Invocare 058
13. červen 2010 | 20.31 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi50
Kapitola 43A
Kapitola 43A
Neděle 14, června 1998 - 10:24
Harry se vzbudil zpocený a zamotaný v prostěradle.
"Prokleté noční můry." nadával, když se zvedal. Naštěstí si z nich nic nepamatoval. Ale obsah každodenních můr, stejně dobře znal.
Odhodil zmuchlanou deku a rozhlédl se kde je Severus, ale lektvaristu nikde neviděl. V tu chvíli Harry ucítil zamrazení. Potom, co se stalo na Towerském mostě a po následujících událostech... po nekonečném čekání v domě strýce a tety, kde se děsil, že smrtijedi každou chvíli prorazí ochranu krve a vpadnou dovnitř... po tom všem Harry nemohl zůstat sám.
I když teď byl v údajně bezpečných Bradavicích. Ale v mnoha případech se nakonec ukázalo, že bezpečnostní kouzla hradu nejsou tak nepřekonatelná, když šlo o Harry Pottera.
Naštěstí vedle postele na nočním stolku ležela jeho hůlka. Mlhavě si vzpomněl, jak ji Severus v domě Dursleyových přivolal, ale nepamatoval se, jak se ocitla tady na stolku. Harry natáhl ruku, nahmatal a nasadil si brýle a pak sáhl pro hůlku. Teprve potom se mu ulevilo.
Trochu.
Možná cítil mrazení ne ze strachu, ale ze zimy. Postavil se – Ztuhlé tělo ho špatně poslouchalo - mladík se potácivě dostal ke křeslu, na jehož opěradle byl přehozený jeho koupací plášť. Oblékl si ho, ale v županu mu tepleji nebylo, i když použil ohřívací kouzlo. Harry si přiznal, že byl překvapený lehkostí se kterou mu šla magie. Samozřejmě, ohřívací kouzlo, to byla jen základní magie - ale ten hrozný pocit bezmoci, který zažil pod protipřenášecím kouzlem Bellatrix, mu vůbec nechtěl zmizet z paměti.
Nemluvě o tom, co prožíval když ho měli v moci Talmadge a B...
Harry vztekle potřásl hlavou. Ne, nebude na to myslet.
Pantofle ležely u křesla. Nepamatoval si, jak ho Severus zouvá. Možná, mu pantofle sklouzly z nohou samy. A vůbec, z včerejšího večera mu toho v paměti zůstalo jen velmi málo. Všechno se ztrácelo v mlze, jakoby se to událo jen ve snu.
---
Cesta z nemocničního křídla...rozhovor o tom, že tohle jsou Harryho pokoje, i když mu ve skutečnosti nepatří... Severus před ním na kolenou, upřímnost a vážnost v černých očích... dotek jeho teplých dlaní na tvářích...
"Ale já svážu sám sebe."
Harrymu se podlomila kolena. Křeslo stojící vzadu mu přišlo vhod, když si rychle musel sednout. Teprve teď si vzpomněl, jak se rozbrečel. Měl si uvědomit, že člověk s Snapeovou povahou si sotva potrpí na hysterii. Cha-cha. Harry nepochyboval, že se lektvarista k plačícím dospělým mužům stavěl přezíravě. Zvláště, když tím mužem byl Harry.
Snadno si dokázal představit ten jízlivý hlas, vysmívající se jeho slabosti.
*Copak, opět sebelítost, pane Pottere?*
---
Ale Severus nic podobného neřekl. Měl dokonalou příležitost, rozřezat Harryho ostrým jazykem na malé kousky, ale lektvarista se jí nechopil.
Místo toho udělal všechno proto, aby se Harry cítil v bezpečí.
Podivné – pocit *bezpečí* spojený s otroctvím! Jenže Harry se teď přesvědčil, že tomu tak skutečně je. Pochopitelně kdyby partnerem k ceremoniálu byl někdo, komu by nebyl... no říci *lhostejný* by mohlo být nadsázkou. Nedokázal si představit, jak to Severus dělá. Ale když obřad uskuteční s někým – komu může důvěřovat, kdo je rozumný a cítí soucit protože kvůli tomu je třeba, aby udělal otroka z jiného lidského tvora...
Potom si dokázal představit, že se z pouta jedné bytosti, může stát něco, jako vzájemný svazek.
Pochopitelně rovní si nebudou. Všechno záleží na Severusově dobré vůli, protože jemu nehrozí magický trest, jestliže se ukáže jako bezohledný pán.
---
Proto ceremoniál vyžadoval důvěru a trval na ní. A Harry samozřejmě Severusovi důvěřoval. Jak by tomu mohlo být jinak. Vždyť ten muž kvůli němu udělal tolik ustupků. Postaral se, aby mohl žít v maximální míře dospělým a nezávislým životem - alespoň do té míry, do jaké mu to rituál umožňoval. Tyto místnosti, skutečná práce - mimochodem taková, kterou by si Harry sám vybral... Severus přitom vůbec nebyl povinný něco podobného dělat.
Jen nechtěl vidět mladíka nešťastného - to bylo všechno.
A Harry tomu teď věřil. Doopravdy.
---
Nevěděl, jak dlouho seděl bez jakéhokoliv pohybu, až ho ze strnulosti vytrhlo zaklepání. Vstal a vešel do obývacího pokoje.
Hádal, kdo stojí za dveřmi. Jistě, Severus říkal, že bude respektovat zavřené dveře, ale Podentes asi bude od lektvaristy požadovat, aby se v těchto pokojích choval jako majitel. Určitě nebude mít zapotřebí klepat, zejména ne u hlavních dveří. Takže to možná bude Brumbál, protože ten přece slíbil, že Harryho navštíví.
Jenže za dveřmi stála madam Pomfreyová.
Harryho najednou napadlo, do jaké míry je lékokouzelnice obeznámena s tím, co se s ním stalo. Podle jejího chování - alespoň toho dřívějšího - se nedalo poznat, zda je v obraze. Na druhou stranu je možné, že o případu neměla čas pořádně pouvažovat. Brumbál ho z pokoje odvedl příliš rychle. A teď, když si všechno srovnala v hlavě, přišla si s ním výchovně pohovořit...
---
"Jsi hrozně bledý." prohlásila při v stupu do pokoje madam Pomfreyová. Za jejími zády ve vzduchu plula zdravotnická cestovní brašna.
"Doufám, že jste si v půl jedenácté nezapoměl vzít posilující lektvar, pane Pottere?"
"Já jsem... zaspal."
Nebylo divu, když čarodějka řekla, že jí to nepřekvapuje.
"Tvrdila jsem, že je moc brzy propouštět tě. Nechceš se raději vrátit do nemocnice?"
Harry rozhodně zavrtěl hlavou.
"To jsem si myslela. Potom budeš muset používat kouzelný budíček. Kde máš lektvary, co jsem ti včera dala?"
---
Harry vytáhl z kapsy županu hrst lahviček a Pomfreyová se každé dotknula hůlkou.
"Tak a je to. Teď bude každý lektvar varovně zvonit, když bude čas a řada na něm, abys ho užil. Čím déle budeš zvonění ignorovat, tím silnější bude."
"Já nechci nic ignorovat!"
Poppy přikývla a ukázala na lahvičku, na kterou nepoklepala.
"To si vezmi hned. A prosím, posaď se Harry. Nebo se chceš raději natáhnout?"
---
Harry vypil lahvičku posilujícího lektvaru a klesnul do křesla.
"Určitě se prospím později, zatím nechci." Prohlásil a rozhlédl se kolem a hádal, kam vedou ty další dveře.
"Ehm... Trochu mě všechno před očima plave."
"A co chuť k jídlu?"
Harry lékokouzelnici znal moc dobře na to, aby padl do nachystané pasti.
---
"Viděla jste sama, kolik jsem toho snědl k snídani. Po všech těch lektvarech mě naprosto přešel pocit hladu."
"To není zrovna typický vedlejší účinek." divila se Poppy a posadila se do křesla, ve kterém ještě ráno seděl Severus.
Harry pokrčil rameny. Co chce od něj slyšet?"
"Dobře, alespoň se snažte pořádně naobědvat." přikázala lékokouzelnice.
---
"Jo." přikývnul Harry se zakašláním a znovu přemýšlel, co vlastně všechno Poppy ví? Co řekla Brumbálovi? Jenže kdyby měla podezření na něco horšího, pokračovala by v tomto bezstarostném řečnění?
"Ehm... můžete mi říci, jestli mi nezůstalo nějaké vnitřní zranění? Myslel jsem... přeci jen mě Bellatrix mučila dost dlouho... takže, to všechno možná..." Harrymu zakolísal hlas. "Totiž, byla to nesnesitelná bolest, když... ehm... to, co se mnou dělala."
---
"O tom vůbec nepochybuji," projevila soucit Pomfeyová. -"předpokládám, že hojivý lektvar profesora Snapea, vyléčil velkou část vnitřních zranění ještě před mým příchodem. Když jsem se vrátila, zbyla na mě jen léčba zlomené ruky a následků Cruciatů." Lékokouzelnice se provinile usmála.
"Promiň, že jsem tu nebyla, abych ti mohla hned pomoci."
"Ah, vždyť jste to nemohla vědět." řekl Harry, a s úlevou si oddychl, že tajemství, zůstane i nadále tajemstvím.
"Školní rok skončil, tak proč byste měla tady trčet?"
---
Pomfreyová se rozhlédla.
"Vím, oficiálně to ještě nebylo potvrzené, ale předpokládám, že jsi rád, že tu budeš pracovat. Je mi líto, že ti ten útok pokazil prázdniny."
Bylo jasné, že jí něco museli prozradit... jinak by bylo velmi složité vysvětlit jeho přítomnost zde v Bradavicích. Harry se pokusil chovat tak, jakoby o všem věděl už dávno.
"Ano, ale na druhou stranu alespoň budu mít čas pouvažovat nad... ehm... famfrpálovou taktikou. Jak nejlépe začít pracovat s týmy.Taky si musím připravit nějaký plán práce asistenta, i když prozatím nevím, co ode mne bude očekávat nový profesor Obrany. Ehm... vy nevíte, kdo to bude?"
"Ne." odpověděla.
---
Madam Pomfreyová se zvedla z křesla s zašustěním naškrobené sukně.
" No ty dobře víš, kde mne najít, když to bude nutné."
"Znamená to, že se nevracíte na svou dovolenou?"
Poppy si jen odfrkla.
"Přece nemohu nechat pacienta svému osudu. Možná že budu pokračovat v dovolené potom, co se zotavíš. Takže - dobře jez a nezapomínej si brát lektvary."
Harry si polácal kapsu s lahvičkami a také se postavil, aby vyprovodil lékokouzelnici k východu.
Když za ní zavřel dveře, najednou se zarazil - na dveřích nebyl žádný zámek.
---
Samozřejmě, v kouzelnickém světe se dveře jen zřídka kdy zamykaly na zámek, protože heslo nebo ochranné kouzlo se pokládalo za spolehlivější než jakýkoliv mechanizmus. Harry sice měl svou hůlku a taky se o zaklínadlo pokusil, ale jeho magie už zřejmě byla na pokraji vyčerpání.
Ochranná zaklínadla vyžadovala mnohem víc energie, než ohřívací kouzlo. A každý dobře věděl, jak zranění a nemoc dokáží zbavit čaroděje síly. Najednou Harry cítil, jak mu naskakuje husí kůže. Jistota, kterou byl naplněný, když vítězně opouštěl auto strýce Vernona, mu nyní připadala, jako bláznovství.
Změnila se na pochopení : to, k čemu došlo v Londýně se hodně podobalo tomu, co se stalo na hřbitově, kdy ho zachránila jen náhoda. Kdyby neexistovala příbuznost kouzelných hůlek, Harry by v žádném případě tu noc nepřežil.
---
Stejně tak nyní, kdyby Bellatrix neudělala chybu a nenechala příliš zeslábnout své lepící čáry, byl by mrtvý.
Magicky byla čarodějka bezesporu mnohem silnější. To, že byl bezmocný před jejím protipřenášecím zaklínadlem, bylo jasné, jako tečka nad * i *. Dokonce si nedokázal udržet svou hůlku!
Roztřesený Harry přisunul k vstupním dveřím jedno z křesel. Kdyby měl sílu, přistrčil by i to druhé. Ale byl udýchaný. Kdyby ho madam Pomfreyová viděla teď, rozhodně by trvala na jeho návratu do nenocničního křídla.
---
Harry padl do přesunutého křesla a několik minut se soustředil jen na dýchání, jinak téměř neschopný myslet na cokoliv. Ale jedna myšlenka mu přeci jen nedala pokoj.
Teprve po chvíli si uvědomil, jaká a proč.
Druhé dveře v jeho obývácím pokoji.
Ty proti dveřím do ložnice... ty které byly zavřené.
Co když se za nimi někdo úkrývá? Co když...
---
Harry nemohl popadnout dech, i když si dobře uvědomoval bezdůvodnost svého strachu. Určitě to byla jen další místnost. Možná kabinet. Koupelna nebo komora. Nikdo tam nebyl. Vždyť nikdo dokonce ani nevěděl, že je tady. Nikdo, kromě Severuse, Brumbála a Pomfreyové. Ale oni by nikdy neudělali nic, co by mu ublížilo.
Jsou to jenom dveře.
Jenže Harry se k ním stejně blížil s s hůlkou v pohotovosti.
---
Měděná klika byla hladká, když jí uchopil. Kapky potu, který mu vyrazil na čele se mu dostaly do očí, vyvolaly pálení a zamžily mu skla brýlí. Mladík si dobře uvědomoval, že problém spočívá v něm samotném. Ale to neznamenalo, že stoprocentně za dveřm nikdo není.
Když stiskl kliku, napadlo ho, že se měl ozbrojit něčím jiným kromě hůlky, zvláště když jeho magie je téměř vyčerpaná. Ale mudlovské zbraně by byly zbytečné proti...
-
Koupelna!
-
Harry se opřel o stěnu obloženou dlaždičkami a namáhavě oddechoval. Bylo mu horko. Merline, on je skutečně těžký případ. Natolik podlehnout stresu, aby měl strach otevřít dveře vedoucí do neškodné koupelny? Zvláště když si mohl uvědomit, že ke každému apartmá patří i hygienické příslušenství. Opravdu, nebylo vhodné, aby se mladší členové učitelského sboru, o něj dělili se studenty.
Proklínaje vlastní hloupost se Harry snažil srovnat dech. Obhlídka koupelny mu pomohla - byla velmi krásná. Pochopitelně ne tak přepychová, jako Severusova - bez magicky rozšířeného prostoru - ale jinak si neměl nač stěžovat. Vlastní pokoje a dokonce osobní koupelna - to všechno vysoce převyšovalo jeho očekávání.
---
Harry se otočil a vrátil se zpět do ložnice. A spatřil další dveře.
Hrdlo mu sevřel známý pocit dušení. Strach.
Rozhodnutý nepodávat se strachu rázně přešel ložnicí přímo ke dveřím, otevřel je a překročil práh.
Jenže se neocitl v šatně, nebo druhé koupelně.
Ale ve sklepení, v Severusově ložnici.
-------------------------------------------------
Neděle, 14, června 1998 - 10:40
Harry se posadil na Severusovu postel. Srdce mu ještě rychle bilo díky šoku z cesty, kterou vykonal jen tím, že udělal jediný krok. Podle pohledu z okna, jeho pokoje byly několik pater nad zemí. A najednou byl ve sklepení.
Harry se ohlédl zpět k otevřeným dveřím. Nevypadaly jako nové, ale on si je z dřívějška nepamatoval. Přitom v Severusově ložnici, byl "dost často". Ten vchod musel být zřízen v době, kdy byl Harry v Surrey. Vypadal, jako normální spojovací dveře.
---
Otevřenými dveřmi viděl přímo do té druhé ložnice, jakoby skutečně byla vedle místo několik pater nahoře a křížem přes věž.
Jak mohl takto projít? Mohl téměř slyšet Hermionu jak mu vysvětluje po patnácté, že se v Bradavicích nemůže přenášet, nebo dokonce používat přenášedla. Ani necítil tah, jako při přenášení.
Byl to prostě pocit, jakoby udělal krok z jednoho pokoje do druhého.
Bylo to lepší než muset používat krb, pomyslel si.
A pak mu to došlo.
---
*Podle Severuse, nemáš letaxovou síť příliš rád,* řekl ředitel. Harry se suše usmál. Takže teď nebude muset cestou dolů do sklepení používat krb, že ano? Bylo to jistým způsobem dojemné. Stejně, jako když dostal župan. Jak to vypadalo, Severus se opravdu nebude snažit dělat vše proto, aby se cítil nešťastný. Vypadalo to spíš naopak.
*Možná bys mu měl říct, co s tebou ti chlapi udělali, * šeptal mu tichý hlas v mysli.
*Neposmíval se ti, když jsi brečel. Takže to znamená, že se mu s tímhle také můžeš svěřit. Určitě to proti tobě nepoužije, nebude tě vinit, nebo si z tebe dělat legraci...*
---
Harry se zamračil a znovu mu klesla nálada. Jak by mohl Severusovi říct o ... Ne, ne to nemůže. Nemůže to říct nikomu bez toho, že by si to dvakrát nepromyslel. Musí předstírat, dokonce i sám sobě, že se to nikdy nestalo. Kdyby se o tom pokusil mluvit, srdce by se mu zastavilo, tím si byl jistý. Slova by se mu zadrhla v krku.
A mimo to, i kdyby ta slova ze sebe dokázal dostat, Severus by byl ten poslední člověk, kterému by to chtěl říct.
---
Samotný rituál sice nemusel požadovat doslovný styk, ale i přesto byl pěkně sexuální. A kdyby Severus věděl... věděl o tom. Harry si byl jistý, že by Severus celou věc zastavil. Nemuseli nakonec přece provést rituál sedmnáctého. Mohli ho klidně přesunout na později, blíž k Harryho narozeninám.
---
Ta myšlenka stačila, aby Harryho přiměla znovu začít rychleji dýchat. Co když ho smrtijedi zase nějak chytí? Co když zaútočí na Bradavice, aby se k němu dostali? Nebylo až tak nemožné dostat se do hradu. Barty Skrk junior se dovnitř dostal a Lucius Malfoy se tu taky volně procházel. A Voldemort osobně, v jedné, nebo druhé formě se dovnitř dostal taky.
A na to všechno Harry úplně zapomněl. Odešel do Londýna plný síly a sebevědomí, jistý že po sedmiletém studiu magie všechno zvládne. Ale nezvládl. Selhal navzdory veškerým bezpečnostním opatřením... masce, přenášedlu. Selhal ve své ochraně.
Nyní ten pocit jistoty a soběstatečnosti, který měl... nemohl si na něj ani vzpomenout, byl tak vzdálený. Jako by patřil na jiné místo a čas. Jako by s ním neměl nic společného.
---
Jak by mohl, když se bál i otevřít dveře do koupelny?
---
Ta událost... všechno změnila. Všechno. Harry teď opravdu chtěl vyvolat Cambiare Podentes.
Vlastně to bylo víc, ve skutečnosti to bylo něco jako upřímné z hlouby duše vycházející, toužebné přání. Mít někoho kdo ho bude chránit, někoho odhodlaného to udělat. Až ho bude mít tak ho smrtijedi už nikdy nedostanou, že ano? Bude mít telepatické spojení se Severusem. Může si zavolat o pomoc. Už nikdy nebude bezmocný tváří v tvář jakémukoliv útoku.
A pokud se dokáže podrobit kouzlu – a Severusovi – jak se od něj čekalo, pak bude mít k dispozici sdílenou sílu – a bude schopný s konečnou platností skoncovat s Voldemortem.
Nikdo si s ním už nikdy nebude zahrávat.
---
Takže jak by mohl Severusovi říct, že byl... že teď nesnese pomyšlení na sex? Severus by dokonce mohl udělat něco horšího než jen odvolat ceremoniál, mohl by celou tu věc odvolat. Zmijozelové nebyli příliš známí tím, že by marnili čas něčím beznadějným. Lektvarista mohl dojít k závěru, že válka je už stejně prohraná, a co by pak dělal? Harry nikdy nezapomněl na to, co řekl Phineas Nigellus Black: *My zmijozelové jsme stateční, ale nejsme hloupí. Když máme na výběr, vždycky si vybereme možnost jak si zachránit své krky.*
---
Severus by si mohl také pomyslet, že nemá na výběr a přesně to udělat, pokud Harry řekne cokoliv o tom, jak se nyní cítí. A na rozdíl od Hermiony, Rona a jeho ostatních přátel, Severus Snape měl možnost jak si svůj krk zachránit. Stačilo by, aby začal být opravdu loajální k Voldemortovi místo toho, co by to jen předstíral. Mohl by si říct, že Harrymu je stejně souzeno zemřít a že přes všechno úsilí svět stejně ovládne Temný Pán – tak proč se nepřidat na stranu vítěze.
---
Ne že by chtěl něco takového udělat. Harry si byl jistý, že si lektvarista přeje, aby Brumbál a Řád zvítězil, pokud to bude možné. Ale pokud si Snape myslel, že to skutečně není možné, tak by určitě odmítl projít rituálem. Nechtěl by se spojit s někým, kdo patří ke straně poražených.
Podle zmijozelských pravidel a etiky by to dávalo smysl. Byl by to jediný způsob jak přežít.
Když máme na výběr, vždycky si vybereme možnost jak si zachránit své krky.
Takže samozřejmě Harry nemohl Severusovi o tom, co se mu stalo nic říct. Byl na to sám, ale na to byl zvyklý. Byl nakonec sám na hřbitově, po třetím úkolu, i když tehdy nebyl dostatečně chytrý nebo rychlý, aby přišel na to, co měl udělat. To se už nikdy nestane.
---
Teď svým snům rozuměl, těm strašným nočním můrám, které ho pronásledovaly od té doby, kdy si uvědomil co Cambiare Podentes znamená. Bylo to varování, aby tentokrát udělal tu správnou volbu. Nemohl si dovolit další strašlivou a osudnou chybu. Bude muset projít obřadem Cambiare bez toho, že by Severusovi řekl o tom, že ta část, která se týká sexu, mu teď zvedá žaludek. Bude na to muset zapomenout.
---
Což se nezdálo jako něco možného. Ale byl si jistý, že pokud o tom bude s někým mluvit, jen mu to všechno zůstane v mysli čerstvé.
Kdyby na to byl kouzelný lék! Něco, co by mu pomohlo zapomenout... donutilo ho zapomenout ale ne Obliviate, to bylo nepřípustné. Nechtěl skončit jako Lockhart s tím, že by mu chyběla polovina mysli a také by to samozřejmě mohlo způsobit problém při ceremoniálu. Samozřejmě se v synopsisu nikde neříkalo, že musíš mít myšlenky pohromadě, ale Harry si byl jistý, že musí být alespoň natolik při smyslech, aby věděl, co dělá.
---
Přesto si toužebně přál, aby tu byl lektvar nebo kouzlo, které by způsobilo to, že by se cesta Londýna nikdy neuskutečnila. Harry neměl obraceč času, tak neměl možnost jak se vrátit. Nic ho nemohlo změnit tak, aby byl ten stejný člověk, jako předtím. Člověk, který si prohlížel ty knihy, a dělalo mu dobře, to jak mu ilustrace způsobují napětí v podbřišku.
Mladíka, kterému se opravdu líbilo, jak se na něj Richard díval.
---
Harry si nemohl představit, že by se tak někdy ještě mohl cítit.
Ale mohl dělat to, co bylo potřeba dělat, ne? Bez ohledu na to, jak se při tom cítil. Skutečně nezáleželo na tom, že by nejraději utekl pryč, protože stejně nebylo kam utéct.
Bude muset zatnout zuby a pěsti a tím vším projít.
Jinou možnost neměl.
--------------------------------------
Pokračování příště
--------------------------------------
Komentáře
| RE: Invocare 058 | jikita | 13. 06. 2010 - 20:43 |
| RE: Invocare 058 | jikita | 13. 06. 2010 - 21:01 |
 RE(2x): Invocare 058 |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2010 - 21:16 |
| RE: Invocare 058 | netfale | 13. 06. 2010 - 21:30 |
| RE: Invocare 058 | saskya | 13. 06. 2010 - 21:33 |
| RE: Invocare 058 | nade | 13. 06. 2010 - 21:58 |
| RE: Invocare 058 | alcea | 13. 06. 2010 - 22:00 |
| RE(2x): Invocare 058 |
gigi... | 13. 06. 2010 - 22:09 |
| RE(2x): Invocare 058 |
slimča | 13. 06. 2010 - 23:25 |
| RE(2x): Invocare 058 |
hajmi50 | 14. 06. 2010 - 23:02 |
| RE(3x): Invocare 058 |
hajmi50 | 14. 06. 2010 - 23:07 |
| RE: Invocare 058 | gigi... | 13. 06. 2010 - 22:02 |
| RE: Invocare 058 | tefnut | 13. 06. 2010 - 22:13 |
| RE: Invocare 058 | michangela | 13. 06. 2010 - 22:45 |
| RE: Invocare 058 | slimčinka | 13. 06. 2010 - 23:15 |
| RE(2x): Invocare 058 |
hajmi 50 | 14. 06. 2010 - 23:14 |
| RE: Invocare 058 | helush | 13. 06. 2010 - 23:16 |
| RE: Invocare 058 | teressa | 14. 06. 2010 - 06:15 |
| RE: Invocare 058 | grid | 14. 06. 2010 - 16:29 |
| RE: Invocare 058 | anina1 | 14. 06. 2010 - 17:07 |
| RE(2x): Invocare 058 |
hajmi 50 | 14. 06. 2010 - 23:30 |
| RE: Invocare 058 | bacil | 15. 06. 2010 - 16:28 |
| RE(2x): Invocare 058 |
hajmi 50 | 15. 06. 2010 - 23:45 |
| RE: Invocare 058 | janica | 18. 06. 2010 - 15:25 |
| RE: Invocare 058 | zuzana | 23. 10. 2010 - 19:09 |