Invocare 045
14. březen 2010 | 18.52 |
CAMBIARE PODENTES: INVOCARE
Kapitola 36B
Podle všeho se mladíkova zlost konečně kamsi ztratila. Ještě nějakou dobu Severus Harryho objímal a nechával ho odpočívat.Ale to nemohlo pokračovat věčně.
Ještě si museli o něčem promluvit.
--------------
"Probuď se." zatřásl Severus ramenem spícího mladíka a ten se neochotně pohnul.
"Hmm?"
"Ještě jsme nemluvili o tvých plánech."
"Hmm?"
Harry jak to vypadalo, už byl vzhůru. Odtáhl se od Severuse, podložil si hlavu několika polštáři a podrážděně na sebe natáhl deku.
"Jaké ještě plány. Zůstal mi poslední týden svobody – a určitě ne na to, abych se v něm koupal jako poslední měsíc – a potom už jen ceremoniál. Nechápu, co by se ještě dalo plánovat."
Severus se také přikryl, sedl si se zkříženýma nohama a pozoroval rozhořčený výraz Harryho tváře.
"Kromě slečny Grangerové, ví někdo o tvých záměrech?"
Harry pokrčil rameny.
"Nikdo. I když po OVCích už všichni pochopili, že mě bystrozorská kariéra nečeká."
"Znamená to tedy, že se všichni domnívají, že se do Londýna vrátíš Bradavickým expresem?"
Harry se zamyslel.
"Aha, už chápu, kam tím míříš. No o tom jsem s nikým nemluvil, protože jsem nevěděl, co bych měl říct. Přece ty sám jsi tvrdil, že můj pobyt v Bradavicích, musí zůstat tajemstvím, ne?"
"Rozhodně, je nutné to udržet v absolutním utajení do provedení obřadu." mumlal zamyšleně Severus. "Právě proto se musíš v expresu přidat k ostatním. Aby se přesvědčili o tvém odjezdu."
Mladík rychle přikývnul.
"Dobře. A když se mě budou ptát na další plány, mám říkat, že se jsem se ještě nerozhodl, že?"
"Přesně tak.
"
"A co potom? Mám se přenést? Počítej s tím, že mi to bude trvat spoustu času. Budu se muset přemísťovat po etapách a dělat přestávky..."
"Doufám, že sis schoval přenašedlo, které jsi dostal před cestou do Norska."
Harry se zamračil.
"No ano."
"A pamatuješ si aktivační heslo?"
"Kapitán famfrpálu. Víš, já nejsem tak úplný idiot."
"To jsem neřekl." prohlásil smířlivě Severus. "Předpokládám také, že si pamatuješ, že při rozložení kapesníku a pronesení hesla se přenasedlo aktivuje a dopraví tě do tajného bytu, kde můžeš použít krb a přenést se letaxovou sítí rovnou sem."
"Jo. Takže si nasednu do expresu a budu se tvářit, že opouštím Bradavice navždy, ale jakmile budu v Londýně... no samozřejmě, když kolem nikdo nebude, použiju přenašedlo a vrátím se sem." Harry si povzdechl, ale nakonec prohlásil "Dobře."
Jenže Severus měl kdoví proč z jeho řeči opačný dojem. Harry zřejmě v navrženém plánu, navzdory vyslovenému souhlasu, nic dobrého neviděl. Jenže v každém případě mladík chybně pochopil podstatu celého manévru.
"Strýc na tebe bude čekat na stanici. Albus to už domluvil."
Harry se napjal a s ostražitým pohledem si založil ruce na prsou.
"Doufal jsem, že je už neuvidím. A vůbec, kdo potřebuje ochranu krve, jestliže existuje Podentes?"
"Zejména kvůli Podentes jsi povinný naposled navštívit dům tvých příbuzných, Harry. Musíš se přesvědčit, že všechny tvé věci, které zůstaly v Surrey, jsou zničené. Samozřejmě, kromě věcí po rodičích, ale ujišťoval jsi mě, že ty neexistují."
"Severusi, v Surrey nemám žádný zděděný majetek, nemám tam vůbec nic!" rozesmál se hořce Harry. "Když jsem v minulém roce odjížděl do školy, vzal jsem si sebou absolutně všechno. V pravém slova smyslu. Tedy ne že by to bylo moc věcí. Dokonce jsem strýci Vernonovi slíbil, že se mě konečně zbavil. Doufal jsem totiž, že opustím školu jako dospělý a hotový čaroděj, schopný samostatné existence."
"Ty také jsi plnohodnotný čaroděj, schopný samostatné existence," namítl Severus. - "Bylo to tvoje rozhodnutí – spojit svůj život s mým. Tvoje schopnosti s tím nemají nic společného."
"Jistě, jak říkáš. Ale chápej – v Surrey nemám co dělat."
"Přesto budu klidnější, když si to ověříš ještě jednou. Dokonce neškodný, zapomenutý, zubní kartáček může vést k neúspěchu ceremoniálu."
Harry se rozhněvaně podíval na lektvaristu, ale nakonec pokrčil rameny. Nechtěl se hádat.
"Dobře, rozumím. Zkontroluji, že je všechno čisté. Takže cesta expresem – to je den, plus čas na cestu do Surrey, potom čas na kontrolu... No myslím, že se můžu vrátit už ve čtvrtek večer. Nebo mám raději počkat do rána?"
"Vrátíš se v sobotu večer." řekl Snape. "V poslední době ses příliš zaměřil na rituál. Myslím, že nebude na škodu trochu se od něj odpoutat."
"Ty chceš, abych v Surrey strávil celé tři dny?" suše zrekapituloval Harry. "Špatný nápad, Severusi."
"Ano, slyšel jsem o tvých neshodách s příbuznými... "
"Slyšel jsi málo, jestli to nazýváš *neshodami*."
Severus se zamračil.
Bezpochyby bylo nutné, aby Harry strávil nějakou dobu mimo Bradavice. A nejbezpečnějším místem pro to byl dům strýce a tety. Vzhledem k jejich pomoci při poskytování ochrany pro Harryho během tolika let, Severus nedokázal brát nenávist Dursleyových k jejich synovci vážně. Nebylo možné taky zapomenout, že Harrymu je pouhých osmnáct, a zatím postrádá jisté velkorysé myšlení, které sebou přináší věk. Ale Severus byl přesvědčený, že on ho má vrchovatě a proto nepochyboval o tom, že později bude Harry hořce litovat, pokud se teď s příbuznými pořádně nerozloučí.
A nejen s příbuznými. Také s kamarády z dětství, se samotným místem a minulým způsobem života. Až doposud žil Harry na rozhraní dvou světů: mudlovského a magického. Ale teď bude žít výhradně jen v tom druhém.
Ne-ne, Harry si nemůže nechat ujít šanci podívat se naposledy na svět, který opouští. Jenže, chlapec je příliš mladý a tak stěží dostatečně ocení poskytnutou příležitost.
Proto mu Severus připomněl:
"Copak jsi ty sám minulou noc neprojevil přání navštívit Norsko? Nemluvil jsi sám o potřebě prožít čas zbývající do ceremoniálu mimo Bradavice?"
"Ano. Jenže ty si uvědom, že já dám spíš přednost tomu odjet za mozkomory do Azkabanu, nežli prožít třeba jen jediný den s těmito... příbuznými." povzdechl si těžce Harry. "Ale budiž po tvém, udělám to. Podle mně je určitě zbytečné vracet se kvůli kontrole zapomenutých věcí, ale to přežiju. Takže v sobotu večer budu tady. Beru na vědomí."
"Výborně. Mimochodem, postaral ses o ostatní věci? Ty co máš tady ve škole?"
"No, můj dědičný majetek jsi už zabavil," zamračil se Harry. "Aha. Myslíš to rozbité zrcadlo, které jsem dostal od Siriuse?"
Hmm, ano. Na to se nedalo opravdu zapomenout.
"Tobě se nelíbí obyčejné?" zeptal se Severus.
Mladík trochu zčervenal. Zajímavé.
"Jistě, magická zrcadla zrovna nemiluju. Neustále strkají nos, do čeho jim nic není a stále kritizují můj účes. Ale to je jedno. Myslím, že jsem ho nezapsal do seznamu."
"Prosím?"
Harry se odvrátil a začal neklidně žmoulat okraj deky, který mu ležel na prsou.
"Vždycky jsem ho pokládal za dárek od Siriuse. jenže docela dobře mohlo také patřit Jamesovi... ale potom... "
"Doufám, že jsi neudělal takovou hloupost a nedal jsi ho někomu?"
Mladík zavrtěl hlavou a Severus pokračoval, jakoby o nic nešlo.
"Tak o co jde? Prostě ho nezapomeň přinést sebou k rituálu."
Harry se odtáhl od lektvaristy.
"Dobře. Takže, co se týká nemagického majetku. Jestli začnu rozdávat své věci na všechny strany, bude to vypadat divně. Něco jsem už dal Hermioně... " pokrčil rameny Harry. "Velkou část zbylých věcí je prostě možné spálit, až všichni odjedou domů. I když něco bych chtěl dát Dobbymu... Ehm... pletenou vestu." řekl s polknutím mladík.
"Jsi si jistý, že mi už nechceš nic odevzdat do úschovy?" Severus se odmlčel, protože se mu nechtělo pokládat následující otázku, kterou mu Harry připomněl, když mluvil o zrcadle.
"Black, Harry. Nic víc ti nedal?"
"Zavírací nůž – na Vánoce." usmál se chlapec při té vzpomínce. "Určitě kouzelný. Otvíral každý zámek a rozvázal každý uzel, no... dokud se nerozpustilo ostří."
Najednou úsměv zmizel.
"Ale nůž otci nepatřil. Škoda. Jinak by sis ho musel vyzvednout u Malfoye. Ten bastard mi ho vloni ukradl."
Severus zvednul obočí.
"Pokud sis dokázal přivolat během Turnaje z hradu koště, tak ti nic nebránilo, aby sis vrátil svůj majetek."
Harry si posměšně odfrknul.
"A jak bych podle tebe věděl, že je zloděj Malfoy? Moje přivolávací čáry působí na všechno, kromě nože. Myslím, že na jeho zajištění použil temnou magii, nebo ho zničil – jen tak ze škodolibosti."
"Ale to jsou jen tvoje domněnky?"
"A pokud nejsou, ty snad něco uděláš?"
"Ne."
"Domněnky," povzdechl si Harry. Jenže o jejich správnosti jsem přesvědčený. Tak jako tak, s majetkem jsem to vyřešil. Všechno magické přinesu sem... zítra? Hedvika může zůstat v sovinci, ovšem přinesu Kulový blesk, nemůžu ho jen tak nechat v ložnici. Ron to určitě postřehne, ale bude si myslet, že ho mám v kufru. Nebo si ho mám vzít sebou a pak zase přivézt nazpátek?"
"Vezmi si ho sebou – vyhneme se tak zbytečnému podezření. Kdyby se někdo podíval do tvého kufru... "
"Prostě všichni musí bezvýhradně věřit mému odjezdu." a Harry si znovu povzdechl.
"Dobře."
"Teď ještě k zítřejšímu dni. V Nebelvírské věži budete mít večírek, že?"
"Ano, ale ty mě stejně nedovolíš na něj jít, tak co... "
"Naopak. Ţrvám na tom, aby ses zúčastnil."
Severus s uspokojením zaznamenal, jak mladík údivem neparně pootevřel ústa.
"A co cvičení? Vždyť úspěch rituálu je důležitější, než nějaký večírek."
"Podle mne, v současné době další cvičení, naše vyhlídky na úspěch při ceremoniálu nijak neovlivní," zkřivil obočí Severus. "Nebo máš stále pochybnosti o mojí schopnosti, dovést tě k orgasmu?"
"Ale, ne... "
"Právě. V minulých týdnech sis vymýšlel důvody, proč se straníš spolužáků. Jenže teď tě, samozřejmě kromě slečny Grangerové, v klidu nenechají. Když se na slavnosti neukážeš, budou tě jednoduše hledat. Asi by je sotva napadlo hledat tě zrovna ve sklepení, ale je lepší neriskovat. A nejen to, ty s nimi chceš být při večírku na rozloučenou, ne?"
"Jistě. Protože jak jsi řekl – už je víckrát neuvidím." smutně si posteskl Harry.
Severus se zamračil.
"Kdy jsem něco takového řekl?"
"Cha." opovržlivě se ušklíbl Harry. "Když jsem si stěžoval, že se s kamarády téměř nevidím, doporučil jsi mi, abych si na to zvykal, protože brzy je už neuvidím vůbec."
"Ah, ano. Vzpomínám si," odkašlal si Severus. "Myslel jsem tím, jejich blízký odjezd z Bradavic. A taky začnou pracovat, budou mít nové povinnosti. Vůbec jsem neměl v úmyslu zakázat ti styk s nimi. Dobře vím, že potřebuješ mít možnost si s někým promluvit, Harry."
"Jenže to má sotva nějaký význam." poznamenal mladík. Vytáhl polštář z pod hlavy a několikrát ho vztekle naklepal pěstí.
"Stejně bych je nechtěl zasvěcovat... no... Hermiona to už ví. Bude mě smět navštěvovat?"
Severus se pokoušel skrýt zlost. Neměl důvod proč se stavět proti Harryho přátelství s touto dívkou, zvlášť s přihlédnutím k platonické povaze jejich vztahů. Konec konců oni nikdy nebyli milenci. Přesto mu to vadilo a nemohl se sebou nic dělat.
"Jsem si jistý, že něco vymyslíme."
Jeho slova donutila Harryho zvednout hlavu.
"Ah, a co *nemožnost jakýchkoliv slibů*?"
"Možná jsem reagoval a jednal příliš ostře." stísněně se přiznal Severus. " To bylo před tím, než jsem pochopil, že postavení milenců už samo o sobě předpokládá určitý stupeň důvěry, založený na vzájemných očekáváních."
"Prostě řekni *neměl jsem pravdu *, Severusi." doporučil mu s potřesením hlavy Harry.
Lektvarista pokrčil rameny.
"Dobře. Neměl jsem pravdu, Harry... tvůj život bude natolik normální a bohatý do jaké míry to dovolí podmínky ceremoniálu. Nebojím se ti dát podobné ujištění. Vždyť ty sám tomu musíš věřit, jestli mě skutečně považuješ za milence."
Harry sklonil hlavu a začal si prohlížet nerovné konce nehtů.
"Jenže pořád zůstanu tvým otrokem."
"Ano. Ale v žádném případě s tebou nechci špatně zacházet."
"Jistě. Jasně, že nechceš – to je sice všechno hezké – ale přesto, Podentes, je temná magie..." Najednou Harry zvednul hlavu. "Dobře zapomeň, pokračujeme. Stejně, co nás čeká, to nás nemine."
Harry rychle vstal z postele a chvatně se oblékal. Přitom každý jeho pohyb byl plný napětí. Teprve těsně před odchodem promluvil.
"Tak do soboty?"
Severus gestem mladíka zarazil.
"Chápeš, že bude lepší, když se po celou tu dobu, nebudeš sám sebe dotýkat."
Harry přenesl váhu z nohy na nohu.
"Už jsem o tom přemýšlel. Předpokládám, že si potřebuješ být jistý, že po návratu... ehm... budu schopný..."
"Osobně se domnívám, že v tomto období bude lepší, když do 17. počkáme oba. Měl jsi předtím pravdu. I když Dračí štěstí násobí pocity a dělá ceremoniál příjemným, může na druhou stranu ztížit dosažení orgasmu. Z mé strany to je pouze předpoklad, ale nezapomeň – budeš muset vyvrcholit třikrát – a ke všemu se svázanýma rukama..."
"Jen neříkej, že teď bude nutné cvičit i tohle." vybuchl Harry. "Nemám žádnou... poslyš, samozřejmě něco takového snesu během obřadu, ale samotná představa, že se mě budeš dotýkat, když budu svázaný, ve mně vyvolává opravdu malé nadšení."
"Právě proto bys měl abstinovat celý týden."
Harry se podíval na lektvaristu se zřejmým podezřením.
"Dobře. Chápeš, že neudělám nic, co by ohrozilo úspěch ceremoniálu."
"Ano, chápu.
Jejich pohledy se střetly a na nepatný okamžik mezi nimi prolétla jiskra. Možná porozumění.
Jiskra, která vzápětí pohasla, a Harry odešel.
Komentáře
| RE: Invocare 045 | kvik®blbne.cz | 14. 03. 2010 - 19:38 |
 RE(2x): Invocare 045 |
m-a-mprovasi | 14. 03. 2010 - 22:46 |
| RE: Invocare 045 | michangela | 14. 03. 2010 - 20:13 |
| RE: Invocare 045 | saskya | 14. 03. 2010 - 20:18 |
| RE: Invocare 045 | dobby | 14. 03. 2010 - 21:36 |
| RE(2x): Invocare 045 |
m-a-mprovasi | 14. 03. 2010 - 22:41 |
| RE(3x): Invocare 045 |
dobby | 21. 03. 2010 - 22:59 |
| RE: Invocare 045 | netfale | 14. 03. 2010 - 21:41 |
| RE: Invocare 045 | severina | 14. 03. 2010 - 21:43 |
| RE(2x): Invocare 045 |
m-a-mprovasi | 14. 03. 2010 - 22:36 |
| RE: Invocare 045 | gigi... | 14. 03. 2010 - 21:46 |
| RE(2x): Invocare 045 |
m-a-mprovasi | 14. 03. 2010 - 22:15 |
| RE: Invocare 045 | lucy198 | 16. 03. 2010 - 14:58 |
| RE(2x): Invocare 045 |
hajmi 50 | 17. 03. 2010 - 22:39 |
| RE: Invocare 045 | nikol* | 17. 03. 2010 - 16:58 |
| RE(2x): Invocare 045 |
hajmi 50 | 17. 03. 2010 - 22:33 |
| RE: Invocare 045 | fobos | 18. 03. 2010 - 17:26 |
| RE: Invocare 045 | sallome | 19. 03. 2010 - 13:33 |
| RE: Invocare 045 | nikol* | 20. 03. 2010 - 21:03 |
| RE(2x): Invocare 045 |
hajmi 50 | 21. 03. 2010 - 17:42 |
| RE: Invocare 045 | zuzana | 22. 10. 2010 - 22:59 |
| RE: Invocare 045 | ofélie | 15. 10. 2015 - 23:03 |