Romeo 02
19. březen 2010 | 21.27 |
A sova jménem Romeo
Autor: RickeyA
Kapitola druhá
Říjen 30, 2002
Pottere,
Děkuji za včerejší večeři. Tvoje společnost byla snesitelná. Romeo vypadal, že si noc strávenou v sovinci užil, ale nemusíš se obávat, nemohl se dočkat, až se k tobě vrátí. Viděl si ranní The Prophet? Omlouvám se.
Draco.
......................................................
Shodou okolností si Harry právě pročítal The Daily Prophet, když se Romeo vrátil. Titulek byl docela neškodný: Harry Potter na večeři v Alchemist Lounge s Draco Malfoyem. Byla tu decentní fotka a z nějakého neznámého důvodu se Harry rozhodl si ji vystřihnout.
Říjen 30, 2002
Malfoyi,
Snesitelná? To je od tebe úžasný kompliment. Chtěl bych, abys věděl, že opravdu oceňuji tu lekci o sovách minulou noc. Hodně nám to pomůže. O článek v novinách se nemusíš obávat. Vždycky pronásledují mě a mé přátele. Nemůžu projít Diagon Alley bez toho, aby mě někdo nevyfotil. Žádná kousavá poznámka není potřebná. Můžu dost dobře odhadnout, co bys možná řekl.
Znovu díky.
HP
..........................................................
Říjen 30, 2002
Pottere,
Pochybuji, že máš nějakou schopnost předvídat, co bych možná mohl říct. V případě, že jsi evidentně zmatený situací, tě mohu ujistit, že jedna večeře, při které jsme na sebe nevrhali kletby, z nás ještě nedělá přátele.
Malfoy.
..........................................................
Harry začal nenávidět Halloween. Byl to jediný den v roce, kdy si dovolil zůstat doma a litovat se. V minulých letech se Ron a Hermiona ho pokoušeli vytáhnout ven, ale nakonec to vzdali a nechali ho jeho samotě. Zůstal doma, pil Firewhisku přímo z láhve a prohlížel si fotografie a obsah své "Bradavické truhly", dokud neodpadl. Tento rok se zdál trochu jiný díky přítomnosti Romea. Odmítal opustit Harryho a pokoušel se dostat k obsahu láhve starého Ogdena.
"Malfoy říkal, že jsi taky samotář." Řekl Harry sově, která si na stolku prohlížela všechen Harryho nejmilejší majetek. "Můžeme být samotáři spolu." Harry se zasmál nad hloupostí toho výroku a přemýšlel jak už je asi opilý, když jsou teprve dvě hodiny odpoledne.
Romeo se posadil Harrymu na rameno a ozobával mu vlasy, zatím co si Harry prohlížel fotky svých rodičů a jejich mrtvých přátel. Po krátké chvíli Romeo poodlétl z jeho ramene a pak se vrátil s jeho vystřiženým snímkem, na kterém večeří s Malfoyem.
"Chceš jít k Malfoyovi? Nevyčítám ti to. Jsem pěkně zatraceně ubohý." Řekl Harry, vzal mu obrázek a prohlížel si ho.
Romeo začal Harryho divoce klovat do prstů. "Au, co je?"
Romeo mu vytrhl fotku, poodlétl na pohovku a položil jí tam.
"Ty chceš, abych ho pozval sem?" zeptal se Harry nevěřícně. Romeo potřásl pírkami a vydal sérii jemných písknutí.
Evidentně byl Harry už dost opilý, protože se mu ta představa nezdála tak špatná.
Mohl by se také tak osvobodit od vzpomínek a dozvědět se něco víc o tréninku sov.
Říjen 31, 2002
Malfoyi,
Romeo si myslí, že bych tě měl pozvat na drink. Popravdě mám za to, že se mu nelíbí, že piju sám, ale je Halloween a já vždycky o Halloweenu piju sám. Nedal by sis skleničku? Můžeš mi říct něco víc o sovách. Potřebuju se dozvědět víc. Máš rád Firewhisku?
HP
.......................................................
Říjen 31, 2002
Pottere,
Kolik jsi toho vypil? Ne, nechci si s tebou dát skleničku. Ty krvavé skvrny na papíře jsou od tvé psychotické sovy klovající mě do prstů. Možná je o trochu pateticky neodbytnější než ty. Můžete svoji lítost utápět spolu.
D.Malfoy
............................................................
Harry se na zprávu zamračil, ale uvědomil si, že Malfoy má pravdu. Nápad poslat pozvání byl zcela nesporně vyvolán působením alkoholu. Nebo nepříčetnosti. Nebo obou. Harry nalil dvě skleničky Firewhisky. Jednu postavil před Romea a druhou jedním lokem vypil.
Po večeři Draco přecházel po obýváku. Potter! Pozvat ho jako by byli staří kamarádi ze školy! Potter, neohrožený hrdina sedí doma sám a opíjí se do němoty. Draco nevěděl co si o tom má myslet. Rozčilovalo ho to. Bylo tu určitě bezpočet zábavných večírků, kam bylo možné o Halloweenu jít a Potter byl určitě na všechny pozvaný. Kdo sedí doma sám o Halloweenu a opíjí se? Oh.
Grimmauldovo náměstí dvanáct nebylo těžké najít. Draco chvíli na budovu zíral a vzpomněl si na všechny ty rozhovory Smrtijedů o tom jak hledali hlavní sídlo Fénixova řádu. Tehdy bylo ukryté pod Fideliovým kouzlem a tak ani jeho matka, která tu několikrát byla jako dítě, ho nemohla najít. Nyní po těch letech ho uvidí. Harry Potter ho pozval. Život byl opravdu nepředvídatelný. Draco se zhluboka nadechl a pak několikrát zaklepal. Po pár minutách zaklepal znova.
Konečně se Potter objevil ve dveřích. "Oh, to jsi ty." Řekl viditelně překvapený a ještě viditelněji opilý. "Nemyslel jsem, že přijdeš."
"Rozhodl jsem se ujistit, že jsi Romea nezabil množstvím alkoholu. Můžu dál?"
"A-ano. Pojď dál. Promiň. Jsem tak trochu ...."
"Ano to jsi." Draco pověsil svůj plášť u dveří a porozhlížel se po temném depresivním vzhledu vstupní haly. Nedivil se, že Potter pije. "Nějak nemůžu uvěřit, že bys to tu takhle vyzdobil."
"Umm, ne. Zdědil jsem tenhle dům od svého kmotra, Siriuse Blacka."
"Ano vím. Matka vždycky říkala, že teta Walburga měla děsivý vkus i na Blacky."
Potter se otřásl. "Tudy." Vedl Draca nahoru do malého obývacího pokoje.
Draco předpokládal, že to byla přestavěná ložnice. Byla jednoduše, ale příjemně vyzdobena a vypadalo to, že se tak stalo nedávno. Romeo přeletěl pokoj a posadil se Dracovi na rameno kde mu začal ozobávat vlasy.
"Ahoj. Tak vidím, že tě Potter ještě neotrávil."
"Dal jsem mu jen jednu skleničku."
"Nemáš ho nechávat pít!"
Potter se začervenal. "Vypadá v pohodě."
Draco protočil oči a pak se porozhlédl po pokoji a čekal, jestli ho Potter vyzve, aby si sedl. Když pozvání nepřicházelo, Draco potřásl hlavou a posadil se na vzdálený konec pohovky.
Potter vypadal podnapile. "Oh, prosím jako doma. Mám ti nalít?"
Draco kývl a odehnal Romea z ramene zpět na opěradlo pohovky.
Potter přivolal další skleničku a nalil Dracovi a pak si nalil další pro sebe. Zkusmo se posadil na vzdálenost natažené ruky vedle Draca. "Tohle je divný."
"Stejně divné jako ten minulý večer?"
"Víc. Jsi v mém domě. Cheers."
"Cheers."
Cinkli si skleničkami a vypili obsah jedním lokem.
"Proč si přišel? A nevymlouvej se na Romea."
"Zvědavost."
"Aha."
"Dává ti to smysl?" zajímal se Draco.
"Ano, protože já jsem zvědavý taky. Další?"
"Ano, ale možná bys měl zpomalit."
"Pfffft." Potter nalil další rundu.
Druhá sklouzla dolů daleko lehčeji. Draco se chtěl zeptat Pottera proč je doma a opíjí se, ale raději se kousl do jazyka. Poslední věc, kterou chtěl by bylo, aby začal Potter být sentimentální. Místo toho Draco začal mluvit o svém současném výzkumu. "Četl jsem o tom co se děje, když je sova předávána z vlastnictví čaroděje jinému."
" A co jsi zjistil?"
"Je to jejich vrozená magie, která řídí jejich rozhodnutí. Je zde určité pouto mezi čarodějem a jeho sovou. A sovy jednoduše ví, když jsou darovány nebo prodány. Když někdo zemře a pouto je zlomené tak sova vyhledá jednoduše dalšího příbuzného nebo zákonného dědice."
"To je teda dost silná vlastní magie."
"Nepochybně."
"Měl jsem večeři už dřív, ale musím tu mít nějaké křupky nebo brambůrky." Udělal Potter svůj neobratný pokus o pohostinnost.
"Ne díky. Už jsem také jedl."
"Pak další skleničku." Řekl Potter s úsměvem.
"Kolik už jsi jich měl?"
"Nevím, nepočítám to, ale tohle je první láhev." Potter zvedl láhev ještě stále z poloviny plnou. "Přerušil jsem to a dal si nějakou večeři."
"Pravděpodobně chytré rozhodnutí." Draco se kousal do rtu, aby se udržel a nezeptal se Pottera na pití o samotě doma.
Potter naplnil opět skleničky a Romeo skočil na stůl.
"Ne, ty ne." Řekl Draco a zahnal Romea ze stolu. Sova odletěla na svoje bidýlko na druhé straně pokoje.
Potter se začal divně smát a pak vypil svojí třetí skleničku v posledních pěti minutách.
"Myslím, že já se svojí počkám." Řekl Draco diplomaticky.
"Řekni mi, jak ses stal chovatelem sov. Umírám touhou to vědět od první chvíle, co jsem zjistil, že máš sovinec."
"Opravdu?" Řekl Draco pomalu. "Umíráš touhou to vědět?"
Harry kývl.
"A jakou část osobní informace jsi ochoten poskytnout na oplátku?" Draco se ani v nejmenším necítil vinný, že vyjednává s opilým Potterem. Pro jednou z toho plánoval vyjít jako vítěz.
"Nemyslím si, že mám něco na oplátku. Není tu vůbec nic, co by už o mě nebylo napsáno, nebo zveřejněno v novinách."
"Co třeba tvůj rozchod s Ginevrou Weasleyovou?"
"Prosím tě, o tom bylo všechno v novinách." Řekl Potter hněvivě.
"Aha, ale to nebyl ten pravý důvod, že ano?"
"Proč si to myslíš?" zeptal se zamračeně Potter.
"Romeo."
Potter zavrčel. "Dobrá, ale ty první."
Draco se obával, aby Potter neodpadl dřív, než na něj přijde řada. Věděl ale také, že by mu Potter nikdy nevěřil, pokud by nezačal vyprávět jako první. "Fajn."
Potter se posadil pohodlněji na pohovku a složil si nohy pod sebe.
"Sedíš pohodlně?" Škádlil ho Draco.
Potter kývl a pokynul mu rukou, aby začal. Draco sáhl pro svou třetí skleničku a vypil jí. Byla to dlouhá doba, co mluvil o tak osobních věcech a kuráž podpořená alkoholem byla vítaná
"V létě po pátém ročníku," začal Draco a sledoval Pottera, jak bude reagovat. "Měl jsem trochu méně radostný návrat domů. Otec byl v Azkabanu, matka byla na pokraji nervového zhroucení a moje teta Bellatrix byla v ... no, byla tak trochu šílená."
Potter se jen slabě usmál.
"Temný pán se taky rozhodl, že nejlepší dárek k šestnáctým narozeninám pro kteréhokoliv čistokrevného kluka je vypálení znamení do masa. Připadalo mi, že budu označkovaný jako obyčejný dobytek."
"Bolelo to?"
Otázka ho překvapila. Draco očekával, že se Potter zeptá na oddanost a vraždy mudlů. Očekával, že Potter udělá nějaký ten nepříjemný vtípek typu "co jsi čekal" nebo "dostal jsi, co sis zasloužil". Potterova zvědavost na takový malý a přesto intimní detail byla rušivá a překvapivá.
"Ano, připadalo mi, že mám celou ruku v ohni. Přál jsem si, abych omdlel bolestí a nikdy se neprobudil."
Potter kývl a Draco předpokládal, že je s takovou bolestí dost důvěrně obeznámen též.
"Temný pán se k nám tehdy ještě nenastěhoval, ale byl na zámku dost často. Dal mi jasně najevo, že můj otec ho zklamal a jediná naděje na přežití mojí rodiny a očištění jména Malfoyů v jeho očích, leží na mě." Draco se zhluboka nadechl. "Nebylo to příjemné léto."
Náhle mu Romeo sletěl z opěradla pohovky do klína. Draco cítil útěchu z toho, když dlaní přejížděl po jemném peří a z Romeovy hřejivé přítomnosti.
"Zůstával jsem pryč ze zámku, jak nejvíce to bylo možné zvlášť, když jsme měli návštěvníky. Chodil jsem létat do lesa nebo se procházel po pozemcích, prostě cokoliv, abych byl pryč. Často jsem byl v našem malém sovinci u své orlí sovy Hazel. Neměl jsem žádný dopis na poslání. Neuměl jsem si představit, co bych tak někomu mohl napsat. Tak jsem tam jen tak u něj seděl, úplně stejně jako teď." Draco ukázal na Romea, který mu stále seděl na klíně.
"No, abych pokračoval. Jednou jsem si všiml, že Hazel a jedna z našich dalších sov Chelsea hnízdí v rohu na kupě slámy. Objevil jsem tam dvě vejce. Když nic jiného bylo to vítané rozptýlení. Šel jsem do otcovy knihovny a našel knihu s informacemi o magických sovách. Nebyla moc dobrá, tak jsem zašel k Flourish a Bllotsům a koupil si tam o tom několik knih. Včetně Merryallovy encyklopedie o chovu sov. Pokud se opravdu o tom chceš něco dozvědět, měl bys začít s ní."
Potter kývl. Vypadalo to, že pozorně poslouchá.
"Když se mláďata vylíhla, začal jsem s intenzivním chovným režimem." Draho roztržitě hladil Romea, jak vysvětloval starost o mláďata. "Musíš se o ně starat několikrát za den. Hladit je po hlavě, zobáku a i po nohách. Brát je do ruky tak, aby si zvykla na lidi a také absorbovala magii a zvykla si na ni. Ručně jsem je krmil nejméně dvakrát denně a zbytek nechal na jejich rodičích. Dal jsem jim na nohy kroužky se znakem Malfoyů, aby se vědělo, kde se vylíhla." Vzpomněl si, jak byl na sebe pyšný. " Moje první sovy."
"Jaká jsi jim dal jména?" zeptal se Potter.
Draco byl tak zabrán do popisu svého začátku magické profese, že momentálně zapomněl kde je. "Aries a Leo."
Potter se skleněnýma očima se na něj usmál. "Promiň to přerušení, pokračuj."
"Když začali létat, začal jsem je trénovat, Hazel a Chelsea se tréninku rychle přizpůsobily. Posílal jsem krátké zprávy Pansy nebo objednávky do obchodů na Diagon Alley. Odvedlo to mojí mysl od problémů a stalo se to mým jediným útočištěm. Na konci léta mi dal Temný pán úkol ... no a zbytek už znáš." Draca zaplavily výčitky. To byl přesně důvod, proč nerad hovořil o své první zkušenosti s chovem sov. Znamenalo to vzpomínat na období neodlučitelně spojené s jeho prvním létem pod zlým palcem Temného pána.
"Po válce jsem nevěděl co dělat, byl sem tak trochu ztracený." Prohlásil.
"To znám."
"O tom nepochybuju. Leo a Aries byli už dospělí, tak jsem zašel k Eeylopsovi, abych jim koupil samičky. Začalo to opravdu jako hobby, ale chtěl jsem zkusit chovat i jiné druhy. Tak jsem po nějaké době postavil tenhle větší sovinec. Pak se z toho stal obchod. Eeylops říkal, že jsou chovatelé potřeba a povzbudil mě."
"Kdy jsi našel Romea?"
"Ach, Romeo. Asi před třemi roky, prostě přiletěl do sovince. Nejdřív jsem si myslel, že přinesl poštu. Sovinec je očarován a jen magické sovy ho mohou vidět. Krmil jsem ho a staral se o něj a mezitím jsem se pokoušel zjistit odkud je. Po několika týdnech jsem to vzdal a on se tu usadil."
"A pokoušel ses ho spárovat." Přidal Potter s úšklebkem.
"Pokoušel je to správné slovo. Jeho odmítnutou Julii jsem prodal. Ano, podezíral jsem ho, že je větší gay než Pink Pixie."
Potter zasupěl.
"Romeo a já tohle máme společné." Řekl Malfoy a hladil Romeovi peří na zádech. "Rozumíme si."
"To není tak jednoduchý."
"A ty o tom tak něco víš, co?" zeptal se Malfoy.
"Už jsi to předpokládal předtím. Minulou noc ses mě na to zeptal."
"Tvůj rozchod s nejmladší Weasleyovou?"
"Přátelský." Odpověděl Potter.
"No tak. Máme dohodu."
Potter nalil dvě další skleničky a jednu podal Dracovi. Romeo hlasitě zahoukal. Oba se nad tím zasmáli a Potter si přisedl o trochu blíž k Dracovi.
Vyzývavě pozvedl skleničku ke rtům. Draco výzvu přijal a zvedl svou. Pak když postavili prázdné skleničky zpět na stůl, Potter začal vyprávět. "Bylo to opravdu přátelské. Jsme stále přátelé. Weasleyovi jsou stále moje rodina, stejně jako tvoje teta Andromeda a tvůj bratranec Teddy Lupin. Je to můj kmotřenec. Věděl jsi to?"
Potter byl namol a blábolil.
"Ano, matka to vzpomínala. Co to má společného s tebou a –"
"K tomu se dostanu." Zhluboka se nadechl. "Ta nejdůležitější věc na světě je pro mě moje rodina. Nikdy jsem neměl žádnou, za kterou by stálo bojovat. Teď mám. Nechci to zničit. Prostě nemůžu."
"Tak tomuhle totálně nerozumím."
"Myslím, že Ginny na to přišla dřív než já. Vůbec nevím, jak jsem si jí zasloužil."
"Zachránil jsi celý svět. To ten trik pro většinu lidí udělá."
Potter se zasmál příliš nahlas na takový intimní rozhovor, jaký měli dva lidé v tak malé místnosti. "To je teda něco, slyšet to zrovna od tebe."
"No jsem prostě divný pták, co ti mám povídat."
Romeo rozhořčeně zahoukal a skočil z Dracova klína a dál na Potterovo rameno. "Nemyslel jsem to jako urážku." Zavolal na něj Draco. Romeo zahoukal znova a odletěl na svoje bidýlko.
"Moje rodina a přátelé to všichni vědí, ale dost tvrdě se snažím, aby se to nedostalo do novin. Musím se schovávat, používat Glamours nebo chodit jen do mudlovských klubů. Nemůžu mít partnera. Nemůžu mít nic." Dvě poslední věty řekl Potter dost nezřetelně.
"Co jsi říkal?"
"Víš, co povídám."
"Ale já chci, abys to řekl nahlas."
"Tohle není hra Malfoyi."
"Takže předpokládáš, že budu věřit, že ten nejpopulárnější a nejsilnější bystrozor, zachránce vesmíru, jednoduše vtančil do mého sovince a jen hledal sovu. Mám věřit, že neprošetřuješ mojí rodinu nebo mě. Mám věřit, že máš rád muže, když jsem tě nikdy neviděl v žádném kouzelnickém klubu pro gaye. Mám věřit, že máme jen tak nevinný ťu-ťu rozhovor o životě a o tom jaké je to být gay. Tomu všemu mám jako věřit?"
Potter měl ty nervy, že se zasmál. "Ty si pořád myslíš, že tě vyšetřuju. Věř mi, když ti řeknu, že nejsi na listině ministerstva těch nejhledanějších ani v nejmenším. A myslíš si, že jsem tě pozval do mého domu ...." Potter na něj zíral, jako by mu náhle došla slova.
"No, ano. Věř mi, že nejsem hlupák, Pottere a poslední věc, kterou kdy budu dělat je, že budu hrát hlupáka pro tebe."
"Jsi neuvěřitelný. Myslíš si, že tohle všechno jen hraju?"
Draco s odpovědí váhal. Nevěděl co si má myslet. Všechny ty střety s Potterem byly nějak divné, příliš vzdálené tomu, aby byly obyčejné. Nic nedávalo smysl, a ze všeho nejmíň Potter sám. "A ne?"
Něco zvláštního začalo v Potterových očích žhnout. Nahnul se a vetřel do Dracova osobního prostoru. Popadl ho, přitáhl blíž a pak políbil. Polibek byl nedbalý a opilecký. Draco věřil, že si ho Potter nebude pamatovat a tak polibek opětoval. Myslel, že skončí brzo tím, že se Potter odtáhne a řekne něco plebejského jako "Tak takhle". Místo toho se k Dracovu údivu polibek stával vášnivějším.
Navzdory svému podnapilému stavu Potter dokázal do polibku vložit značné úsilí. Jednou rukou zajel Dracovi kolem pasu a druhou zabořil do vlasů za Dracovým uchem. Polibek se proměnil do něčeho plného vášně a touhy. Čím víc se spojení rtů stávalo žhavějším, tím víc začínal být Draco rozzlobený. Proč by neměl být, když ten nejlepší polibek jeho života byl od Pottera? Od opilého Pottera! Tohle nebylo jako ten jeho nervózní hraný pokus dokázat Pansy, jak umí líbat. Ani jako neohrabané osahávání, které zakoušel s druhým mladým čarodějem, když tak zoufale toužil po uspokojení, že byl ochotný se doslova olizovat s někým, koho vůbec neznal. Zatraceně, Potter byl daleko intenzivnější i ve svém opileckém pokusu demonstrovat jakému pohlaví dává přednost. Potterova ústa byla horká a poddajná na jeho vlastních a chutnala po whisky. Byla zde i správná porce jazyka, perfektní porce zubů. Mělo to i správnou míru dominance bez pocitu, že je k něčemu nucen. Draco byl přesvědčen, že tohle je typ polibku, který by podlomil kolena i Alexandru Velikému. Když už to nemohl vydržet, Pottera odstrčil. Ten dopadl zády na opěradlo pohovky. Draco očekával hněvivou a zmatenou výčitku. Místo toho se mu od Chlapce-který-žil-aby-líbal dostalo jen toho, že na něj zíral s jadrným úšklebkem a pak měl tu drzost, že zavřel oči a usnul.
Draco byl vztekem bez sebe. Trvalo mu několik minut, než se uklidnil, aby se mohl přenést domů.
Listopad 1, 2002
Malfoyi,
Chtěl jsem ti poděkovat za to, že jsi změnil názor a přišel jsi minulou noc na návštěvu. Romeo dneska vypadal trochu mimo. Myslel jsem, že by mu prospěl čerstvý vzduch. Budu víc opatrný a už mu nebudu dávat Firewhisku. Cítím dneska tak trochu rozpaky. Doufám, že jsem neřekl nebo neudělal něco hrozného. Moc si toho nepamatuju, ale vzpomínám si na tvou společnost a oceňuji ji.
HP
..........................................................
Listopad 1, 2002
Pottere,
Byla to ta nejdivnější noc mého života. Nic se nestalo. Stále zkoumám tu vaší situaci na ministerstvu.
DM
............................................................
Po válce se stal Kingsley Shacklebolt důležitou osobou nejen v čarodějnickém světě a i v životě Harryho. Byl to silný muž, sebejistý, který měl okolo sebe auru nepodplatitelnosti. Kingsley byl základním kamenem pomoci a vedení. Zatím co lidé oplakávali své ztracené, zreorganizoval ministerstvo a Wizengamon. Začal se také vypořádávat s dalším neodkladným úkolem, znovu vybudovat a otevřít Bradavice. Harry se k němu připojil s prací v obou případech, jak v rekonstrukci tak i v Bystrozorském oddělení s Ronem a Hermionou po boku. Během dlouhých dnů při opravách Bradavic, ho lidé často žádali o pomoc a radu v různých záležitostech. Harry naopak vzhlížel ke Kingsleymu s úctou pro jeho sílu a moudrost. Časem se Kingsley stal Harryho mentorem a vzniklo mezi nimi blízké přátelství.
Nejdříve si Harry myslel, že Kingsley bude ministrem magie jen po dobu, kterou zabere obnova a rekonstrukce, ale i nyní po čtyřech letech byl stále čarodějem, kterého každý chtěl u kormidla. Zůstal také Harryho blízkým přítelem a důvěrníkem a ten se s ním cítil tak pohodlně, že před ním dokázal hovořit i o pravém důvodu svého rozchodu s Ginny. Ne, neprodiskutovávali Harryho sexuální život nebo spíše jeho neexistenci, ale patřil k Harryho nejbližší rodině a malé skupině přátel, kteří věděli o jeho sexuální orientaci.
Navzdory nabitému programu jaký měl ministr magie, si Kingsley vždycky dokázal najít čas a navštívit Harryho, i když to bylo třeba jen pár minut, které poseděl v jeho kanceláři, kde si popovídali nad šálkem čaje.
Ten den Kingsley také seděl v rohu a upíjel svůj čaj zatímco ho Harry používal jako starou vrbu a povídal mu o své poslední kauze. Kingsley měl skvělé instinkty a Harry si vždy cenil jeho názoru.
"Poslouchej, Pottere!" zařval Malfoy ve stejný okamžik ve kterém prolétl dveřmi a mrsknul srolovaný kus pergamenu na Harryho stůl.
"Malfoyi? Co se ...?"
"Jedna opilecká pusa z nás nedělá přátele! Nedělá nás ničím!" hrozil Malfoy prstem namířeným na Harryho zatímco ječel.
"Malfoyi." Harry se zoufale snažil gesty ukázat do rohu kde seděl Kingsley a vypadal až moc pobaveně na Harryho vkus.
Jenže Malfoy byl příliš rozzuřený, aby si toho všiml a pokračoval ve svém výstupu. "Nemáš žádný právo se mi plést do mých obchodů. Nepotřebuju tvojí lítost a charitu. Takže můžeš jít někam i se svými kontakty na ministerstvu a –"
"DRACO!"
Malfoy konečně otočil hlavu směrem, kterým ukazoval Harry a úplně zrudl, když viděl jak na něj přátelsky Kingsley zamával s ještě přátelštějším úsměvem. "Pane Malfoyi."
"Pane ministře. Omlouvám se za svůj výbuch."- Řekl Draco s vážným výrazem, pak se otočil na Harryho.
"Pottere, potřebuješ pracovat na svých signálech."
Harry se usmál nad Malfoyovým úžasným talentem jak skrýt své pokoření. "Ano, budu na nich pracovat."
"Pane Malfoyi,"- ozval se v tu chvíli Kingsley –"chtěl bych vás ujistit, že to budete vy, kdo bude dělat ministerstvu laskavost. My opravdu potřebujeme čerstvě vytrénované sovy a žádný z našich zdrojů nemá žádné k dispozici. Harry se jen zmínil o vašem chovném hejnu vedoucímu oddělení bystrzorů."
Draco lehce otevřel ústa a Harry si opravdu užíval pohled na dokonale umlčeného Malfoye.
"Tak co, pane Malfoyi." Zeptal se Kingsley hedvábným tónem. "podepíšete s námi smlouvu? Ministerstvo bude vaším dlužníkem."
Velmi obchodním způsobem Malfoy zvedl brko z Harryho stolu a rozmotal pergamen. Podepsal ho a přidal datum listopad 6, 2002. "Bude pro mě potěšením pracovat pro ministerstvo."
Kingsley vstal se svojí obvyklou důstojností a převzal podepsanou smlouvu. Natáhl svou velkou ruku k Malfoyovi na potřesení. Harry toho muže opravdu obdivoval.
Na malý okamžik vypadal Malfoy překvapeně, když stiskl ministrovu ruku.
"Děkuji vám, pane Malfoyi. Těšíme se na vaše sovy tak brzo, jak budou připravené. Nechám svého asistenta, aby vám poslal kopii podepsané smlouvy a kontakt na našeho hlavního pečovatele sov."
"Těším se na spolupráci s ním."
Kingsley odešel s úsměvem a pokynutím hlavy jim oběma. Jen co za ním zapadly dveře Malfoy klesnul do nejbližšího křesla. "Nechci slyšet ani slovo Pottere."
Harry se usmál a také se posadil, cítil se zvláštně uspokojený. "Ty máš teda slovník, když jsi naštvaný. Kdybych tě neznal lépe, měl bych pochyby o tvém vychování."
"Řekl jsem ani slovo."
S tlumeným smíchem se Harry kousal do rtu, aby ukázal, že bude z ticha.
"Nenávidím tě." Řekl Malfoy bez emocí.
"A jak se mají tvá mláďata?" zeptal se Harry.
"Mají se skvěle. Už za sebou mají pár letů do zámku."
"A kdy budou připravené na Londýn?"
"Ještě několik týdnů ne."
"Mohl bys je poslat sem ke mně na ministerstvo."
Malfoy kývl. " Dám ti vědět."
"Opravdu jsem se ti nesnažil udělat službu."
"Ano, ano řekl jsi mi o tom vašem sovím trápení."
"A není pravda, že mě nenávidíš." Poznamenal Harry s úšklebkem.
Draco se pomalu postavil a vydal se ke dveřím. "Ale samozřejmě, že ano."
Harry počkal až se dveře za Malfoyem zavřou a pak se rozesmál nahlas. Ačkoliv něco co Draco řekl, mu začalo hlodat v mysli. Opravdu Malfoye minulou noc políbil? Náhle měl mlhavou vzpomínku na pevné tělo přitisknuté ke svému a horký polibek.
"No zatraceně."
Příští den obědval s Hermionou a Ronem, kteří se před dvěma lety vzali. Navzdory faktu, že Ron byl také bystrozor, pracovala Hermiona v oddělení Výzkumu a magické podpory MLE. Všichni tři zjistili, že je pro ně i v době po válce stále těžší a těžší trávit spolu tolik času jak by ve skutečnosti chtěli. Jednou zde bylo dokonce asi půlroční období, kdy jim jejich práce a cestování skoro zabránilo se vídat. Harry tenkrát zjistil, že to velmi zhoršilo jeho náladu. Potřeboval je neustále mít ve svém životě. Dávali mu pocit zázemí. A byl to samozřejmě nápad Hermiony setkávat se každé úterý na oběd. Nezaleželo na tom, co každý dělal nebo jestli spolu strávili dostatek času, pokud někdo z nich nebyl příliš daleko, nebo nepracoval v utajení, vždycky se setkali na jejich společný úterní oběd.
Harry se zmínil o Malfoyovi poprvé od té doby, co jim řekl o jejich setkání v sovinci a vzal si Romea domů. Hermiona mu kladla otázku za otázkou ohledně sov na ministerstvu a Malfoyových sov. Pracovala na tom případu už pět měsíců bez jakéhokoliv pokroku. Ron se Harryho jen zeptal, proč jim neřekl o své korespondenci s Malfoyem. A co si myslí, že Malfoy plánuje.
Ron musel odejít dřív na jakési setkání. Harry za to byl tentokrát velmi vděčný, protože měl tím pádem možnost, strávit nějaký čas s Hermionou o samotě. Harry použil kouzlo Muffliato, za což si vysloužil tázavý a skeptický pohled od své přítelkyně.
"Potřebuju se tě na něco zeptat." Řekl jemně Harry.
"Evidentně."
"Malfoy ... vědělas, že je ...?"
"Co?"
"Že patří ke stejnému týmu jako já?"
"Cože?" vypadala zmateně, ale pak se její výraz náhle vyjasnil. "Oh, ne, ne nevěděla. Opravdu?"
"Ano." Odpověděl Harry ostýchavě.
Hermiona si dala ruku na pusu, jak vydechla v okamžiku pochopení. "On se ti líbí."
"Ne. Opravdu nelíbí. Ne takhle."
Hermiona nakrčila nos. "Hmmm."
"Dobrá, možná tak trochu."- připustil Harry. "Přišel ke mně na návštěvu o Halloweenu, když jsem byl opilý. Myslím tím opravdu opilý."
"Nikdy nikoho nenecháš k sobě o Halloweenu přijít, ani mě a Rona."
"Já vím. Ale, já myslím, že jsem ho políbil."
"Myslíš?"
"Možná. Ano. Mám to trochu zamlžené, ale jsem si tím jistý."
"Oh můj bože. Máš ho rád. Tak to musím Ronovi schovat hůlku."
"Ron o tom nemusí vědět. Nic se nestane. Už je to dlouho, co jsem s někým byl. Potřebuju zase někoho mít."
Hermiona vydala zvuk něco mezi smíchem a povzdechem. "Oh Harry."
"Ale chci s někým být jako opravdu já. Už mám dost Glamours. To si myslím je ten důvod."
"Důvod čeho?"
"Proč se zabývám tímhle směšným nápadem."
"Jakým nápadem?"
"Já s Malfoyem."
"Máš pravdu to je směšné, ale neznamená to, že bys nemohl cítit to, co cítíš. Říkal jsi, že se změnil."
"No tak moc zase ne. A nebyl z toho polibku taky moc nadšený."
"No dobrá." Nevypadala moc přesvědčená.
"Jen se potřebuju s někým vyspat."
"To jsi říkal."
"Promiň."
"Podívej Harry, tímhle už jsme prošli. Přestaň se schovávat. Nemůžeš svůj život prožít takhle."
"Vím, že máš pravdu."
"Tak proč nikdy mojí radu neposlechneš?"
"Bylo by to ošklivé, co by se zvedlo za povyk."
"Ale pak to skončí a bude to."
"Máš pravdu. Máš pravdu." Harry se natáhl a políbil jí na tvář. "Díky. Nevím co bych si bez tebe počal."
"To si ani nechci představit." Řekla se širokým úsměvem.
...................................................
Listopad 19, 2002
Pottere,
Tohle je Hecate. Je to její první samostatný let do Londýna. Prosím pošli jí okamžitě zpátky.
DM
...................................................
Listopad 19, 2002
Malfoyi,
Dostala se na ministerstvo v pořádku. Jak se máš? Chtěl jsem se ti ozvat, ale možná se na mě stále zlobíš. Jak ti to jde s tvými sovami a s tréninkem? Musí to být, ale v pořádku když jsi mi jednu poslal. Můžeš jich poslat, kolik budeš chtít. Buď sem nebo na Grimmauldovo náměstí.
Měj se
HP
.......................................................
Listopad 22, 2002
Pottere,
Mám se dobře. Tohle je Banquo, další sova, kterou jak doufám budu mít brzo pro ministerstvo připravenou. Pošli jí hned zpátky.
DM
........................................................
Listopad 22, 2002
Malfoyi,
Copak, žádné ani krátké popovídání? No tak myslel jsem, že to už máme za sebou. Taky, co mají znamenat všechna ta Shakespearovská jména?
HP
...........................................................
Listopad 27, 2002
Pottere,
Tohle je Perseus. Je to jeho druhý solo let do Londýna. Pošli ho zpátky.
Slyšel jsi můj povzdech, jak jsem četl tvojí nesmyslnou otázku? Myslím, že to slyšeli až v Hogsmeade. Shakespeare byl čaroděj, ty hlupáku. Navzdory tomu, že nebyl čistokrevný, to byl jeden z nejsilnějších čarodějů své doby. Napsal mnoho her jak pro mudly tak čaroděje. Macbeth vyvolal velkou polemiku. Wizengamot to posuzoval, jestli Shakespeare neporušil zákon tajemství. Byl samozřejmě shledán nevinným, ale mnoho čarodějů cítilo jeho interakci s mudlovskou populací. Předpokládám, že tahle historie se ti musí líbit. Udělej nám oběma laskavost a přečti si o své historii.
Nepřišel jsem na nic, co by mohlo narušovat soví poštu. Vím, říkal jsi, že jste všechno prověřili, ale musím si stát na svém, že to nejsou sovy.
DM
..................................................
Listopad 27, 2002
Malfoyi,
Oceňuji, že prověřuješ ten problém kvůli mně. Máme tady spoustu dobrých lidí, kteří to také prošetřují a jsou v koncích. Dej mi vědět pokud najdeš něco užitečného. Jak se máš jinak? Jak se mají tvoje sovy?
HP
PS: Děkuji za lekci historie. Ano příběh se mi líbil. Měl si pravdu.
........................................................
Prosinec 17, 2002
Pottere,
Dodal jsem nové poštovní sovy ministerstvu minulý týden. Tohle je Pilgrim. Je jednou z dalších tří sov, které budu mít připravené do prázdnin. Všechno jde skvěle, jen tu začíná být strašná zima. Musím zajistit sovinec další sadou kouzel na zateplení ještě před zimou. Jak se má Romeo? Stále jsem nepřišel na žádnou užitečnou informaci ohledně zachycení sov. Je to ještě stále problém?
DM
...............................................
Prosinec 17, 2002
Malfoyi,
Ahoj, už to byla chvilka. Myslel jsem, že mě už máš možná dost. Romeo je v pořádku. Dělá mi společnost. Ta záležitost z léta je stále otevřená, ale máme tu novou. Doufám, že jí brzo uzavřeme. Poslední dobou jsme neměli žádné problémy, ale já jsem přesvědčený, že tu stále nějaké narušení je. Jsme v tomto případě extra opatrní – žádná soví pošta s důležitými detaily.
Co budeš dělat o prázdninách? Já budu na Vánoce u Weasleyových, ale strávím jeden den u Andromedy a Teddyho. Když jsem je navštívil minulý týden, říkala, že tebe a tvou matku nedávno viděla. Myslím si, že je to skvělé. Má již také málo příbuzných. Vím, že jste se usmířili před pár lety, ale je příjemné slyšet, že tvá matka je nyní zpět v jejím životě. Možná se tam uvidíme. Pokud ne šťastné Vánoce a Nový rok.
Dej zase o sobě vědět.
HP
...........................................................
Prosinec 27, 2002
Draco,
Bylo včera hezké vidět tebe a tvou matku. Musím podotknout, že to, že tvůj otec zůstal doma, udělalo den příjemnějším. Teddy si opravdu den strávený s tebou užil. Roste moc rychle. Má návštěvy rád. Tak mě napadlo, že by si Romeo návštěvu u tebe také užil. Můžeš ho poslat zpět až zítra.
HP
.......................................................
Prosinec 28, 2002
Milý Harry,
Romeo si pobyt tady užil. Ostatní sovy také jeho přítomnost uvítaly. Z nějakého nepochopitelného důvodu, mám potřebu ti říct, myslím si, že jsi skvělý kmotr. Teddy má štěstí, že tě má. Když se má matka usmířila s tetou Andromedou, příliš jsem jejím motivům nerozuměl. Za poslední roky jsem, ale za tu příležitost oba Andromedu i Teddyho poznat vděčný. Možná jednou vysvětlím tu hořkou ironii této poznámky. Pro teď stačí, když budeš vědět, že to myslím upřímně. Přeji ti hezký Nový rok.
S pozdravem
Draco
.............................................
The Daily Prophet Leden 1, 2003
Gildiny skvělé drby
Bystrozor Harry Potter (v pravo) byl viděn, jak opouští Baileyův Wick, jediný Londýnský veřejný klub pro homosexuální čaroděje, s neznámým společníkem (na levo). Anonymní zdroj potvrdil, že měl kontakt sexuální povahy s bystrozorem Potterem před šesti měsíci. Je toto chování důsledek nesnesitelných hrůz, které náš hrdina prožil za války? Pokračování na straně 3.
Harry se nad obrázkem sebe a svého společníka, jak se pokouší zakrýt tvář pláštěm, zamračil. No, nebyl to tak dobrý společník. Ztratil se pět vteřin po té, co focení ustalo.
Zmuchlal noviny do kuličky a hodil je do krbu. Sovy začaly přilétat brzy potom. Dostával všechno možné. Nemravné nabídky, dopisy podpory od svých přátel, ale i huláky. Byl vděčný, že Hermiona a Ron přišli a hlídali okna. Tak si Harry mohl zalézt pod deku a mít tak potřebný odpočinek.
Hermiona přišla do pokoje s šálkem čaje v jedné ruce a s dopisem v druhé. "Ahoj ospalče." Řekla mateřským tónem.
"Ahoj." Harry si promnul oči a posadil se. "Kolik je?"
"Čtyři. Tady, na." Podala mu čaj.
"Díky."
Posadila se vedle něj na postel a podávala mu malý dopis. "Myslím, že tohle se ti možná bude líbit."
Potom co si přečetl krátkou zprávu, Harry si jí schoval do šuplíku v nočním stolku. "Četli jste to?" zeptal se Hermiony.
Krátce váhavě kývla. "Prohlížíme všechno. Polovinu jsme toho spálili. Druhou jsme ti nechali, až budeš připravený."
"Díky."
"Bude to lepší, uvidíš Harry. Poplácala ho po kolenu a nechala ho o samotě s jeho myšlenkami.
Harry vytáhl dopis a přečetl si ho ještě jednou.
.....................................................
Leden 1, 2003
Harry,
Nenech je vyhrát. Hlavu vzhůru.
Draco
...........................................................
Komentáře
| RE: Romeo 02 | amo | 11. 09. 2012 - 19:25 |