Dostat se tam 02B

Draco vešel do čekárny před Hermioninou kanceláří přesně za jednu minutu deset. Byl to malý pokoj, vkusně zařízený. Chystal se posadit na pohovku, když Hermiona otevřela dveře své kanceláře a vyšla z ní s úsměvem.

"Dobrý den. Právě včas."

"Pokud nic jiného, jsem přesný."

"Pojď dál. Dáš si šálek čaje?"

"To bude milé"

 

Měla už konvici a dva šálky připravené na tácu. Nalila mu a Draco odmítl mléko a cukr.

"Tak," začala potom, co si usrkla čaje. "jaká byla tvá první noc?"

"Divná."

Zvedla obočí a čekala, až bude pokračovat.

"Potter zůstal a snědli jsme spolu pizzu."

Vypadala upřímně překvapená.

"Myslím, že se pokoušel ulevit svému svědomí, kvůli všem těm monitorovacím kouzlům."

Zasmála se tomu.

"Promiň. Stále si nedokážu představit tebe a Harryho jak si někam spolu vyrážíte."

"Nikam jsme si spolu nevyrazili. Jen jsme se najedli a měli velmi zvláštní a nepříjemný rozhovor."

"O čem?"

"O mě. O něm. O mé matce jak řekla Temnému pánu, že je mrtvý, když nebyl."

"To nebyl zrovna lehký rozhovor."

"Ne. Předpokládám, že máme spoustu neuzavřených věcí."

"Tak jak si myslíš, že rozhovor probíhal?"

"Bylo to těžké. Nikdy jsem to o své matce nevěděl."

"Opravdu?" byla opět překvapená.

"Opravdu."

"Jak ses potom cítil?"

"Zmatený"

"Ještě nějak jinak?"

"Jako, že možná svým rodičům nerozumím."

"Řekneš jim o tom, co se stalo na zámku?"

"Na to ještě nejsem připravený."

"Tak o čem jiném jste ještě mluvili s Harrym?"

"Chtěl vědět, proč jsem se pokoušel zabít?"

"Oh," odmlčela se a zdálo se, že si srovnává myšlenky.

"Nevěřím, že se tě na to zeptal. Co jsi řekl?"

 

Viděl jak je napnutá a sedí napjatě v křesle. Také jak doufá, jestli Potter neudělal její práci za ní.

"Řekl jsem mu, že jsem byl unavený."

Důsledně ho zkoumala.

Draco se usmál a pak dodal.

"Nemyslíš si, že jsem se mu vyplakal na rameni a odhalil svojí dušičku, že ne?"

"Nejsem si jistá. Vy dva spolu máte za sebou zatracenou historii."

"Sotva jsme spolu promluvili do minulé noci."

"Ale vždycky spolu zkřížíte cesty. Nějakým způsobem, si myslím, že Harry Potter by nebyl tou samou osobou bez Draca Malfoye a myslím si, že opak platí i o tobě"

Draco si nad tou myšlenkou odfrkl.

 

A kromě té divné Harryho návštěvy, jaká byla tvoje první noc doma?"

"Dobrá, předpokládám. Spal jsem. A ráno jsem si připálil toust k snídani."

Usmála se při té představě. "Ráda bych mluvila o tvém stavu mysli. Mám obavy z tvé izolace stejně jako o tvou sebeúctu."

"Cokoliv. Ty jsi psycholog."

"Ráda bych, abys mluvil o sobě a věcech co máš na sobě rád."

"Mám se rád, docela dobře."

"Dobře. Řekni mi pět věcí, které máš na sobě rád."

"To je nějaký test?"

"Ne. Pokládej to za cvičení."

"Dobrá. Jsem bohatý a mám skvělé vlasy.""To jsou dvě."

"Tohle je stupidní."

"Jen jestli se rozhodneš k povrchnostem."

"Mám rád Camillu."

"To je Camilla." Odpověděla Hermiona s vážným pohledem.

"Líbí se mi, že jsem na Camillu hodný."

"To je smysluplnější."

"Líbí se mi, že mám rád Pansy."

"Jste spolu přátelé víc jak patnáct let. Vsadím se, že můžeš vymyslet něco lepšího."

"Dobrá. Líbí se mi, že jsme naše přátelství udrželi celých patnáct let."

"To jsou čtyři. Co dál?"

"Nic dalšího tu není." Odpověděl vyzývavě.

"Jsem si jistá, že je. Musíš jít jen hlouběji."

"Nic"

"Dobrá. Tak já ti jednu věc dám. Líbí se mi, že jsi tady a mluvíš se mnou. To musí dát neuvěřitelnou dávku vnitřní síly dělat to, co děláš. Zvláště se mnou, s někým komu máš plné právo nevěřit, ale jsi tady."

Draco na tohle nebyl připravený.

Potom strávili zbytek sezení hovořením o různých vztazích, které za ty roky měl, včetně jeho vztahu s rodiči.

 

Když se vrátil domů, byl vyčerpaný. Tak vyčerpaný, že neměl sílu na to vypořádat se s Pansy, ale byla tu. Seděla uprostřed pokoje, když se přenesl zpátky.

"Tady jsi." Řekla způsobem, jakým to mohla udělat jen ona, vzhledem k tomu, že seděla uprostřed pokoje v cizím bytě nepozvána. Přitáhla si ho a na vteřinu ho objala.

"Kde jsi byl?"

"Ahoj tobě taky. Byl jsem na ministerstvem vyžadovaném terapeutickém sezení."

"Aha."

"Aha."

"Co takhle nějaký čaj?"

"Ty ho nabízíš?"

Zavrčela na něj.

"Zmetku. Dobrá, já ho udělám."

 

Následoval jí do kuchyně. Pansy se rozhlédla kolem a hledala konvici. Pak na něj ukázala prstem. "Alespoň už vím, proč jsi mě sem nikdy nepozval. Je to tu strašné. Prázdné stěny. Prázdné všechno - opravdu."

"Moc jsem sem nechodil."

"No, nemůžeš tu takhle zůstat. Pošlu sovu Camille, aby sem přinesla nějaké věci ze zámku."

"Pokud přežily."

"Ke mně nemusíš být tak hrozný." Mávla hůlkou a jako přídavek k uvaření čaje, vykouzlila kuchyňské závěsy, změnila barvu stěn a nábytku. "Upravím ještě další místnosti, až dopijeme čaj."

"Nepamatuju si, že bych si tě najal jako dekoratéra."

"Ale Draco, drahoušku jsme přátelé. Nemusíš mi platit." Odpověděla s ďábelským úsměvem, a postavila konvici čaje na stůl.

 

Pansyina společnost se ukázala jako zábavná, když ne užitečná. Udělala dokonce k obědu nějaké sendviče a byt vypadal o poznání lépe potom, co odešla. Camilla se stavila to odpoledne s pár obrazy a tapisériemi ze zámku. Draco je okamžitě identifikoval jako Pansyiny oblíbené.

Draco se Camilly zeptal na troubu, ale i ona pocházela ze staré čistokrevné rodiny kouzelníků, tak neměla potuchy, jak pracuje. Požádal jí, aby přišla denně tak na hodinu nebo dvě, když vzal v úvahu jak je byt malý. Zdálo se, že s tím souhlasí, protože to zabere týdny, než se zámek dá do pořádku. Draco si nebyl jistý, jaký z toho má pocit.

Usadil se u krbu s Denním věštcem a nevěděl, co bude mít k večeři, když se ozvalo zaklepání na dveře. Překvapivě, ale ne zas tak moc - to byl Potter.

 

Zachránce kouzelnického světa a bystrozor stál ostýchavě ve dveřích. "Myslel jsem, že bych přišel a udělal kontrolu."

"Myslel jsem, že to má být jen jednou za týden."

"Tahle návštěva je neoficiální."

"Neoficiální?"

"Měl jsem o tebe strach. Měl jsem z našeho rozhovoru divný pocit, když jsem včera odešel."

"Víš jak používat mudlovskou troubu?"

"Huh?"

"Víš ... jak používat .... mudlovskou ... troubu?"

"Oh, ano."

"Fajn tak to můžeš jít dál, ale musíš mi ukázat, jak ta zatracená věc funguje."

 

Potter opravdu věděl jak používat troubu. Uvařil dokonce k večeři sýrové omelety. Draco prohledal ledničku a nakrájel k nim nějaké ovoce.

"Byt vypadá úplně jinak." Prohlásil mezi sousty Potter.

"Byla tu Pansy."

"Ah." Odpověděl jako by to vysvětlovalo všechno.

 

"Oceňuji večeři, ale musím se zeptat, proč si tady Pottere?"

"Jak jsem řekl, měl jsem obavu."

"Proč se staráš?"

"Nevím, prostě starám. Myslím, že je to tím, že jsme oba prošli dost věcmi, když jsme byli mladší. Myslím si, že můžu pochopit, čím si prošel"

"Protože patříme oba ke stejnému týmu?"

Potter se začervenal. Draco si udělal poznámku, jak toho bylo lehké dosáhnout.

"Ne, to s tím vůbec nesouvisí. Myslel jsem spíš na to v souvislosti s těžkostmi z války."

"Byli jsme každý na jiné straně."

"To neznamená, že si myslím, že jsi to neměl těžké."

"Jsem nějak zaražený touhle konverzací."

"Proč?"

"Nedokážu uvěřit, že si se naučil skromnosti, a to ještě za osm let."

"Beru to jako kompliment."

"To také měl být."

 

Potter svou návštěvu neprotahoval a odešel po večeři. Ačkoliv to stejně nepomohlo odstranit Vyvoleného z Dracovy mysli po zbytek večera. Až tam kam sahala jeho paměť, si Draco poprvé pomyslel, že Potter je atraktivní, velmi atraktivní. Situace byla znepokojující.

 

Draco si dal horkou koupel, než šel do postele a masturboval poprvé po několika měsících. Vyvrcholil, ze všech nemožně směšných věcí, které si mohl v mysli představit s obrázkem Pottera vařícího vejce. Vejce? Představoval si, jak se zezadu tiskne k Potterovým zádům, zatímco ten rozbíjí vejce do pánve. Draco vyvrcholil tak tvrdě, že se musel opřít rukou o stěnu.

"Zatraceně." Zašeptal si pro sebe. "Zatraceně."

 

Draco se rozhodl, že se rozhodně nebude zmiňovat o minulé večeři s Potterem Hermioně a zcela rozhodně
ne o tom, co následovalo.

Místo toho Hermiona vytáhla jeho zamítnuté žádosti o přijetí na ministerstvo záhad a chtěla vědět, jak se potom cítil.

"Jako vyvrženec."

"Proč si se hlásil?"

"Chtěl jsem zkoumat přirozenosti způsobů, jakými cestujeme pomocí kouzel. Je to moje oblíbené téma. Když jsem byl odmítnut, začal jsem s průzkumem na vlastní pěst."

"Zajímavé. Co jsi studoval?"

"Začal jsem s detaily a rozdíly mezi metodami, ve kterých se přesouváme časem a prostorem. Při přenášení se kouzelníkova magie přemísťuje do místa, které si představuje. Přenášedlem ohýbáme čas a prostor - no dobrá čas minimálně, zatímco obracečem času ohýbáme čas daleko více zároveň s prostorem, a kouzelníci se pohybují těmi ohnutími."

"Fascinující. Někdy bych si chtěla přečíst tvoje zápisky."

"To bych se musel podívat na zámek, jestli tam stále jsou."

"To bys mohl udělat."

 

Draco se zamyslel nad důsledkem toho předtím, než pokračoval. "Díval jsem se na jiné metody pohybu časem a prostorem nebo na jejich možné kombinace."

"Chceš se vrátit časem? Chceš změnit něco, co stalo?" vypadala tou možností vzrušená.

"Ne, rozumím tomu, proč to nemůžu udělat. Je tu příliš mnoho nejistot. To je důvod, proč obraceč času pracuje jen ve velmi krátkém časovém úseku. Nepřemýšlel jsem o osobě, která by cestovala časem, ale o poslání objektu, nebo možná zprávě."

"Zprávě?"

"Ano, a ne o takové, která by mohla narušit historii, jako ´Zůstaň daleko od něčeho nebo odněkud´ , ale zprávu naděje."

"To je to, co bys poslal sobě?"

"Možná."

"Co by sis řekl?"

Draco odvrátil pohled od Hermiony a zíral prázdně na třetí polici knih. "Nevzdávej to."

"Nevzdávej to, Draco?"

Draco cítil na sobě její pohled, propalující se mu kůží. Stále se na ní nemohl podívat. Cítil, že to přichází. Stáhlo se mu hrdlo. Slzy mu začaly zaplňovat oči. To nemohl dovolit. Nechtěl.

"Draco?" zeptala se jemně.

Nemohl odpovědět. Kousl se do spodního rtu a zavřel oči. Cítil, jak mu slzy stékají po tvářích.

"Draco," prakticky šeptala. "Všichni zažíváme zoufalství a ztrátu. Mnoho z nás se jí podá. Je to velmi silné a je tak snadné tomu podlehnout. Je v pořádku to přiznat a přijmout naše slabosti a najít naší sílu."

Draco zavrtěl hlavou.

"Chtěl bys zkusit znovu samo-legilimenci? Podívat se na to co se stalo ten den, kdy jsi vyvolal Fiendův oheň na zámku z jiné perspektivy?"

"Nemůžu." Špitnul s očima stále pevně zavřenýma.

"Myslím si, že jsi připravený."

"Ještě ne."

 

Nechala ho odejít dřív, ale doporučila mu, aby přemýšlel o možnosti jít se podívat na zámek. Možná by mohl jít s Pansy nebo Camillou, jako podporou. Také se ho zeptala, co si myslí o samo-legilimenci. Potřeboval se postavit svým skutkům čelem a myslela si, že tohle je ta nejbezpečnější cesta.

 

 

Během následujících dní Draco spadl do rutiny. Setkával se ráno s Hermionou, měl oběd s Pansy a trochu si povídal s Camillou odpoledne. Hermiona mu dala metronom a vybídla ho zkusit samo-legilimenci, aby mu pomohla spát. Byla neoblomná v tom, aby se vyhnul lektvaru.

Potter přišel pozdě večer o dva dny později. Dali si spolu láhev vína a mluvili o časech v Bradavicích.

Dny se proměnily do týdnů. Draco chodil na sezení s Hermionou, zatímco Harry, jak naléhal, aby mu teď říkal, se nepřestával stavovat v divné hodiny a vypadal znuděně. Když se Harry ukázal následující sobotu odpoledne, Draco ho požádal, jestli by s ním nešel na zámek.

 

Draco se zhrozil nad tou spouští. Mohl říct, že Camilla se snaží dát věci do pořádku a zachránit co může. Jenže stále tu byly spálené portréty a ohořelé stěny. Různé malby a tapisérie visely na stěnách v rozličném stádiu částečného nebo úplného zničení. Stál a všechno to vdechoval. Tohle byl fyzický důkaz jeho ztráty síly vůle nebo alespoň vůle žít.

Náhle ucítil ruku na rameni. Zapomněl na okamžik, že tu Potter - Harry je s ním.

 

Jeho pracovna byla v dobrém stavu. Jen vstupní dveře byly ohořelé. Draco si v duchu děkoval, že je ten večer zavřel. Posbíral několik knih a svazek svých poznámek, pár brků a inkoust. Sundal Morezovy hodiny ze stěny

"Nemyslím si, že chci teď ještě vidět něco dalšího." Řekl Harrymu.

Harry kývl. Pomohl mu zmenšit a odnosit vybrané věci do bytu. Potom, co byly knihy uklizené a hodiny pověšené bezpečně na stěnu, Harry se nabídl, že skočí ven a přinese nějakou Čínu.

 

"Myslím, že bych se rád najedl venku, pokud to nevadí?"

"To zní jako plán." Smál se Harry a oči mu zářily.

Draco si byl jistý, že tu není žádná možnost, že by s pomocí samo-legilimence, nebo s pomocí čehokoliv jiného dokázal dnes večer usnout bez pořádné masturbace.

 

Následující středu Draco přinesl ukázat Hermioně své zápisky.

"Ty jsou opravdu dobré," prohlásila, když je prohlédla.

"Tvůj výzkum by mohl být opravdu důležitý. Mohl by změnit způsob, jakým se kouzelníci dívají na cestování časem. Měl bys být hrdý."

"Ne, že by to někdo někdy viděl."

"Já to viděla."

"Víš co tím myslím."

"Ano a myslím si, že ostatní to určitě uvidí také, pokud na tom vydržíš pracovat. Budeš na tom opět pracovat?"

"Začal jsem před několika dny, potom co jsem našel poznámky na zámku."

"Jak to jde?"

"Opravdu dobře." Odpověděl Draco a nemohl zastavit svůj úsměv, který se mu formoval na rtech.

"To je skvělé." Hermiona odložila pečlivě poznámky na stranu na svém stole a zvedla pero.

 

"Ráda bych změnila téma a mluvila o tvé návštěvě na zámku."

"Dobře." Draco se pokoušel na to připravit.

"Můžeš mi o tom říct?"

"Není toho moc. Prohlídl jsem si poškození, zjistil, že knihovna byla ušetřena a pak jsme šli já a Harry ven na Čínu."

Ústa se jí slabě otevřela, Hermiona na něj zírala. Dokázal jí umlčet. Pokud by si nebyl jistý hromadou otázek, o kterých věděl, že budou následovat, byl by tou skutečností nadšený.

"Ty jsi šel s Harrym?"

"Ano. Řekl jsem ti, že se stavuje častěji, než je nutné pro bystrozorský monitoring."

"Myslím, že jsi vynechal pár detailů."

"Dosáhli jsme jakého si druhu přátelství."

"Draco, zajímáš se o Harryho?"

"Definuj ´zajímám´?"

"Romantickým způsobem?"

"Neuvědomil jsem si, že by tohle bylo součástí mé terapie."

"Všechno je součástí terapie."

"Líbí se mi, ale pochybuji, že z toho něco bude."

"Proč ne?"

"Protože velmi pochybuji, že on cítí to samé. Jsem jen poslední v jeho dlouhé řadě věcí, které Harry Potter potřebuje zachránit. Nech to být. Myslím, že už jsem jednou na té listině byl. Jen jsem se prostě teď opět dostal na první místo."

"Co když je to víc, než jen to?"

"Není to víc než jen to."

 

Harry se zmiňoval o tom, že jde ten večer na večeři s Ronem a Hermionou. Draco by dal cokoliv, kdyby si mohl půjčit Harryho neviditelný plášť a poslouchat tu konverzaci. Představoval si křik a výčitky. Weasleyho jak se barví do ruda jako rak. Ačkoliv znal jejich důvody. Nebylo právě moudré scházet se s exsmrtijedem, bývalým školním nepřítelem a subjektem současného bystrozorského případu.

 

Tu noc ve své posteli si Draco uvědomil, že se opravdu obává toho, co Hermiona řekne Harrymu. Řekne mu, aby se od něj držel dál? Možná trávit čas s Pottterem nebyl tak dobrý nápad. Tak proč se při něm cítil tak příjemně? Draco cítil, jak v něm vzrůstá napětí. Vytáhl metronom a pokusil se vystrnadit myšlenky na Harry z hlavy. Popravdě řečeno tu noc mu samo-legilimence opravdu pomohla usnout. Draco se tím cítil povzbuzen a kouzlem přikázal metronomu automaticky se vypnout po dvaceti minutách. Usnul ještě, než se zastavil.