Invocare 016

 

"Přeměňovací kouzla." řekl Severus následující večer, když pozorně sledoval mladíka, který seděl napjatě na druhém konci pohovky. "OVCe z nich jsou určené na příští úterý, jak písemná esej tak praktická zkouška. Obě proběhnou ráno. Myslím, že tvůj odpolední rozvrh by neměl být narušen."

Jo, rozvrh mám dík." Zamumlal Harry.

"Dělá ti to starosti?"

"Co, kouzla? Ne. Jsem v nich dobrý." Bylo to zvláštní, ale poté co pronesl posledních pár slov, mladík zrudnul. Zvlášť, když si vzpomněl na to, jak dobře Severus ovládal Sensatus.

"Praktické zkoušky by ti neměly dělat problém," přiznal Snape. "Ale eseje nejsou zrovna tvojí silnou stránkou. Co si máš ještě důkladně zopakovat?"

Harry si povzdechl. "Ulberovu klasifikaci, protasmickou systematiku, teorii o kouzlech bez hůlky a Grydonovu etickou koncepci."

"Jinými slovy skoro celou látku sedmého ročníku mimo praktického procvičování." Severus se podíval na Harryho a zvedl obočí, když uviděl jeho výraz. "Překvapuje tě, že vím, co se učí v každém ročníku také v jiných předmětech?"

"Popravdě řečeno, ano, překvapuje." odpověděl Harry. Zalovil rukou v kapse, vytáhl pár dřevitých semen a strčil si je do pusy. Pak je s hlasitým křupnutím začal louskat. Severus byl trochu zaskočený tou podivnou svačinou a to bylo ještě předtím, než si mladík strčil do pusy dva prsty a vytáhl z ní slupky.

"Mohl bych dostat ubrousek?"

Severus jeden přivolal a otřásl se. "To je nějaký druh mudlovského jídla?"

"Hmm, slunečnicové semínka. Jsou dobrá, trochu slanější. Chceš taky?" poznamenal Harry, otřel si prsty do ubrousku a pokračoval s další dávkou.

"Ne," odmítl Severus a odkašlal si. "Nemusíš si sem dolů nosit jídlo, Harry. Pokud máš hlad, stačí jednoduše přivolat domácího skřítka, který ti přinese, co budeš chtít."

"To je dobrý, slunečnicová semínka mi vyhovují." Odpověděl Harry neústupně.

"Ale mně nevyhovují. Dej je pryč." Nakonec přikázal podrážděně Severus.

Harry poslechl, utřel si ještě ruku do ubrousku, než se zeptal. "To je podle tebe další věc se stolními zvyky, nebo co? Nejsme na žádné formální večeři nebo něčem podobném."

"Jsi v mých pokojích a tohle je neotesané v jakémkoliv čase a místě."

Harry naklonil hlavu na stranu, jeho zelené oči potemněly a intenzivně se rozzářily.

"Myslel jsem, že jsi řekl, abych se tu cítil jako doma."

Aha, tak mladík se ho rozhodl otestovat? Zajímavé. Severus mu věnoval důkladný pohled.

"Možná bys je neměl jíst nikde jinde kromě kuchyně."

"Dobře," Souhlasil Harry a přimhouřil oči, jak nad tím uvažoval. "Víš, nemyslel bych si podle toho, jak působíš na hodinách, že tě budou zajímat nějaké stolovací manýry. Vždycky jsi bezcitný a strašně hrubý."

Severus mu věnoval jeden ze svých úzkých jedovatých úsměvů.

" No a já bych, podle toho jak působíš na hodinách, neřekl, že se budeš trápit učením. Jsi nepředstavitelně nesnaživý."

Podle své zkušenosti věděl, že méně akademicky založení studenti se s ním obvykle pokoušeli hádat a dokázat mu opak, když urazil jejich inteligenci. Což byl jeden z důvodů, proč skutečně byl bezcitně hrubý, jak to Harry nazval. Ale tento student, zavřel knížku a podíval se na něj způsobem, který by se dal popsat jako unavený nebo možná znechucený.

"Nejsem nejlepší student jako Hermiona, to vím," přiznal."Vždycky se mi zdálo, že je kolem moc věcí, které se snaží přitáhnout mojí pozornost. A ne, předtím než řekneš famfrpál, tak ten jsem nemyslel. Mimochodem teď..." Harry se otřásl a zadíval se stranou.

"Teď?" tlačil Severus s tváří úplně bez výrazu."Domnívám se, že jsem si dával dobrý pozor, abych ti dopřál dostatečný čas na studium."

"Jo, to samozřejmě. Jenže... Přemýšlím, jestli to vůbec ještě má nějaký smysl, to je všechno." namítl Harry.

Aha. Severus si přehodil nohu přes nohu a spojenýma rukama si podepřel bradu. "Hodláš se takhle blízko před zkouškami, přestat naplno učit?"

" Ale jediný důvod proč dělat zkoušky, je následný výběr budoucího zaměstnání. A o tom já nemohu ani uvažovat. Zejména, když, mi kouzlo ani nedovolí nějaké mít." vysvětloval Harry.

"Ještě nejsi otrok." Upozornil ho Severus a neuniklo mu, jak se Harry prudce nadechl při tom slově.

"Říkal jsi, že to nemá žádný význam ... umm, když jsme mluvili o tom, víš, že já ... no..."

"Budeš se rozptylovat s milými mladými dámami?" zavrčel netrpělivě Severus. "To protože Podentes požaduje od žadatele určitý vztah k čaroději, kterému se zasvěcuje. A být sexuálně zainteresovaný kdekoliv jinde, by mohlo narušit samotnou podstatu kouzla. Tvoje OVCe jsou úplně něco jiného. To že se budeš věnovat plně svým zkouškám, nebude v žádném rozporu s naším rituálem. Zvláště, když zkoušky projdeš s plným vědomím, že je nepoužiješ pro budoucí kariéru."

Harry se na něj vyčerpaně podíval. "Proč je tedy vůbec dělat? Co záleží na tom, jaké budu mít při nich výsledky, pokud stejně nemůžu mít nějaké zaměstnání. Když celý zbytek svého života strávím jako tvůj ...e ...."

"Řekni - otrok." požadoval Severus. "Je lepší, dívat se pravdě do očí."

"Otrok." zamumlal Harry a odvrátil tvář.

Severus se posadil vedle něj a prstem, který mu položil pod bradu, ho přinutil otočit hlavu zpátky.

"Ty budeš mít práci. Tu nejdůležitější ze všech. Zničit Temného pána. Nemůžeš vědět předem, který kousek vědomosti se ti k tomu může hodit."

"Pořád to nechápu, k čemu potřebuji zkoušky." namítal stále Harry.

"Tvoje výsledky zkoušek ti pomohou definovat úroveň vědomostí a pokroku, kterého jsi dosáhl ve studiu určitých předmětů. Záleží na nich."

"No dobrá." povzdechl si Harry a otevřel znovu svojí učebnici, i když se zjevnou neochotou. "Vraťme se tedy ke kouzlům. Můžeš mi vysvětlit protasmickou systematiku?"

 

Severus se na něj podezřívavě a tvrdě podíval. Stále nevěřil, že mladík má v úmyslu opravdu se snažit u zkoušek uspět co nejlépe. Bylo to trochu neobvyklé, protože během minulého týdne, byl ve skutečnosti velmi ohromený Harryho odhodláním znovu probrat všechny předměty. Dobrá mimo lektvarů, ale to ho stěží mohlo překvapit.

Takže co se mohlo stát mezi tímto a minulým týdnem, že to vyvolalo takovou změnu? Možná to byla jen před-zkoušková nervozita, i když se projevovala trochu zvláštně. Do ohlášených OVCí zbýval konec konců již jen týden.

Ale Severus se nemohl zbavit myšlenky a pocitu, že Harry podivně - div ne přes noc, rezignoval na svůj osud. Dokonce do té míry, že se mu nezdálo úspěšné dokončení studia vůbec důležité. Dobrá, na jednu stranu to nebylo až tak špatné. Takový přístup mu mohl jedině pomoci bezpodmínečně se odevzdat Severusovi, přesně tak, jak rituál Podentes vyžadoval.

"Profesore?" pobízel Harry. "Chtěl jsem říct, no ... Severusi?"

Severus trochu zatřásl hlavou a odhrnul si dlouhé vlasy z obličeje. Všiml si, že se Harry na pohovce odtáhl, aby byl od něho dál. Severus se stáhl také, i když se mu ve skutečnosti moc nechtělo. Malý okamžik seděli těsně vedle sebe a skoro se stehny dotýkali jeden druhého. Ale tohle byl čas vymezený pro Harryho studium a on ho nebude rušit.

"Protasmie má pět úrovní rozdělených podle míry té fyzické části, která je proměňována, když je objekt transfigurován." Začal vysvětlovat.

 

 

"No fajn. Myslím, že to chápu," Povzdechl si Harry později, když si přejížděl špičkou brka po nose. "Všechno, i když je toho k zapamatování dost. Díky ... um, můžeme zítra probrat bylinkářství? Zkoušky z něj budou dokonce dřív než z kouzel."

"Myslím, že s bylinkářstvím bys neměl mít žádný problém." zamumlal Severus. "Dobře, můžeme je probrat."

Harry zvedl oči - vyčerpání mu pod nimi nakreslilo hluboké stíny.

"Takže, já půjdu."

V hlasu se mu ozval zjevný náznak naděje. Bylo jasné, že nejvíc ze všeho by chtěl, aby tento týden zůstal stejný jako minulý a aby se celou dobu, kterou budou spolu trávit, se nezabývali ničím jiným než učením. Ale právě to byl ten problém - tento týden nebyl docela stejný jako předchozí. Nestačilo, že se časově posunuli o týden blíž k rituálu, stanovenému na sedmnáctého, ještě začali pracovat na dosažení potěšení.

Všechno se změnilo.

"Nezapomněl jsi na něco?" lehce se pousmál Severus. Velmi dobře věděl, že si Harry všechno pamatuje. "Kvůli čemu tu hlavně jsme? Určitě ne, kvůli opakování učiva o přeměňování."

"Ale už je pozdě."

"Přestaň se vymlouvat." štěknul Severus. Chápal, že by se ho neměl dotýkat Harryho vnitřní odpor, ale po pravdě řečeno, hrozně ho rozčiloval.

 

V sobotu mladík v Severusově náruči sténal a on samozřejmě nehodlal dovolit, aby na to zapomněl.

"Svlékni si košili."

"No to jediné tě zajímá. - zamumlal Harry a začal si rozvazovat uzel kravaty. Severus si uvědomil, že mu měl přikázat, aby ji sundal hned na začátku večera. Celý minulý týden právě tento požadavek dělal situaci víc neformální i v době, kdy se Harry učil a Severus četl.

Ostatně tohle také není špatné, přemýšlel, když sledoval, jak Harry svléká jeden kus oblečení za druhým.

"Calorum," řekl Snape a doprovodil zaklínadlo sotva znatelným pohybem hůlky ve směru ohně. Ve sklepení bylo chladno. Severusovi to vyhovovalo a zvláště po všech sobotních stížnostech je nehodlal znovu kvůli Harrymu vyhřívat. Ale bez košile chlapec samozřejmě zmrzne.

"Takže..."otevřeně se podíval na Harryho, ale současně se obezřetně snažil udržet na tváři lhostejný výraz. Potom natáhl ruku a špičkami prstů přejel po odhalených klíčních kostech mladíka. Ten sebou trhnul, ale nepohnul se z místa.

"Budeme spolu hovořit," oznámil mu Severus, zajel prsty výš k šíji a ucítil zachvění, jako odpověď. Ano, šíje je u Harryho velmi citlivé místo a Severus na to sotva někdy zapomene.

"Budeme spolu mluvit - a ty si začneš zvykat na moje dotyky."

"Potřebuji "Sensatus", přiznal Harry a hlas plný paniky se mu třásl.

"Dnes ne," odmítl Severus. Jednou rukou mu hnětl zaťaté šlachy a druhou se natáhl k Harryho ruce, klidně uchopil dlaň a propletl své prsty s jeho. "Dnes se naučíš přijímat moje dotyky bez zaklínadla."

"Potom budu potřebovat odvar proti nevolnosti." vybuchl Harry.

"Žádný lektvar." rozesmál se Severus a lehce svíral mladíkovu ruku. "Nemyslel jsem si, že nebelvír by potřeboval podporu. Kdepak je ta slavná odvaha, kterou všichni tak obdivují."

"Jistě. Po sedmi letech neustálého vtloukání do hlavy, že naše nebelvírská odvaha je pro všechny ostatní - jen naprostá hloupá nerozvážnost."

Severusova ruka sjela ze šíje a zvedla se k Harryho krku. Palec stiskl průdušnici.

"Hloupá nerozvážnost v daných podmínkách by se mohla brát jako odpor.

"Vypadá to, že ti odporuj?" vydechnul Harry. Ošíval se na místě, ale Snapeovu ruku tisknoucí mu krk neshazoval. Sice by to mohl udělat druhou volnou rukou, ale jen se silněji chytil sametového čalounění pohovky.

"Jsi příliš sevřený - místo toho, aby ses uvolnil." podotkl Snape a uvolnil mladíkovo hrdlo. Prsty mu sklouzly níž a znovu se prošly po klíčních kostech a sjížděly ještě níž - dokud nezůstaly ležet na vypouklých prsních svalech. Ano, famfrpál šel Harrymu vysloveně k duhu. Severus sotva zadržel spokojený úsměv nad pohledem, který měl před sebou.

"Snáším všechno, co se mnou děláš," řekl Harry s tichým zasténáním. "Aby rituál normálně proběh, a my jsme po něm mohli...Eh... Mohli spojit naše síly. Ale žádat, abych se přitom uvolnil - to je příliš."

"Proč?" zeptal se Severus. Naklonil se blíž a ucítil zvláštní slanou vůni těch nechutných semínek - ku podivu velmi příjemnou. Přesunul se na pohovce tak, že se znovu ocitli těsně vedle sebe a nyní se dotýkali jeden druhého bokem. Lektvarista objal Harryho okolo ramen a přitáhnul si ho k sobě. Hmm... Hodili se k sobě navzájem, bez ohledu na malou postavu mladíka. Pro Severuse bylo těžké tomu uvěřit - vždyť jemu se vždycky líbili vysocí muži. Ale ta nesporná převaha, kterou mu dávala právě rozdílnost v jejich vzrůstu, měla svoje přednosti.

 

Zamračil se, když si uvědomil, že už začíná cítit radost a potěšení z moci, kterou má nad Harrym. Dokonce už nyní ještě před začátkem působení temné magie ceremoniálu. Nad tím se bude muset vážně zamyslet... Ale ne teď. Teď musí myslet na jiné věci. Harry říkal, že ho nepřitahují muži, ale jak k tomu závěru přišel? Pokusy určitého druhu jsou docela normální i pro heterosexuály.

"Máš nějaké zkušenosti s muži?" zeptal se Severus.

Harry hlasitě vzdechnul rozhořčením a pokusil se odtáhnout, ale Snape ho držel pevně. Každopádně ten malý pokus o odpor trval pouze okamžik.

"Ne, samozřejmě, že ne," rozčílil se Harry.

"A s chlapci?"

"Už jsem vám říkal - muži mě nepřitahují!"

"Budiž, ale možná někdo tvého věku?"... Severus pokrčil rameny, trochu se pootočil a začal hladit dlaní Harryho břicho, od čehož se chlapci okamžitě napjaly svaly. "Mohl jsi třeba jen trochu zkoumat možnosti. Opravdu nikdo ze sousedů v ložnici se ti nezdál přitažlivým?"

"Ne v tomto smyslu."

Hmm... To nebylo příliš potěšující. Severus spoléhal, že se jim podaří využít předcházející zkušenosti k zjednodušení situace. Dokonce plánoval, že zjistí od Harryho podrobnosti, aby měl představu, jestli v tom nebo onom může jednat trochu volněji a v čem naopak raději ne. I když na takový rozhovor s Harrym by určitě potřeboval pár večerů navíc. Jenže to teď nebylo aktuální. Harry, jak to vypadalo, měl sexuální zkušenost - bohužel - jen s mladými dámami.

 

Takže problém byl nejenom v orientaci, ale notabene to znamenalo, že Harry nebyl vůbec zvyklý na pasivní roli v posteli.

"Nikdy ses nelíbal? Mám na mysli s mužskými. Nebo neobjímal?"

"Jen s tebou." kysele odpověděl Harry. "Můžeme změnit téma? Nechci, abys mně zbytečně stále připomínal, co budu muset dělat."

A co teď dělat nemůže - sice nezaznělo nahlas, ale dalo se domyslet.

"V poslední době slečna Grangerová je zdá se s tebou nespokojená," rýpnul si Severus. "Od té hádky, ke které došlo v neděli při obědě, už si při jídle nesedáš vedle ní."

Harry ztuhnul.

"Takže ty mě teď pořád sleduješ? Hodnotíš moje chování u stolu? Budiž. Sice se tě to netýká - ale Hermiona strká svůj nos do cizích věcí, a mě už unavilo to poslouchat."

Severus se rozhodl na poznámku nereagovat.

"Kvůli čemu jste se pohádali?"

Harry se rychle zamračil.

"Nechci o tom mluvit."

Severus si povzdechl a uvolnil ruku, kterou držel okolo mladíkových ramen.

"Ona přece ví o proroctví."

Harry přikývnul.

"Ano. Bins jeho smysl vysvětlil nám oběma. Navíc, ještě než jsem zjistil o čem je, dal jsem jí přečíst to, co napsal zpaměti Nevill. Ale ona nebude nikomu nic vyprávět." Harry se trpce rozesmál. "A nejen proto, že mne má ráda. Těžko by se jí chtělo vykládat o krvavém zúčtování s mudly. Přitom na mne pořád hází ty nesnesitelné soucitné pohledy. Alespoň že s tím ostatní přestali."

 

Severuse nepřekvapilo Harryho upřímné doznání, že Grangerová opětuje jeho city - ale v tento okamžik bylo důležité něco jiného.

"Co to znamená =ostatní=?" vykřikl a pro tuto chvíli zapomněl na jakékoliv přání dotýkat se Harryho. Napřímil se, ruce složil na kolena a zůstal na něj rozhněvaně civět. "Chápu, že Trelawneyové záchvat, vyvolal nějaké fámy, ale doufal jsem, že jsi měl alespoň jednou v životě dost rozumu a nechal si všechny podrobnosti pro sebe."

Bylo zajímavé, že Harry necouvl před výbuchem vzteku stejně, jako couval před nejlehčím Snapeovým dotykem. Samozřejmě - v historii jejich vzájemných vztahů byl vztek a pohrdání mistra lektvarů, mnohem víc obvyklým jevem, než nynější dotyky.

"Nikomu jsem nic neříkal," klidně vysvětlil Harry. "Pochop, všichni to vzali tak vážně, kvůli Nevillově prudké reakci. Ale jakmile se zjistilo, že takové zaklínadlo neexistuje, všichni se shodli na tom, že Trelawneyová jen opět pronesla další hrůzyplné proroctví ze svého známého repertoáru. Vždyť ona mi předpovídá smrt nejméně dvakrát do měsíce." Harry pokrčil rameny. "Prostě bylo to jen téma dne - popovídali si a zapomněli. Na chvíli zapomněli na učení - nic víc."

Severus se zamyslel.

"Kdo vůbec viděl doslovné znění proroctví - tu verzi, kterou Longbottom zapsal zpaměti?"

"Jen já, Ron, Hermiona, Nevill, profesor Bins, ředitel a vy." vypočítal Harry. "To je všechno, pane. Opravdu."

"Severusi," opravil ho automaticky Snape. "Udělal Longbottom nějakou kopii textu?"

"Ne. Ředitel mu přikázal, aby všechno držel v tajnosti."

"Domníváš se, že si může nějak domyslet, co chceme dělat?"

Harry se zamračil.

"No - on ví, že existuje nějaký ceremoniál, který budeme muset spolu vykonat. Ron totiž před ním prohlásil, že ty jsi ten, kdo mě nenáviděl, ale přitom mi zachraňoval kůži. Ale to, že rituál ze mne udělá tvého... doživotního otroka, ví jen Hermiona. Jenže dokonce ani ona neví, že se budu muset stát tvým..."

"Sexuálním otrokem," napověděl Severus, který cítil, jak jeho hněv mizí a přenechává místo zachmuřenému pobavení.

Harry rychle zavřel oči.

"Ano. Tohle neví - a nijak netoužím jí o tom něco říkat."

 

Samozřejmě, to leccos vysvětlovalo. Jestliže Harry své dívce neřekl celou pravdu, bylo jasné, že nemohla pochopit, proč se s ní už nechce scházet. Nebylo divu, že se zlobila a pořád dorážela. Přestože taková situace zvyšovala neuspokojené sexuální požadavky Harryho a svým způsobem jim hrála do karet, nebylo by vhodné to přehánět. Nedalo se říci, že by mu Grangerová byla sympatická - ostatně Severus zrovna nebyl velkým obdivovatelem ženské krásy - přesto Harrymu se naopak zjevně líbila. Možná nastal čas, aby se seznámila s nynějším daným stavem věcí.

"Možná bude lepší, když řekneš alespoň slečně Grangerové, co vlastně v sobě bude zahrnovat tvoje otroctví..." přerušil větu, když uviděl, jak Harry zuřivě vrtí nesouhlasně hlavou.

"Děláš si legraci? Já se vůbec divím, že Hermiona doposud udělala to nemoudřejší, co mohla a neřekla Ronovi, že v tom zaklínadle jde o otroctví. Pokud se doví, o jaký druh otroctví jde, rozčílí se stokrát víc - a určitě se Ronovi svěří. To je mi naprosto jasné. A ten!" Harry se syčivě nadechl. "Rona zavřou do Azkabanu, za pokus o vraždu, potom co všechno vybreptá v kolejní společenské místnosti - nebo něco podobného. Ne, to rozhodně není ten nejlepší nápad."

"Možná," souhlasil Severus. Přitom znovu položil dlaň na Harryho obnaženou hruď. Přejel prsty po rýsujících se žebrech a sklouzl jimi dolů až pasu kalhot i když nezajížděl dovnitř. Potom najednou ruku stáhl a podal Harrymu košili.

"Oblékni se. Dnes už to stačí. Jsi volný, můžeš jít."

"Počkej, chtěl jsem se na něco zeptat," řekl Harry a naklonil se kupředu, aby si natáhl košili. Když si začal zapínat knoflíky, pokračoval:

"Jak dlouho ještě chceš špehovat pro Řád. Vždyť to bude strašně nebezpečné, když projdeme ceremoniálem. Totiž - vždyť Vold... Fuj! Temný pán - se může každou chvíli dozvědět od nějakého ministerského donašeče, že ty... Eh... Jako sis mě vzal na starost."=

"Přímo =vzal tě= jak výstižné," Ušklíbl se Severus, kterému už bylo špatně ze všech těch hloupých pomlček a Harryho neschopnosti nazvat věci pravým jménem. "Proč se tak bojíš otevřeně mluvit o sexu. Vždyť je to jen fyziologická funkce organizmu."

"Proč se tak bojíš nazvat ho jménem - tak jako já?" klidně se zeptal Harry. "Vždyť to je jen nesmyslný pitomý titul, který si ten hnusný zasranec udělil sám. A neodpověděl jsi mi na otázku. Skončíš se špehováním? Podle mně to je krajně nevhodný nápad. Napřed na mě uplatníš zaklínadlo závislosti, a potom půjdeš k němu a budeš s ním projednávat jak mě zabít."

"Nitroobrana, pane Pottere," zavrčel Snape. "Slyšel jste o něčem takovém?"

"Budiž. Ale co se týká toho, že musíme naši smlouvu zaregistrovat na ministerstvu kouzel? Neudělá to už samo o sobě, konec tvé slavné špiónské kariéře?"

"Na ministerstvu budou vědět jen to, že jsi prošel rituálem Cambiare Podentes, a stal ses otrokem. Uvádět jméno tvého pána není nutné.

Harry vstal a trochu se odvrátil, aby si zastrčil košili do kalhot. Potom se znovu otočil zpět tváří k Severusovi a teprve pak řekl:

"Dobře, to nám může získat nějaký čas, ale Smrtijedi stejně všechno brzo zjistí, že? Nemůžeš dál chodit na jejich srazy, Severusi. Oni tě zabijí. Potom bychom nemohli spojit naše magické síly."

"Tvá horoucí péče o mou osobu je velmi dojímavá," jedovatě poznamenal Severus.

Harry zamrkal

"Tak promiň. V každém případě nestojím o tvou smrt, tak mně nemusíš chytat za slovo. Ale mimochodem, tuhle jsem přemýšlel...No pokud budeme předpokládat, že zemřeš dřív než já... Já... Ó Merline." Harry se prudce nadechl a potom vypálil. "Vždyť budu částí tvého majetku. Tak kdo je vlastně tvůj dědic?"

"Merline, ty opravdu ničemu nerozumíš." posteskl si Severus. "Pojď sem, sedni si."

Harry si znovu sedl na pohovku - i když ne příliš blízko a Severus pokračoval otázkou.

"Přemýšlel jsi, proč kouzelník-pán dostává tak plnou kontrolu nad magickou silou svého otroka? A proč dostává k dispozici donucovací zaklínadlo Compulsio?

To všechno je pro jeho ochranu, protože pánova smrt je jediný způsob, jak se zbavit otroctví. Pokud zemřu, budeš svobodný."

"Hleďme... jaký podnět!" rozkašlal se ohromený Harry.

"Plánuješ už mojí smrt?"

"Ne, měl jsem na mysli... Pamatuješ, psal jsi, že si o mně budou myslet - když získám spojenou magickou sílu - že se budu chtít stát novým Temným pánem. Ale jestli tě zabijí - tak to přeruší spojení sil, ne?"

"Ve skutečnosti se nikde neuvádí, co se v takovém případě stane. Jestli v té době už dosáhneme plného spojení sil, mým zabitím mohou zničit jedinou sílu, která by byla schopná tě zadržet. Spoléhám, že se to stane podstatným důvodem pro jakéhokoliv eventuálního vraha, aby se vzdal svého úmyslu."

"Doufejme," zamumlal Harry. "Ale vždyť jsi říkal, že zaklínadlo bylo vymyšlené pro zamilované? Proč by se tedy pán musel bát, že se otrok může postavit proti němu?"

"Je to od tebe tak typicky nebelvírské, myslet si, že láska musí vydržet celý život. Co se týká mého dědice - myslím, že se můžeš sám dovtípit, kdo to je."

Harry jen polknul.

"Hmmm... Profesor Brumbál?"

Severus zaťal zuby.

"Ne, on ne - hlupáku! Ty! Ty jsi můj dědic."

"Já!?"

"Samozřejmě. Musíš dostat nazpátek svůj majetek, jakmile já nebudu." s těmi slovy Snape vstal z pohovky a natáhnul ruku. " Accio Harryho dopis."

 

Obálka ze zažloutlého pergamenu vyletěla z chodby a dopadla na nataženou dlaň. Dopis byl uzavřen velkou pečetí z červeného vosku se znakem Gringottovy banky.

"Přečteš si to v ložnici," nařídil Severus. "Budeš potřebovat klíč, aby se ti ukázal text, který následuje za pozdravem. Přines dopis zpět v sobotu. A vezmi také klíč - budeme muset přichystat žádost o přepsání tvého trezoru na moje jméno." Mistr lektvarů si unaveně povzdychl a řekl.

"To je všechno, Harry, teď běž."