Invocare 056
30. květen 2010 | 18.26 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor: Jordan Grant
Překlad: Hajmi 50
Kapitola 42A
Neděle 14,června 1998 - 8:03
"Ah, vidím, že už nespíš, jsi vzhůru." pozdravil mladíka ředitel, který zrovna přišel do nemocničního pokoje. Na natažené ruce měl posazeného Fawkese.
"No vzhůru jsem." odpověděl Harry, a odsunul tác se snídaní. Snědl toho celkem málo – prostě neměl hlad. Určitě to bylo díky spolykaným lektvarům. Mlhavě si pamatoval, že se několikrát probudil. Kdosi mu pokaždé přiložil ke rtům lžičku s lékem. Ach ano, Pomfreyová.
Paměť se postupně vyjasňovala. Vzpomínky na užívané lektvary se staly zřetelnější. Posilující a dokrvující lektvar, mixtury pomáhající napravit poškození nervového systému, způsobené Cruciatem. Utišující balzám – podle Pomfreyové byl Harryho spánek velmi neklidný. Dokonce se zmínila, že Severus měl pravdu, když upozornil, že u některých lektvarů už prošla lhůta použitelnosti...
---
"Fawkes tě chtěl navštívit." dobromyslně pokračoval Brumbál. "Myslím, že chtěl vyléčit tvou ruku sám, a teď je zklamaný."
Místo odpovědi fénix protřepal zářivé peří a štípl ředitele do ucha.
Harry zvedl ruku a trochu povytáhl rukáv pyžama, aby předvedl nejen Albusovi, ale i jeho chovanci, že je už v pořádku – naprosto celý a neporušený. No alespoň celý. Otevřeně řečeno, Harry se ještě v pořádku necítil. Když uzdravenou ruku natáhl – třásla se, a před očima se mu všechno rozmazávalo.
Madam Pomfreyová ho ujistila, že to je normální reakce na dlouhotrvající používání Cruciatu, ale za pár dní to všechno přejde.
Přesto bylo těžké tomu uvěřit. Ale ne pro ředitele.
---
"Je tedy Harrymu dost dobře na to, aby byl propuštěný?
Pomfreyová na rozdíl od ředitele, váhala a z nemocnice ho nechtěla pustit.
"No... "
"Tak přestaň. Vždyť ho můžeš kdykoliv navštívit, ne? Přece nebude žít v Timbuktu." Přemlouval jí Brumbál. "Už je dost starý na to, aby se dokázal řídit tvými radami. Nemám pravdu, Harry?"
---
Mladík zčervenal – ředitel očividně narážel na Harryho neposlušnost a bláznivou cestu do Londýna, místo do Surrey.
"Ano, pane." potvrdil tichým hlasem.
"Tak vidíš!"
"Dobře. Ať je po tvém, Albusi." s nesmírnou trpělivostí odpověděla čaromedička. Začala s přednáškou na téma: režim dne a pořádek při užívání zpevňujících a ostatních lektvarů. Nakázala Harrymu, aby naslouchal svým pocitům, protože bolest mu může pomoci regulovat zatěžování vyléčené ruky.
---
Harry si s pokrčením ramen natáhl froté župan, který se najednou objevil a převázal ho páskem a vklouzl do pantoflů. Najednou ho napadla hrozná myšlenka. Pyžamo, pantofle, a župan... to všechno, jak z dlouhé praxe věděl, patřilo nemocnici. Ale kde jsou jeho vlastní šaty? Nedalo se říci, že by si je přál vidět – jen v něm znovu vyvolají děsivé vzpomínky... Jenže rituál je už ve středu, a on si nesmí dovolit ani sebemenší chybu. Šaty se musí zničit. Dokonce i košile, kterou proměnil v deku. A potřebuje si vyzvednout ostatní věci, které nechal v hotelu. Nebo by to ceremoniál vzal tak, že je prostě daroval?
---
Jenže stejně nemohl nechat pod hotelovou postelí *Kulový blesk*. I když je neviditelný, dřív nebo později ho někdo najde. Mimo to, Harry koště potřebuje mít po ruce. Je to přece magický předmět, který musí odevzdat Severusovi.
Polkl a potlačil dětinský nápad zkřížit prsty – tolik doufal, že se na něm, alespoň někdy bude smět proletět. Ale na to bylo potřeba ho dostat zpět.
---
"Ehm... pane, je potřeba někoho poslat do Londýna..."
Ředitel se na něj podíval přes půlměsíčkové brýle.
"Ah ano, Londýn."
Celý červený Harry odhodlaně pokračoval:
"Nechal jsem tam nějaké své věci." - kousnul se do rtu. Uvědomoval si, že Pomfreyová slyší každé slovo a že se proto nemůže vyjadřovat přesně.
"Ty věci potřebuji. Je to důležité."
Brumbál mávnul rukou.
"Něco vymyslíme, Harry. A teď pojď. Je to jen malá procházka." Ředitel ho uchopil za zdravou ruku a pomohl mu udržet rovnováhu.
---
Harry počkal, dokud se za nimi nezavřely dveře nemocničního pokoje, a tázavě zopakoval:
"Malá procházka?"
"Och ano. Alespoň tak mi to připadalo.
Zvláštní. Vzdálenost mezi nemocničním křídlem a sklepením Harry vždy pokládal za dost velkou. Chvíli přemýšlel a pak si pomyslel, že už ředitelskou hádanku vyluštil.
"No ano, rozumím – to bylo, abychom madam Pomfrey zmátli! Nesmí vědět, že budu žít s... "
"Obrazy, Harry, obrazy:" přerušil ho Brumbál tónem, který dokázal znít současně vlídně i výstražně.
---
Mladík kývnul. Cítil se dneska zpomalený a to nejen fyzicky. Jenže cosi, co bylo řečeného, mu nesedělo, a on zaboha nedokázal říci, co? Minuli ještě dvě chodby, když na to přišel.
"Počkat. Vy jste řekl, že mě bude moci navštěvovat! To bude sotva rozumné, ne?"
"Oh, to tě nemusí trápit." uklidňoval Albus mladíka – odbočil vlevo a začal stoupat po schodech.
Vzhůru!
---
Harry se zastavil.
"Ale to ne... tohle není cesta tam, kam míříme."
"Ne, to si nemyslím." otočil se Albus a poplácal Harryho po rameni. "Vydrž ještě minutu a potom si o všem můžeme v klidu promluvit. Doufám, že mi rozumíš?"
Mladík přikývnul a znovu vykročil.
Ušli ještě pár metrů po další chodbě a nakonec zůstali stát před obrazem, na kterém byl famfrpálový stadión.
---
Albus pronesl dlouhé a složité zaklínadlo – ale Harry pochytil smysl jen každého třetího slova.
"Požádal jsem strážce, aby ti dovolil určit si nové heslo." vysvětloval tiše Albus. "Heslem se stane první slovo, které teď vyslovíš, takže pořádně přemýšlej."
Vybírat správné a vhodné heslo se učili v sedmém ročníku při obraně. Vzhledem k malbě Harry div neplácnul * chytit zlatonku *, nebo něco podobného ve famfrpálovém duchu, ale včas se vzpamatoval. Takový výběr by byl krajně nerozvážný.
---
"Obi-wan Kenobi." prohlásil Harry po uplynutí několika sekund. Jméno, které sotva někdo v magickém světě znal. Ale po jeho vyslovení mladík pocítil bolestivé píchnutí vzpomínek. Připadalo mu, jakoby těch několik hodin strávených s Richardem byl jen sen, něco co nikdy neexistovalo. Harry, kterým byl ještě před několika dny, neměl nic společného s člověkem, kterým se teď stal.
---
"Zvláštní výběr." zamumlal Albus. "I když právě to nepochopitelné, z něj dělá spolehlivé heslo. Nu což, řekni ho znova, Harry."
Mladík poslechl – obraz se odsunul stranou a odkryl vstup do prostorného obývacího pokoje, zařízeného v nebelvírském stylu. Otevřené, mahagonové dveře vedly, jak bylo vidět do sousední ložnice, ale dveře na opačné straně byly zavřené.
Jakmile vešli dovnitř, vstupní otvor se zavřel. Harry nečekal ani vteřinu.
"Neměl bych být na svém místě ve sklepení?"
"Počkej ještě chvilku:" zarazil ho Brumbál a hodil do krbu trochu letaxového prášku.
"Jsme tady, Severusi."
---
Zelené plameny ohlásily příchod lektvaristy. Ten s napjatým výrazem tváře, vystoupil z krbu bez sebemenšího ušpinění sazemi, a rovnou zamířil k Harrymu, který bezděčně couvnul.
Bohužel při tom klopýtl a ztratil rovnováhu.
S tichým zaklením ho Severus chytil za loket, posadil mladíka do křesla a zůstal nad ním hrozivě stát.
"Možná jsme měli raději použít krb." potřásl hlavou ředitel. "Cesta byla nakonec mnohem delší, než jsem počítal. Ale Severus mě upozornil na tvojí nechuť k letaxovým sítím."
"Neříkám, že je mám rád, ale to neznamená, že bych je nesnesl."
---
Po pravdě řečeno, Harry byl trochu ohromený touto informací o lektvaristovi. Proč by měl něco takového řediteli říkat. Vždyť to sotva mělo nějaký význam. Skrývaje údiv mladík zakašlal.
"Ehm... takže kde to jsme?"
Albus se usmál.
"Nu já půjdu a nechám tě, aby sis mohl se Severusem promluvit sám.
Najednou pod upřeným pohledem černých očí mladíka zalila vlna pochyb a stísněnosti, proto vyhrknul:
"Ale, to je v pořádku. Tím myslím, že vy asi taky chcete vědět, co se mnou bylo, ne?"
---
"To je sotva povzbuzující, jestliže se bojíš zůstat se mnou o samotě?" hlubokým tónem pronesl Severus, který se nakonec také usadil do křesla proti Harrymu.
Mladík vybuchl. 
"Ničeho se nebojím. Jenom vím, jak hlasitě křičíš, když se zlobíš."
"A počítáš, že přítomnost třetí osoby mě zastaví?"-zvednul Severus obočí. " V každém případě jsi ještě příliš slabý na nějaké vysvětlování – a bezpochyby než znovu načerpáš trochu sil, tak chuť vynadat ti mě už přejde. Škoda."
"Nu pánové, příjemný rozhovor." řekl Albus a zamířil ke dveřím. "Brzy se uvidíme, Harry."
---
"Jo, nashle." zamumlal dotčeně Harry. Ze všeho nejméně se mu chtělo snášet lektvaristův hněv o samotě, a Brumbál to dobře věděl. Na druhou stranu, copak by ředitel vůbec mohl něco dělat? Vždyť za pár dní se Harry stane otrokem Severuse Snapea. Možná se starý mág rozhodl, že nastal čas, aby se naučili řešit své problémy samostatně jen mezi sebou. Což by zároveň také vysvětlovalo Brumbálovu nepřítomnost v Harryho životě, zvláště v poslední době.
*Stařec se určitě nebude obtěžovat navštívit mě ani později* – zachmuřeně si pomyslel Harry – *a já ho neuvidím až do ceremoniálu. *
Do ceremoniálu, který určitě selže, pokud Harry neudělá okamžitě něco proto, aby dostal zpět věci, které nechal v hotelu.
---
Pojednou jakoby mu čísi pěst svým stiskem vyhnala všechen vzduch z plic. Óh, bože, rituál. Nesmí dovolit, aby ztroskotal. Vždyť Cambiare Podentes potřebuje k životu, a nejen kvůli tomu, že nechce zemřít v den svých narozenin. Na zajištění své bezpečnosti on sám nemá dost síly, jak dokázaly poslední události. Potřebuje telepatické spojení – a potom už nikdy nebude v podobné situaci bezmocný. Vždycky si bude moci přivolat Severuse. On jednoduše potřebuje podvojnou sílu...
---
"Ehm... krátce, zůstal jsem v Londýně a dostal se do maléru." - vyhrknul rychle mladík, jakmile se za ředitelem zavřely dveře. "Ano – ano, předvedl jsem, že jsem hloupý, lehkomyslný a všechno ostatní z čeho jsi mě po právu obviňoval celá léta. Přiznávám to všechno sám, dobře? Ale teď je důležité to, že se mi nepodařilo vrátit se do hotelu pro moje věci."
Na okamžik jeho slova zůstala viset ve vzduchu, a Harry se připravil na přednášku o tom, že si ztrátu věcí zasloužil a patří mu to. Ale lektvarista rychle pochopil o čem je řeč a ostře přikývnul.
---
"Věci, pochopitelně. Cíl tvé cesty do Surrey. Samozřejmě půjdu a přinesu je."
"Máš nějaký pergamen. Napíšu ti, jak se tam dostaneš..."
"Potom, až si promluvíme, " přikývnul Severus. "Hotel ti drží pokoj do... desíti dopoledne?"
"Ve skutečnosti se odhlašuje až v jedenáct." sklesle pronesl Harry, a v duchu si přiznal, jak neuvěřitelně moc by se chtěl tomuto rozhovoru se Severusem vyhnout. Jenže dřív nebo později k tomuto rozhovoru beztak dojde.
---
Lektvaristův hábit se zavlnil, když se muž naklonil kupředu a sepjal prsty.
"Jak se cítíš?"
"E... slabý." přiznal se Harry a opřel se zády o opěradlo křesla. "Zmatený. Co je tohle, nějaké nebelvírské místnosti pro hosty? Ačkoliv ne, nejsme teď ve věži, že?"
"Pokoje navazují na spodní úroveň věže," Severus se odmlčel a pak dodal
"Jsou to tvoje pokoje, Harry."
---
*Zřejmě jsem víc nemocný a víc popletený, než jsem myslel. * uvědomil si Harry.
"Uhm, zdálo se mi to, nebo jsi skutečně řekl... moje pokoje?"
Severus jen krátce přikývnul.
"Ačkoliv formálně ve skutečnosti patří mně. Museli jsme to s Albusem zařídit tímto způsobem, vzhledem na omezení, která ti ukládá Podentes. Ale na tom nezáleží. Tyto místnosti jsou pro tvé použití a každý člověk bude předpokládat, že jsou skutečně tvoje. Jenom Albus ví, že byly přidělené mně, jako náhrada za mnohaletou věrnou službu škole."
---
Harry jen zamrkal. Ještě pořád jen napůl chápal smysl toho, co bylo řečené.
"Pro moje použití? Já... znamená to, že tu budu bydlet do ceremoniálu? Protože potom musím bydlet s tebou. Nemám pravdu?"
"Máš." Severus zkřížil ruce a také se opřel v křesle. "Nicméně o tom, že žiješ se mnou, se nesmí nikdo dozvědět. Proto je nutné, aby kdokoliv cizí – a tím myslím i domácí skřítky, studenty stejně jako ostatní profesory – aby každý z nich, tohle pokládal za tvé pokoje a viděl tě, že v nich žiješ."
Harry se zamračil.
"A ceremoniál to dovolí, nebude to vadit?"
"Ne. Protože ve skutečnosti tyto místnosti patří mně stejnou měrou, jako pokoje ve sklepení."
"Takže nebudu muset žít v podzemí?"
"Budeš tam trávit dost času. A nezapomeň – budeš tam spát."
---
Při těch slovech se pohled Severusových očí sice nestal zrovna mírným ale přece jen méně tvrdým.
"Smíš také trávit čas tady, podle svého přání. Můžeš tu dělat, co budeš chtít. Není třeba, abys zůstával ve sklepení, i v mé nepřítomnosti. Ale měj na paměti, že je důležité předstírat, že my dva nemáme nic společného. Tyto místnosti, jsou přímo spojené se sklepením a pro tebe se stanou vchodem, tak aby tě nikdo neviděl do sklepení přicházet, nebo z něho odcházet."
Harry cítil, jak se mu točí hlava.
---
"Oh... přicházet a odcházet. A já si myslel, že mě přinutíš sedět tam celé dny."
Jak si Harry všimnul, jeho slova měla na lektvaristu zvláštní účinek – jakoby na chvíli strnul.
"Ty jsi očekával, že tě uvězním ve sklepení?"
"Samozřejmě. Protože potom by nikdo neměl ani tušení o mé přítomnosti v Bradavicích, ne? Věděl jsem, že se budu muset skrývat."
Lektvarista se zamračil.
"Co jsem podle tebe měl v úmyslu, nechat tě celé dny dělat?
"Nu... napřed jsem si myslel, že mě donutíš připravovat lektvary... "
"Dávám přednost lektvarům, které jsou použitelné." Odfrknul si lektvarista.
---
Harry tuto jedovatost ignoroval a pokračoval.
"A potom, když jsi řekl, že nemám žádné schopnosti a k lektvarům mě nepustíš, tak jsem myslel, že budu muset celé dny číst, studovat, a taky uklízet a udržovat věci v čistotě."
"Ujišťuji tě, že mým domácím skřítkem nebudeš, i když teď potom, co jsem se setkal s tvou rodinou myslím, že mohu omluvit ten chybný předpoklad." řekl mrzutě Severus. "Jak jsem pochopil, většinou tě využívali na práci v domácnosti, že?"
Harry už chtěl odmítavě zavrtět hlavou, ale vzpomněl si na tu příšernou scénu ve strýcově domě, a uvědomil si, že lektvaristovi už nezůstalo téměř nic utajené. Alespoň v tom, co se týkalo jeho příbuzných.
"Ano, pracoval jsem jako domácí skřítek, ale nemyslím, že by to nějak změnilo jejich mínění o mě k lepšímu."
Severus mlčel, ale Harry viděl, jak mu potemněla tvář.
---
Mladík zatřepal hlavou, jak se snažil urovnat si myšlenky. To co Severus řekl, mu stále nešlo na rozum.
Opravdu nebude muset ve sklepení trávit dni i noci?
"A co... bezpečnostní opatření? Vždyť se nikdo nesmí dozvědět, že jsem tvůj otrok! Přece i ty sám... budeš sotva chtít, aby nás někdo uviděl pohromadě?"
Severus jen pokrčil rameny.
"To, že ses rozhodl zůstat v Bradavicích, těžko někoho překvapí. A potom, aby nikdo nedostal jakékoliv podezření – stačí, když budeme opatrní. Navíc, vzhledem k tvému postavení, bys asi jen stěží mohl jen tak zmizet na dlouhou dobu. Tisk by rozebral hrad kámen po kameni, dokud by nevyčenichal místo tvého pobytu, a zároveň i všechna ostatní tajemství. Bude mnohem moudřejší, dát jasně na srozuměnou, že jsi zůstal ve škole. Pochopitelně po krátké přestávce.
---
Harry ještě pořád nevěřil svým uším.
"Znamená to... jen se chci přesvědčit, že jsem všechno správně pochopil. Nebudu se muset neustále skrývat ve sklepení? Můžu používat tyhle nádherné pokoje blízko věže? Ale to přece není možné! Nebo to je skutečně pravda?"
Aniž by spustil z mladíkovy tváře upřený pohled, Severus odpověděl:
"V podstatě, ano."
Harry si bolestivě skousl rty, když se snažil zastavit pocit dušení, který mu sevřel hruď a stoupal ke krku. Hvízdavě se nadechl a odhodlaně potlačil slzy, tlačící se do očí. Teprve potom se odhodlal promluvit.
---
"Proč jsi mi o tom neřekl?"
Severus začal bubnovat prsty na postraní opěradlo křesla.
"Na začátku – kvůli přání, vyhnout se slibům v jakékoliv podobě. Mimo to, v té době ještě nebylo nic definitivně rozhodnuté. I teď ještě pořád čekáme na souhlas školní rady, i když to je pouze formalita."
Harry zahleděný do jednoho bodu, si pořád nedokázal uvědomit naprosto celou pravdu.
"Nemyslím, že školní radu zajímá, jestli budu žít v Bradavicích, nebo ne. Dobře si pamatuji na individuální Brumbálův příkaz, kterým dovolil Trelawneyové zůstat ve škole."
Lektvarista se na chvíli odmlčel a potom na rovinu řekl:
"Rada se skutečně sotva zajímá o rozdělení pokojů v Bradavicích. Ale na druhou stranu vytvoření dodatečné funkce... tak to opravdu spadá do oblasti její pravomoci."
---
Harry si teď byl naprosto jistý, že se tento rozhovor vymyká jeho chápání. Podle všeho se potřebuje vyspat, protože čím déle spolu oni dva mluví, tím míň tomu rozumí.
"Dodatečná funkce?"
Severusův pohled prozrazoval jeho napětí.
"Ano. Budeš pracovat jako asistent profesora. Ne, lektvarů ne. Ale profesora *Obrany proti černé magii*."
---
Harry se znova rozhlédl kolem a v hlavě se mu najednou vyjasnilo.
"Oh... tak proto mi přidělili tyhle pokoje. Není možné, aby se všichni dohadovali, kde žiju. Já... vůbec nevím, co říci. To je perfektní novina. Obrana... můj oblíbený předmět!"
"Právě. Domnívali jsme se, že podobný výběr bude pro tebe nejužitečnější a nejpřijatelnější." přisvědčil Severus. "Takže budu informovat Albuse o tvém souhlasu? Ale nezapomeň, že nakonec všechno záleží na rozhodnutí školní rady. Za běžných okolností má Albus právo stanovit do funkce kohokoliv, ale na vytvoření nové funkce je potřeba souhlas rady."
"Samozřejmě, že souhlasím." zvolal Harry, který ještě pořád nemohl uvěřit tomu, co se děje.
"Já... oh, Merline, já... byl jsem si tak jistý, že po ceremoniálu umřu steskem.
---
"To sotva." protáhnul Severus. "Jsi také jmenovaný do funkce famfrpálového trenéra. Podle Albusova mínění, sportovní osnovy potřebují zlepšit. * Nastal čas nabídnout studentům něcovíc, než jen výuku létání. * – to jsou jeho slova. Zvládneš takovou zátěž k doplnění funkce asistenta?"
Harry se div nerozplynul v úsměvu. A to se bál, že ho Severus zavře ve sklepení!
Pokračování příště.
------------------------------------------
Komentáře
| RE: Invocare 056 | oronis | 30. 05. 2010 - 19:02 |
| RE: Invocare 056 | hajmi 50 | 30. 05. 2010 - 19:03 |
| RE: Invocare 056 | jahavi | 30. 05. 2010 - 19:07 |
| RE: Invocare 056 | lebel | 30. 05. 2010 - 19:15 |
 RE(2x): Invocare 056 |
hajmi 50 | 30. 05. 2010 - 20:20 |
| RE(3x): Invocare 056 |
lebel | 31. 05. 2010 - 00:21 |
| RE: Invocare 056 | saskya | 30. 05. 2010 - 19:29 |
| RE: Invocare 056 | gigi... | 30. 05. 2010 - 20:55 |
| RE: Invocare 056 | diane chocola | 30. 05. 2010 - 21:59 |
| RE: Invocare 056 | michangela | 30. 05. 2010 - 22:09 |
| RE: Invocare 056 | slimča | 31. 05. 2010 - 11:03 |
| RE: Invocare 056 | teressa | 31. 05. 2010 - 15:17 |
| RE: Invocare 056 | bacil | 31. 05. 2010 - 17:07 |
| RE: Invocare 056 | nade | 31. 05. 2010 - 17:28 |
| RE: Invocare 056 | jana | 31. 05. 2010 - 18:26 |
| RE: Invocare 056 | erumoice | 03. 06. 2010 - 02:27 |
| RE: Invocare 056 | zuzana | 23. 10. 2010 - 01:40 |