Madurare 006
13. únor 2011 | 19.47 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad: Hajmi 50
Kapitola 6
KAPITOLA 6 -
Čtvrtek, 25, června, 1998 - 18:12
-
"A to jsem si myslel, že ve Skotsku hrozně moc prší." - poznamenal Harry, když znova otvíral deštník.
"Ten prodavač na trhu měl pravdu, když říkal - *pokud neprší, znamená to, že nejste v Bergenu*."
"To samé říkají o Skotsku."- Severus měl nutkání odsunout si vlasy z obličeje, ale snažil se ten impuls přemoci. Šlo pouze o svalovou paměť, o nic víc, protože v tuto chvíli vypadal jako tmavý blondýn s krátkými vlasy. Mnoholičný lektvar s přidáním mudlovského vlasu, Severuse proměnil v obyčejného moderního muže.
-
Nové tělo se Severusovi nelíbilo. A ještě víc nenáviděl mudlovské oblečení, které si musel na cestu obléknout.
Hábit vytvářel naprosto určitý vzhled. Ale teď, když se procházel ulicemi Bergenu v džínách a košili, cítil se prakticky nahý.
Ovšem Harryho mudlovské šaty podle všeho vůbec nerozčilovaly. Při pohledu na mladíka se zdálo, že šťastnější už prostě být nemůže. Samozřejmě to bylo pochopitelné - ze začátku byl chlapec nervózní díky jejich cestě. Ale jeho nepokoj se vypařil, jakmile se v Severusově koupelně na sebe podíval do zrcadla. Usmál se a spokojeně přikývnul. Novou rukou s vystouplejšími klouby si přejel načarvenalé zlatisté prameny, hladce spadající do čela. Pozvedl si ofinu, aby zkontroloval kůži pod ní.
-
Severus přesně věděl, nač se Harry díval. Proslulá jizva na čele chyběla.
"Perfektní. Nikdo ani nemůže tušit, kdo ve skutečnosti jsem."- vydechnul mladík.- "Notabene jsem teď ještě vyšší a ten muž má víc zavalitou postavu."
Bylo zřejmé, že víra ve spolehlivé inkognito dokázala Harryho uklidnit a ani Severus neviděl důvod, proč by chlapce nepovzbudil.
"Budeš v naprostém bezpečí. Jenom nezapomeň každou hodinu užít lektvar."
-
Harry se s nakloněnou hlavou díval na bedničku na přepážce.
Mnoholičný lektvar se vaří dlouho. Znamená to, že několik posledních dnů jsi pracoval na něm?"
Severus už byl připravený přiznat se, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Ještě nebyl vhodný čas.
"Výhodou je mít po ruce zásobu hotového lektvaru." - prohodil v naději, že se Harry už k tématu nebude vracet. Gestem ukázal na řadu štíhlých lahviček.
"Co se týká mé dávky lektvaru? Dáváš přednost nějakému určitému vzhledu, jak bych měl vypadat?"
"Někdo mého věku." -bez zaváhání odpověděl Harry.
"Myslím tím, toho věku, jak teď vypadám. Třicet tři - tak nějak?"
-
*Harry by chtěl, mít vedle sebe svého vrstevníka*. -pomyslel si Severus.
Pochopitelně to bylo jasné už dřív, ale dodneška tato otázka nikdy nepřišla na přetřes.
"Tvému mudlovi je dvacet šest." – trochu hrubým hlasem opravil Severus mladíka.
Harry podle všeho nezpozoroval v lektvaristově intonaci nic zvláštního.
Nepozorný jako vždy pokračoval s tlacháním.
"Nemyslel jsem si, že budeš mít tolik mudlovských vlasů, aby bylo možné si vybírat. Spíš jsem čekal, že budeš mít zásobu vlasů od kouzelníků."
-
"Smysl má jen anonymita. Někteří kouzelníci dost cestují, a pro nás je nebezpečná dokonce i jen možnost, že nás někdo pozná." - Odpověděl Severus a snažil se potlačit nespokojenost uvnitř sebe. Ze všeho nejvíc teď měl chuť použít takový vlas, který by ho udělal starým a šedivým, jako Albus.
To by Harryho naučilo, nestěžovat si na Severusův věk.
Lektvaristova ruka se už nad lahvičkou s právě takovým vlasem zastavila, ale nakonec vytáhl vlas z té sousední. Když ho přidá do lektvaru, nebude vypadat na víc než dvacet osm let.
-
Harry prakticky nijak na Severusovu změnu nereagoval, jen spokojeně přikývnul.
Ale potom se jeho tvář nečekaně rozplynula v úsměvu a mladík jakoby nevěřil sám sobě, položil ruku na partnerovo rameno.
"Poslyš, ty jsi menší než já!"
"Jen o pár palců."
"No ať. Maličkost, ale příjemná."
Harry zářil takovou radostí z nečekaně vyšší postavy a záměny vnějších rolí, že Severusova podrážděnost sama od sebe nenápadně vyprchala.
"Půjdeme?"- Severus zamířil ke krbu a nechal poslední mladíkovu repliku bez komentáře.
--------------------
Toulali se po Bergenu, prohlíželi si památky a hledali různé neznámé kouty. Čas od času Harry házel na Severuse pohledy plné samolibosti a užíval si svou nově získanou výšku. Dokonce narovnal záda a předváděl hrdé držení těla.
Byl to opravdový požitek vidět Harryho v takové bezstarostné náladě. Pozorovat chlapce, jak září štěstím. Jenže zároveň ten pohled jaksi zbavoval iluzí.
Severusovi to připadalo, že se Harrymu mnohem víc líbí být kýmkoliv jiným, než sám sebou.
-
Důvod se pravděpodobně skrýval v tom, že se svým obvyklým vzhledem Harry nemohl zůstat nepoznaný ani pár minut, což mladíka přivádělo do rozpaků a znervózňovalo. Pochopitelně v Norsku Harry nebyl tak známý jako doma, ale nad tím podle všeho vůbec nepřemýšlel. Už dávno si zvykl, že si na něho ukazují div ne prstem. A když se k tomu přidá surové napadení, kterému byl nedávno vystavený...
Je zcela logické, že Harry projevuje maximální opatrnost.
-
To Severusovi připomnělo, že čas utekl.
"Další doušek." - připomněl tiše.
"Fuj. Odporná chuť."- Harry se zamračil a pečlivě si utřel pusu. "Ale stojí to za to."
Severus si také usrknul svého lektvaru, a zabočil směrem k magické části města. Jakmile vešli do kouzelnické čtvrti, lektvarista si povzdechl úlevou. Tady alespoň mohl mít na sobě slušné oblečení.
Jeden dotek hůlkou na sloupek registrátoru v úschovně a jejich hábity připluly z dlouhé řady různých oděvů, čekajících na své majitele.
Harry si oblékl svůj hábit a zálibně kývnul.
-
"Potřebovali bychom něco podobného na Příčné ulici, aby pro kouzelníky bylo jednodušší chodit po mudlovském Londýně."
"Můžeš přece svůj hábit zmenšit a schovat do kapsy."- pokrčil rameny Severus. "I když na kontinentu je spíš rozšířený zvyk, dávat je do úschovny. Myslel jsem, že pro tebe bude zajímavé, seznámit se s tou zvyklostí."
Rychlým krokem zamířil po jedné z ulic do hloubky magického Bergenu, a rozhlížel se, jakoby něco hledal.
-
*To je ono*.
Severus se zastavil před vchodem do menší restaurace, otočil se k Harrymu a lhostejným tónem se zeptal:
"Nechceš zajít na večeři, dřív než se vypravíme domů?"
"To zní náramně."- Harry se snažil, aby jeho hlas zněl dostatečně nadšeně.
"Ani mi nevadí, že si nebudu moct přečíst menu. Právě teď bych snědl cokoliv, abych se zbavil té ohavné chuti. Pořád v puse cítím ten hnus."
"Opravdu dokážeš polichotit."
"Nechtěl jsem tě tím urazit." -odkašlal si Harry. - "Vím, že mnoholičný lektvar tak chutná vždycky."
-
Dřív by Severus neopominul se vší možnou jízlivostí takovou repliku okomentovat. Ale teď nechtěl kazit večer. zvlášť po všech těžkostech v posledních dnech. Pocítil přijemné rozechvění z očekávání. Nemohl se dočkat, jak se bude Harry tvářit, až si začnou objednávat.
Samozřejmě Harry se postaral o to, aby situaci maximálně zkomplikoval.
"Víš, nechce se mi vrtat v norském jídelním lístku, jako minule."- protáhnul a prstem jel po obalu menu, které přinesl číšník. - "Vybereš mi něco?"
"Podívej se do jídelníčku."- řekl Severus a pokoušel se udržet lhostejnou tvář.
"Hm, vlastně ani nejsem hladový... "
Severus se už dál nedokázal udržet, nahnul se přes stůl a otevřel kožené desky mladíkovi před nosem.
-
"No ne. Tady je to i anglicky!" - ušklíbnul se Harry. "Znamená to, že takhle je to v restauracích, kde se nemusí jídelníček vyvolávat hůlkou na desku stolu! Paráda, že?"
*Roztěkaný,*- pomyslel si Severus. -* to je ještě slabé pojmenování, pro Harryho chování*.
"Proto jsem schválně tuto restauraci vybral, protože mají dvojjazyčné menu." -poznamenal suše lektvarista.
"Domnívám se, že jídlo tu nejspíš také bude na výši, jelikož dvojjazačný jídelní lístek znamená - že restaurace je určená pro turisty. Nicméně připadalo mi, že budeš rád, když si budeš moci své jídlo vybrat sám."
-
Harry zamrkal.
"To je...wow. Děkuji. Jenom zřídka kdy byl ke mně někdo tak pozorný."
Severus se naklonil kupředu a odložil jídelníček. Jeho slova zněla naprosto vážně.
"Opravdu jsem tě měl tehdy víc poslouchat. Pamatuješ, tenkrát, když jsi říkal, že by ses chtěl znovu jít někam navečeřet."
Lektvarista viděl, jak Harry ztěžka polknul - teprve potom chlapec odpověděl.
"Ano... protože potom bych si nemyslel, že všechno bude tak hrozné... myslím tím, že teď je to doopravdy všechno v pořádku, kromě... jedné věci. No vždyť víš. Ale to není tvoje vina.
Asi bych stejně zůstal v Londýně, když mi strýc dal jasně najevo, že mě v Surrey nechtějí vidět."
-
Severus úsečně přikývnul.
Necítil vinu za to, co se Harrymu stalo, ale to neznamenalo, že v sobě neměl ani kapku lítosti, nebo soucitu.
Natáhl ruku a přejel prstem po sloupku anglického textu v mladíkově jídelníčku.
"Tohle je můj způsob, jak ukázat, že se ti budu snažit naslouchat. Ale nemohu nic dělat, pokud mě neřekneš, co skutečně potřebuješ, rozumíš? Neměl jsem ani představu o tom, že svůj budoucí život vidíš jako uvězění.
Kdybych to věděl, snažil bych se tě přesvědčit o opaku. Proto mě napříště prosím, vždycky řekni, co tě trápí.
Dobře?"
Harry znovu polknul.
"Já...Já...budu na tom pracovat."- hlas zněl chraplavě.
"Výborně."
-
Severus opřený o opěradlo židle počkal, dokud Harry neprozkoumal jídelní lístek a nevybral si.
"A kde jsou tady skřítkové?" zeptal se potichu Harry, když číšník odešel od stolu. "Kdo nás obslouží? Nějaký na půl skřítek, jako minule?"
"Norští skřítkové jsou vyšší." pokrčil rameny lektvarista. "Pravděpodobně jejich předkové a předkové britských domácích skřítků pocházeli z různých oblastí."
"A,a, myslel jsem, že jsou, no... výsledek nějakého křížení."
-
Severus si rychle musel loknout vína, aby se ubránil záchvatu smíchu.
"S kouzelníky? Ne, ne. To není možné."
"Proč ne? Když spolu mohou být lidé a obři?"
"Začni třeba s tím, že obři jsou také lidé - jen jiný druh."
"Ty opravdu hodně víš."
Harry bezmyšlenkovitě, jak měl ve zvyku, hladil prsty nožku sklenky s vínem. Bez pochyb si vůbec nedokázal představit, jaké myšlenky ta podívaná vzbuzovala v Severusovi.
"Mimochodem, jak jsi vlastně zjistil, že tady mají jídelníček v několika jazycích?"
"Poslal jsem předem sovu, aby našla restauraci, která takové služby poskytuje."
-
Z Harryho hlasu zaznělo překvapení.
"Ty máš sovu schopnou doletět do Norska?"
"Nedávno se objevila."- odpověděl Severus a vrhnul na Harryho mnohoznačný pohled.
"Myslíš tím..."
Lektvarista nemohl než cítit spokojenost, že Harry - nehledě na zlost, která mu svítila z očí - si dokázal zachovat dost jasného rozumu, aby nenazval sovu jménem.
-
"Vím, že ti patří,"- syknul chlapec,- "ale jak jsi ji mohl poslat tak daleko? To jí určitě neprospívá. Jestli musíš poslat něco na druhý kontinent, použij svého vlastního ptáka. Myslím tím některou z tvých prokletých sov. Rozumíš?"
"To by nesplnilo svůj účel."
Klidná odpověď zchladila Harryho hněv.
"Jaký účel?"
-
"Domnívám se, že budeš potěšený, když uvidíš svou sovu, jak s radostí vítá pozvání žít opět v tvém pokoji. Její urážlivost, když pochopila, že ses jí vzdal, ti dělala velkou starost... "- řekl Severus.
"Ne, to tak není."
"Opravdu? Pak mi vysvětli, proč jsi chodil do sovince s kapsami plnými sovích pochoutek, minimálně dvakrát denně."
Harry rozpačitě odpověděl:
"No dobře. Myslel jsem, že se mi jí podaří přemluvit, aby se vrátila."
"Tvůj plán očividně nefungoval, takže jsem se rozhodl, věnovat se tomu sám. Když se vrátila se zprávou z této restaurace, vypadala zjevně unavená z dlouhého letu, nemluvě o tom, že všechno peří měla rozcuchané. Řekl jsem jí, že budu často posílat zprávy na kontinent, ale pokud dá přednost plnění tvých příkazů, nebudu proti tomu nic namítat."
-
"Ty mluvíš sovím jazykem?"
"Chceš říct, Noktualtonguem?"- Severus udělal pauzu, aby se pokochal Harryho ohromením. Teprve potom záporně zavrtěl hlavou.
"Ne. Můj lingvistický talent se týká pouze lidských jazyků. Ale magické sovy dokáží velmi přesně vycítit emoce. Jsem si zcela jistý, že pochopila, o čem jsem mluvil. Až se vrátíme, najdeš ji v nové kleci a předpokládám, že už víckrát nebude předvádět podobné chování."
Harry přikývnul.
"Stejně bych si přál, abys ji neposílal tak daleko, ale... budiž. Myslím - děkuji."
-
Bez dalších slov, začal Harry jíst malé kostičky naloženého Eidamu z talíře, který právě číšník donesl na stůl. Severus ho nehodlal upozorňovat, že sýr byl ve skutečnosti jeho předkrmem. Harry si žádný neobjednal, ale lektvarista neměl námitky proti tomu, aby se s mladíkem rozdělil. Připomnělo mu to rituální hostinu, i když současná situace tak intimní nebyla.
-
"Musíme se vrátit už dneska?"-zeptal se Harry.
Severus se pokoušel ovládnout a nehledět na mladíkovy rty, lesklé od oleje, do kterého byl sýr naložený, ale dokázal pohled odtrhnout, až když si je Harry otřel ubrouskem.
"Chtěl jsem zajít do toho muzea, vzpomínáš, do toho věnovanému odboji během Druhé světové války."
"Thetamuseet."
Harry přikývnul.
"Přece zítra nemusíš pracovat? Je léto a tak."
"Nemusím. Přesto pokládám za neúčelné zůstávat na noc."
-
Harry odvrátil oči a zamumlal.
"Proč bych ti v tom případě měl říkat, co bych si přál..."
"Věřím, že jsem řekl *Co potřebuješ *,"- ohradil se lektvarista.
"Ale ať je tomu jak chce - špatně jsi mě pochopil. I když alespoň teď začínám mít představu, do jaké míry často k tomu mezi námi dochází.
Není nic, co by nám zakazovalo pokračovat s cestováním. Určitě se sem vrátíme a do toho muzea se podíváme. A zcela určitě navštívíme spoustu jiných míst.
Myslím, že se ti cestování líbí."
Harry znovu přikývnul i když tentokrát trochu váhavě.
"A?"
"Jen bych prostě dal přednost tomu odcházet ráno přes náš krb a opět se každý večer vracet do sklepení."
"A do tvé postele. Rozumím." -řekl Harry a přitiskl prsty na spánek.
-
"To jsem neměl na mysli."- Severus ztlumil hlas.
"Domnívám se, že jakoukoliv postel ve které bych byl, lze pokládat za mojí postel. Spíš nechci zůstávat přes noc mimo území hradu - jen bezpečnostní opatření. Mimochodem takový způsob cestování je mezi kouzelníky, kteří rádi často cestují, dost rozšířený. Nejsme tak svázaní vzdálenostmi, jako mudlové."
To donutilo Harryho k úšklebku.
"Myslel jsem, že je ještě příliš brzy, abych se mohl dostat do Disneylandu. Nebo Disneyworldu. Toho na..."
"Na Floridě, ano já vím."
"Tak kdy se budeme moci přenést za oceán?" Mladíkovy oči se už předem rozsvítily radostí a Severus najednou cítil, jak se mu sevřelo srdce, když si uvědomil, že jeho další slova ten třpyt uhasí.
-
"Krbové spojení s americkým kontinetem neexistuje."- zavrtěl hlavou. Vzdálenost pro přenos je příliš velká. Budeme muset použít přenašedlo na trans-atlantický přesun. Ale kvůli tomu, abych tohle zařídil, budu muset požádat o pomoc Albuse a ten zcela jistě nebude moc šťastný, když uslyší o podobné cestě v současné době.
Proto zatím navrhuji zůstat v dosahu krbové sítě. Tu můžeme používat anonymně.
Harry si povzdechl.
"Jistě, chápu. Skutečně by to bylo příliš riskantní. Ale řekl jsi, že tam stejně jednou pojedeme."
"Určitě to uděláme, ale ne teď."
"Potom, až všechno skončí."- potvrdil Harry s pokývnutím. Severus získal dojem, že si s mladíkem konečně navzájem dokonale porozuměli.
"Ano. Uděláme si z toho oslavu."
-
V další chvíli už bylo jídlo na stole. Severus byl mile překvapený rozhovorem během večeře. Zjistil, že Harry toho ví o mudlovské historii víc než by čekal. Na druhou stranu to bylo pochopitelné - Harry přece několik let chodil do mudlovské školy. Mladík mu vysvětlil, proč vlastně chtěl muzeum odboje navštívit a při svém vyprávění dokonce naznačil paralelu mezi Hitlerem a Temným pánem.
-
Ovšem během desertu v rozhovoru došlo k zajímavému obratu.
Když několik očarovaných nástrojů začalo hrát tesklivou melodii Edvarda Griega, Harry se obrátil k tanečnímu parketu. Udiveně sledoval několik tančících párů.
Severus se zájmem sledoval jeho pohled, ale neviděl nic, co by mohlo vyvolat takovou soustředěnou pozornost. Harry už přece viděl hudební nástroje hrající samy od sebe, to by ho jen stěží mohlo natolik překvapit.
"Co se děje?"
Mladík si odkašlal. Dvakrát.
Teprve potom se odvážil prakticky zašeptat:
"Tancují..."
Ano, lidé tancovali. Několik párů se zvolna pohybovalo podle hudby.
Severus, který se najednou cítil překvapený, ale vcelku příjemně překvapený, vstal a natáhnul ruku.
"Zatančíme si?"
Harry zrudnul a divoce mával rukama, aby Severuse donutil posadit se nazpátek.
"Uvidí tě?"
-
Lektvarista se podíval na Harryho, potom znovu na taneční parket a zkusil se na všechno podívat očima mladíka. Pořád nic zvláštního. Jednoduše několik tančících párů... Ah, to byl ten problém. V některých párech byli oběma partnery muži.
Harry se zaboha nedokázal oprostit od svých mudlovských předsudků. Alespoň některých.
"Tady je to naprosto normální."- začal mu trpělivě vysvětlovat Severus. "Podívej se, nikdo kromě tebe neciví. Nikoho ani nenapadne divit se, pokud si se mnou zatancuješ."
Harry nakonec odvrátil oči od mužů na parketu.
"No stejně je to jedno: Já neumím tancovat. A pak, vypadá to moc... nevím."
Intimně, bylo patrně slovo, které mladík chtěl vyslovit. Ale na to Harry nebyl připravený a ještě dlouho nebude.
Ke všemu Severus Harrymu dovolil samostatně určovat tempo vývoje jejich vztahů.
-
Lehce naježený Severus se znovu posadil na židli.
Jenže jaký by v tom byl vlastně rozdíl, je lhostejné i kdyby tancovali.
Stejně bude pro něj těžké říct Harrymu, co včera udělal.
Ale Harry má právo to vědět.
Severus počkal, dokud skřítek-číšník neodnesl talíře a na jejich místo nepostavil malé misky s rumovým pudinkem. Zatím se v duchu ještě jednou ujistil, že nemá obavy z Harryho reakce na zprávu, kterou mu hodlá oznámit.
Nakonec je skřítek opustil a odkládat dál rozhovor už nebylo možné.
Nenápadný pohyb hůlkou a zaklínadlo nad nimi utvořilo kupoli tlumící zvuk. Zbytečná opatrnost, když se vzalo do úvahy, že stoly byly samy o sobě začarované, aby zaručovaly dostatečné soukromí.
Ale stejně.
-
"Harry,"- tiše řekl Severus a snažil se nevěnovat pozornost tomu, jak sebou mladík při zvuku svého jména trhnul.
"Musím ti něco říct. Bole a Talmadge jsou mrtví."
Harry prudce zvednul oči a vrásky na čele prozradily jeho napětí.
"Zdálo se mi, že jsi řekl..."
"Ano. Bole a Talnadge jsou mrtví."
Ta novinka mladíka očividně šokovala. Zamrkal a podíval se stranou, jakoby se pokoušel srovnat myšlenky.
Potom se znovu vrátil pohledem k Severusovi.
-
"Hmm, dobře. Předpokládám, že Vol... Temný pán je zabil. Za to, že mě nechali utéct? Použil Legillimens a všechno se dozvěděl?"
Severus zavrtěl hlavou, udivený Harryho nechápavostí.
"Chceš říct, že o mně nevěděl, ale přesto je zabil? Za něco jiného? To jak jedná se svými následovníky... vždycky se mi zdálo, že je prostě cvok."
"Oni nezemřeli jeho rukou."
-
Misto toho, aby prohlášení situaci vyjasnilo, Harryho uvrhlo do ještě většího zmatku.
"Ale jak? Byli to přeci kouzelníci? Sotva je přejelo auto, nebo něco podobného."
Obraz který se vynořil v Severusově mysli byl do té míry nemožný, že musel vynaložit jistou dávku úsilí, aby se nezačal usmívat.
"Ne, samozřejmě že ne."
Harry obdařil Severuse ještě jedním nechápavým pohledem a teprve potom mu zasvitlo.
"O-o-oh..." vydechl pozvolna a oči se mu rozšířily ohromením.
"Ne, to nemůže být... Nebo může?
Ty jsi je zabil!"
-
Severus se podíval Harrymu přímo do očí.
"Ano, já."
Mladík si skousl rty. Napřed horní a pak i dolní, a lektvarista začal přemýšlet, jestli by nebylo lepší, kdyby s přiznáním ještě pár týdnů počkal. Ale když pak Harry promluvil, slova zazněla nemilosrdně.
"Dobře. Jsem rád, že jsou mrtví." Naklonil se k Severusovi a ze zúžených očí svítil vztek.
"Jak jsi to udělal? Avada Kedavra?" - chtěl vědět.
"Dokážeš to zaklínadlo vymazat z paměti své hůlky? Jen pro každý případ?"
"Ne. Nechtěl jsem, aby měli smrt tak... snadnou. Chodil jsi sedm let na lektvary," -řekl mírně Severus.
"Myslím, že dobře víš, jaké utrpení mohou způsobit určité jedy."
"Ne z osobní zkušenosti."- Harry se naklonil ještě blíž, ale pak se najednou opřel dozadu a uvolnil se s rukama položenýma na stole. Jeho tvář vyjadřovala uspokojení.
-
"Tím ses tedy zabýval ty dny v laboratoři? Nechápal jsem, jaký lektvar mohl být tak naléhavý."
"Ano, bylo to velmi naléhavé." -potvrdil Severus a také se na židli opřel.
"Nezasloužili si dál žít. Ale potřeboval jsem se s nimi vyrovnat, dřív než bych mohl znovu dostat předvolání. Jak víš, Temný pán mi dal čas do konce týdne, abych pro něj získal požadovanou informaci. Jakmile začnu ignorovat předvolání a vynechávat schůzky, zpráva o tom se velmi rychle rozšíří a ostatní Smrtijedi mě ihned přestanou důvěřovat.
Napřed jsem ti chtěl poskytnout možnost vyrovnat se s nimi později, ale potom se mi zdálo, že se budeš líp cítit, když budeš vědět, že ti už nikdy nebudou moci ublížit - ani nikomu jinému."
-
"Dobrý nápad." Harry se na chvíli odmlčel a vypadal, že řeší jakýsi vnitřní spor.
"Řekneš mi, jak se to stalo?"
Lektvaridsta nevěděl, jak žádanou informaci nejlépe podat, a proto dal přednost tomu, aby směru rozhovoru určil Harry.
"Co chceš vědět?"
"Věřili ti tak hodně, že vypili neznámý lektvar jen proto, že jsi jim to řekl?"
"Ne tak docela. Bylo to trochu složitější." rozesmál se tiše Severus.
"Když jsi včera lítal mezi věžemi, poslal jsem jim sovu s návrhem na bezodkladnou schůzku."
-
Harry se napjal.
"Ne mojí... ne mojí oblíbenou sovu?"
"Ne, jednu ze školních sov." Lektvarista udělal pauzu, ale mladík nepromluvil a tak pokračoval.
"Potom, když jsme se setkali, řekl jsem jim, že jsem lstí přiměl Albuse, aby mě prozradil, kde trávíš léto. Řekl jsem jim, že už mám přichystaný mnoholičný lektvar, který nás změní v MacGonagalovou, Hagrida a Artura Weasleyho - lidí, kterým důvěřuješ.
Že tě můžeme chytit, když, budeš sám, vyslechnout tě a zabít."
Snape se usmál, ale pod veselou maskou byl jasně čitelný mužův vztek.
"Talmadge a Bole nejenom že ani na chvilku nezapochybovali, ale s velkou radostí jed vypili."
Severus viděl, že Harry prakticky ani nedýchal a jen poslouchal.
-
Po chvilce se mladík nedočkavě zeptal:
"Co s nimi ten jed udělal?"
Jen na poslední chvíli se Severus dokázal natolik ovládnout, aby Harrymu nenavrhnul prohlídku svých vzpomínek v myslánce. Nakonec, když to chlapec bude chtít vidět, požádá o to. Přesto když pokračoval, z hlasu mu znělo nemilosrdné uspokojení:
"Domníval jsem se, že trest by měl odpovídat zločinu. Jed, který jsem vybral vypadá opravdu jako mnoholičný lektvar, neliší se od něj ani vůní.
Ale zabíjí pomalu a krutě. Mužům nejprve uschne a odpadne penis. Soudě podle jejich křiku to byla ta nejbolestivější část."
Harry přikývnul a nespouštěl ze Severuse oči. Vypadal odhodlaně a zcela soustředěně.
-
"Řekl jsi jim něco? Nebo oni?"
"Necítil jsem potřebu své jednání vysvětlovat. A oni... byli příliš zaujati sami sebou, aby mluvili. Počkal jsem na okamžik, kdy oba pochopili, že umírají a opustil jsem je."
Harryho výrazu se dal jen těžko porozumět, proto Severus si dal záležet, aby ho ujistil o konečném výsledku.
"Harry, na mé jedy neexistuje protijed. Oba jsou zcela určitě mrtví."
Mladík přikývnul a chystal se cosi říct, ale pak své rozhodnutí změnil.
-
Když číšník přinesl kávu, chlapec si do šálku přidal několik lžiček cukru a štědře dolil smetanu. Severus ho nepřestal sledovat, zatímco upíjel svou černou kávu, jen čas od času hodil pohled k tanečnímu parketu.
Párů na něm přibylo, a on si přál, aby s Harrym byl mezi nimi. Přál si mladíka obejmout, zvlášť teď.
Jen ho k sobě přitisknout, aby mu dal najevo, že je s ním v bezpečí.
Ale tanec... jak Harry správně předpokládá - je opravdu intimní věc. A to znamená, že rozhodnout se musí Harry - ne Severus.
Lektvaristovy myšlenky přerušil hlas jeho společníka.
-
"Děkuji," - řekl Harry a hleděl na staršího muže přes šálek kávy. Zářivé oči zvlhly. - "Děkuji za to, co jsi udělal. A za to, že jsi mi to řekl. Já... ne, že bych se cítil líp, ale stejně... děkuji."
Severus pokrčil rameny. Nemělo cenu, dávat tomu příliš velký význam.
"Udělal jsem to nejenom pro tebe, ale také pro sebe. Oni si zasloužili smrt."
Měl dojem, že mladík přestal vnímat okolí, byl pohroužený do svých myšlenek.
Teprve za chvíli Harry zamyšleně řekl:
-
"Víš, přemýšlel jsem o tom. Měl jsem strach, co bych mohl udělat, kdybych je znovu uviděl. Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby se z nějakého důvodu ukázali po začátku roku ve škole, kdybych je potkal na chodbě, nebo by vešli do Velkého sálu během oběda... podívali se na mě a... "
Harry ztěžka polknul a slova se z něj řinula rychleji.
"Nebo kdyby se dostali do hradu teď v létě a ty jsi nebyl se mnou a oni by mě našli..."
Harry pevně sevřel víčka. Severus se naklonil a vzal jeho dlaň do své ruky.
-
Mladík se narovnal v ramenou a znovu se tvrdě podíval Severusovi do očí.
"Chci říct, že jsem rád, že jsi to udělal. Jakoby ze mě spadl balvan. Velký balvan. Nevím, jestli to umím dost jasně vysvětlit..."
"To nemusíš."-opatrně řekl Severus. "Nedělej si starosti, už je neuvidíš. Nikdy. Zapomeň na ně, jestli můžeš. Teď už je to minulost."
Nepřekvapila ho pochybnost v Harryho očích, nehledě na to, že mladík souhlasně přikývnul.
-
S povzdechem Severus lehce ťuknul hůlkou do stolu, aby požádal o účet a řekl:
"Vrátíme se domů, Harry."
Domů. K trapnému večeru, ve kterém Harry odejde nahoru, aby se o samotě osprchoval a oblékl si pečlivě zapnuté pyžamo, dřív než se vrátí do sklepení a ulehne do Severusovy postele.
K další noci bez spánku, kterou Severus stráví s bolestnou erekcí a mučivou touhou.
K dalšímu ránu, kdy bude Harry odvracet oči a předstírat, že si nevšiml Severusova vzrušení.
-
Lektvarista věděl - že tohle nemohlo trvat věčně.
Mnohem horší byl pocit, že to už celou věčnost trvá.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím klepněte na hodnocení. Děkuji.
-
Komentáře
| RE: Madurare 006 | salazaret | 13. 02. 2011 - 20:19 |
 RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:05 |
| RE: Madurare 006 | misule | 13. 02. 2011 - 20:24 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:07 |
| RE: Madurare 006 | donna | 13. 02. 2011 - 20:26 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:10 |
| RE: Madurare 006 | gigi... | 13. 02. 2011 - 20:27 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:12 |
| RE: Madurare 006 | zuzana | 13. 02. 2011 - 20:32 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:17 |
| RE: Madurare 006 | symphony | 13. 02. 2011 - 20:33 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:18 |
| RE: Madurare 006 | saskya | 13. 02. 2011 - 20:38 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:22 |
| RE: Madurare 006 | mononoke | 13. 02. 2011 - 21:04 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:25 |
| RE: Madurare 006 | nade | 13. 02. 2011 - 21:13 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:27 |
| RE: Madurare 006 | jahavi | 13. 02. 2011 - 21:34 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:30 |
| RE(3x): Madurare 006 |
jahavi | 15. 02. 2011 - 13:45 |
| RE: Madurare 006 | lady corten | 13. 02. 2011 - 22:24 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:36 |
| RE: Madurare 006 | serin | 13. 02. 2011 - 22:31 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:37 |
| RE: Madurare 006 | dobby | 13. 02. 2011 - 22:38 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:40 |
| RE(3x): Madurare 006 |
dobby | 19. 02. 2011 - 23:29 |
| RE: Madurare 006 | bara1982 | 13. 02. 2011 - 22:46 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:45 |
| RE: Madurare 006 | clare | 13. 02. 2011 - 23:10 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:48 |
| RE: Madurare 006 | miriabar | 14. 02. 2011 - 00:10 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:52 |
| RE: Madurare 006 | dark angel | 14. 02. 2011 - 07:24 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 14. 02. 2011 - 23:55 |
| RE: Madurare 006 | pajik | 14. 02. 2011 - 11:55 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:58 |
| RE: Madurare 006 | mamba | 14. 02. 2011 - 12:18 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 00:02 |
| RE(3x): Madurare 006 |
mamba | 15. 02. 2011 - 12:13 |
| RE(4x): Madurare 006 |
hajmi | 15. 02. 2011 - 12:41 |
| RE(5x): Madurare 006 |
mamba | 18. 02. 2011 - 17:10 |
| RE: Madurare 006 | nixerwil | 14. 02. 2011 - 18:04 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 01:04 |
| RE: Madurare 006 | bacil | 14. 02. 2011 - 18:30 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 01:06 |
| RE: Madurare 006 | cory | 14. 02. 2011 - 19:41 |
| RE(2x): Madurare 006 |
m-a-mprovasi | 15. 02. 2011 - 01:10 |
| RE: Madurare 006 | grid | 15. 02. 2011 - 12:27 |