Invocare 026

Harryho tělo opustila veškerá ztuhlost, jakmile kouzlo zaznělo.

Severus se položil těsně vedle něj a hrudí se k němu s boku přitiskl . Naklonil se nad něj, dotkl se rty koutku mladíkových úst a dráždivě po nich přejel jazykem. Stačil jen náznak, jen malá ochutnávka polibku ale Harry už pootevřel své rty a vydal dlouhé nízké "mmmmm", které málem přimělo Severuse poslat všechna svá rozhodnutí a plány k čertu. S dlaní položenou na Harryho hrudi mu začal hlazením a poštipováním dráždit bradavky zatímco druhou volnou rukou si přidržel mladíkovu bradu, aby mohl prohloubit polibek.

Delikátní aroma vyzrálé skotské whisky zaplavilo jeho smysly, když mu Harry vstřícně ještě víc otevřel ústa a jazykem se dotkl Severusových zubů.Ozval se další zvuk, tentokrát snad vycházející z hloubi mladíkovy duše - zasténání plně rozkoše, kterou Harry cítil, když nechal Severuse plenit svá ústa.

Severus lapající po dechu objal partnera rukama, sevřel ho v náručí a pokračoval v líbání.

Najednou Harry ztuhnul, odvrátil se a začal lektvaristu odstrkovat rukama.

"Požádej o Sensatus předtím, než ucítíš, že se blíží tento okamžik," přikázal Snape. Násilím si chlapce přitáhl zpět k sobě a zašeptal zaklínadlo.

"To bude stejné jako žádat tě o poli... "Věta se přetrhla v půli slova, když zaklínadlo začalo působit. Harry, který se znovu stal podajný a poslušný, vystrčil jazyk a olízl si trochu napuchnutý dolní ret. Severus ho ještě větší silou přitiskl k posteli, napůl mladíka zakryl vlastním tělem a když si znovu vzal si jeho ústa, začal ten ret lehce okusovat a sát. Harry se skoro neovládl a tentokrát zasténal hlasitěji. Celým tělem se přitiskl k tělu muže, který ho líbal. Severus opakoval Sensatus třikrát. Přitom dával pozor, aby zaklínadlo nepřestalo působit, a Harry se nevynořil ze slastných hlubin rozkoše. Chtěl naopak, aby se do nich ponořil ještě víc a víc, dokud se mladík v jeho rukách nezačal svíjet a nakonec prohnutý jako luk, nezaťal ruce do sametové pokrývky. Vydával nesrozumitelné, trhané výkřiky a lapal po dechu, kdykoliv Severus zvedl svá ústa z jeho rtů.

Severus se odtáhl zpět, aby mohl zhodnotit situaci. Několik vteřin se díval do Harryho tváře hořící vášní, do zelených očí, nyní zamlžených, ve kterých se odrážela síla pocitů, které zaplavily chlapcovo tělo. Viděl, jak se kůže na mladíkových lícních kostech lehce napjala, když kouzlo začalo ustupovat, ale zatím byl Harry ještě tak daleko, že si stále nevzpomínal, proč se vlastně na začátku vzpíral.

"Sensatus," vydechl, - "Severusi... "

Severus pronesl zaklínadlo a znovu ho začal líbat aniž by ztrácel čas o jehož ubíhání svědčila jediná pomalu dohořívající svíce a Harryho ochraptělý hlas, který žádal o opakování kouzla.

"Sens... "prosil, ale lektvarista nečekal, až slovo dokončí a už sám zaklínadlo pronesl.

Severusovi se zdálo, že by mohl mladíka líbat snad celou noc, ale naprosto si neuvědomil, jak... dráždivá tato mezihra byla. Čím déle pokračovala , tím těžší se pro něj stávalo ovládat se a nepřekročit hranice toho, co si stanovil pro dnešní večer.

"Příliš brzy... " pomyslel si s lítostí lektvarista. Příliš brzy na to, aby mu svlékl zbývající oblečení a svlékl se sám...

Kdyby si včas uvědomil, že by mohl nastat tento docela velký problém -- ušklíbl se v duchu Severus -- určitě by se o něj postaral předem. Ale, protože se rozhodně nechystal v Harryho přítomnosti použít na sebe zaklínadlo tlumící sexuální touhu, jediné co mohl dělat bylo, sednout si na konec postele a pozorovat mladíka, jak z něho vyprchává omámení a on přichází k sobě... Neschopný ovládnout se, Severus lehce přejel rukou po Harryho hrudi a čekal, až zaklínadlo ztratí sílu.

To, co se najednou stalo, bylo daleko víc, než si byl schopný představit. V jednu chvíli Harry lapající po dechu prosil - když už ne slovy, tak řečí těla - o další, dlouhý divoký polibek, a v druhé se prudce narovnal, zrudnul a vyskočil z postele jako opařený. Napůl klopýtal a napůl běžel až ke dveřím dřív než ho Severus chytil za ruku. Do náručí?

Harry sebou mlátil a skutečně kopal, když se pokoušel uvolnit, ale v ponožkách a bez bot mu nemohl moc ublížit. Severus mladíka přitiskl zády na dveře a přitlačil ho k nim celým svým tělem. Sklonil hlavu, dotkl se rty chlapcova ucha a chraplavým šeptem mu přikázal uklidnit se. Ale ten nereagoval do té doby, než si Severus nevynutil poslušnost tím, že použil další ze svých malých kousanců. Ukázalo se, že i milostné kousnutí může přinést užitek.

S jejich pomocí mohl získt Harryho pozornost. Mladík zlehka tiše zakňučel a škubnutím odtáhl hlavu pryč, ačkoliv Severus si byl jist, že tuto reakci skutečná bolest nevyvolala.

Trochu povolil a nechal Harryho volně stát, i když ještě pořád držel jeho ruce ve svých a po stranách je tisknul k tmavému dřevu dveří.

"Mluv!" přikázal.

Harry umíněně stiskl rty a zavrtěl hlavou. Severus byl v pokušení s ním pořádně zatřást. Místo toho vytrvale pokračoval.

"Odpovídal jsi na můj polibek. A odvažuji se tvrdit, že docela... Nadšeně. To je to, co tě znepokojuje? To byl dobrý začátek, a jsem přesvědčený, že si toho musíš být sám dobře vědom."

Harry se na něho jen mlčky, vztekle díval.

"Nebo jsi vyvedený z míry, protože jsi zjevně vzrušený? Přivádí tě do rozpaků tvá vlastní reakce?" naléhal Severus a letmo pohlédl dolů. Lehké kalhoty pod kterými už nic nebylo, konec konců nemohly skrýt mladíkův stav. Pro Severuse to byl velmi svůdný pohled a dobré znamení, i když Harry sám by sotva s podobným tvrzením souhlasil.

"Zmlkni," zasyčel nebelvír a zkřivil tvář do hrozné grimasy, což si lektvarista mohl vysvětlit, jako pokus získat znovu kontrolu nad svým neposlušným tělem. Samozřejmě to nepomohlo a Severus se ani nepotřeboval podívat dolů, aby to věděl. Mladík nakonec vydal přiškrcený, temný výkřik plný zklamání a bezmoci.

Severus potlačil nutkání k smíchu. Místo toho, aby chlapce dráždil, řekl tím nejměkčím a nejlaskavějším tónem, kterého byl schopný.

"To je absolutně přirozená reakce a dala se čekat. Celé tři týdny jsi byl zdrženlivý, že? V tom případě stačí jen samotný Sensatus, aby ses vzrušil i bez ohledu na podmínky, při kterých k tomu došlo."

Když Harry místo odpovědi pouze zaskřípěl zubama a stále se pokoušel osvobodit, Mistru lektvarů došla trpělivost. Zatraceně, jak má přimět Harryho,

aby se s ním dobrovolně věnoval milostným hrám, jestliže mladík tak neadekvátně reaguje na přirozené chování svého organismu?

"Vysvětli mi, co tě tak naštvalo." přikázal rovnou.

"Odprejskni," zněla Harryho odpověď a pak začal divoce bojovat, aby se vyrthl z jeho rukou viditelně naprosto bez sebe, jakoby vzteky ztratil rozum.

Severus nepochyboval o tom, že pokud ho teď pustí mladík, se okamžitě vrhne ke krbu, aby se dostal pryč, bez ohledu na to, že z něj vyletí udýchaný a napůl svlečený v ředitelově pracovně.

Kromě toho, že spojení sil bylo potřeba dosáhnout za každou cenu, si Severus byl jistý jedním: Určitě neměl v plánu stát tu celou noc až do rána a snažit se přivést k rozumu téměř šíleného Harryho. Ale pustit ho v takovém stavu také nehodlal. Jelikož chlapec nebyl schopný si promluvit, viděl Severus z celé situace pouze jediné východisko. Pustil jednu chlapcovu ruku a bez toho, že by věnoval pozornost okamžitě podniknutému pokusu odstrčit ho, přivolal hůlku. Rázně přitiskl Harryho na dveře a počkal, dokud se nestřetl s jeho pohledem.

Zelené oči se býskaly zlostí. Severus zvedl hůlku a syknul:

"Legilimens!"

Používal to kouzlo už dřív, v rámci tréningu. Probíral se pocity a obrazy vzpomínek náhodně uloženými v mysli, když učil Harryho nitroobranu. Tentokrát bylo jeho cílem, vypátrat konkrétní, nedávnou vzpomínku. Vzpomínku na chvíli, kdy leželi v posteli a Harry pomalu vystupoval z omamující mlhy vášně vyvolané zaklínadlem. Severus cítil, jak se ho mladík pokouší vytlačit ho ze svého vědomí, jenže Harry byl příliš rozčilený a také nečekal napadení. Měl zmatené myšlenky a v duši mu kypěla spousta emocí - hněv, touha a nenávist.

Pro mága, který ovládal nitrozpyt, znamenaly emoce slabinu.

Severus zesílil nátlak a prorazil Harryho obranu. Viděl k čemu ve skutečnosti mezi nimi před několika okamžiky došlo.

Rychle mladíka pustil a ustoupil, aby ho ponechal v klidu. I když pro jistotu namířil hůlkou na krb a neprodyšně ho uzavřel, a také uzamkl dveře vedoucí do chodby nezlomitelným kouzlem. Harry sice nebyl ve stavu, aby dokázal utéct, rozhodně ne potom, co byla jeho mysl roztrhána na kusy a většina jeho soukromých myšlenek násilím odhalena. Zatím jen sklouzl na zem, sténal a držel si hlavu v dlaních. Vypadalo to jakoby chtěl splynout se zemí a přestat existovat.

Severus přivolal potřebný flakonek a klekl si vedle Harryho. Zvedl mu hlavu.

"Vypij to." Rozkázal a přidržel lahvičku zpěněného světle fialového lektvaru před ním.

"To určitě, nevěřím ti, potom cos mi právě provedl." Odsekl Harry.

"Pomůže to tvé mysli, aby si poradila s následky Legilimens. A co se týká toho ,co jsem právě udělal , kdybys byl ochotný se mnou tu záležitost probrat, nemusel jsem zajít do takového exrému." Vysvětloval klidně Severus.

"Nebyl jsem připravený na to, abych o té věci diskutoval!" vykřikl mladík, pak sebou trhnul a stiskl si spánky.

"Vypij to. Pomůže ti to." Jemně opakoval Severus a přistrčil lahvičku bllíž.

Harry na něj vrhnul pohled plný znechucení, ale lektvar si od něho vzal a přilozil si ho k ústům. Pak s otřel pusu hřbetem ruky. Severus mohl vidět, že štiplavá chuťjeho lektvaru zjevně nebyla příjemná.

"Hořká kořenová chuť je nezbytná -"

"Jo, jo tlumí toxiny," zavrčel Harry a postavil se. "Nejsem idiot víš! Jen jedy mají příjemnou chuť. Přece jen jsem se na tvých hodinách něco naučil!"

Teď už nebylo zapotřebí dalších otázek, tenhle Harry se choval opět jako jeho obvyklé já. Pro Severuse to byla úleva, bez ohledu na to, že se mu takové jenání příliš nelíbilo.

"Navrhuji promluvit si v méně ... napjatém ovzduší." pronesl, mávnutím hůlky zhasil poslední svíci a oheň. Sebral ze země košili, oblékl si jí a zamířil k pohovce v obývacím pokoji.

Harrymu to trvalo několik minut než ho následoval. Severus předpokládal, že se chlapec snaží uklidnit. Ten dojem se potvrdil, když se Harry objevil umytý a vlhkými vlasy.

"Můžu se taky obléknout?" zeptal se, a posupně se díval na Severuse, který seděl na pohovce, celý v černém.

"Oblékni si jedno z těch nových triček co jsem ti koupil." roztržitě zamumlal Mistr lektvarů.

"Ale nezapomeň se převléknout, až odtud budeš odcházet." Odmlčel se a po chvíli zamyšlení se zeptal.

"Všimnou si tvoji přátelé, když se vrátíš v jiném oblečení?"

"Jo všimnou." Přiznal Harry, když se prohrabával papírovou nákupní taškou dokud nenašel jednoduché modré tričko.

"Dole u jezera je teď velká párty na oslavu konce zkoušek. Musel jsem si vymyslet, že mi ministerský úředník uložil trest za to, že jsem vyhodil do vzduchu tvoji učebnu. Pokud se vrátím a na první pohled bude vidět, že jsem byl nakupovat nebelvírští mi utrhnou hlavu."

Severusovi neuniklo, že se Harry snaží zavést hovor na téma, které nebylo příliš osobní. Pro tuto chvíli to je v pořádku, myslel si Severus.

"Ne po OVCích." Zamumlal Harry, rychle si zastrčil tričko do kalhot. Posadil se tak daleko od Severuse, jak jen to bylo možné.

"Máš ještě jiný problém?

"Jen ten s tím tvým rozvrhem, který jsi mi předepsal. Vidím své přátele jen během jídla a při vyučování. Začínají být znechucení mými výmluvami.

Takže Ron si samozřejmě myslí,..." Harry se náhle odmlčel.

"Ano?" Pobídl ho jemně Severus.

"Zkusíš znovu Legilimens, když ti to neřeknu?" neubránil se jedovatému popíchnutí Harry.

"Pokud si budu myslet, že přede mnou chceš zatajit něco, co potřebuji vědět tak samozřejmě." Když se na něj Harry zlostně podíval, Severus pozvedl obočí, jako by tím chtěl říct. "A co čekáš?"

"No dobře, vždyť je to jedno." Harry zvrátil hlavu dozadu a položil jí na opěradlo.

"Ron si jenom vydedukoval, že musím mít přítelkyni, za kterou celý ten čas běhám. Jen se nemůže rozhodnout jestli je z Havraspáru nebo Mrzimoru." napůl hysterický, přiškrcený smích mu uklouzl ze rtů. "Myslím si, že dokonce uvažuje i o Zmijozelu, ale neodváží se zeptat přímo."

"Aha." Severus malou chvíli přemýšlel, jaká slova zvolit, když pokračoval. "Ale ty jsi přítelkyni vůbec neměl. Nikdy."

Harry zavrtěl hlavou.

"Proč ses o tom nezmínil?"

Harry zvedl hlavu a chvíli ho pozoroval.

"Proč bych měl? Sotva to teď má nějaký význam, tak proč bych to dělal. Pokud bych nějakou měl, tak možná... ale ne, nemyslím si, že by se tě to týkalo. Stejně bych se s ní musel rozejít, když se chystáme projít Podentes. Ale to by byl můj problém a ne tvůj."

Severus zakroutil hlavou.

"Nepochopil jsi otázku. Proč jsi mi neřekl, že jsi nikdy neměl děvče?"

Harry ztuhnul a odpověděl.

"Protože jsem měl.

"Ne v tom smyslu, jaký jsem měl na mysli." Severus zadržel povzdech a přemýšlel, jestli Harry ze sebe záměrně dělá hlupáka.

"Proč jsi mě nechal, abych si myslel, že jste ty a slečna Grangerová milenci?"

"To je pro mě novinka, že sis to myslel." Odpověděl s odfrknutím zamračeně Harry. "To myslíš vážně? Pokládal jsem tě za chytrého člověka."

"Přímo přede mnou jsi jí vyznal nehynoucí lásku." připomněl mu Severus.

"No, musel jsem něco udělat. Když jsi před celou třídou řekl, že spolu spíme!" Odsekl mladík.

"Nevěděl jsem, že tomu skutečně věříš, Severusi. Myslel jsem, že jsi jí chtěl jen ponížit. Proto jsem jednoduše prohlásil, že jí miluju pouze zpovzdálí, aby bylo jasné, že o nic nejde. Bylo to lepší, než kdybych všechno popíral, protože by tomu stejně nikdo nevěřil."

Ten povzdech, který Severus doposud zadržoval si našel cestu ven.

"V krátké době mezi námi bude ten neintimnější vztah jakého mezi sebou dva muži můžou dosáhnout, Harry. Nemyslíš, že by pro mě mohlo být důležité vědět, že jsi absolutně nezkušený?"

"Já ti to řekl." bránil se mladík. "Řekl jsem ti, že jsem nikdy s žádným mužem nebyl."

Ano potom, co jsem se zeptal. Pomyslel si Severus, i když v duchu musel připustit, že není tak docela spravedlivý. Harry od začátku tvrdil, že ho muži nepřitahují což bylo v podstatě stejné jako přiznání. Ale na druhou stranu mladík nikdy nepokládal za důležité, aby se o této pravdě zmínil.

"Myslím tím," - procedil Severus, jehož trpělivost slábla každým okamžikem. - "že tvá nesmyslně přehnaná reakce v ložnici byla naprosto omluvitelná, protože to bylo poprvé, co jsi pocítil vzrušení, díky záměrnému počínání druhého člověka! Když jsem souhlasil s tou málo přijatelnou vyhlídkou, vzít si Harryho Pottera jako svého otroka, nevěděl jsem, že se zvazuji k defloraci zatraceného panice! Proč jsi mi neřekl, že jsi neměl nikdy nic ani s dívkou?"

"Velice se omlouvám, že tě moje panictví tak obtěžuje, Severusi." řekl ironicky Harry a potřásl hlavou. "neřekl jsem ti to, protože otevřeně řečeno mě ve skutečnosti nikdy ani nenapadlo, že by jsi mi vůbec věřil! S nikým jse nechodil ani na rande od pátého ročníku a i kdybych chodil, ve studentských ložnicích není zrovna příliš mnoho soukromí!"

Severus chvíli přemýšlel.

"Když jsem ti přikázal zdrženlivost, požádal jsi o odklad na jednu noc."

"Ano a ty jsi mi to stejně odmítl, takže fakt, že jsem stále panic je jen tvoje zatracená vina." obvinil ho Harry s koutky úst staženými dolů.

"Chystal jsem se s tím něco provést. Nijak se mi nelíbila představa, že se zrovna ty máš stát mým prvním. Ale právě ty jsi na tom trval."

"A co jsi měl tu noc v plánu? Slečnu Grangerovou?" tlačil Severus.

"Můžeš už nechat konečně Hermionu na pokoji?" zeptal se ledově Harry. "Schází se s Ronem už celé dva roky. Je pro mě záhadou jak ti mohlo ujít, že se každou chvíli líbají. Zatím co si okamžitě všimneš jednoho přátelského objetí, které mi dala a zveličíš to do milostné aféry století! V každém případě - ne, nechystal jsem se požádat mojí nejlepší kamarádku, aby se mnou spala. Věděl jsem, že se opatruje pro mého nejlepšího přítele. Musel bych být blázen, kdyby mě něco takového napadlo."

"Slečna Grangerová doposud nespala s panem Weaslym?" zeptal se překvapeně Severus.

"Ty jsi neposlouchal, když jsem říkal, že tu na něco takového není dost soukromí?" odpověděl otázkou na otázku Harry.

"Podle mých zkušeností, znají studenti spoustu způsobů a míst kde mohou mít... poměr v hradních zdech."

"Jistě, možná zmijizelové, ti šoustají , kde se dá." hrubě poznamenal mladík.

"Zato nebelvíři čekají na životní lásku." poznamenal jedovatě Severus. Z výrazu Harryho tváře jasně pochopil, že pro něho ta slova postrádají jakýkoliv humor.

"Harry... "

Nebelvír slyšitelně zaskřípal zubama.

"Pokud jde o tu představu, díky, žes mi jí připomněl."

"Tak s kým ses chystal strávit tu noc?"

Haryho oči se vztekle zablýskly a zabodly se do něho, jako dýky.

To není tvoje věc, a neodvažuj se vytáhnout hůlku, abys to zjistil. A vůbec... " zdálo se, že mladík svádí v duchu bitvu. Nakonec po chvíli pokračoval.

"Myslel jsem na Jenny. Ale nemohl bych to udělat i kdybych k tomu měl tvůj souhlas. Byla do mě tolik let zamilovaná, a tohle by ji jen dalo falešnou naději... Nebylo by to vůči ní spravedlivé."

"Jak nebelvírsky sentimentální." obvinil ho Severus. "Raději přineseš svou nevinnost jako oběť mě, nežli bys zranil city mladé dámy?"

"Vzhledem k tomu, že s tebou budu muset spát v každém případě, bylo by trochu zbabělé, zranit navíc ještě jí." zamumlal Harry.

"A co se týká mojí nezkušenosti... Myslel jsem, že jsi o ní celou dobu dobře věděl. Že jsi právě kvůli tomu... No, všimnul jsem si... Že jsi byl dost opatrný, když jsi přistoupil k plánování těch osobních intimních vztahů. Teď, když o ní víš... Myslíš, že bys mohl trochu přibrzdit?"

"Rituál je naplánovaný na sedmnáctého." prohlásil nesmlouvavě Severus, a ignoroval jiskřičku naděje v Harryho hlase.

"Teď musíme probrat to, k čemu došlo v ložnici."

Harry jen překvapeně zamrkal.

"Ehm... Myslel jsem, že to jsme už udělali."

"Ne, jen jsme si vyjasnili pár maličkostí. Řekni mi, Harry, jak chápeš požadavek, že musíš být schopný cítit a přijmout potěšení z mých rukou, během rituálu Podentes?"

Mladík zbledl a zajíkavě vykoktal:

"Eh... No , myslel jsem... Už jsem si zvykl na masáže a normálně je snáším. Ve skutečnosti jsou příjemné... " Severus viděl jak Harry polkl.

"Oh, Merline, to není ani zdaleka to, cos myslel, že?"

Cambiare Podentes, je tvořený Magii sexu," vysvětloval Severus. "Ceremoniál od tebe vyžaduje, abys zažil sexuální potěšení."

"V přítomnosti svědků?"

"Ano, té části obřadu budou přítomní."

Mladík zbledl ještě víc. Vypadal, jakoby měl každou chvíli ztratit vědomí.

"E... Já... Ó Merline, vždyť ani nevím, jak se na to zeptat."

"Vždycky mohu použít Legilimens." lhostejným tónem navrhnul Severus, což, jak věděl zaručeně Harryho donutí mluvit.

A opravdu - mladík bez dalšího váhání vyhrknul:

"Musím zažít orgasmus v přítomnosti svědků?"

Severus se k němu naklonil a potřásl hlavou.

"Ne, svědkové musí vidět požadovanou rozkoš, ne její vyvrcholení. Tedy něco takového, jako jsme dosáhli dnes večer, by mělo být dostatečné."

"Takže mě čeká jen částečné ponížení. Výborně." poznamenal stísněněně Harry a odvrátil tvář.

Severus položil prsty pod mladíkovu bradu, otočil mu obličej zpět a počkal dokud se nezachytil jeho pohled.

"Harry, svědkové ani nepotřebují znát skutečnou příčinu tvého potěšení. Můžeme se domluvit na znamení, které mi dáš, jakmile dosáhneš plného vzrušení. Jediný problém vidím v tom, že nebudeme smět použít Sensatus."

Harry se nemohl ani nadechnout.

"Co, když to nedokážu?"

"Dokážeš." tvrdil Severus a pustil chlapcovu bradu.

"O to se postarám. Nicméně teď už chápeš, proč jsem před několika týdny napsal, že se musíme připravovat a cvičit?"

"Ahm." odpověděl hluše Harry.

"Ehm... Znamená to, že jsi už vybral svědky? Předpokládám, že ředitele? A kdo bude druhý?"

Lektvarista udiveně pozvedl obočí.

"Myslel jsem, že sis to uvědomil. Každý si musíme vybrat svého svědka. Mým bude Albus, to je samozřejmé. Tvým - ten, kterého si vybereš.

Rituál pouze vyžaduje přítomnost osoby, které důvěřuješ. Přesto naléhavě doporučuji, zvolit si svědka, který je schopný držet jazyk za zuby. To, že jsi prošel Podentes vstoupil do otroctví, se moc dlouho neutají, ale doufám, že se Temný pán hned nedozví, čí jsi otrok a kdo je tvůj majitel."

Harry ztuhnul s rukama na kolenou.

"Chceš dál pokračovat se špionáží, že?"

"Dokud to bude zapotřebí."

"Ale já jsem proti tomu:"

"Potom je možná lépe, že rozhodnutí nezáleží na tobě:"

"Sotva sjednotíme síly, jestli zemřeš, Severusi:"

"Zřejmě jsi neslyšel mojí předchozí poznámku," klidně odpověděl lektvarista. "Tohle nebudeme probírat. Přejdeme k jiné věci. Chci, abys na několik nocí přestal užívat Sen beze snů."

"Dobře," souhlasil s povzdechem Harry.

Po chvíli mlčení se Severus dodatečně zeptal:

"Splnil jsi mojí žádost ohledně slečny Grangerové?"

"Nemluvím s ní."

"To je tvá představa podrobení, plnit poslušně doslovný význam mých slov?"

A když mladík zvedl hlavu a podíval se na něj, Severus dodal:

"Ano, vím, že si dopisujete. Neustále."

"Ale ty jsi neřekl... "

"Jenže já jsem to nepotřeboval říkat," najednou zavrčel lektvarista. "Máš takovou starost, že bych mohl zemřít díky zradě Temmného pána, dřív než zkřížíme síly. Proč se v tom případě nestaráš o správné plnění vlastní role? Podrobení,Harry. To nepředstavuje to, že je nutné upadnout do transu při každém mém doteku, nebo předstírat, že jsi hlupák a nevíš co mám na mysli, když ti něco rozkážu! Chceš, aby ceremoniál selhal?"

Dobře, přinejmenším se mu povedlo, získat Harryho plnou pozornost. Mladík se zamračil a potřásl záporně hlavou a Severus pokračoval:

"Je tvojí povinností, aby ses snažil se mi působit potěšení. Je ti to jasné? To vyžaduje od tebe trochu víc úsilí, než se změnit na pasivní náměsíčnou bytost, nebo předstírat pokoru s pouhým minimem toho, co by se dalo pokládat za poslušnost. Když mě poznáš trochu lépe, nebudu ti muset dokonce ani dávat příkazy. Ty sám , ze své vlastní vůle budeš muset předvídat a plnit má přání naprosto samostatně."

Harry vyskočil z pohovky.

"Možná bych ti měl také říkat "pane"?" odsekl mladík.

"Vzhledem k tomu, že si nijak nepřeji stát se pro tebe něčím , jako Temným pánem, to kategoricky odmítám." odpověděl Severus. "Přesto musím uznat, že je mi přijemnější vidět tě v méně ustrašeného. Neboj se říci mi své stížnosti a myšlenky."

"Dobře, nemohu mluvit s Hermionou."

"Už smíš." opravil ho Severus. "To, co jsem říkal předtím, neplatí."

Harry se na něj vyčítavě podíval.

"Takže to byla prostě jen zkouška, jestli budu podvádět?"

"Naopak. Doufal jsem, že ten požadavek tě donutí skončit s předstíráním podajnosti a konečně postoupit ke skutečné pokoře."

"Takže jsi ode mne čekal neposlušnost?"

"Čekal jsem, že se přestaneš chovat jako náměsíčník."

"V tom případě, musíš být rád, že jsem si s ní potají dopisoval."

"Ne, protože ta strategie ti dovolila dále si hrát na mrtvého, když jsi byl se mnou! Co by mě potěšilo by bylo tvoje opravdové a dobrovolné podřízení, nic jiného."

Harry se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. "Já ..já pak tedy opravdu nevím co to je! To není tím, že bych se nesnažil. Snažil jsem se jak nejlépe jsem uměl!"

"No co to je zjistíme spolu." Namítl Severus. "Pamatuj Harry, kouzlo bylo míněno pro zamilované kouzelníky. Předpokládá se, že mě budeš chtít potěšit a poslouchat. Zkus mít tohle na paměti a budeme mít o jeden problém méně."

"To se lehce řekne než udělá."

"Ale přesto to tak musí být." Severus se postavil. "Od pondělí se začneme připravovat na vyvolání kouzla. Potřebuješ akceptovat ten fakt, že tě dokáži vzrušit. Také si musíš zapamatovat kouzlo. Ale to nejdůležitější, musíš si začít zvykat na ten druh poslušnosti o kterém jsme tu dnes diskutovali.. Když tu jsi, nečekej na to až ti dám příkaz. Pokus se tomu oddat a zkus mě potěšit."

"Nevím co by tě potěšilo." Bránil se Harry.

"Ale no tak myslím, že teď už o tom nějakou představu mít musíš." Řekl jemně Severus a přitáhl si mladíka k sobě. Mluvil jemně blízko jeho rtů."Právě teď. Co si myslíš, že by mě potěšilo?"

Harry zavřel oči a povzdechl si. Pak ho, ale mladý muž políbil. Letmý polibek, opravdu, bez špetky vášně. Ale potom co se tu noc Severus dozvěděl tomu rozuměl. V každém případě tohle byl začátek.

"Měl by jsi se převléknout a vrátit se do věže." Pověděl Harrymu, když ustoupil. Jeho oči byly tak tmavé, že vypadaly spíše černé než zelené.

"Moji přátelé budou stále u jezera." Zamumlal.

"Tak bež tam jestli chceš." Severus si uvědomil, že Harry vzal jeho slova jako další příkaz. Beze slova odešel Harry z haly. Po chvilce se opět objevil a měl na sobě šaty, které měl v Norsku. Postavil se před Severuse a podíval se na něj, oči měl stále tmavé. Konečně mu tiché, zašeptané ´dobrou noc´ uklouzlo ze rtů, než zmizel v krbu.