V nesprávném čase - 15
24. leden 2011 | 22.48 |
Time out of place
Autor: Cosmic
Překlad: Hajmi 2003
Kapitola 13
Kapitola 13
-
Jed
-
Když Harry vyšel z krbu, ztuhnul. Obývací pokoj byl plný lidí. Ginny uprostřed se ten chaos pokoušela uspořádat, ale příliš se jí to nedařilo.
Na jedné straně pohovky seděl Draco. Jejich pohledy se setkaly a Harry sebou až škubl, když viděl, jak blondýn vypadá. Nezdálo se, že je mu teď lépe, než mu bylo ráno. Náhle se Harry cítil vinný, že odešel bez toho, aby mladíkovi řekl, kam jde.
Prošel pokojem do ložnice a odložil nakoupené věci do šatny. Později je zabalí. Vrátil se pak do obývacího pokoje a letmo se po něm rozhlédl.
-
Všichni lidé které viděl, byli také na zámku Weasley. Viděl pár Weasleyů, Fred stál poblíž balkonu a bavil se s Angelinou. Pro jednou jeho dvojče nebylo vedle něj, i když mohl být někde poblíž. Ron s Hermionou tu byli také, Harry na ně s úsměvem kývl. Seděli vedle Draca a Hermiona kontrolovala Draca, jestli nemá teplotu – ruku měla položenou na jeho čele. Harry se usmál při pohledu na Hermionino velké břicho. Její čas nebyl daleko.
Sirius a Remus hovořili se Severusem jak si překvapeně všiml Harry. Severus a Remus vypadali v úplné pohodě, ale zdálo se, že to Siriovi není příliš pochuti.
Bylo tu také pár dalších lidí – Harry měl dojem, že někoho slyší v kuchyni a také někdo byl v ložnici pro hosty vedle obýváku.
-
Harry zamířil k pohovce.
"Harry! Tady jsi!" prohlásila Hermiona. Pokusila se vstát, ale Harry jí zastavil.
"Klidně zůstaň sedět, mě to nevadí." Zašklebil se na ní.
Našpulila pusu a řekla. "Vypadám jak velryba. Vůbec nic nemůžu dělat."
Objal jí a dal pusu na tvář. "Vypadáš nádherně!"
"To říká i Ron. Měl by sis někdy vyzkoušet být na mém místě." Řekla.
"Myslím, že si to klidně nechám ujít." Zakřenil se na ní.
"Oh, to já vím. Stejně by sis to mohl na jeden den zkusit." Pokračovala Hermiona trucovitě.
"Pak bys mně určitě víc rozuměl a podporoval."
"Chceš říct, že tě nepodporujeme?" zeptal se.
Tvrdě se na něj dívala. "Děláš si ze mě legraci?!"
"Právě jsem ti řekl, že vypadáš nádherně." Zlobil se trochu Harry.
Věnovala mu další pohled a Ron, který sledoval se zájmem rozhovor, se zasmál.
-
Draco se opřel o opěradlo pohovky a zavřel oči. Vypadal drobně a křehce.
Zdálo se, že Harryho rozhovor s Hermionou vůbec nesleduje, určitě ne jako Ron.
Harryho srdce se sevřelo při pohledu na něj, vypadal opravdu špatně.
"Jak ti je," zeptal se tiše.
Draco otevřel oči a podíval se na něj.
"Je mi fajn, nemusíš si dělat starosti."
Hermiona se posunula k okraji pohovky. Harry si tak mohl sednout doprostřed mezi ní a Draca. Posadil se – chtěl vědět, co se stane a zároveň se toho bál.
Pokoj byl plný a tak ani jeden z nich nemohli ztropit scénu, zvlášť když bylo tolik lidí kolem a nikdo od nich nepožadoval, aby se líbali.
-
Možná tohle byl ten nejlepší čas pro útěchu.
Položil ruku kolem Dracových ramen – jen na ukázku pro Hermionu a Rona, přesvědčoval sám sebe. Nic víc... Vůbec to nemá nic společného s jeho potřebou utěšit blondýna.
Draco na okamžik seděl úplně ztuhle, než se uvolnil. Bylo to zvláštní. Harry cítil jak ze zmijozela vyzařuje obezřetnost. Na malý okamžik věnoval Dracovi *Léčivý dotek*, než ho přerušil. Draco se na něj podíval a malinko kývl.
Jakmile se opět položil do Harryho náručí, černovlasý chlapec mu znovu začal dodávat energii. Hermiona s Ronem se bavili a Harry jim vrátil svou pozornost.
Zdálo se, že Draco usnul.
-
"Ginny to opravdu bere vážně." Řekl Ron a zakřenil se na svou malou sestru, která pobíhala kolem a s každým v pokoji si krátce promluvila.
"Je ta nejlepší věc, která se kdy Řádu stala." Řekla Hermiona.
"Brumbál se nemůže o všechno starat sám a Ginny je v organizování opravdu dobrá.
Dokáže všechno zařídit tak, aby to fungovalo."
"Mluvila jsi s ní dneska? Víš, co se děje?" zeptal se Harry.
Hermiona zakroutila hlavou.
-
"Ne. Vím, že měla schůzku s Brumbálem po tom, co odtud odešla, a domluvili se na nějakém plánu. Zřejmě se nějaké věci musí udělat už teď, protože jinak by tohle setkání bylo až zítra."
"No vize byla fakt hrozná." Tiše řekl Harry.
"Já vím. Vždycky jsou. Draco nám, ale moc neřekl." Řekla Hermiona s pohledem na blondýnovi.
Její pohled se zjemnil, když viděla Draca napůl spát.
"Jsem si jistý, že nám Ginny všechno řekne. Podívejte, vypadá to, že už setkání zahájí." Poznamenal Ron.
-
Harry se podíval po Ginny, ta se vznášela stopu nad zemí a to jí dělalo vyšší, než byli všichni v místnosti. Vynutila si tím jejich pozornost.
Zůstala ticho, dokud všichni nezmlkli.
"Děkuju, že jste všichni přišli v tak krátké době. Také díky Dracovi a Harrymu, že můžeme mít schůzi tady u nich."
"Minulou noc měl pan Malfoy vizi. Neřeknu vám přesný obsah, protože by to zabralo příliš času – a čas je to co nemáme. Proto bych všechny chtěla poprosit, aby ti, které zavolám, vystoupili."
-
"Dean Thomas."
Mladý černý muž, kterého si do této chvíle Harry nevšiml, zvedl hlavu v rohu, kde stál vedle Seamuse Finnigena. Pak přešel k Ginny.
"Angelina Johnsonová."
Angelina opustila svého snoubence poté, co mu stiskla ruku. Obě dvojčata byla nezvykle tichá a Katie nevypadala o nic lépe.
"Neville Longbottom."
Harry se rozhlédl. Neville tu někde byl?
-
Lapl po dechu, jakmile uviděl mladého muže vystoupit dopředu. Byl jen vzdáleně podobný tomu baculatému chlapci, kterého Harry znal. Tenhle mladý muž byl asi stejně vysoký, jako Harry, dobře stavěný s krátkými černými vlasy. Jediná věc, která dokazovala, že je stále ta samá osoba, kterou Harry znal, byla jeho lehká ostýchavost v pohybech, když se postavil vedle Ginny.
Když byl na místě podíval se Neville letmo na Ginny. Harry přemýšlel, jak byl Draco vůbec schopný poznat Nevilla ve vizi.
-
"Severus Snape."
Profesor lektvarů k ní šel dlouhými, rozhodnými kroky.
"Nedokážu teď ani vyjádřit, jak je důležité, aby se tato mise nepokazila jako ta poslední."Oznámila. "Nepřijmu žádné oběti, pokud se jim bude možné vyhnout. Jsou zde v sázce životy patnácti lidí plus všech zainteresovaných v záchranné misi a já nechci, aby byl nějaký život zmařený."
Obrátila se k těm čtyřem, které zavolala a podala každému náhrdelník.
"Tyto náhrdelníky jsou přímo spojeny s několika osobami.
V první řadě se mnou a Albusem, za druhé s osobou vám nejbližší a za třetí také s osobou, kterou jsem zvolila a která je o všem informovaná. Naposled také s Harrym a Dracem."
-
Harry cítil, jak sebou Draco škubnul, když slyšel své jméno.
Musel přiznat, že i on sám byl překvapen zvlášť, když s ním Ginny o ničem předtím nemluvila. Přesto to dávalo smysl, pokud by se něco stalo, on a Draco s jejich léčivou mocí budou potřeba. Doufal, že tentokrát to nebude jeden z nich, kdo bude tu moc potřebovat.
-
"Náhrdelníky obsahují také lokátor, abychom vás byli schopni najít," pokračovala Ginny.
" Pokud vás unesou, tímto způsobem vás okamžitě najdeme."
"Co když nebudeme chtít, abyste přišli, kdyby to bylo nebezpečné?" zeptala se tiše Angelina. "mohli byste se přenést přímo před kulku, nebo něco jiného."
"Řeknete Incapacitate , to nám bude vysílat červený signál, dokud ho neodstraníte. Ale tuto možnost příliš nedoporučuji. Tohle bude nebezpečné, ať uděláme cokoliv. Musíme rozhodně trochu riskovat, když chceme zachránit lidské životy."
Angelina kývla.
-
Dalších pár minut bylo stráveno procházením detailů plánu.
Dean a Seamus vypadali nejnervózněji, z toho co věděli, že by se mělo stát.
Snapeova tvář byla nečitelná. Harry věděl, že učitel lektvarů měl největší důvod, proč se obávat. Nakonec byl kdysi smrtijedem. Harry věděl, že už jím není. Vyslechl si Snapeův příběh od Lavender Brownové na vánoční párty, když se o tom bavila se svou přítelkyní. Zřejmě infarkt, který Severus měl, byl následek kletby Cruciatus, které byl vystaven celé hodiny, když ho odhalili.
Harry spolu s Ronem, Hermionou a pár dalšími členy řádu byli ti, kdo ho našli. Jakmile z něj byla kletba sejmuta, dostal záchvat. Harry byl nejblíž, zatímco ostatní bojovali se smrtijedy. To byl také důvod, proč měla Hermiona za velmi podivné, když byl Harry tak překvapen informací o infarktu.
Ginny končila.
"Omlouvám se, že vás nemůžeme schovat někam do bezpečí, ale několik mudlů už bylo uneseno a myslíme si, že je zatím Voldemort. Pokud je máme najít, potřebujeme, aby vás unesli také.
Teď můžete všichni kromě Rona, Hermiony, Harryho, Draca, Remuse a Siria odejít."
Dav se rozšel.
Angelina se vrátila k Fredovi, který jí objal.
Pevně jí držel u sebe. Hladil jí po zádech a utěšoval tak jí i sebe.
Dean a Seamus zmizeli v krbu během chvilky. Severus šel k Remusovi a Siriovi.
Harry si uvědomil, že Remus musí být pro Severuse ta nejbližší osoba. Pak by dávalo smysl, proč tím byl Sirius tak trochu rozrušený.
Harry sledoval, jak si Severus potřásl rukou s Remusem i Siriem, dřív než zmizel v krbu.
Také viděl, jak Neville vzal Ginny za ruku.
"Běž domů." Řekla jemně. "Budu tam za okamžik."
"Budu tam až přijdeš." Odhrnul pramen vlasů, který jí spadl do tváře a dal jí něžný polibek na rty.
Věnovala mu smutný úsměv a nechala ho, aby jí objal.
-
Nakonec se od sebe odtáhli. Neville jí ještě naposled políbil něžně na čelo, než odešel stejnou cestou jako ostatní. Harry viděl, jak Ron zírá na Ginny.
Zdálo se, že je pro něj Ginnin vztah k Nevillovi také novinkou.
"Ginny! Neřekla jsi nám, že ses konečně dala dohromady s Nevem," šťastně řekla Hermiona a ignorovala překvapené klapání pusou svého manžela.
Ginny se začervenala.
"Prostě se to... tak nějak stalo." Řekla a usmívala se.
"Ale – Neville?" koktal Ron.
"Ano, Neville." Důrazně prohlásila Ginny. "Musím říct, že je to celou dobu dokonalý gentleman."
"A jak dlouho je ta celá doba?" vyptával se Ron, zatím co Remus a Sirius se přišli posadit blíž. Vyčarovali si druhou pohovku pro sebe a Ginny.
"Měsíc a půl." Řekla a podívala se svému bratru zpříma do očí.
-
Ron věděl, že by nebylo moudré jít proti tomuhle pohledu – pohledu, který Ginny zdědila po své matce. Ten říkal každému – zvláště Weasleyovým mužům – že se nebezpečně blíží k něčemu velmi nepříjemnému. Ron ten pohled znal i od Hermiony, možná to byla nějaká ženská věc, nebo ještě přesněji věc Weasleových žen.
"V každém případě." Řekla Ginny, důrazně změnila téma a přešla k významnějším věcem. "Potřebuju s vámi mluvit."
Harry sledoval, jak se uvolněná nálada skupiny změnila v pozornou.
-
Pouze Draco stále seděl se zavřenýma očima vedle něj beze změny.
Harry věděl, že blondýn nespí, jen se zdál tak trochu netečný. Jako by ho nezajímalo, co se děje, jako by byl... slabý? Harry se zamračil. Harryho přemýšlení bylo přerušeno Ginniným pokračujícím proslovem.
"Hermiono potřebuji, abys zůstala doma dokud se dvojčata nenarodí a i nějaký čas potom. Jsi nyní velmi slabá, ať už si to chceš přiznat, nebo ne. Nebyla bys pro smrtijedy soupeř."
"Albus i já bychom byli rádi, kdybys měla vždycky někoho u sebe. V zámku se můžeš pohybovat samozřejmě, jak chceš, ale ne venku. Dokonce ani ne po pozemcích kolem zámku.
Takže prosím... ?"
Hermiona kývla. "Já vím. Budu opatrná."
"Dobře." Řekla Ginny s malým úsměvem.
"Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale v časech jako jsou tyhle... Musíme dělat to co je potřeba."
-
"Dál Remusi a Sirie chtěla bych, abyste šli s Hermionou a Ronem do zámku a vztyčily tam nejsilnější štíty kolem něj. Takové, co by nás upozornily, kdyby se Hermioně něco stalo mezitím co by byl Ron v práci."
"Ale zámek už tak má ty nejsilnější ochranné štíty v Británii." Řekl Remus.
"Já vím." Souhlasila Ginny. "Ale nejsou to takové, jaké potřebujeme. Potřebujeme něco, aby nás to upozornilo kdyby Hermiona začala rodit, byla sama a nemohla nás kontaktovat. Vím, že je to nepravděpodobné, ale i přesto je to potřeba. Takže to musí být kouzlo proti sebe způsobující bolesti – že ano Hermiono. Můžete to udělat?"
-
Sirius a Remus kývli. "To by nemělo být nic tak obtížného. S kým bychom to měli spojit?"
"Nejprve k Ronovi, pak k Harrymu a Dracovi. Souhlasíš, Mione?"
"Ano, to je v pořádku." Řekla tiše Hermiona.
"Musí se to provést co nejdříve." Řekla jim Ginny.
"Půjdeme tedy s vámi, jestli to nevadí." Zeptal se Sirius Rona a Hermiony.
Oba souhlasili a Ginny se usmála.
"Pak je to všechno. Vy čtyři – " kývla na Rona, Hermionu, Remuse a Siria " – můžete jít. Harry, Draco, vás bych ještě na pár minut potřebovala."
"No, protože my tady bydlíme, budeš to ty, kdo půjde spíš než my, ne?" poznamenal Harry.
Zatím se Hermiona a tři muži se zvedli k odchodu.
Harry se nepostavil, jen jim zamával na rozloučenou.
Během okamžiku v pokoji zbyli jen Ginny, Harry a Draco.
-
"Dobře." Odpověděla Ginny s pokrčením ramen. "Ale, je vzhůru?"
"Jsem vzhůru." Řekl blondýn bez toho, že by otevřel oči.
"Dobrá." řekla rudovláska. "Tohle bude znít trochu divně... Vlastně nevím, jak to bude znít, ale... nechci, abyste si to vyložili špatně- "
"Ginny, prostě to řekni?" vyzval jí Harry.
"Oba, já i Albus o tebe máme obavu Draco."
Draco otevřel pomalu oči a podíval se na Ginny.
"Vážně?" zavrčel a zněl jako opravdový Malfoy.
"Nebuď takový." Řekla a jako by se opět našla. "Nejíš pořádně, jsi stále unavený – a pokud nemám špatný zrak, tak předpokládám, že nyní, když tu spolu mluvíme, dostáváš od Harryho *Léčivý dotek*."
"A kdyby jo?" zavrčel Draco, stále používající Malfoyoský tón.
-
"Žádný zdravý člověk by nebyl schopný dostávat *Léčivý dotek* skoro hodinu a zůstat pořád unavený, Malfoyi." Vysvětlovala Ginny. "Měl bys být vzhůru přímo nabitý energií a nejen schopný otevřít oči!"
"A tobě na tom záleží, protože... ?"
"Protože jak to vypadá, budeme zanedlouho čelit pomalu dvaceti smrtijedům, pokud ne samotnému Temnému Pánovi. A já bych byla ráda, kdyby naši dva léčitelé byli dostatečně v pořádku, a schopni léčit všechny , ne jen sebe navzájem." Ginnin tón byl ledový a dívala se Dracovi upřeně do očí.
"Příliš se staráš, Weasleyová. Jsem v pořádku." Řekl jí stejně ledově Draco.
"Mám to vyzkoušet?"
-
Na malý okamžik viděl Harry v Dracově pohledu problesknout cizí emoci, ale byla pryč dřív, než jí mohl identifikovat.
"Fajn, a co bych měl jako dělat?" vyprskl blondýn.
Než měl kterýkoliv chlapec čas reagovat, Ginny seslala na Draca kouzlo.
Obklopila ho rudá mlha a pak absorbovala do jeho těla. O chvíli později, blondýn začal zářit stejným rudým světlem.
"Jsi léčitel." Řekla Ginny Dracovi. "Měl bys vědět, co to znamená."
Harry nevěděl, co to znamená, ale předpokládal to.
-
"Myslím si Draco, že jsi nemocný." Oznámil jemně Dracovi.
"Nejsem!" odporoval blondýn a vstal. Ale náhlá ztráta hojivého doteku ho donutila škobrtnout. Harry se postavil a rychle ho zachytil, než spadl. Draco ho, ale odstrčil.
"Nech mě být." Řekl a utekl z pokoje.
"Co si o tom myslíš?" zeptal se Harry.
Ginny odvrátila pohled ode dveří, kterými Draco odešel. Podívala se na Harryho.
"Nevím. Nemyslím, že je to něco vážného – světlo nebylo příliš jasné – ale přesto to může znamenat něco, co potřebuje léčit. Myslela jsem to vážně - to co jsem řekla předtím, Harry.
Máme před sebou velkou operaci, a pokud se něco stane, musíme si být jisti tím, že se na vás můžeme spolehnout. Ale jestli je Draco nemocný, nebude schopný léčit a ty se nedokážeš soustředit."
-
"Promluvím s ním. Donutím ho, aby mě poslouchal." Řekl.
"Dobrá. Vezmi ho do Bradavic k madam Pomfreyové, co nejdřív. Nevěřím, že teď dokážeš vyléčit tu nemoc, co má v sobě."
Harry kývl. "Vypadá to tak."
"Už půjdu. Doufám, že ho přesvědčíš."
Šla ke krbu a dalším pozdravem se s ním rozloučila.
Harry procházel pokoj a sebral pár šálků, které tu a tam zanechali hosté. Dal je do dřezu v kuchyni předtím, než se zhluboka nadechl a otevřel dveře do ložnice.
Draco ležel na břiše na své straně postele. Hlavu měl zabořenou do polštáře. Nepohnul se, jak Harry vešel a postavil se k posteli.
-
"Draco... "
"Běž pryč, Harry." Řekl mu blondýn.
"Ne, nepůjdu." Pověděl mu na to. Donutil se nepohnout a být úplně klidný. Nerozpoutá s Dracem další hádku. Všechno co spolu dělali, bylo jen to, že se hádali, pak omlouvali a pak znova hádali.
Draco se k němu otočil tváří.
"Proč ne? Proč nemůžeš prostě odejít?"
"Protože mám obavy."
Blondýn se zarazil, ať chtěl říct cokoliv ohavného.
Ta tři slova, která Harry právě vyslovil, nebyla zřejmě to Draco očekával.
"Tak teď ty vypadáš jako zlatá ryba." Řekl Harry s malým úsměvem.
-
Draco zavřel pusu. Harry přešel k posteli a posadil se.
"Můžu být tvůj přítel Draco," řekl jemně.
"Ne tvůj kluk - ještě ne a možná nikdy - ale můžu být tvůj přítel."
"Myslel jsem, že už jsme se dohodli před dlouhou dobou, že jsme přátelé." Zamumlal tiše Draco.
"To bylo jen příměří, které by trvalo jen po tu dobu, co jsme tady. Po návratu domů by všechno skončilo - a my se vrátili k našim starým rolím, jako nepřátelé. To nebylo přátelství."
"A tohle je?" zeptal se Draco a sklopil zrak ke svým rukám.
-
"Podívej, Draco stojím si za tím, co jsem řekl včera.
Nevím, co k tobě cítím. Ale vím, že rád trávím čas v tvé společnosti a vím, že o tebe mám obavy. Přátelství je vše co právě teď můžu nabídnout."
Blondýn byl malý okamžik zticha, než řekl. "Pak přijímám tvoje přátelství."
Harry se usmál.
"Dobře. Budeš tedy poslouchat přátele tvého přítele? Jsi nemocný Draco. A potřebujeme, abys byl v pořádku."
Zmijozel se na něj podíval.
-
"Vím, že je se mnou něco v nepořádku. Já – trvá to už měsíce."
"Měsíce? Jak víš – oh, deník." Harry se tvářil trochu omluvně, když mluvil o věci, která minule způsobila jejich hádku.
"Omlouvám se, že jsem na tebe kvůli němu křičel."
"Odpouštím ti." Řekl tiše Draco.
"Píšeš – on – psal o tom něco? Ví co je s tebou v nepořádku?"
Draco zavrtěl hlavou.
"Píše jen, že je velmi unavený a slabý. Říká tam, že ztratil apetit."
Půjdeš se mnou do Bradavic a dovolíš, aby tě madam Pomfreyová prohlédla tedy?" zeptal se.
"Proč ne do St.Munga?"
-
"Ginny mi řekla, abych tě vzal do Bradavic, tak tě chci vzít tam. Myslím, že má strach, aby tě nepoznal nějaký Voldemortův špeh. To by nebylo dobré, kdyby věděli, že jsi nemocný."
"Proč mě nemůžeš uzdravit ty?"
"Já nevím." Odpověděl mu chlapec, který přežil. "Uzdravil bych tě, kdybych mohl, ale právě jsi strávil celou hodinu pod léčebným dotekem a sotva stojíš na nohou, takže evidentně nezabírá."
"Ty si myslíš, že je to naopak?"
Harry se na něj podíval. "Cože?"
"Že je to naopak. Jako, že tvoje léčení mi způsobuje to, že je mi špatně. Možná moje tělo na to začíná být alergický nebo něco."
Harry se nad tím na chvíli zamyslel a pak řekl.
"To je nepravděpodobné. Vždycky se ti uleví během doteku a po vizích, když tě držím. Kdyby tvoje teorie byla správná, tak by to nefungovalo."
Draco pokrčil rameny. "Potom bychom měli jít?"
Harry kývl. "Jo."
-
O dvacet minut později se přenesli krbem do Bradavic. Albus Brumbál byl ve své kanceláři a díval se přímo na krb, když z něj vystoupili. Harry přemýšlel, jestli opravdu věděl, že přijdou přesně v tu chvíli. Vypadalo to tak. Neměl, ale čas se nad tím příliš pozastavovat, protože je ředitel okamžitě vedl do nemocničního křídla.
Tam madam Pomfreyová donutila Draca, aby si lehnul na jednu postel v rohu. Nebyli tu žádní studenti, současní obyvatelé Bradavic se snažili mnohem víc vyhýbat potížím než ti z Harryho ročníku.
Draco vypadal spokojeně, že znovu leží. Zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl. Když otevřel oči, řekl. "Ale no tak nedívej se na mě takhle, Pottere. Neumírám."
-
"Teď pane Pottere, ustupte od postele, prosím." Požádala ho madam Pomfreyová.
Harry kývl a ustoupil. Jakmile to udělal, léčitelka začala na Draca sesílat kouzla detekující různé nemoce. Začala se mračit, když všechny byly negativní.
"Pane Malfoyi, můžete mi říct něco o symptomech, které máte?" zeptala se nakonec. "A jak dlouho je máte?"
"Začalo to před několika měsíci." Spustil Draco. "Začal jsem být najednou unavený daleko víc než obvykle. Byl jsem zvyklý se budit před Harrym a teď se nikdy neprobudím. Potom mi po pár týdnech začalo být špatně. Opravdová, strašná nevolnost, která mě neustále nutí až zvracet. Předtím jsem nikdy nezvracel, ale zvykl jsem si. Mám za to, že pořád zvracím."
Harry chápal, když Draco mluvil, že měl daleko víc důvodů, proč mu nechtěl ukázat deník svého staršího já.
"Mám za to, že se to zhoršilo po tom útoku smrtijedů před dvěma měsíci, když jsme byli já a Harry v bezvědomí celých pět dní. Nejsem si jistý, ale byl jsem pak víc unavený. A po tom útoku jsem reagoval daleko hůř na vize– zvracel jsem."
-
Harry obdivoval, jak dokáže být Draco klidný, zatímco mluví o tom, ať to bylo cokoliv, co s ním bylo špatného. Ani jeho oči nebo pocity, které Harry mohl cítit díky spojení srdcí, neprozrazovaly žádný strach nebo nervozitu. Vypadal unaveně, stejně jako teď už několik dní za sebou. Oči slabě zarudlé a měl pod nimi černé kruhy. Opět si Harry pomyslel, jak vypadá malý a křehký na té velké nemocniční posteli.
"Včera jsem měl vizi. Trvalo mi skoro pět hodin, než jsem se vzpamatoval." Pokračoval Draco. "Harry se probral o hodinu dřív. Když jsem se probudil, měl jsem těžkou hlavu a točila se mi. Cítil jsem únavu jakou nikdy předtím."
-
"A vás nenapadlo o tom někomu říct?" zeptala se madam Pomfeyová nesouhlasným tónem, přesto v něm byla slyšet také velká obava. Ta víc, než co jiného.
"Já nevím... nechtělo se mi o tom přemýšlet. Měl jsem za to, že to je následek vize – byla vážně hrozná – a předpokládal jsem, že ... nevím, že mám možná chřipku nebo tak něco. Nic vážného."
Harrymu se chtělo na něj křičet "Nic vážného?", ale udržel se. Věděl, že by to ničemu nepomohlo. Nic by to nezměnilo.
Draco se na něj podíval omluvným pohledem a Harry si uvědomil, že Draco může cítit jeho pocity stejně jako on ty Dracovy.
"Budu v pořádku, Pottere." Řekl mu tiše.
Harry se slabě usmál.
-
Madam Pomfreyová se postavila vedle postele a tvář měla zamračenou, jak se snažila pochopit, co je mladému blonďatému muži před ní. Všechna kouzla se vracela negativní a říkala jí, že je mladík naprosto zdravý. Bohužel zrak jí říkal něco jiného. Ten chlapec byl nemocný.
Nakonec přešla k jedné z mnoha skříněk v místnosti a vyndala jehlu.
"Tohle trochu zabolí." Řekla Dracovi. Ten kývl a ona zabořila jehlu do jeho kůže. Natáhla trochu krve do malé lahvičky a pak jehlu vytáhla. Malý vpich se rychle uzavřel, jakmile zamumlala kouzlo.
"Za okamžik budu zpátky. Potřebuji to otestovat." Řekla.
Odspěchala z oddělení směrem k jejímu vlastnímu pokoji. Harry a Draco sledovali, jak se za ní velké dveře zavírají.
-
"Tak... " řekl Draco a podíval se na Harryho.
"Proč jsi mi o tom neřekl dřív?" zeptal se černovlasý mladík.
"A co bys asi udělal Harry?"
"Já – nevím. Ale mohl bych pomoct. Mohli jsme požádat o pomoc dřív." Svezl se do křesla vedle postele a ramena mu poklesla.
"Vyžádat pomoc od koho?" zeptal se jemně Draco. "Pomfreyová neví co se mnou je. Sakra všechna kouzla byla negativní – možná vůbec nejsem nemocný. Možná jsem jen unavený."
"Tomu sám nevěříš."
Draco si povzdechl. "Ne, protože to cítím. Něco uvnitř mě je, co se mnou tohle dělá. Sžírá mě to. A vím, že není žádný způsob jak to zastavit."
"Takhle nemluv!" prudce se postavil a řekl Harry.
"Jen říkám pravdu!" a když se na něj Harry chystal opět zakřičet, Draco zvedl ruce.
"Prosím Harry. Nechci se znova hádat."
-
Harry se posadil zpět a na chvíli si schoval tvář v dlaních, než zvedl pohled zpět k blondýnovi. Bylo mnohem jednodušší na něj křičet a být naštvaný, než se pokoušet porozumět proč má takový strach, jestli bude žít nebo zemře. Přesto, když uslyšel Dracovu tichou prosbu nemohl udělat nic jiného než jí vyhovět.
"Je mi to líto."
"To nemusí."
Seděli tiše několik minut. Jejich – no spíše Harryho – přemýšlení bylo přerušeno, když se madam Pomfreyová do nemocničního křídla. Její oči prozrazovaly obavu a smutek, který měla. Harry věděl, že zpráva bude špatná.
-
"Tak co jste zjistila?" zeptal se Draco. Opět Harryho překvapil svým klidem.
"Byl jste.. byl jste otráven, pane Malfoyi. Ale čím, to opravdu netuším."
"Tak to odneste Severusovi," navrhnul Harry. "Ten by to mohl vědět, nebo alespoň zjistit, co to je."
"To nemůžu." Řekla léčitelka.
"Proč ne?"
"Profesor lektvarů Severus Snape byl právě unesen."
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Děkujeme.
-
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 15 | ivet | 24. 01. 2011 - 23:35 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | gigi... | 25. 01. 2011 - 01:37 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | salazaret | 25. 01. 2011 - 05:06 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | lady corten | 25. 01. 2011 - 08:30 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | balduin | 25. 01. 2011 - 09:52 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | misule | 25. 01. 2011 - 11:21 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | bacil | 25. 01. 2011 - 19:29 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | bara1982 | 26. 01. 2011 - 15:39 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | nade | 26. 01. 2011 - 19:23 |
| RE: V nesprávném čase - 15 | marci | 26. 01. 2011 - 20:36 |