturbaci se nedaly ani vzdáleně přirovnat k tomu co se dělo. Tamto bylo účinné a rychlé - ne tento vír potřeby někoho jiného - někoho, kdo se přestal hýbat, kdo na něm jen ležel a dráždil ho slibem naplnění a pokoušel náznakem ústupu.

"Pohni se zatraceně." procedil Harry, když nakonec ztratil sebeovládání. Věděl, že později bude za tu prosbu sám sebe nenávidět, ale v této chvíli se nemohl zastavit i kdyby na tom závisel jeho život.

Místo pohybu Snape vklouzl koncem hůlky pod pás Harryho kalhot a lehce se dotkl jeho slabin.

"Sensatus," zašeptal přímo do mladíkova ucha.

Harry se vzepjal a hlasitě vykřikl. Všechny myšlenky na hanbu a rozpaky byly smetené čistou, neuvěřitelně silnou záplavou emocí, které jím prolétly.

Křečovitě se svíjel proti Snapeovi, objímal rukama hubená záda, přitahoval si lektvaristu blíž k sobě dolů a sám se proti němu vzpínal v rytmu starém jako svět. Když ho tentokrát muž políbil plně na ústa, Harry je široce otevřel. Proč žádat a trvat na uhlazeném svádění, když celé tělo křičelo potřebou...

"Sensatus," uslyšel skrz mlhu žádosti a pocity znovu ještě víc zesílily.

Ucítil ruku lehce klouzající podél žeber, prsty zahýbající pod pás kalhot a drsné špičky prstů, které se pohybovaly pomalu dolů, pronikaly níž a dotýkaly se beder. Potom zamířily otevřeně vzhůru přímo k tvrdému středu jeho potřeby a zastavily se na jeho vrcholku.

Harry se znovu vzepjal, ale ne touhou. Tentokrát chtěl utéci, uniknout dotěrnému dotyku.

"Ne!" vydralo se z jeho úst, když prohnul záda do oblouku a zároveň se zkroutil do strany. Síla a prudký násilný pohyb ho dostaly přes kraj postele. Přistál na podlaze na všech čtyřech a rychle se upravil, aby mu pružný pásek kalhot nezůstával viset nízko na kyčlích. Alespoň si nemusel dělat starosti s trapnou reakcí vlastního těla. To co se stalo, zničilo veškerou touhu a jeho tělo se opět chovalo náležitě.

Všechno lepší nežli se dál svíjet a kroutit takovým příšerným nepřístojným a tak zoufale ponižujícím způsobem. Tím spíš, že po celou tu dobu Snape zůstal, ostatně jako vždy, úplně klidný a docela zřejmě neovlivněný touto malou, zábavnou, večerní lekcí. Ačkoliv... Dýchání Mistra lektvarů se stávalo trochu těžší, když jejich polibky dosáhly určité úrovně... ohnivosti..., ale z jeho strany to nebylo vášní. Nemohlo být, protože on ani v sebemenší míře Harryho nechtěl a strpěl ho jen kvůli Podentes. Pravděpodobnějším vysvětlením jeho reakce byl potlačovaný hněv, když musel snášet přítomnost nehezkého malého trpaslíka ve své posteli.

V posteli v níž přijal Voldemorta... Samozřejmě, obrazně řečeno. Harry moc pochyboval, že by to takzvaný Temný Pán ve skutečnosti se Snapem dělal právě zde. Přesto mu ta myšlenka připomněla skutečný cíl, o který tu šlo. Snape bude spát doslova s kýmkoliv kvůli moci. Dokonce s Harrym. A to, i když tentokrát získá sílu právě Harry. Princip vlastně zůstal stejný. Sex neznamenal touhu, ne pro Severuse Snapea, ve skutečnosti s ní neměl nic společného. Tohle sice touha byla, ale po něčem jiném.

"Máš v úmyslu plazit se po podlaze pro zbytek večera," ušklíbl se Snape, "nebo se vrátíš do postele, abychom se mohli dostat, přes náš malý problém?"

Harry přemýšlel, jestli se to slovo "malý" vztahuje k němu a jeho vzrůstu. Pak ho napadlo - neposmívá-li se lektvarista víc konkrétní části jeho těla, právě teď ochablé a malé.

"Plazení zní dobře a může se mi líbit." osekl hrubým tónem, když odtrhl dlaně od podlahy a přesunul se do kleku.

Pokud tak miluješ plazení, Harry, " ozval se Mistr lektvarů sžíravým tónem, "mohu ti určitě vyjít vstříc a dát ti k tomu vyhovující podmínky. Když jsem ti říkal, že potřebuješ rozvinout pokoru, ani ve snu by mě nenapadlo, že to pochopíš tak doslova..."

"Zmlkni!" rozhořčeně vykřikl Harry, znechucený významem, který tomu Snape dal. Když řekl "plazit", neříkal to v tom smyslu, na který lektvarista narážel, a ten to dobře věděl. Ale vzápětí ho zmrazila jiná myšlenka: možná měl Snape, když mluvil o plazení, na mysli právě to...

"Vrať se do postele, ihned!" přikázal Snape očividně unavený hádkou.

Harry se neochotně podřídil.

"Zřejmě možnosti Sensatusu, mají své hranice." rovnou prohlásil Snape a škubnutím oběma rukama přitáhl mladíka víc na postel. Opřel se zády o čelo postele, ta jak to předtím udělal Harry, poplácal dlaní místo vedle sebe a s výzvou se podíval na Harryho.

To byl rozkaz, pochopil chlapec. Se stisknutými rty si poslušně lehnul vedle Snapea. Lektvarista ho jednou rukou objal, přinutil otočit se na bok a přitáhl si ho blíž. Harry nakonec zůstal celým tělem přitisknutý k němu, s tváří položenou na jeho rameni. Ta pozice nebyla zrovna uklidňující - Snapeovo tělo div nezvonilo napětím.

To je určitě hněvem, pomyslel si zamračeně Harry. Neměl tak utíkat, to byla hloupost. Jestliže se ho Snape chtěl dotýkat zrovna tam, Harry to měl vydržet.

To byla podstata - základ podrobení...

Jakoby mu doslova četl myšlenky Snape prohlásil.

"Protože zaklínadlo selhalo, domnívám se, že skutečně nechceš, abych se tě tam dotýkal."

Harry ztuhl od hlavy až k patě. Samozřejmě až na jednu výjimku, část, která zůstala ochablá.

"Já vůbec nechci, aby ses mě dotýkal kdekoliv, ty nafoukaný parchante!"

"Dej si pozor na jazyk." pokáral ho Snape mírným tónem, vzhledem k tomu, co právě Harry řekl. A mladík brzy zjistil proč. Se zjevnou samolibostí, bez jakéhokoliv zaváhání mu lektvarista vysvětlil:

"Sensatus, říká něco jiného, Harry. Zaklínadlo by prostě nepůsobilo, pokud bys opravdu v hloubi svého nitra nesouhlasil s tím, co jsme spolu dělali večer co večer."

"To je velká lež!" vykřikl Harry. "Je samozřejmé, že to nechci, a nechci ani tebe, rozumíš? Kdyby nešlo o celý prokletý svět a deset tisíc let absolutních sraček, raději bych si podřízl zápěstí, než bych tě nechal na sebe sáhnout - kdekoliv!"

S těmy slovy se pokusil odsunout, ale Snape jen pevněji stiskl jeho ruku takovou silou, že mladík si byl jistý modřinami, které mu zůstanou na kůži díky síle prstů svírajících jeho rameno.

"Uklidni se." suše doporučil Snape. "Musíme to zvládnout."

"Jestliže Sensatus nepůsobí a selhává, pak nevím jak!" vykřikl Harry. Vzpomínka na Snapeovy prsty dotýkající se jeho erekce ho rozechvěla a zaplavila - mírně řečeno - dost ohavným pocitem.

"Takže všechno nakonec skončí znásilněním? Protože já tě nechci a nebudu chtít nikdy! Myslel jsem, že to můžu udělat, ale spletl jsem se... "

Poslední slovo zaznělo vysokým, ostrým skoro hysterickým tónem.

"Budeš mě chtít."utvrzoval ho Snape. "Zašli jme už dostatečně daleko, abych mohl říci, že můžeme úspěšně projít Podentes. Projevil jsi ohromnou vnímavost vůči mým dotykům - dokonce větší než si sám uvědomuješ." zvedl ruku, když ho chtěl Harry přerušit, "Věř mi, nebo ne - ale je to pravda."

"Není to pravda." mumlal rozčileně chlapec.

"Popírej to v duchu, jestli chceš," poznamenal tvrdě Snape, "ale nikdy nevyslovuj takové myšlenky nahlas, jinak to pro tebe špatně skončí. Vzhledem k tomu, že jsem zmíněné zaklínadlo vytvořil právě já, vím, o čem mluvím. Jediné co může narušit působení Sensatusu, je absolutní odmítnutí určitého dotyku z tvojí strany. Já přemýšlel jsem..."

"Podívej, to nikdy nebude fungovat." naříkal Harry.

Snape si povzdechl, naklonil se přes chlapce a kousnul ho do ucha.

"Au! Přestaň." vykřikl mladík.

"Budu dělat, co budu chtít, ty hlupáku!" vykřikl Snape nazpátek. "Jsi můj, a jestli nebudeš poslouchat, tak tě přinutím! Nepatrné kousnutí nebude nic proti tomu, co by mě mohlo napadnout udělat - a co udělám, takže ti doporučuji, neprovokuj mě!"

"Ještě nejsem tvůj," odsekl Harry.

Dostal za to jen další kousanec. Opravdový o hodně tvrdší. Málem oplatil tím samým, ale včas se zarazil. Vztek a násilí sotva v jejich situaci pomohou.

"Takže, jak jsem říkal," zavrčel znovu naštvaně Snape, "výslovně v tom místě nechceš žádné doteky. Předpokládám, že to souvisí s tvou do nebe volající nezkušeností, co se týká tělesných záležitostí. Dostal jsi polibek už dříve, ale pokud mohu soudit podle tvé odezvy vůči mně, patrně dost neobratný... "

No, díky, - pomyslel si v tu chvíli Harry, ale pak si uvědomil, že to je hloupost. Nechtěl přece, aby si Snape myslel, že skvěle líbá.

"Nicméně," pokračoval Mistr lektvarů, "do dnes jsi neměl žádný problém, přivést se k orgasmu vlastním úsilím. Zřejmě jsem na tebe příliš pospíchal. Ale pokládám za krajně naléhavé, aby sis zvykl vrcholit v mé přítomnosti... "

Harry rozpaky zrudnul a pak zabručel.

"Takže, co navrhuješ, Severusi? Měl bych jít onanovat do rohu, zatímco si budeš číst svůj časopis o lektvarech?"

"Někdy se skutečně chováš jak dítě." povzdychl si těžce Snape. "Uvědomuješ si vůbec, jak jsem byl trpělivý a rozumný?"

"Kousnutí do ucha se říká - být trpělivý a rozumný?"

"Ne, já tomu říkám, zamezení tvým idiotským nápadům, které by mohly zmařit naše vyhlídky na úspěšný ceremoniál." vyvrátil lektvarista.

"A pokud jde o trpělivost - chceš snad dát přednost tomu, abych tě chytil a násilím přinutil vyvrcholit, bez ohledu na tvé přání? Nemysli si, že bych to nemohl udělat. Jsem silnější než ty a nebojuji férově. A
navíc, dobře vím, jak dát muži potěšení!"

Harry zbledl. Cítil, že stačí ještě jedna hrubost a Snape se neovládne.

"Ne to nechci." přiznal tiše celý skleslý, a jeho vlastní hněv se vytratil.

"Já jen nevím, jak můžeme... Ehm, jak si můžu zvyknout na... No, dělat to, co jsi říkal."

"Šlo ti to docela dobře, alespoň do té doby než jsem zbytečně moc tvrdě přitlačil." namítl klidně Snape i když se mu trochu chvěl hlas. Harry si to vysvětlil odporem k němu. Jeho vlastní předchozí chování... Všechno to vzpínání, úpěnlivé žebrání... Vlastně to bylo naprosto nevhodné, hlavně vzhledem k tomu, že Snape si opravdu nepřál jakýkoliv sexuální vztah s Harry Potterem.

"Takže většina z toho,... Co jsme dělali předtím?" zeptal se Harry a cítil se dokonale poražený. Už samotné pomyšlení na masturbaci, bylo hrozné. Dřív pokaždé, kdykoli si ji chtěl dopřát, měl soukromí v teplé posteli, obklopené tišícím kouzlem. A vždycky pečlivě vybíral chvíli, kdy byla ložnice prázdná. Dnes se zdálo všechno mnohem horší, jenže to nebylo proto, že tu s ním byl Snape. Tím hlavním důvodem bylo, že to všechno od začátku do konce ve skutečnosti vyvolávalo ve Snapeovi znechucení. Harrymu by bylo vlastně docela lhostejné, jestli v lektvaristovi jeho puberťácké potřeby vyvolávají odpor. Jenže věděl, že později bude muset snášet pohrdání a výsměch, který bude svítit z těch temných očí.

"Nevypadáš zrovna nadšeně." tiše poznamenal Snape.

Harry chtěl odseknout - Páni, myslíš? -,ale udržel se.

"Počkej tady." přikázal Mistr lektvarů a vstal z postele.

Jakoby Harry mohl někam jít. Přece jen nebyl tak stupidní. Věděl, že by neutekl.

Snape se za okamžik vrátil se sklenicí naplněnou ledem a načervenalou jantarovou tekutinou. Harry se na pití nedůvěřivě podíval. Jako vítal ten zvláštní druh zapomnění, který pití představovalo, tak stejnou měrou se mu nelíbila myšlenka, že když se dostanou do potíží, Snape ihned sáhne po alkoholu. Pochopitelně v normálních podmínkách, by určitě použil lektvar, aby ho vyléčil z jeho tvrdohlavé neochoty. To, že se uchýlil k mudlovské léčbě, nepochybně znamenalo, že se obával možného účinku magie, která by nějak mohla narušit Podentes.

"Uvědomuješ si, že mě docela často zásobuješ pitím?" zeptal se Harry, když se posadil a vzal do ruky masivní kulatou sklenici.

"Vzhledem k tomu, že ses u mne opil pouze jednou a přitom náhodou, myslím, že z tebe stěží udělám alkoholika." vrátil mu chladně Snape.

"Naposledy jsem ti ve skutečnosti dovolil pouze ochutnat. Domnívám se, že tentokrát bys to měl raději vypít na ex."

Harry se zašklebil, ale nehádal se.

"Do prdele s takovým životem." sarkasticky pronesl a zvedl skleničku ke rtům.

"Na něco takového, podle mě ještě nejsi připravený." řekl podivným tónem Snape.

Harry samozřejmě takový humor neocenil, ale na druhou stranu zlost nemohla vést k ničemu dobrému. S povzdechem a odporem, si loknul pití. Hmm, tohle nebylo brandy (skotská), i když to se dalo uhádnout už podle barvy...

"Bourbon," odpověděl lektvarista na mlčenlivý dotaz.

Nakonec tekutina chutnala docela dobře, ale Harry se o tom nehodlal zmiňovat. Snape, který mu dává pití, to už trochu moc připomínalo svádění, a v podstatě jím i bylo. Předpokládal, že by to nemuselo být tak špatné, kdyby tu neseděli napůl svlečení. V ten okamžik, kdy ho ta myšlenka napadla, se najednou stalo téměř nemožné podívat se na Snapea. Ale proč, to Harry nevěděl. Vždyť už ho viděl dřív. Nic zvláštního. Jen... Bylo v něm něco... Na odiv vystavený hubený, šlachovitý trup, přitahoval k sobě jako magnet mladíkův pohled. Jak mohl Snape vypadat tak silný. Vždyť celé dny nedělal nic jiného, než se skláněl nad svými kotlíky.

Jenže při kariéře, kterou si zvolil a způsobu života, jakým Snape žil, byla perfektní forma bezpodmínečným předpokladem.

Harry burbon dopil a přemýšlel, jestli nemá požádat o přídavek, když Snape acciem přivolal jednu z jeho čarovných mastí. Takže plánuje... Další ze skvostných masáží?
Pomyslel si Harry.

I když masáž opravdu splnila svůj účel a pomohla. Ruce, které mu ji dopřávaly, přinášely obvyklou míru nádherného uvolnění a nutily ho, aby se doslova díky těm příjemným dotykům rozpouštěl, a to bez ohledu na neklid při pomyšlení, co bude následovat dál. Ačkoliv se Snape neomezil jen na záda. Jeho ruce klouzaly níž přes Harryho kříž, zajely pod látku kalhot, dotýkaly se holé kůže a masírovaly stažené svaly. Potom stále pod látkou kalhot sjely až na začátek stehen a vrátily se tam, kde byly předtím, aby laskaly a masírovaly výraznou křivku Harryho pružného zadku.

Harry by určitě měl námitky, stejně jako posledně, kdyby Snape neuplatnil Sensatus.

Jakmile se Harry uvolnil Snape znovu začal s polibky, napřed na jeho šíji, ale pak mladíka otočil na záda a položil se na něho. Dráždil ho jemným kousáním, dokud chlapec nenaklonil hlavu stranou, neodhalil krk a nenabídl ho sám k plnému a neomezenému laskání. V ten okamžik Snape jediným plynulým pohybem chytil obě Harryho ruce v zápěstí a pevně je stiskl ve své ruce, když prohloubil polibek. Harry se instinktivně snažil osvobodit, ale jen dokud ho důvěrně známé polibky na krku a ramenou nepřiměly zapomenout na ruce, které mu lektvarista držel sevřené nad hlavou. Zalil ho pocit, se kterým se už dávno smířil, a který se stal nedílnou součástí jeho nového života. Mladík, který se v něm při něm vzpínal a utápěl se v něm, si ani neuvědomoval, že má zápěstí opět volná a nikdo je nedrží.

A znovu Sensatus, opět všudypřítomné doteky Snapeových rukou a nové polibky.

Pojednou se Mistr lektvarů nepatrně svezl s vrchu a zůstal ležet trochu bokem. Jednu svalnatou nohu měl přehozenou přes Harryho tělo tak, že se téměř dotýkala právě místa, které dokázalo přivést každého normálního osmnáctiletého mladíka k šílenství. Harry nechtěl, aby se ho tam Snape dotýkal. Opravdu ne. Ale v bouřlivém přívalu pocitů najednou na tom, že to zrovna Snape byl, přestalo záležet. V ten okamžik Harry ani nedokázal říci, jestli muž znovu použil Sensatus, nebo ne. Všechno na čem nyní v místnosti osvětlené svíčkami záleželo, se zredukovalo na klouzavý pohyb nahé, vlhké hrudi přitlačené k jeho. Pocit, který vedl k potřebě tak silné, že už ho tentokrát nepřiváděl do rozpaků penis horký touhou a tvrdý jako žula, ani vlastní, tiché, naříkavé sténání unikající mezi stisknutými zuby.

Pak Snape udělal trochu jiný pohyb. Přesunul se tak, že se Harryho penis dotýkal jeho kyčle. Zmijozel se v té chvíli přisál k mladíkovým rtům polibkem tak horkým a plným vášně, až Harryho napadlo, že by se mohl snadno roztavit. A potom ucítil náraz. Ten bok, který se tiskl k jeho slabinám a dotýkal se jeho tvrdosti, se začal pohybovat proti němu vlnivým, pravidelným rytmem a vyvolával v Harrym těle jakési primitivní a prvotní instinkty.

Velký Merline, tohle nikdy nepocítil, když se v posteli laskal sám vlastní rukou.

Byl přesvědčený, že tak intenzivní pocity nemohou existovat. Měly by být míň silné, míň ostré. Vždyť byl oblečený do kalhot, jeho penis nikdo v ruce nedržel... Ale z nějakého důvodu mu ten rytmus přinášel mnohem víc rozkoše a potěšení, než jeho vlastní sevření a úsilí.

"... dobře vím, jak dát muži potěšení..."

Harry si pomyslel, že snad omdlí, když si vzpomněl na tu hrozbu... ,nebo to měl být slib? Ať v jednom, nebo druhém směru - to, co Snape řekl, byla pravda. Rozevřel ještě víc rty a přivítal tak Snapea. Lapal po dechu a potom téměř křičel přímo do lektvaristových úst, když ho dostihla a sevřela první křeč.

Opravdu - dozrál, pomyslel si Harry, i když ne slovně. V tomto okamžiku nebyl schopný souvislé myšlenky. Bylo to víc propastné uvědomění, vycházející z hloubi duše, které pronikalo každou šlachou a svalem, celým tělem od hlavy po špičky prstů a viditelně tak přiznávalo fakt, že mladíkem otřásá orgasmus, jaký nikdy v životě nezakusil. Mohl cítit rozkoš protékající a naplňující celé tělo a nakonec tryskající v nárazech z toho jednoho místa, u mužů nejvíc spojeného a tělesným potěšením. Křečovité stahy následovaly, jeden za druhým až nakonec přešly v zvolna ustávající záchvěvy.

Celou tu dobu Snape pokračoval s rytmickými nárazy svého boku a poháněl Harryho dál a dál v stoupající nekonečné spirále rozkoše. Ani na vteřinu nepřeruší své polibky, dokud mladíkovy otřesy neustaly a on nezůstal bezvládně ležet na posteli.

Harrymu se zdálo, že se roztéká a každou chvíli se snad musí vsáknout do přikrývky, cítil se naprosto uvolněný a malátný.

Snape už ho nelíbal a přestal s nárazy beder, které Harryho dovedly do extáze, ale neodsunul se. Leželi k sobě tváří v tvář a oba zrychleně dýchali, ačkoliv Harryho dýchání bylo přece jen trhanější. V okamžiku, kdy ho vlna žádosti nesla k vrcholu, zavřel oči, ale nyní i když by se chtěl skrýt alespoň tímto způsobem, mu to nebelvírská hrdost nedovolila. Se zachvěním dlouhých řas vzhlédl do černých očí, které byly znepokojivě blízko. Mladík viděl v jejich temných hlubinách zářit uspokojení a satisfakci, i když ty emoce byly skryté za odměřenou, chladnou lhostejností. V tom okamžiku to působilo jako úder a vzhledem ke společné před několika minutami sdílené vášni, to bylo tak ponižující. Ale vždyť vlastně nebyla sdílená, ovládla jen Harryho, že? Snape jen dělal to, co bylo zapotřebí k úspěšnému dokončení lekce, a skutečně nijak se nehodlal zúčastnit přijemné mezihry. Všechno ve jménu úspěšného rituálu. Jak mohl Harry sám dobře vidět - a během několika posledních minut, už to bylo dokonale zřejmé, že Snape nebyl ani v nejmenší míře vzrušený. A muž by takovou věc skrýt nemohl.

Harry si říkal, že to je jen dobře. Neměl zájem, aby ho Snape chtěl. Stačí, že to spolu musí dělat a konec, tečka.

Právě teď Harry narazil na jiný problém - co se říká potom? Díky, - to se zdálo trochu absurdní a směšné, vzhledem k tomu jak byla celá situace naprosto nechtěná. Na jednu stranu Snape nutil sám sebe dotýkat se Harryho a na druhou, tím zároveň přinutil mladíka, aby jeho doteky musel snášet.

Ale bez ohledu na to všechno Harry rozhodně zažil ten nejintenzivnější, ohromující, nejuspokojující orgasmus ve svém životě.

Mlčení nakonec přerušil Snape.

"Teď se můžeš vrátit do věže, i když ti doporučuji, aby ses předtím osprchoval a převlékl do předchozích šatů. Zítra přijdeš jako obvykle."

Na špatném místě, ve špatný čas, - zněla mu stále dokola v hlavě slova jakéhosi hloupého, amerického, televizního hororu. Nevěděl, odkud se vlastně vzala...

Možná se co nevidět stanou projevem hysterie, protože už nyní se mu zjevila pravda, před kterou nebylo žádného úniku, i když kupodivu Snape projevil neobyčejnou ohleduplnost a nepřipomenul mu, že...

Bleskově vystřelil z postele do koupelny a ve spěchu div nevrazil do zdi. Zachránily ho jen reflexy chytače. Ještě horší bylo, že nevěděl kde má hůlku a nedokázal si vzpomenout, kdy ji naposledy použil. Co je to za kouzelníka, když ztratí svou hůlku.

Jak se ukázalo, v pořádku ležela na poličce v koupelně.

Harry se zamračil, když svlékl kalhoty a viděl uvnitř vlhkou, lepkavou skvrnu. Při pohledu na ni cítil stud. Bylo to špatné a smutné zároveň, jakoby se zločin, obvinění a rozsudek slily dohromady. Velký Merline, vždyť on vyvrcholil při Snapeově polibku.

A uděláš to znovu, - připomněla mu nebelvírská čest. Uděláš to, kdykoliv on bude chtít. A už brzy bude chtít mnohem víc, než jen to...

Otřesený, chvějící se Harry zesílil proud vody a postavil se pod ledovou spršku. Mohl pustit teplejší vodu, ale nechtěl. Z toho k čemu v ložnici došlo, měl být zděšený, ale zatím mu to přineslo potěšení.

Ať je prokletý, jestli mu ho sprcha přinese také.