Invocare 024

 

 

K Harryho údivu, když procházeli obchody s konfekcí v mudlovské části města, Snape nijak nezasahoval a nechal ho, aby si sám vybíral oblečení. Lektvarista překládal, když ho Harry o to požádal a platil za vybrané zboží. Ale jinak své komentáře omezil na minimum a nepronesl víc, jak dvě slova.

Po několika hodinách se vrátili do kouzelnické části města. Nejprve šli do ateliéru, kde si Harry musel vyzkoušet všechny pláště, čapky a šaty, které pro něho Snape objednal. Černé šedé a zelené... Všechny vybrané šaty byly ve zmijozelských barvách. Mladík se rozhodl raději mlčet, dokonce i tehdy, když mu Snape podal plášť stejné barvy jako jeho košile a přikázal mu neprodleně si jej obléknout na cestu domů.

V krejčovství šlo všechno hladce a Harry si musel přiznat, že lektvarista měl pravdu, když tvrdil, že plášť přehozený přes džíny hraje velkou roli.

Nepochybně tentokrát se Frau Lichnen chovala méně chlípně a dotěrně, ale stejně se u ní zdrželi pouze pár minut. Stačilo to, aby Snape vyzvedl všechny pečlivě zabalené balíčky, které už pro ně byly připravené. Naštěstí nechtěl, aby si Harry cokoliv zkoušel.

Povečeřeli v Strasgardu v tlumeně osvětlené restauraci naplněné vůní cedru, a potom se vrátili k letaxové stanici přes kterou přicestovali ráno.

"Sklepení." - zašeptal Severus Harrymu do ucha a postrčil ho ke krbu. Mladík pronesl kódové slovo a po dost otřesné cestě, která trvala snad věčnost, vypadl z krbu rovnou ve Snapeově obýváku. Rychle se klidil z cesty právě včas, aby se nedostal pod nohy Mistru lektvarů, který vykročil z krbu a vypadal přitom, jakoby přicházel z Velkého sálu a ne z dalekého Norska.

"Cesty na velké vzdálenosti - jsou věcí zvyku." pronesl jako odpověď na mladíkův pohled plný závisti. Chvíli trvalo, než odložil všechny tašky a balíčky, které dorazily krbem zároveň s ním, a pak se otočil k Harrymu.

"Jsi celý špinavý od sazí. To není k ničemu. Běž a vykoupej se. Než skončíš, nechám ti čisté oblečení položené na mojí posteli."

Harry zaváhal, ačkoliv koupel ho lákala. Nejenom proto, že cítil jak má vlasy plné popela a sazí, ale také kvůli svalům, které ho bolely, jakoby právě odehrál vysilující famfrpálový zápas.

"Neukončíš maskovací kouzlo? Nechtěl bych vypadat jako někdo jiný, až se později budu vracet do nebevírské věže."

Snapeovy nozdry se zachvěly.

"Kdyby v této škole existovala adekvátní výuka Obrany, věděl bys, že cesta letaxovou sítí neutralizuje jednoduchá kouzla."

Percy měl pravdu, když se s ním před pár lety podělil o vlastní závěry. Pomyslel si Harry. Snape skutečně chtěl učit Obranu, a nemohl mít radost, že rok co rok dostávali přednost takoví učitelé jako Lockhart a Umbridgeová.

"Dobře jdu se vykoupat." souhlasil Harry, i když koupat se u Snapea mu přišlo trapné. Ostatně jednou už lektvaristovu koupelnu využil a ne bez potěšení. A vůbec, jestliže tu bude zanedlouho muset bydlet, jak předpokládá, je třeba zvyknout si na pár věcí.

"Jak se otevírá magické prostranství?"

"Revelares." odpověděl lektvarista. "Teď běž. Já zatím rozeberu nákupy."

------------------------------------------------------------------

 

Harry se máčel ve vaně, co nejdéle se odvážil. Potom si namydlil hlavu mýdlem, protože nedůvěřoval obsahu lahviček bez etiket, rozestavěných všude kolem. Některé z nich podle vůně, určitě mohly obsahovat šampon, ale jestliže se něco za sedm let výuky lektvarů naučil, tak to bylo, že obezřetnost nikdy není na škodu. S použitím kouzla si vysušil vlasy, ale jen napůl, aby mu netrčely na všechny strany, jako obvykle a omotal si ručník kolem boků před tím, než nakoukl do Snapeovy ložnice.

Naštěstí lektvaristu v ložnici nebylo vidět, i když dodržel slib, a skutečně Harrymu na posteli nějaké oblečení nechal. Harry si trochu s obavou prohlédl, co mu Snape přichystal. Ponožky, ale žádné boty a tmavěmodré sportovní kalhoty, které si v obchodě sám vybral - jinak nic víc. Dokonce ani spodní prádlo ať už hedvábné nebo jiné. Harry pokrčil rameny, natáhl si kalhoty s ponožkami a přemítal co dál. Jestliže se Snape chystal držet už zaběhnutých pravidel - a nepřítomnost košile tomu napovídala, - pak nastal čas pro jejich obvyklé sobotní chvíle dotyků a laskání. Lektvarista sice tvrdil, že dnešní den bude jiný, ale vypadalo to, že cesta do zahraničí nic nezměnila. Každou sobotu se všechno opakovalo. První povinností bylo, ujasnit si skutečné požadavky kouzla a potom pracovat na jejich fyzické stránce.

Měl by jít ven a najít Snapea? Jenže chodit po pokojích bez košile bylo trapné - nedělal to ani ve své ložnici v nebelvírské věži. Ale ještě méně se mu chtělo čekat na Snapea tady v jeho ložnici. Příliš to vypadalo, jako otevřené pozvání. Proto si Harry nedělal žádnou naději, že by se dnes večer povinná intimní část programu odehrála u krbu.

Rozhodl se přejít raději do obýváku. Ano, určitě to bude lepší. Pomocí Accio si přivolal ručník a hodil si ho přes ramena, aby se cítil méně rozpačitě, když v ten okamžik se v ložnici objevil Snape.

Mistr lektvarů zavřel dveře a gestem Harrymu ukázal na kraj postele.

"Potřebujeme dosáhnout lepšího porozumění ve vzájemném vztahu." poznamenal starší muž a posadil se vedle něho.

"Můžeme si o tom promluvit jinde?" trochu zoufalým hlasem se zeptal Harry.

Snape zavrtěl hlavou.

"Ne, zůstaneme zde. A neopovaž se zase upadnout do svého dýchacího transu! Jestli jsi nervózní, nepokoušej se to skrývat, Harry, klidně buď nervózní. Poradíme si s tím."

"Jsem nervózní." Přiznal se Harry.

"Protože jsem ti řekl, že tě políbím? Ráno jsi to přežil docela dobře."

"Ale to jsi použil Sensatus..."

"A budu ho používat do té doby, dokud si nezvykneš." Snape natáhl ruku k Harryho hlavě a zajel svými prsty do chlapcových vlasů.

"Myslím, že bys potřeboval procvičit svá sušící kouzla."

"Takhle se mi vlasy neježí na všechny strany." zamumlal Harry.

"To je pravda." připustil Snape. Otočil Harryho tváří k sobě a tiše přikázal: "Pamatuj si, nespat a nemeditovat. Chci, abys byl naprosto vědomě přítomný a tady se mnou, když se budeme dotýkat jeden druhého a vzájemně si vyměňovat polibky. Ty, ne nějaká tvá bezduchá skořápka. Ceremoniál vycítí neupřímnost, jestli nebudeš opravdu ochotný dělat podobné věci se mnou, dobrovolně a vědomě. Je ti to jasné?"

"Jasné... " roztřeseně zašeptal Harry.

Snape mávnul hůlkou a zhasl hlavní osvětlení, zároveň tím pohybem rozsvítil svíčky a zažehnul oheň v krbu. Harry se díval, jak lektvarista odkládá hůlku stranou a pocítil skoro nevolnost a strach při pohledu na ní. Jaké množství síly v tak malém kousku dřeva. Mohla ho donutit všechno intenzivněji cítit... Na druhou stranu to mohla pro něho udělat snadnější. Ale také ho dokázala přinutit reagovat, a to nebylo jednoduché a ani lehké. Zvlášť ne potom ve chvíli, kdy už intimnosti skončily.

Harry se hluboce nadechl, spatřil, že Snape potřásá hlavou a uvědomil si, že málem znovu upadl do transu. Bude to těžší, než předpokládal, - vždyť jen pomyslet na to, k čemu mělo za chvíli dojít - se rovnalo mučení.

Snape uchopil cíp ručníku, s trýznivou pomalostí ho stáhl s Harryho ramen a odhodil na podlahu. Potom jen čekal a zkoumavě se díval na Harryho temnýma očima.

"Oh." Harry za chvíli pochopil, že je řada na něm. Mohl si to uvědomit i dřív. Snape samozřejmě, jednal podle plánu, který postupoval tak zdlouhavě, že bylo téměř možné pochybovat o jeho existenci. Jakmile prošli jeden úsek, beze slov postoupili k dalšímu. Po dnešním večeru se nepochybně polibek stane každodenní záležitostí. Snape ho vycvičí tak, že zanedlouho Sensatus nebude zapotřebí.

Harry se toužil vrátit do těch minulých dnů, kdy se jejich vzájemná setkání omezovala na jednoduchou masáž. Samozřejmě, tehdy to ani zdaleka nevypadalo jako maličkost, sedět u krbu a snášet Snapeovy dotyky a nechat si masírovat svaly... Znamenalo to také, že s dostatečnou praxí, se líbání se Snapem, pravděpodobně stane naprosto přirozeným. Ale o to vlastně jde, že ano? Zvyknout si na intimnosti a dostat ho do stavu, kdy se zanedlouho jednoho dne stane to, co je dnes nemyslitelné proveditelným.

"Mimochodem, já čekám." vpadl sametový Snapeův hlas do jeho myšlenek.

"Bude snad třeba naše společné chvíle, stále dělit na zadávání rozkazů a jejich plnění?"

Harry přemýšlel nad odpovědí, dokonce, i když začal neochotnými prsty rozepínat knoflíky na lektvaristově košili. Byly zhotoveny z ebenového dřeva a poddávaly se hůř nežli posledně. Možná, - pomyslel si Harry,- je to tím, že se mu bez prohloubeného dýchání se zpotily ruce. Nervozita bez prohloubeného dýchání stoupla natolik, že jen s přemáháním vydržel sedět na posteli. A uvědom si - ozval se jeho vnitřní hlas - že dokonce ještě ani neležíte.

"Cožpak právě to není smyslem rituálu?" ptal se Harry. Nakonec se mu povedlo rozepnout jeden knoflík a začal s druhým. "Aby mág-pán dával rozkazy?"

"Nepochybně k tomu mám právo, ale pokud vstupuješ do smlouvy dobrovolně a se skutečnou ochotou mě sloužit, neustálé "udělej to, dělej tohle," by nemělo být potřebné. Nejsem povinný nutit tě k poslušnosti a podrobení, ať už přímo, nebo v přeneseném slova smyslu."

Harry skončil s knoflíky na přední straně a přešel k manžetám. Potom pomohl Snapeovi košili sundat.

"Hm... Dobře," ztichnul a strašně zrudnul. Přestože mluvili o košili, ve skutečnosti hovořili o důvěrné fyzické aktivitě.

"V každém případě, dokud nebudu vědět, čemu dáváš přednost, měl bys mi raději říct, co chceš. Takže, měl bych ji pověsit, nebo nechat domácím skřítkům, nebo použít čistíc kouzlo, nebo... "

"Pro mě za mě klidně Incendio, " protáhl lenivě Snape. "Použij mozek, Harry. Oba jsme napůl svlečení, sedíme v ložnici osvětlené svíčkami a před námi je večer plný intimního laskání. Skutečně si myslíš, že mi v této chvíli záleží na tom, co uděláš s mojí košilí, kterou jsi mi sundal?"

"Ne." zrudnul Harry a nejen proto, že o tom tímhle způsobem nepřemýšlel, ale také kvůli prudkému nárůstu představ, která Snapeova slova dokázala vyvolat.

"Myslíš si, že o tom chci opravdu mluvit?" dožadoval se neústupně odpovědi Snape.

Harry beze slova hodil košili na podlahu.

Na to se Snape posunul dozadu, opřel se o polštáře a mlčky poklepal dlaní na postel vedle sebe.

Mladík tomu gestu rozuměl. Snape ho nechtěl jenom mít vedle sebe, ale také mu předváděl, že může dát najevo své přání, aniž by je vyslovil.

Harry se pootočil a povytáhl se trochu výš. Opřel se také o polštáře a ihned ucítil Snapeovu ruku na šíji a prsty, které mu cuchaly vlasy na zátylku. Potom si ho starší muž prudce přitáhl k sobě a položil mu ruku na rameno. Harry se napjal a silně zatoužil ponořit se do meditace. Bylo to hrozné. Musel zapřít sám sebe, když cítil a plně vnímal současné hlazení a zároveň si byl vědom, jaké intimní dotyky ještě přijdou. Toužil se odtáhnout, utéci, stát se někým, kdo by to všechno dokázal snést...

"Okamžitě přestaň." Uslyšel Snapeovo pokárání přes mlhu v mysli.

Rovnoměrně dýchající Harry si ani neuvědomil, že znovu upadl do starého chování.

"Promiň," zajíkl se a tělem mu proběhlo zachvění, když se vytrhával z podivného transu, do kterého stačil zapadnout během několika vteřin.

Snažil se polepšit, ale začal pro změnu dýchat příliš rychle. Najednou cítil, že se Snape naklonil a prudce stiskl zuby jeho rameno, aby ho pomocí šoku přivedl k sobě.

"Au!"

"Tolik to nebolelo!" odfrknul si Snape. Harry téměř slyšel úsměšek, který v ten okamžik určitě křivil lektvaristovy rty.

"Neslyšel jsi nikdy o mileneckém kousnutí?"

"Mileneckém kousnutí?" napůl vykřikl Harry. "Ne, vlastně neslyšel."

"Hleďme, my jsme nějak nevinní." líně pronesl Snape se sarkasmem v každém slově. Harry nechápal, co má za problém.

"Přinejmenším svým obvyklým hloupým chováním teď připomínáš sebe samotného, a ne parodii na zombie. Nevím, proč sis usmyslel, že chci ve své posteli, jako partnera funící mrtvolu, ale budu ti vděčný, pokud si v budoucnu zapamatuješ, že ses zmýlil."

"Ano pane." parodoval mladík při odpovědi jeho způsob řeči i sarkasmus, ale hned se opravil. "Ano Severusi."

Snape náhle vytáhl z pod jejich hlav polštář, takže Harry ležel rovně na zádech. Lektvarista opřený o předloktí vedle něj se natáhl a jedním prstem začal sledovat křivku Harryho svalů na hrudi. Jeho dotek byl zkoumavý a lehký. Špička prstu se sotva dotýkala kůže. Všechno co Harry mohl dělat, bylo soustředit se na to, aby normálně dýchal, což ho stálo neuvěřitelné úsilí. Nevěděl, co si přeje víc zadržet dech nebo sklouznout do transu, ale byl si vědom toho, že kdyby udělal jedno nebo druhé vyneslo by mu to takzvané - milostné kousnutí.

"Vypadá to, že famfrpál je alespoň k něčemu dobrý." zamumlal Snape. "Jsi v perfektní formě. Opravdu je na tebe radost pohledět."

Harry zavřel oči a počítal do padesáti, aby raději nevyhrknul nějakou kletbu jako odpověď. Neměl u sebe hůlku, ale slova kletby se mu i tak válela na jazyku. Už dávno mu bylo jasné, že se Snape pokouší - jestli ten jízlivý parchant byl vůbec něčeho takového schopný - o to, aby se při jejich společných ´lekcích rozkoše´ uvolnil, ale takové řeči už byly opravdu trochu moc. Komplimenty od Snapea? No, to určitě. Komplimenty ohledně jeho tělesného vzhledu? K čertu, a hned dvojitě. Vzhledem k tomu, že lektvarista nemohl svá slova myslet vážně, příliš situaci nepomáhaly. Ve skutečnosti všechno jen zhoršovaly, protože jen zdůrazňovaly, jak silný odpor vůči němu Snape cítí. Vždyť právě teď, kdy se musí Harryho dotýkat, sám sebe přesvědčuje o nutnosti důvěrného laskání.

A dělá to ještě k tomu nahlas.

Jenže na druhou stranu Harry ani nechtěl, aby Snape svá slova myslel vážně. Jediné co mu tedy zbývalo, aby se cítil naprosto vyvedený z míry a topící se v nebezpečných vodách bez jakékoliv naděje na záchranu. Snape se ho nyní dotýkal celou dlaní, zatím co se stále ležel na boku vedle něho opřený o loket. Díval se na něj oceňujícím pohledem. Zvolna ho začal masírovat a postupoval rukou dolu k Harryho plochému břichu. Harry se otřásl a snažil se uvolnit. Rozhodně lektvaristovy ruce byly mistrovsky zručné, o tom nebylo pochyb, a byla to jen masáž, že ano? Stejná jako po famfrpálu. Až na to, že v takovém případě se ho nikdo nedotýkal tak pomalu, jakoby se snažil nastudovat všechny křivky, svaly a šlachy. Každý dotek vypovídal o nenasytnosti laskajícího. Obvykle také normální masáž nezahrnovala planoucí, černé oči, které vás intenzivně pozorovaly, zkoumaly každý váš výraz a číhaly na každou reakci, nebo ironický a spokojený úsměv.

Harry si rychle uvědomil, že Snape je evidentně v náladě, která znamená dlouhou seanci s velkým množstvím doteků.

"Obrať se na břicho." přikázal lektvarista. "Accio krém. Myslím že potřebuješ skutečnou masáž, připadáš mi dost ztuhlý."

"Jo, přemýšlím proč asi?" zamumlal Harry.

Snapeovou odpovědí byl smích plný temného veselí a těžko vysvětlitelných emocí. Harry to nechápal. Obklopila ho vůně jetele poté, co mu ruce začaly přejíždět po páteři nahoru a dolu. Zručně masírovaly jeho záda a mistrně objevily každé ztuhlé místečko, které Harry měl, a odstraňovaly napětí. Proti své vůli se na hedvábném prostěradle uvolnil. Dýchal mělce, pomalu a pravidelně. Oči ztrácely koncentraci, dokud je nezavřel úplně. Chvíli se ošíval, než si sundal brýle a odložil je stranou, pak si opět lehl a ponořil se do té nepopiratelné rozkoše, kterou mu Snape tak dovedně poskytoval.

Všechno je v pořádku, myslel si. Tohle nebylo nic sexuálního a nebylo to nic nového. Byla to prostě jen masáž...

Dokud si mu Snape nesedl na nohy a Harryho boky nepocítily veškerou váhu jeho těla váhu.

Snape na mě sedí, projelo Harrymu hlavou s potlačenou hysterií. Zpočátku se chtěl mladík pokusit ho setřást, ale pak si uvědomil, že to byl špatný nápad hned z několika důvodů. A tím neposledním bylo to, že tu noc v tunelu nakonec rezignoval a řekl čistou pravdu. On se opravdu snažil spolupracovat a zvyknout si na všechno co to zatracené kouzlo Podentes po něm vyžadovalo. Stejně jako Snape.

Tlak lektvaristových rukou, teď když měl více místa, byl silnější. Harry se přinutil znovu se uvolnit a prostě to přijmout.

Masáž opakoval si. Nic jiného než jen masáž.

Ale Snape měl v úmyslu záměrně překračovat hranice, jak už Harry dávno pochopil. Mužovy ruce mu začaly zajíždět pod okraj kalhot a hladily mu boky. Pak zajely ještě níž a masírovaly mu hýždě rychlými a jistými pohyby. Harry zalapal po dechu. Cítil zlostnou nedůvěru a potýkal se s podivnou rezignací, která mu našeptávala. Co si čekal? Vždyť ti říkal, že věci budou daleko intimnější po zkouškách. Snad sis nemyslel, že to bude jen polibek, že ne?

"Na tohle je příliš brzy. Já... nemůžu." slyšel sám sebe říkat nahlas.

"Je čas." odpověděl mu hluboký hlas. "Ty můžeš. Už můžeš."

Ruce se mu přesunuly na boky a laskaly jejich venkovní strany. Harry se už skoro začal bránit, ale uvědomil si včas, že by to byl opravdu velmi špatný nápad. Protože kdyby se nadzvedl, potom by ty ruce mohly sklouznout dopředu ke slabinám. Ve skutečnosti, a o tom byl Harry přesvědčený, Snape by to udělal už jen proto, aby mu tím dal lekci. Proto se mladík přitiskl ještě víc k hedvábné, sametové pokrývce a strpěl zvuk Snapeova vědoucího smíchu, když mu opět začal mnout a laskat zakulacené půlky. Tváře mu hořely rozpaky, což byl další důvod, proč byl rád, že leží tváří dolů.

Pokusil se rozpaky zamaskovat hněvem, když hluše požádal:

"Kdy sakra použiješ Sensatus?"

"Až se budeme líbat." odpověděl mu úlisně Severus a jeho prsty nepřestávaly prozkoumávat každý kousek Harryho zad. "Jsi tedy ochotný přejít k tomuto stádiu?"

"Ne." zavrčel Harry, cítil se jako ryba chycená v síti. Jeho možnosti výběru byly skutečně omezené. Mohl si vybrat mezi tím, že ho Snape bude líbat na ústa a nebo dál snášet tohle. No, ani se nemusel moc rozmýšlet. Samozřejmě, že si zvolí tohle, i když si vždycky naivně myslel, že do jeho zadku nikomu nic není. Samozřejmě Podentes tohle změní. Jeho zadek se doslovně stane Snapeovým majetkem, jeho privátní doménou. Sakra možná, že polibek by byl lepší. V určitém směru to bude možná méně .... sugestivní. Ale Harry se nemohl přinutit vzít své tak jasné a rozhodné "Ne" zpátky. Stejně Snape bude touhle částí jeho anatomie brzo unavený.

Muž se natáhl dopředu, přesunul se zpět na ramena a metodicky je masíroval. Harry si vydechl úlevou. Lektvaristovy ruce byly zpátky na bezpečném místě. Mladík odmítal uvažovat nad tou děsivou realitou, že se vůbec naučil považovat nějaký Snapeův dotek za bezpečný.

Ale v bezpečí nezůstal příliš dlouho. Snape se natáhl a bez varování položil svou mramorovou hruď na Harryho záda a začal líbat jeho krk s takovou intenzitou, že by si jí kdokoliv jiný mohl splést s vášní. Jenže u Snapea uvědomil si Harry, tato intenzita znamenala pouze demonstraci jeho pověstné důkladnosti. Harry si na to bude muset zvyknout a to je všechno. Stejně tak jak si představoval, že si zvyknul Snape.

To nejhorší na tom teď bylo, že nyní si na to už zvykl. Už nepotřeboval Sensatus. Jeho tělo tálo pod náporem pocitů a i bez zaklínadla cítil polibek hluboko v kostech. Nemohl zabránit tomu, aby se mu nezrychlil dech a nedokázal zadržet slabé zasténání ahhhhh, které mu polibky vytáhly z plic. Ve Snapeových rukách se cítil, jako hudební nástroj na který Severus hrál - a Severus byl v tomhle případě opravdový virtuos.

Cítil se hrozně, když si poprvé uvědomil, že to není jen kouzlo, které ho nutí, aby si užíval lektvaristovu pozornost. Popravdě, se stále cítil hrozně, ačkoliv někde hluboko uvnitř věděl, že to je jen fyzická reakce. Že to nic neznamená. Ne pro něj, a určitě ne pro Snapea. Bylo to jako oddechování po dlouhém běhu, kterému také nemůžeš zabránit. Tělo si prostě dělalo, co chtělo. A k tomu samému docházelo právě teď, ale Harry se stejně cítil hrozně.

Ten pocit se naopak zhoršil, když se Snape náhle odsunul na stranu a donutil Harryho převrátit se na záda, protože skoro okamžitě polibky pokračovaly. Tentokrát, ale začaly na jeho ohryzku a pokračovaly ke klíční kosti. Přestože Snape teď neležel na něm, ale vedle, měl Harry pocit, jakoby byl všude. Lektvaristovy ruce, rty a zuby ho prozkoumávaly všude od pasu nahoru. Snape ho líbal se známou důkladností a Harry si nemohl pomoct, aby necítil zvláštní pocit ztráty. Jako by si ho Snape označil svou značkou a oznámil své právo na něj. Jako by mu řekl, že je jeho majetek.

Protože jsi, říkal mu nemilosrdný vnitřní hlas, nebo brzo budeš.

A pak se všechny pocity ztratily, tak náhle, že málem zasténal, když se Snape úplně odtáhl a přikázal.

"Posaď se."

Harry poslechl, trochu nejistě. Hlava se mu točila a stále se třásl v zajetí ztracené rozkoše, kterou prožíval ještě před okamžikem.

Snape ho pozoroval přivřenýma očima. Pak vstal z postele a sfoukl svíčku. Jeho dech škádlil plamen stejně jako před chvílí Harryho ucho.

"Myslím, že bychom se měli teď něčeho napít." prohlásil měkce.

"Slíbil jsem ti skotskou, až budeš mít po zkouškách. Pořád ji chceš ochutnat? Nebo dáš přednost vínu?"

Harry potřeboval dlouhou chvíli, než dokázal všechno jasně pochopit.

"Um, skotskou." řekl. "Určitě skotskou. Budeme... No, víš potom?"

Snape přivolal láhev a nalil mu.

"Políbíme se. Je to slovo pro tebe tak děsivé?"

"Předpokládám." Zamumlal a vypil skotskou jedním lokem. Merline, to byla odpornost. Dělal, co mohl, aby to nevyplivl. Měl za to, že jeho názor je správný dokud se nepodíval na pobaveného Snapea.

No dobrá. Sice nechtěl pít víc, ale pak se rozhodl pro opak.

"Nic proti Severusi, ale potřebuju být víc opilý, tak mi nalej."

"Budeš opilý... rozkoší." řekl Severus hlubokým hlasem.

"Můj bože." Povzdechl Harry a začal sundávat nohy z postele. "To je to. Tohle vážně nemůžu udělat. Raději nastavím krk V .. jemu při nejbližší příležitosti."

"Nebuď idiot. Líbání je to nejjednodušší z toho co musíme spolu dělat." ostře ho pokáral Snape. "A já tě nechci opilého ničím jiným než rozkoší.

Mít tě opilého ve svém pokoji jednou bylo až dost. Skotská byla jen pro chuť."

Harry zbledl. "Ch...chuť?"

Snape použil stejnou skleničku a nalil si stejné množství skotské a jedním lokem jí vypil.

"Pro chuť." potvrdil Severus. "Teď si lehni a pro Merlina nepanikař víc, než musíš. Ty sis dnešní ráno neužíval?"

Jakoby Harry na tohle mohl odpovědět! Lehl si znovu na záda a zaťal pěsti. Ve tváři měl výraz očekávání, ale také napětí. Všechno ale pominulo po jediném slově.

"Sensatus."