V nesprávném čase - 02
7. červen 2010 | 20.10 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 2
Kapitola 2
Vize bolesti
Následující dny byly věnovány odpočinku. Předpokládalo se, že Harry a Malfoy musí nabrat opět sílu, tak aby se mohli vrátit zpět k válce s Voldemortem. Zjistili také, že jsou Léčitelé, což byla jakási mnohem mocnější forma medi-čarodějek a čarodějů.
Oba mladí muži dokázali uzdravovat jenom svým dotykem.
"To je, něco s čím se narodíš." Vysvětloval Brumbál, když si Malfoy hrál na nechápavého a divil se proč, by všichni medikouzelníci nemohli být také léčiteli.
"Je to uvnitř tebe. Vím, že z Lilly by se stala velká léčitelka, pokud by dál žila." Pokračoval smutně.
"A věřím, že ten dar, který máš ty, Draco, pochází z Narcisiny strany." Řekl Malfoyovi.
---
Brumbál, jak to vypadalo, si uvědomoval, že oba chlapci nejsou těmi, kterými mají být, protože vůbec neváhal a odpovídal i na podivné otázky o věcech, které by ti dva měli znát. Chlapci také získali informace o určitých lidech, které znali z jejich vlastního světa – nebo to bylo z jejich času?
Sirius, Harryho kmotr, který byl pořád na útěku za zločin, který nespáchal, stále pracoval pro Řád.
Řád Fénixe byla tajná organizace důvěryhodných lidí, které Brumbál dával dohromady celé roky. Dokonce i před Voldemortovým návratem v Harryho čtvrtém ročníku (pro Harryho to v normálním čase bylo skoro před rokem a půl). Brumbál byl prozíravý, že shromažďoval lidi, kterým věřil a kteří by bojovali proti Temnému pánu v případě jeho návratu.
Severus Snape, Bradavický profesor lektvarů s umaštěnými vlasy, byl dalším členem řádu. Měl vypálené temné znamení, které obdrželi všichni smrtijedi – služebníci Voldemorta, protože kdysi opravdu smrtijedem byl.
Ale změnil stranu již před dvaceti lety – podle Brumbála z tohoto času – což byl důvod, proč se Severus často vracel zraněný a vysílený, potom co ho Voldemort mučil Cruciaty.
Chlapci se zatím ještě nesetkali ani se Severusem nebo Siriem. Harry se netěšil na setkání s nejnenáviděnějším profesorem z Bradavic, zatímco Malfoy se netěšil na setkání s kriminálníkem na útěku – Siriem. Nezáleželo na tom, jak tvrdě se Harry snažil, nemohl přinutit Malfoye, aby uvěřil, že jeho kmotr je nevinný. To stejné platilo i opačně, když se Malfoy pokoušel Harrymu vysvětlit, že profesor lektvarů není tak špatný, jak si o něm každý myslí – Harry mu nevěřil.
To všechno probíhalo během doby, kdy Harry a Malfoy hráli své role dospělých milenců. Ale klid nemohl trvat věčně, protože dobré věci nikdy dlouho netrvají. Ron a Hermiona je škádlili a ptali se jich, jestli se tak stydí líbat se před nimi. Brumbál sice mluvil tajnůstkářsky, ale jeho oči rošťácky zářily. Harry s Malfoyem se museli velmi snažit, aby předstírali fungující – milostný! – vztah mezi nimi.
Přesto tu stále byl problém, který ani na okamžik neopouštěl jejich myšlenky.
"Jak se máme zase vrátit domů?"
---
Malfoy tu otázku položil lenivě pomalým hlasem, jako by se doopravdy ani moc nestaral o to, jestli se vůbec kdy vrátí domů. Harry, který se oblékal, se k němu otočil.
"Já nevím." Řekl. "Možná bychom se měli znovu praštit do hlavy a upadnout do bezvědomí a pak až se probereme, budeme zase doma."
"Nemyslím si, že zrovna tohle by fungovalo."
"Samozřejmě, že ne Malfoyi. To byl sarkasmus."
"Aha."
Opět zavládlo ticho a Harry pokračoval v oblékání.
---
Oblékání zde bylo zajímavé, protože tady nosil různě barevné pláště každý den. Nebylo to jako v Bradavicích, kde všichni studenti byli oblečení do školní uniformy a černého pláště. Pro dnešní den se Harry rozhodl vzít si tmavě zelený, protože mu připomínal ten, který měl na výročním plese ve čtvrtém ročníku. Plášť, co měl na sobě nyní, byl jiný, velmi otevřený a u klíční kosti mu ho držela spona. Pod ním měl bílé tričko s vysokým límcem – to zakrývalo tetování na jeho hrudi – a kalhoty stejné barvy jako plášť.
Malfoy o tetování stále nevěděl, a Harry neviděl žádný důvod, proč by měl. Bylo to dost trapné i tak.
Za opaskem měl Harry pár věcí, o kterých Ron tvrdil, že je má stále u sebe – pár lahviček léčivého lektvaru, nůž a samozřejmě svou hůlku.
Ron se na něj zvláštně podíval, když se zeptal na opasek.
"Kdo vyměnil Harryho za vetřelce?" zeptal se se smíchem.
Harry měl taky pár kožených bot, které stály dole v hale. Nechtěl se kvůli nim dostat do křížku s Hermionou, kdyby je nosil uvnitř, tak proto měl jen tmavé ponožky. Nevadilo mu to.
Jedna z věcí, které se mu na tomto místě líbily, byla ta, že už nepotřeboval brýle. Zdálo se, že si nechal zrak spravit – ať už to bylo magicky nebo ne to nevěděl – už před nějakou dobou.
"Už jsi hotový?" zeptal se Malfoy a Harry se k němu otočil mezitím, co si stahoval vlasy do culíku. Ještě to příliš nezvládal. Pochyboval, že jeho vlasy budou někdy vypadat tak hezky, jako Malfoyovy, ale to byla spíše záležitost genů než dovednosti.
---
Malfoy měl na sobě podobné oblečení – otevřený plášť, pod ním tričko, kalhoty s opaskem, ale všechno bylo laděné do modré barvy. Vypadal jako anděl, tak světle a čistě, pomyslel si Harry, a pak přemýšlel, kde se sakra zrovna tahle myšlenka vzala.
"Ano." Odpověděl krátce a vydali se ven z pokoje.
"Dobré ráno." Pozdravila je Hermiona když vešli do kuchyně." Spali jste dobře?"
"Nádherně." Odpověděl Harry. Byla to pravda, spalo se mu tady lépe, než kdykoliv předtím.
"Dobře. Ron je venku, něco pro mě zařizuje tak už snídal, ale dělám pro vás tousty, vejce a slaninu. Stačí to?"
"To zní báječně. Chceš s něčím pomoct?" nabídl se Harry.
---
Poprvé když se Harry automaticky zeptal, neuvědomil si, jak riskantní ta otázka byla.
Brzy to, ale zjistil – a udělal ze sebe totálního hlupáka, protože nevěděl, kde co v kuchyni je.
Teď už si pamatoval, kde má Hermiona každou věc uloženou – když mu to se zvláštním pohledem na tváři ukázala. Takže to už nebyla tak riskantní otázka.
"Můžeš prostřít stůl." Navrhla mu Hermiona.
Harry kývl a začal dělat, co mu bylo řečeno. Malfoy tam jen stál a sledoval je při práci, bez náznaku, že by jim chtěl pomoci.
"Děje se něco Draco?"
Malfoy zavrtěl hlavou.
"Proč?"
"Zdáš se trochu... mimo. Děje se něco?" ptala se Hermiona znovu. "Nepohádali jste se vy dva nebo tak něco, že ne?"
Neznělo to, ale jako by věřila, že by se mohli pohádat. Starost v jejím hlase byla upřímná.
"Ne, ne nepohádali." Odpověděl se stále nepřítomným pohledem ve tváři Draco. Harry ho zvědavě pozoroval. Malfoy se choval divně, to mohl říct jistě.
Pak se najednou všechno seběhlo velmi rychle.
---
V jednu chvíli byla kuchyň klidná a tichá. Harry prostíral talíře na stůl a Hermiona hlídala vajíčka a slaninu na pánvičce.
A v následující vteřině, Malfoy vykřikl a zhroutil se na zem. Harry ucítil ostrou řezavou bolest, která projela jeho tělem, a upustil talíře, které držel. Ty spadly na zem a roztříštily se na milion kousků. Intenzivní bolest přinutila Harryho klesnout na kolena a střepy se mu zaryly do dlaní. Ani si toho nevšiml. Místo toho se bolestně pomalu plazil směrem k místu, kde na zemi ležel Malfoy. Malfoy se převaloval, brečel a křičel.
"Přestaňte!" křičel znova a znova. "Nedělejte to... Néé!"
Harry byl na kolenou. Jednu ruku si tiskl ke spánku, když mu obrazy mučení prolétávaly před očima. Viděl pověšená mrtvá lidská těla, cítil pach krve, strachu a smrti. Temné postavy se pohybovaly po místnosti a Harry slyšel jejich smích. Zvedal se mu z toho žaludek a musel bojovat proti tomu, aby se nevyzvracel na podlahu. Plazil se směrem k Malfoyovi. Něco hluboko uvnitř mu říkalo, že potřebuje druhého chlapce, a tak ten instinkt následoval. Nemohl jinak, protože Harry cítil jako by ho nějaká silná energie táhla k blondýnovi na podlaze.
"Ne, nedělejte to." Pokračoval s křikem Draco, ale nyní to již znělo slaběji. "Prosím ne..."
Harry se natáhl a uchopil Mlafoyovo zápěstí. Přitahoval si chlapce k sobě tak dlouho, dokud ho nedržel v náručí. Ten se k němu otočil a zabořil mu hlavu do prsou.
"Ne..." mumlal stále dokola, znovu a znovu.
Harry ucítil něco vlhkého a studeného na čele. Otevřel oči, o kterých ani nevěděl, že je zavřel a uviděl Hermionu. V očích měla starost a obavu, ale nic neříkala. Jen držela studený hadřík na jeho čele. Něco Harrymu prozradilo, že to není poprvé, kdy se něco takového stalo. Malfoy ležel bez hnutí s hlavou opřenou o Harryho hruď, zhluboka a přerývaně se nadechoval. Harry se nemohl přinutit, aby ho odstrčil, protože blondýn vypadal, že potřebuje útěchu.
---
"Co jsi viděl?" zeptala se konečně Hermiona a přerušila tak ticho, které nastalo.
"Lidi... mučené k smrti. Temné stíny, které se pohybovaly kolem těl a smály se."
"Smrtijedi?"
Harry přikývl.
"Ano."
Hermiona jednou kývla hlavou a na tváři měla zamyšlený výraz. Pak se trochu neohrabaně díky jejímu těhotenství postavila.
"Vezmi ho nahoru a nech ho chvíli spát." Řekla a ukázala na Malfoye.
"Pak nám bude moci říct, co viděl. Za chvíli ti přinesu snídani."
---
Harry poslechl a opatrně se postavil. Malfoy vykřikl na protest, když se Harry od něj odtahoval a popadl ho pevně za zápěstí. Harry přemýšlel, jestli si je Malfoy vůbec vědom toho, co dělá. Nevypadalo to tak.
"Malf-Draco, potřebuju, abys mě pustil." Řekl jemně. Cítil, jak železný stisk na zápěstí povoluje a on se z něj vykroutil. Malfoy na podlaze kňučel jako malé dítě a v očích se mu objevily nové slzy, když se ho Harry již nedotýkal.
Slovo zvláštní vůbec nevystihovalo to, jak Harry celou situaci viděl. Pak si toho na okamžik přestal všímat, sehnul se dolů a Malfoye zvedl.
Opět tu byl ten podivný pocit. Harry cítil, že tohle už předtím dělal... a ne jednou, ale mnohokrát. Ten samý pocit měl asi i Malfoy, protože zabořil hlavu do Harryho ramena a chytil se jeho pláště. Zdálo se, že ví přesně, kde se má chytit.
Zvláštní.
Když byli nahoře, Harry položil Malfoye na postel. Tentokrát když mu, ale Harry řekl, aby ho pustil, Malfoy neposlechl. Konečně, neschopen ho k tomu přinutit, si Harry lehl vedle blondýna. Malfoy se k němu přitulil, jeho dech byl nerovnoměrný a přerývaný. Tváře měl stále vlhké od slz, ale nové už se neobjevovaly. Harry ležel nehybně vedle něj s rukou ovinutou kolem něj – byla to jediná možnost jak ležet pohodlně, když mu Malfoy neustále svíral plášť.
Zvláštní.
To si Harry stále říkal a přemýšlel o událostech poslední půl hodiny. Nebyla mu cizí bolest z jizvy a letmé vize Voldemorta to už také zažil. Ale proč to cítil Malfoy? Malfoy neměl jizvu a tak dalece, jak Harry věděl, neměl ani žádné jiné spojení s Temným pánem. Přesto musel připustit, že bylo možné – možná jisté – že se s Malfoyem v tomto světě něco stalo.
Možná to mělo nějakou souvislost s jejich léčitelskými schopnostmi?
---
Bylo to možné. Harry o tom, co znamená být léčitel, moc nevěděl. Rozhodně ne tolik, aby to mohl říci přesně. Brumbál jim dal letmý popis toho, co léčitelé dělali, ale to byl jen velmi povrchní obraz. Harry se obával té chvíle, kdy budou on a Malfoy přinuceni někoho vyléčit – když ani jeden z nich nevěděl jak.
Ale Harry to už jednou udělal – léčil Malfoye. První den v tomto podivném světě, Harry vyléčil modřinu na Dracově spánku a blondýn se pak minutu na to probudil.
Ozvalo se zaklepání na dveře a přerušilo tok Harryho myšlenek.
"Dále." Řekl tiše, aby neprobudil Malfoye.
Přemítal, proč se stará jestli Malfoye probudí nebo ne.
Hermiona vstoupila s tácem jídla. Lákavá vůně vajec a slaniny přinutila Harryho prázdný žaludek ke křiku *chci jíst! *. Postavila tác na stůl vedle postele, tak, aby na něj Harry volnou rukou dosáhl. Vzal si kousek toustu a začal hladově jíst. Hermiona se natáhla, vzala mu druhou ruku a začala mu čistit řezné rány. Ty už sice nekrvácely, ale zaschlá krev na nich vypadala ošklivě.
Jak tam seděla s jeho rukou ve své, jemně řekla.
"Vypadáte spolu dohromady tak perfektně."
Harrymu trochu zaskočilo. Pak polkl a zeptal se.
"Cože?"
"Vy dva." Ukázala na něj a Malfoye. "Vypadáte spolu perfektně."
Harry se na Hermionu nevěřícně díval, ale pokoušel se to skrýt.
"Um... jo."
---
"Byla jsem ze začátku šokovaná, když jste se vy dva dali dohromady, ale to bylo proto ... no, protože to byl Malfoy. A byli jsme na to tak trochu nepřipravení. Myslím tím, náhle jste se líbali, Ron omdlel a –" odmlčela se na chvíli, než pokračovala.
"Ale to není to hlavní." usmála se a vypadala jako by si připomněla nějakou vzácnou vzpomínku. "Viděla jsem, jak je pro tebe dobrý. Také změnil stranu, a my jsme ho už nemohli obviňovat, že je smrtijed."
"A potom, když ho jeho otec – " vyprskla " – unesl, viděla jsem, jak tě to bolí. Nemluvil jsi celé dny... byl jsi celý čas s Brumbálem a chtěl si ho jít hledat. Zuřil si, když nechtěl, abys opustil školu... "
Usmála se nad tou smutnou vzpomínkou.
"A když jsme ho našli... Zmláceného a vyhladovělého skoro k smrti. Jeho oči se rozzářily, když tě viděl... Přísahám, že kdyby tu noc zemřel – a říkám, že k tomu neměl daleko – zemřel by šťastný, protože jsi tam byl."
"A Lucius?" zeptal se Harry, i když by měl vědět, co se stalo se starším Malfoyem, protože tam byl.
"Přemýšlela jsem, jak Draco přijme to, že jsi zabil jeho otce. Měla jsem před očima všechny možné scénáře, ale pláč nebyl ani v jednom z nich. Myslela jsem, že bude šíleně zuřit, nebo bude chladný jako vždycky, ale určitě jsem nepředpokládala pláč. Jenže on plakal. To byl myslím ten okamžik, kdy jsem si uvědomila, že je také jen člověk a opravdu tě miluje."
Ztichla a Harryho pohled se zatoulal od Hermiony k Malfoyovi.
"Ano. Jste perfektní pár." Řekla s dalším malým úsměvem. Jednu ruku položila Harrymu na koleno a druhou přes své břicho.
"Ty a Ron jste stejně perfektní pár, Mione. A budete mít nádherné dítě."
Nějaký zvláštní výraz přejel přes Hermionin obličej, ale byl pryč dřív, než mohl Harry poznat, co to bylo. Pak se Hermiona usmála a řekla.
"Nechám vás dva teď o samotě. Nezapomeň mu taky dát něco najíst, až se probudí."
"Slibuju." Řekl a popadl talíř s vejci a slaninou. Položil si ho vedle postele a začal s těžkým úkolem – jíst vejce a slaninu jednou rukou a přitom ležet na posteli. Divil se, že neudělal žádný nepořádek.
Hermiona se postavila, odešla a nechala Harryho opět o samotě s Malfoyem.
---
Nevěděl, jak dlouho tam leželi, než se Malfoy začal probouzet, ale muselo to být nějakou dobu, protože slunce už nesvítilo přímo do oken. Malfoy, který ležel stále přitulený k Harrymu, zasténal a zvedl hlavu.
"Dobré ráno." Řekl mu s úšklebkem Harry.
Malfoy prakticky vylétl z postele.
"Cos mi provedl, Pottere?" ječel obviňujícím tónem. Zavrávoral, když zjistil, že ho jeho nohy neposlouchají. Harry vstal a postavil se vedle něj. Malfoy se opíral o stůl, pokoušel se soustředit. Rychle mrkal a Harry měl na okamžik strach, že možná omdlí. K jeho velké úlevě se tak nestalo. Harry neměl chuť znovu se zaobírat s Malfoyem v bezvědomí.
"Nechceš si sednout?" zeptal se a podával mu ruku.
Malfoy se ho nechytil, ale vydal se zpět k posteli, kde si těžce sedl.
"Co jsi mi udělal, Pottere?" Zeptal se znovu, tentokrát tišším tónem.
"Já ti neudělal nic Malfoyi. Najednou jsi z ničeho nic byl na podlaze v kuchyni, brečel a křičel si jako dítě, aby něco přestalo. Chytil jsem tě –"
Harry se rozhodl neříct Malfoyovi, jak blízko zmijozela držel. " a od té doby ses mě nechtěl pustit."
"Musel jsi mě proklít! Ty nebo ta Grangerovic holka! Já bych nikdy – "
"Ale byl si to ty, zmetku. Byl si na podlaze, křičel, jako bys cítil nějakou bolest a trvalo to skoro půl hodiny, než ses uklidnil a usnul. Teď, ta důležitější věc než to, že jsi spal se mnou, jako se svým polštářem je –" Malfoy na něj zíral, když pokračoval. "spíš to, proč jsi upadnul na zem, brečel a křičel, aby někdo s něčím přestal. Takže pamatuješ si něco?"
Malfoy na něj nepřestával zírat, ale Harry mu jeho pohled oplácel a nakonec zápas v zírání vyhrál. Malfoy sklopil oči a něco zamumlal.
"Co jsi říkal?" zeptal se jemně Harry.
"Říkám, že jsem viděl krev!" zaječel Malfoy a Harry si uvědomil, že je na pokraji zhroucení.
"Krev a smrt... Mudly pověšené v provazech na stěně... Postavy... Smrtijedy... pohybující se v místnosti, smějící se nad mrtvolama. Jeden z nich byl ještě naživu a prosil o smilování, prosil za ty ostatní... ale oni se neslitovali... Seslali na něj kletbu a on vypadal tak šokovaně, když jí začal cítit. Pak ho řezali noži, chtěli slyšet jak křičí. Ale on nekřičel. Viděl jsem, jak si prokousl jazyk jen, aby jim nedal to, co chtěli...
Pak toho měli dost, ale nezabili ho jen smrtící kletbou – to by bylo příliš jednoduché. Tak ho dál řezali nožem a sesílali na něj kletbu Cruciatus... Bylo tam tolik krve...
Byl ještě naživu, když mu otevřeli hrudník. Udržovali ho při vědomí pomocí kouzla, muselo to být kouzlo, protože žádný mudla by při tomhle nemohl zůstat při vědomí... Vyřízli mu srdce a sledovali, jak přestává tlouct."
Malfoyovi najednou vylétla ruka k puse a on utekl na toaletu. Harry ho slyšel zvracet a šel za ním. Malfoy klečel u toalety, brečel a pokoušel se setřít si z tváře slzy a zvratky.
"Nemohl jsem nic dělat... nemohl jsem je zastavit." Brečel. Ležel a schoulil se na bok.
Harry se posadil mlčky vedle něj na podlahu. Beze slova si přitáhl Malfoye k sobě a položil mu hlavu do svého klína. Držel ho v rukách, zatím co brečel a prožíval hrůznou vidinu znova. Ani jeden z nich neřekl nic po celou dlouhou chvíli, dokud Malfoy nepřestal brečet.
"Taky jsem tu vidinu měl," řekl Harry. "ale ne v takových detailech, jako ty. Cítil jsem bolest, cítil sem krev a smrt. Viděl jsem mrtvá těla..."
Zmlkl, nemohl přijít na nic, co by Malfovi ulevilo.
"Co když jeden z nich byl můj otec?"
Ta otázka byla nečekaná.
"Cože?"
Malfoy se z Harryho klína podíval nahoru – tentokrát mu nevadilo, nebo se nestaral o to, kde byl – a opakoval otázku.
Harry si povzdechl.
"Nebyl." Řekl. Nevěděl, jestli to měl říct šťastným, nebo pro Malfoye smutným tónem. Rozhodl se pro něco, co jak doufal, byl neutrální tón.
"Jak to víš?"
Harry se zhluboka nadechl.
"Protože je mrtvý."
Malfoy se posadil.
"Cože je?"
Harry se podíval na svoje ruce, prohlížel si je, ale zároveň je vůbec neviděl.
"V tomhle místě je tvůj otec mrtvý. Je mrtvý, protože jsem ho zabil. Nebo tedy já z tohohle místa."
Malfoy měl otevřenou pusu dokořán, chystal se něco říct, ale pak ústa znovu zavřel.
Přes tvář mu přebíhaly emoce tak rychle, že je Harry neměl čas všechny přečíst dřív, než si Malfoy znovu nasadil netečnou masku.
"Je mi to líto, Malfoyi."
Draco se na něj podíval. Stříbrné oči se zdály prázdné bez jakékoliv emoce.
"Tobě je to líto, Pottere? Lituješ, že jsi zabil mého otce?" zarazil se a Harry čekal, že zmijozel začne zuřit. Co se ale stalo, ho nepředstavitelně překvapilo.
"To já toho tedy nelituji."
"Cože?" zeptal se v údivu, jestli slyšel správně.
"Já – toho – nelituji." Odříkával mu pomalu Malfoy. "Můj otec pro mě nikdy nebyl otec. Jsem – byl jsem – jeho sluha, jeho dědic, ale nikdy jeho syn. Říkal jsem ti, že kdyby někdy zjistil, že se nechci přidat k Voldemortovi tak mě zabije."
Harry otevřel pusu, zavřel jí a pak znova otevřel, aby řekl něco jiného a znova jí zavřel. Jeho mysl si přehrávala rozhovor, který měl s Hermionou. Uvědomil si, že Lucius to pravděpodobně zjistil a proto unesl svého vlastního syna. Věděl, že Malfoy měl o svém otci pravdu a tak nemohl přijít na nic inteligentního, co by mohl blondýnovi říct.
"Vypadáš, jako zlatá rybka, když tohle děláš, Pottere."
Harry se na něj podíval.
"Náhodou se mi zlaté rybičky líbí."
"Já mám zase rád špagety, ale to neznamená, že tak chci vypadat."
Harry se prudce postavil.
"Měli bychom jít asi dolů. Mione chtěla, abys něco snědl, ale pochybuju, že jídlo co tu nechala je ještě teplé."
Opustil toaletu bez toho, že by dal Malfoyovi šanci něco říct. Šel do jejich pokoje a zvedl tác s jídlem z nočního stolku. Slyšel, jak se Malfoy v koupelně myje a když byl skoro ve dveřích, uslyšel.
"Pottere?"
Harry si povzdechl a zastavil se.
"Ano Malfoyi?"
"Díky za... no ty víš."
Draco se na něj trochu usmál a opustil pokoj před Harrym. Chlapec-který-přežil, zůstal pozadu a zíral za blondýnem.
-----------------------------------------------------------------------
Pokračování příště
-----------------------------------------------------------------------
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 02 | gigi... | 07. 06. 2010 - 21:23 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | michangela | 07. 06. 2010 - 22:25 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | ivet | 07. 06. 2010 - 23:19 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | bacil | 08. 06. 2010 - 09:29 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | erumoice | 08. 06. 2010 - 10:35 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | leesil | 08. 06. 2010 - 11:06 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | sharka | 08. 06. 2010 - 12:29 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | netfale | 08. 06. 2010 - 16:41 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | diane chocola | 08. 06. 2010 - 18:27 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | nade | 08. 06. 2010 - 19:40 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | saskya | 13. 06. 2010 - 19:00 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | starvation | 14. 07. 2010 - 13:52 |
| RE: V nesprávném čase - 02 | zuzana | 22. 06. 2011 - 20:59 |