Invocare 063
11. červenec 2010 | 20.54 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor: Jordan Grant
Překlad: Hajmi50
Kapitola 45 A
Pondělí, 15, června 1998, - 9:43
Když se Harry druhý den vzbudil, první myšlenkou bylo * To není moje ložnice. Kde to jsem?*
Samozřejmě "jeho ložnicí" pro něho ještě pořád zůstávala ta v Nebelvírské věži, alespoň tak to stále vnímal. Nové komnaty, které mu Snape vyhradil, byly ještě příliš nové, aby ji v jeho podvědomí stačily nahradit.
Jakmile se v Harryho mysli objevilo jméno Snape, Harrymu se vrátila vzpomínka na včerejší večer. Dokonce se mu do tváří nahrnula červeň, když si vzpomněl na svá slova.
"Můžu s tebou spát?"
---
Ale Severus se zachoval velmi důstojně. Neryl do něho a ani se mu nesmál. Prostě ho objal a dal mu tím tolik potřebný pocit tepla a bezpečí. A ještě na celou noc - noční můry tentokrát Harryho vůbec nerušily.
*Dokonce jsem si ani nevzal žádný lektvar. Žádný "Spánek beze snů" - ani kapku.*
Harry se stále pokoušel vzpamatovat z ohromení, když jeho pozornost narušil zvuk kroků.
Zvedl hlavu a uviděl vcházejícího Severuse, jehož tvář a vlasy byly hrozně mastné. Mladík se zamračil.
Už to bylo dlouho, co se před ním Severus objevil v tak hrozném stavu.
---
"Vidím, že už ses vzbudil. Tak jak jsi na tom?"
Harry se podíval na hodiny a byl překvapený když zjistil, jak dlouho spal.
"Kdy jsi vstával?"
"Před několika hodinami. Byl jsem zaneprázdněn přípravou lektvarů k ceremoniálu. A taky jsem si myslel, že pro tebe bude lepší se pořádně vyspat, proto jsem tě nechal v klidu."
Harry se protáhnul.
"Spalo se mi fantasticky, Severusi. Díky, že jsi dovolil... ehm... "
---
Mužův pohled potemněl - tohle byl skutečný pohled vlastníka. Ještě před pár týdny by Harryho znepokojil. Teď ku podivu, cítil místo toho vděčnost. Takový pohled zaručoval bezpečí. Severus nedovolí, aby se mu něco stalo. Tím si byl Harry jistý.
Možná právě proto ho dnes v noci noční můry nepronásledovaly.
"Můžu tu dnes spát znova? Já... rozumíš, jakmile zavřu oči, začnou se mi zdát hrozné sny. O... no, o Bellatrix. Když jsem s tebou, tak je nemám. Já... "
---
Severus přišel blíž a Harry se začal cítit hloupě.
"S tebou se cítím v bezpečí." zamumlal mladík.
Severusův prst se dotkl jeho brady, a Harry zvednul hlavu.
"Nepotřebuješ ospravedlňovat svou přítomnost v mojí posteli, Harry. Jsi v ní vždy vítán."
---
Zatraceně. Harry se vnitřně schoulil, jakmile zaslechl i to nevyslovené. Ano - je tam vždycky vítán, přitom nejenom kvůli tomu, že by se Severus staral o jeho zdravý spánek.
"Aha." řekl Harry a odtáhl se. Přehodil nohy na druhou stranu postele a vstal. Br-r-r úplně ledová podlaha.
Vzal z nočního stolku hůlku a přivolal si pantofle. Nejasně si vzpomněl, jak je včera nedbale skopnul na podlahu, když zalézal do postele. Jakmile měl nohy v teple, hned se cítil mnohem líp.
---
"Musím se vrátit k přípravě lektvarů." zabručel Severus. "Řekl bych ti, aby ses *cítil jako doma*, ale myslím, že to i tak dobře zvládáš."
Harry stěží přikývnul místo odpovědi, když se ozvalo zaklepání na dveře. Ten zvuk byl vzdálený, ale velmi jasný. Jako ozvěna.
"To je u tebe." ukázal Severus na otevřené dveře spojující Harryho pokoje s jeho vlastními.
Harry zamžikal.
"Určitě?" Ale jen tak odejít se mladíkovi z jakéhosi důvodu zdálo nezdvořilé. "Ehm... uvidím tě brzy?"
"Nemyslím, že bych se uvolnil před třetí, ale vynasnažím se, dělat ti společnost u pozdního oběda."
"Tři hodiny - to je velmi pozdní oběd, roztržitě poznamenal Harry a uslyšel opětovné klepání.
"Ale když jsem ještě nesnídal... dobře, jak myslíš. Tak zatím."
---
Harry překročil práh spojovacích dveří a zavřel je za sebou. Přitom si celou dobu uvědomoval, jak dobře se cítí. V každém případě mnohem lépe, než včera. S úsměvem vyšel z ložnice, přešel obývák a otevřel hlavní dveře.
Našel za nimi madam Pomfreyovou - v šatech barvy šalvěje, místo obvyklé naškrobené uniformy léčitele.
"Copak, zaspal jste, pane Pottere?" zeptala se a dívala se pozorně na Harryho.
"Ano, ale zato se cítím báječně." odpověděl mladík. "Včera jsem si vzal poslední lektvar..."
"Já vím." madam Pomfreyová se odmlčela a pak se zeptala - "Smím vejít?"
---
Posledně o dovolení nežádala. Ale na druhou stranu - tehdy byl Harry opravdu nemocný - takže s ním samozřejmě jednala jako s pacientem.
"Ale ovšem. Jen se převléknu. Počkejte minutku."
Jenže léčitelka ho posuňkem zastavila.
"Není třeba. Jestli chceš strávit den v posteli, máš na to plné právo."
Ne-ne, Nic takového jsem neměl v úmyslu." ohradil se Harry. "Počkejte prosím minutku, ano?"
---
Pochopitelně převlékání trvalo trochu déle. Harry otevřel dveře skříně a vzpomněl si, že tu vlastně má
své nové oblečení. To bylo jen dobře. Nastal čas, aby si na něj zvykal. Rychle si oblékl džíny a svetr.
Potom se vrátil zpět do obývacího pokoje k madam Pomfreyové.
Nové botasky ještě nepovolily a při chůzi nepatrně vrzaly.
---
"Ano, vypadáš zdravěji." souhlasila čarodějka, která zůstala stát.
Harry si v duchu vynadal do hlupáků:*jsou to jeho pokoje a ona ho přišla navštívit, proto se chová podle společenských pravidel a on by měl také.
"Nechcete se posadit?" nabízel Harry a ukazoval na dvě křesla u konferenčního stolku. Dobře, že věděl, jak se spojit s kuchyní.
"Čaj?"
---
Jenže žaludku bylo jedno, že si Harry právě hraje na pohostinného domácího pána, a vybral si právě tento okamžik, aby se připomněl zakručením. Velmi hlasitým zakručením.
Madam Pomfreyová se místo odpovědi pouze shovívavě usmála.
"Ó ano, děkuji. A objednejte si snídani, pane Pottere. Podle všeho jste dnes ráno ještě nestačil nic sníst."
Harry se usmál a objednal čtyři plátky anglické slaniny a pár vajec na měkko. A samozřejmě čaj.
Když se objevilo jídlo na stole, kouzelnice trvala na tom, že během snídaně bude servírovat čaj chlapci ona.
---
"Mléko a cukr, prosím." požádal Harry. "trochu víc."
Pomfreyová sama pila čistý čaj, bez cukru, neředěný mlékem. Upila několik doušků a poznamenala:
"Zastavila jsem se, abych vás navštívila, a také vám dala malou radu."
Harry právě žvýkal kousek slaniny.
"Radu?"
"Právě." Nějakou dobu se jen soucitně dívala na Harryho.
"Pane Pottere, vaše fyzické rány jsou vyléčené, ale bojím se, že zůstalo poranění jiného druhu. Takové, na které neúčinkují balzámy, zaklínadla a také ne lektvary."
Mladík schoval tvář za šálkem čaje. Snad něco nevytušila?
Ne, to je nemožné.
A její poslední slova jsou toho jasným důkazem.
---
"Následky - které na nervovém systému znechá dlouhodobé vystavení účinkům Cruciatu - se bohužel nedají vyléčit normální léčbou." pokračovala kouzelnice. "Ještě nějaký čas budete zažívat duševní
trýzeň. Uvědomte si, že to je naprosto normální jev, a nikoliv nějaká vaše slabost."
Jenže ze svých záchvatů paniky Harry ani zdaleka nevinil jenom Cruciaty. A nebyly to kletby, co se objevovalo v jeho nočních můrách. Ostatně s těmi to už vyřešil sám - prostě musí spát tam, kde se mu zlé sny nezdají, a on sám se cítí v bezpečí.
Přesto ze strany Pomfreyové bylo velmi milé, že se odhodlala popovídat si na takové delikátní téma.
---
"Díky." poděkoval upřímně léčitelce a postavil šálek na stůl.
"Jestli si budete chtít s někým o tom popovídat, mileráda vás vyslechnu, nebo vám doporučím odborníka."
"Jsem si jitý, že to je zbytečné." odpověděl a rozhodl se předvést své zdraví tím, že se znovu vrátil k jídlu.
"Nebo by mohlo pomoci" - dodala tiše, - "prostě si promluvit s přítelem."
*Už jsem si promluvil*, vzápětí si odpověděl v duchu Harry.
---
Teprve potom si uvědomil, co si přiznal. Myslel na Severuse, jako na svého přítele. Jistě důvěřoval mu a v poslední době spolu docela normálně mluvili - tak proč by ho za něj nepokládal. Samozřejmě těmi ůplně nejlepšími přáteli se nikdy nestanou. Ale fakt zůstává faktem - a proto Severus byl jeho přítelem.
Léčitelka měla pravdu, tak jako Sreverus.
Rozhovor o tom, co se stalo skutečně ohromně pomohl. No alespoň o určité části toho, co se stalo.
O prožitých kletbách. Tím spíš, že Severus z vlastní zkušenosti dobře věděl, co ve skutečnosti podobné utrpení znamená, a proto v této situaci byl neocenitelným společníkem. Nicméně, Severus nikdy nezažil to... druhé. Dokonce naprosto jasně prohlásil, že souhlasil mít sex s Voldemortem naprosto dobrovolně. Tedy žádné násilí.
*Ne, Harry, to nebylo znásilnění.* - byla jeho vlastní slova.
Proto nemělo smysl mluvit se Severusem o obsahu nočních můr.
Kromě toho, Harry o tom nikdy nedokáže mluvit - ani s neplepším přítelem.
---
"Nepotřebuji s nikým mluvit." odpověděl trochu napjatě.
"Jak myslíte." souhlasila smířlivě Pomfreyová. "Ale je mojí povinností, informovat vás o této možnosti. Mějte ji na paměti, pane Pottere."
Harry si ze všeho nejvíc přál změnit téma a proto plácnul první věc, která ho napadla.
---
" *Pan Potter.* - a to jsem si myslel, že když tu začnu pracovat, budou mi všichni říkat Harry."
"Samozřejmě... Harry. A ty mi můžeš říkat Poppy. Ovšem v přítomnosti studentů bych dala přednost oslovení *madam Pomfrey*."
"Bez problémů," usmál se Harry a hned zkusil chuť jména - "Poppy."
Znělo to trochu podivně. Tak nějak samolibě.
"Měl jsem dnes v plánu projít se po hradu. V pořádku?"
"Zajisté. Jen se nepřepínej. Myslím, že se ti tvé síly úplně vrátí až za pár dní."
---
Madam Pomfreyová dopila čaj a vstala z křesla.
"Nu musím jít, Harry. Vracím se do vesničky u Milána, kde obvykle trávím léto. Kdyby se cokoliv dělo, Albus ví, jak se může se mnou spojit. Dobře?"
"Výborně. Hezkou dovolenou!" Harry vstal a doprovodil léčitelku k východu, potom se vrátil ke stolu a objednal si znovu čaj. Když skončil se snídaní, umyl se, schoval hůlku do kapsy a zamířil ke dveřím.
---
Otevřít dveře bylo lehké, ale přestoupit práh... to bylo něco naprosto jiného. Harry už téměř přenesl nohu, když ucítil ledový závan. Cítil ho nejen v plicích, ale až do samých konečků prstů. Myslel si, že to způsobil Protivova a tak vytáhl hůlku a prudce jí namířil v levo a potom v pravo... ale nikde poblíř ducha neviděl.
Chlad nešel z chodby - vycházel ze samotného mladíkova nitra.
---
Harry se zachvěl, couvnul zpět do obýváku, zavřel dveře a opřel se o ně.
Merline, jaký je ubožák.
Copak je skutečně tak těžké projít se po hradních chodbách?
Poctivá odpověď mladíka sklíčila.
ANO!
---
Na malý okamžik se chlapec rozmýšlel, jestli nemá na procházku pozvat Severuse, ale lektvarista měl práci v laboratoři a volno bude mít až za několik hodin. Tak na koho se obrátit. Na ředitele?
Harry si zrovna moc nepřál vidět starého mága, nehledě na to, že dodržel slovo a včera ho opravdu navštívil.
Harry se vzdálil od dveří. Možná by měl raději číst knihy o famfrpálu. Hmm, jenže je nechal ve sklepení... to je jedno. Lehce tam může zajít a vzít si je. Ano, to mělo smysl, začít si zapisovat nápady na týmovou strategii...
---
*Ne, skutečně jsem ubožák.* pomyslel si s odporem Harry. *Chodil jsem po těch chodbách sedm let. Jsou absolutně bezpečné. No téměř absolutně. Opravdu dovolím, abych se snížil k něčemu takovému? Mám si myslet, že tam na mě čeká Bellatrix, nebo... *
Harry přiskočil k vchodovým dveřím, chytil je, škubnutím otevřel a vykročil ven.
Uff, podařilo se. Teď je důležité nezastavit se.
---
Jak bylo vidět - hněv pomáhal. Prošel jednou chodbou, potom druhou. Seběhl po schodech a prošel přízemí.
*Tak.* uklidňoval se, když kráčel po kamenné dlažbě. *Vůbec nejsem ubožák. Žádný ubožák.*
Za nějakou dobu ho nohy samy přinesly k hlavnímu vchodu. Ale Harry si z toho nic nedělal. V mimulosti se nachodil po chodbách dost na to, aby se nemusel bát, že nenajde cestu zpět.
Spíš si Harry uvědomil, že v létě jsou Bradavice úplně jiné. Studenti se rozjeli domů a téměř všichni učitelé byli na dovolené, kromě Pomfreyové, Brumbála a Severuse. To ho donutilo začít o něčem přemýšlet. Například o tom, kde obvykle tráví Severus léto. A také jestli ředitel po rituálu opustí Bradavice.
---
Nuda! Severus pravděpodobně nebude chtít měnit své plány. Sotva, vzhledem na nutnost uchovat Podentes co nejdéle v přísném utajení. Hmm - ano, vypadá to, že zůstanou v Bradavicích trčet do začátku školního roku...
Před dveřmi knihovny se Harry zastavil. Nemohl by si vzít nějaké knihy? Třeba pro pokročilou Obranu, jen pro případ, že by se Brumbálovi pro změnu podařilo najmout slušného učitele. I když - Remus byl výborný učitel!
Znova sevření v hrudi - a probuzené přání popovídat si s Remusem. Jenže to bylo jedno, beztak snil o nemožném. Vlkodlak sám nikdy jako první iniciativu k rozhovoru neprojevil. Dokonce nebylo možné mluvit o nich, jako o blízkých přátelích. Po Siriusově smrti Remus žádné povinnosti kmotra nezastával. Jakoby to Harry nechtěl.
---
Hmm, dveře knihovny byly zavřené a chráněné heslem. Harry usoudil, že teď patří k učitelskému sboru a zkusil nějaká hesla - jako jména různých pamlsků, pro případ, že by zaklínadlo bylo Brumbálovým dílem. Ale zbytečně - dveře zůstaly zavřené. Takže se otočil a vydal se směrem k věži, ale stále víc pomalejším krokem.
Poppy mu nakazovala, aby se nepřepínal. Harry si uvědomil, že to trochu přehnal a rozhodl se odpočinout si ve svých pokojích - totiž v Severusových záložních pokojích. Nebylo by špatné se trochu natáhnout. Nicméně musel zastavit a posedět si na lavici ve Velkém sále.
---
Při hledání cesty se spletl, ale zdržel se jen o několik minut. Potom co se posadil, rychle si uvědomil, co a jak a našel správnou cestu. Jméno *Obi van Kenobi* mu přpomělo poslední návštěvu kina s Richardem. Hmm, ano - bude lepší změnit heslo. Už nikdy víc si nesmí dovolit myslet na Richarda.
Harry si trochu poležel, ale neusnul. Trochu přemýšlel a nakonec se rozhodl, že bude se Severusem obědvat tady nahoře. Takže přešel d obývacího pokoje. Po návratu nevěnoval pozornost tomu, že domácí skřítci už odstranili nádobí zbylé po snídani a uklidili pokoj, aniž by čekali na jeho příkaz.
---
Nyní je potřeba vyřešit, co by měl objednat k obědu. Nechtěl vidět pohrdání v Severusových očích, až se usadí u stolu.
Na druhou stranu netoužil po tom, aby dostal další obložený sendvič s míchanými vajÍčky.
Proč by neobjednal třeba salát? S křupavým francouzským chlebem. Jídlo se sýrem. A minerálku.
Harry spíš umře, než by zkusil objednat jakékoliv víno.
Mladík poklepal hůlkou na stůl a informoval skřítky o své objednávce. Udělal to dost podrobně na to, aby dostal to, co chtěl. Alespoň v to doufal.
-
-
-
------------------------------------------------------------
Pokračování příště.
Komentáře
| RE: Invocare 063 | gigi... | 11. 07. 2010 - 21:18 |
 RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 17:40 |
| RE: Invocare 063 | nade | 11. 07. 2010 - 21:22 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 17:44 |
| RE: Invocare 063 | bara1982 | 11. 07. 2010 - 22:27 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 17:48 |
| RE: Invocare 063 | saskya | 11. 07. 2010 - 22:47 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 17:53 |
| RE: Invocare 063 | diane chocola | 11. 07. 2010 - 23:38 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 17:57 |
| RE: Invocare 063 | pansy | 12. 07. 2010 - 01:16 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 18:00 |
| RE: Invocare 063 | slimča | 12. 07. 2010 - 10:59 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi | 12. 07. 2010 - 18:37 |
| RE: Invocare 063 | michangela | 12. 07. 2010 - 13:38 |
| RE: Invocare 063 | jahavi | 12. 07. 2010 - 13:41 |
| RE: Invocare 063 | leušiq | 12. 07. 2010 - 14:35 |
| RE(2x): Invocare 063 |
hajmi50 | 12. 07. 2010 - 17:34 |
| RE: Invocare 063 | grid | 12. 07. 2010 - 16:04 |
| RE: Invocare 063 | bacil | 12. 07. 2010 - 17:27 |
| RE: Invocare 063 | misule | 14. 07. 2010 - 20:33 |