Invocare 074
3. říjen 2010 | 21.22 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 50 - závěr 1. části
Miláčkové, – po roce a půl je tu poslední kapitola první části. Následující druhá část, která se jmenuje Cambiare Podentes – Madurare, začne na našich stránkách vycházet asi za měsíc.
Přesné datum oznámíme předem. Doufám, že vy, kteří jste si tuhle povídku oblíbili, si pokračování nenecháte ujít. Určitě se vám bude líbit. Budu se na vás těšit. Vaše Hajmi.
----------------------------------------------------------------------------------------
Kapitola 50
-
Čtvrtek, 18, června 1998 - 8:32
-
Severus nebyl zvyklý probouzet se s někým vedle sebe. To, že s ním několik minulých nocí Harry spal, bylo málo, aby to mohlo lety ustálený zvyk změnit.
Ale stačilo protřít si oči a okamžitě mu hlavou prolétla myšlenka: *Teď tomu tak bude navždycky*. Od nynějška Harry patří jemu. To bylo to poslední, na co myslel, když včera v noci usínal. A právě na to si okamžitě po probuzení vzpomněl.
Jemu.
Patřil vůbec někdy někdo jenom jemu samotnému?
Mohl ještě od někoho čekat něco podobného?
Pochopitelně nemohl – nikdy.
-
Za prvé, se s ním dalo těžko vyjít už jen kvůli jeho prchlivé povaze a vysokým nárokům. A ani jeho vzhled nebyl takový, aby se pro jiné muže stal důvodem k přehlížení podobných chyb. Zejména pro tak přitažlivé, jako Harry.
Na druhou stranu, Harry... s ním bylo všechno jinak. Nezáleželo na tom, nakolik popudlivý, nebo náročný se Severus ukáže – Harry s ním musí zůstat. Severus ho nemůže od sebe odstrčit – ne po včerejším večeru.
Samozřejmě o tom přemýšlel už dřív. Během uplynulých týdnů několikrát – a samozřejmě dávno věděl, že Harry ho nebude moci opustit.
Jenže pouhé úvahy na toto téma a nynější reálná skutečnost se od sebe lišily, jak nebe a země.
Ve skutečnosti si Severus vlastně do samého konce nebyl úspěchem ceremoniálu jistý.
Možná ho trápily pochybnosti, jestli mu Harry dokáže věřit až do konce.
Ta myšlenka mu nedopřála ani chvilku klidu.
-
Cele odevzdat sám sebe, úplně a bezpodmínečně, svěřit svůj život do Severusových rukou bez jediné postraní myšlenky.
Bez pochyby v srdci. Ochotně a s radostí.
Bylo nutné, aby se tak stalo naprosto dobrovolně, jinak by rituál ztroskotal.
Ale Harry to dokázal – prošel tím a stal se věcí.
-
Severus si najednou uvědomil, že už nějakou dobu nespouští oči ze spícího mladíka.
Jeho vlastnictví...
Teď už to nebyl jen předpoklad – nebo plán. Teď je to skutečnost.
Harry je doopravdy navždy svázaný se Severusem. Nezvratně.
Bez ohledu na to, co Severus udělá, nebo co řekne – Harry zůstane jeho.
Jeho majetkem.
Bez práv, bez jakýchkoliv možností.
Kupodivu, právě chápání této skutečnosti v muži vyvolávalo touhu chovat se k Harrymu dobře, ukázat mu... laskavost.
Dát mu všechno, co potřebuje – tak, jako o tom mluvili už předtím.
Ale víc než to – on ho chtěl udělat šťastným – alespoň to té míry, do jaké to bylo možné za těchto zvláštních podmínek, které jim vnutilo Cambiare Podentes.
-
Šťastným?
Severus Snape chce udělat Harryho Pottera šťastným?
-
Lektvarista se zamračil, snažil se vyznat v pocitech, které ho ovládly.
Ne, jemu nebyla vlastní krutost, nebo bezohlednost, i když se občas nechal ovládnout hněvem.
Vždycky si uvědomoval, že sjednocení sil vyžaduje, aby se Harry v jejich vztahu cítil přinejmenším dobře. Proto jakmile utichla první vlna vzteku kvůli tomu, že musí svůj život svázat s Harry Potterem, snažil se podle toho patřičně chovat. Slušně.
Jistě, nepodařilo se mu to pokaždé.
Ale v poslední době to mezi nimi vypadalo celkem dobře.
-
Přece jen se doopravdy staral o uspokojení mladíkových základních potřeb.
Ale ani ho nenapadlo, že by mohl chtít udělat Harryho šťastným.
Ještě před pár týdny by podobná myšlenka byla přímo absurdní. Dokonce i teď ho natolik přiváděla do rozpaků, že dělal všechno možné, aby se jí zbavil.
Nepotřebuje cítit podobné emoce – příliš sentimentální pro takového člověka, za jakého se Severus považoval.
Ale čím víc zkoušel tyto pocity v sobě potlačit, tím víc rostly, sílily – a hřály u srdce.
V tu chvíli si lektvarista mrzutě uvědomil, že ať se to zdá jak chce málo pravděpodobným – skutečně ze všeho nejvíc na světě si přál udělat šťastným toho prokletého Harryho Pottera!
-
Podrážděný tou myšlenkou se Severus opřel o loket a trochu se zvedl, aby se podíval na mladíka, který ještě pořád tvrdě spal v jeho objetí. Přikrývka se mu svezla do pasu, odhalila tak opálenou hruď a svaly na rukách.
Silný mladík – to si Severus uvědomoval. Ale také zranitelný.
Velmi zranitelný – vždyť Severus si s ním mohl dělat, co chtěl a Harry neměl dokonce ani právo se proti tomu ohradit.
Jak nepříjemné pomyšlení... mnohem nepříjemnější, než doopravdy uskutečnit své přání a udělat Harryho šťastným.
Severus nechtěl zneužívat Harryho zranitelnost. Naopak.
Přál si mladíka chránit, zajistit mu bezpečí, dát mu život natolik dobrý a uspokojující, nakolik bude v jeho silách.
-
Najednou ho napadlo si mnohem pozorněji než doposud, prohlédnout chlapcovu tvář.
Trochu se odsunul dozadu a díval se na mladíka, který k němu spal otočený čelem.
Jak má vyrovnanou a klidnou tvář. Ale to se jistě změní, jen co se Harry probudí.
Severus se neudržel a přejel mu prsty po tváři. Velmi opatrně. Zatím ho nechtěl budit.
Harry se otočil čelem k lektvaristově ruce, ospale si povzdechl a lehce se k ní přitiskl.
Teplo v hrudi zesílilo ještě víc, a zároveň se znovu objevil neklid.
*To je jen nezvyk, * říkal si v duchu Severus.
-
Lehce nakloněný přelétl Harryho očima od hlavy po paty.
Tentokrát se jeho pozornost soustředila na kroužku provlečeném levou bradavkou, který se lehce stříbrně blýskal na mladíkově hrudi.
Značka, která potvrzovala jeho právo na Harryho – jak říkaly na kroužku vyryté runy.
Špičkou prstu Severus pohladil lesklý povrch. Jednou a pak podruhé.
Měl předvídat, co se všechno stane, stejně tak jako měl vědět, že ho naplní pocit hlubokého uspokojení a... ano štěstí – když prohlásí Harryho Pottera svým.
Měl předpokládat, že k Harrymu přilne, že se stane bezmocným vůči vlně podobných emocí...
-
Severus s otevřenými ústy pochopil, co se v jeho mysli dralo z hlubin na povrch.
Prudce se odtáhl – v ten okamžik si přál být od nebelvíra alespoň trochu dál.
Ne! Ne. To není možné. To nemohl.
Jedna věc byla cítit... k Harrymu trochu náklonnosti, chtít pro něj vytvořit dobré životní podmínky.
Ale bylo by něco úplně jiného, kdyby...
Ne, ne, ne...
Severus si nepamatoval, že by zavíral oči, ale teď měl víčka pevně stisknutá.
Horší bylo, že měl strach je otevřít. Strašný! On!
-
Ale lektvarista se skutečně bál, protože v hloubi duše věděl, že pokud se nyní podívá na Harryho, nezůstane mu jiná možnost, než si sám sobě přiznat to nepředstavitelné. A takové přiznání by bylo něco neslýchaného.
Nechat se tak unést nejenom fyzicky, být přitahovaný způsobem, který pouhou sexuální touhu dalece přesahoval.
A co horšího chtít, aby Harry cítil to samé. Má se starat o to, co si o něm myslí Harry Potter? Toužit po Harryho dobrém mínění?
Jinými slovy... stát se tak sám zranitelný.
*Ale Harry od tebe nikdy nesmí odejít. * našeptával mu potměšile vnitřní hlas. *Nikdy tě nemůže opustit. Nezáleží na tom, jak se budeš chovat – nebo jak s ním budeš zacházet. *
Se zamračeným čelem přikázal Severus hlasu zmlknout.
Nikdy si nemůže být ničím doopravdy jistý, jestliže se jedná o podobnou věc. Nechtěl si zrovna, dělat si starosti s tím, co si o něm myslí nějaký osmnáctiletý mladík.
Nechtěl... ale přesto si je dělal.
-
Severus stiskl zuby. Skutečná katastrofa. Všechno mělo být úplně jinak. To v jeho rukách měla být soustředěná veškerá moc. Fyzická, magická i sexuální. To co se stalo, ho zastihlo nepřipraveného.
Proklaté emoce. Kdo je vůbec potřebuje. Severus tedy určitě ne – ne, když Harrymu dávají nad ním takovou moc.
Pochopitelně, mladík ji ve skutečnosti neměl.
Lektvarista přikývnul, i když si v hloubi duše přiznával, že se prostě jen pokouší sám sebe ukonejšit.
V určitou chvíli toto přiznání ignoroval a soustředil se na nalezení protiargumentů.
Konec konců ve skutečnosti... bude celou situaci kontrolovat on. Harry se bude muset podrobit jemu – a ne naopak.
To Severus bude mít ve svých rukách ovládání společných magických sil. Přesněji řečeno všech sil, které patří Harrymu, protože mladík nebude moci používat magii, bez jeho souhlasu.
-
Ale... v podstatě na ničem z toho vlastně nezáleželo.
Protože pro něho mělo význam jen jedno – Harryho náklonnost.
Toužil po ní víc, než po čemkoliv jiném. A právě to dávalo nebelvírovi tak velkou moc.
Severus potlačil temné zasténání, aby mladíka nevzbudil. Harry si potřeboval odpočinout.
Nebo možná on sám potřeboval čas, aby se vyrovnal se situací.
Zatím se vůbec necítil připravený pohlédnout chlapci do očí.
Přesto v sobě našel dost sil, aby se na něj podíval, dokud ještě spal. Proto teď Severus otevřel oči a stočil je dolů.
Jak jemné rysy a něžné zbarvení tváří... Dokonce, i když neviděl výmluvné smaragdové oči, vychutnával si ten pohled.
Pořád se cítil vykolejený svým nedávným zjištěním, ale potom co odezněl první šok, uvědomil si, že se s tím dokáže vyrovnat – zvykne si na takové uspořádání věcí.
-
Položil Harrymu dlaň na temeno hlavy a opatrně s ní přejel temné vlasy mladíka.
Oddanost a věrnost – tohle všechno cítil. Kdo jiný, když ne Harry, by si podobné pocity zasloužil?
Kdyby mu zůstaly jakékoliv pochyby – tak nedávné události by je změnily na prach.
Harry snášel Bellino mučení, jen proto, aby ochránil jeho, Severuse.
Ano, bylo správné, že cítil k mladíkovi náklonnost. Oddanost a věrnost... a možná dokonce trochu lásky.
-
Lásky?
-
Severus div znovu nezasténal. Ale na druhou stranu, čím jiným se to všechno dalo vysvětlit. Samotná oddanost nijak nevysvětlovala tu silnou touhu, udělat všechno možné, co by mladíkovi pomohlo, a udělalo ho šťastným.
A nejenom kvůli tomu, že na harmoničnosti jejich vztahu, záviselo úspěšné spojení sil. Vlastně už nějakou dobou pro Severuse sloučení sil nebylo tím nejdůležitějším. Jenže to si uvědomil teprve nyní.
Zvláštní.
Ale zase tak moc ne – vzhledem k okolnostem. Protože v lektvaru, který vypil během včerejšího večera, byl mimo zrnek vína, muškátového květu a bělokadeřávku také prach z ulit spirálovek. Úkolem každé z těchto ingrediencí bylo v maximální míře projasnit nejen jeho vědomí, ale i myšlenky skryté v hlubokém podvědomí. Lektvar byl určený k tomu, aby mu pomohl uvědomit si vlastní pocity, tak aby kouzelná zotročující smlouva byla sestavená podle jeho mysli. Měla představovat jeho nejpravdivější, nejhlubší přání a požadavky, jako pána vůči žadateli. Jenže působení lektvaru se neomezilo pouze na tohle.
Severusovi otevřelo oči i v tom, co už mu dávno mělo být zřejmé.
-
Proč by jinak dal slib, že se on sám s Harrym také sváže? Proč by jejich svazek přirovnával k domluvenému manželství. Proč by se tak idiotsky hnal do mudlovského obchodu, koupit celou bednu lahví s ohnivě rudou nálepkou. Nu ano. Vždyť tak Harrymu pro zlepšení nálady spěchal koupit tu koka-kolu, že si ani neověřil maskovací kouzlo svého oblečení a vešel do toho obchodu v rozevlátém četném hábitu.
Samozřejmě, že mu Harry nebyl lhostejný. Ani trochu... Jak by si jinak měl teď vysvětlit svůj strach. Jistě, existují pouta, která se dají zrušit, ale Cambiare Podentes k nim nepatří. Počínaje dnešním dnem ho nezlomná pečeť rituálu spojila s Harrym a navždy svázala jejich životy. Teď záleželo jen na Severusovi – jak dobré budou.
Ale co když to nedokáže?
-
S žádným ze svých milenců neměl dlouhodobý vztah. Nikdy. Ani s nikým jiným - vyjma Albuse. Jenže to bylo něco úplně jiného. Vlastně tím, kdo se celá ta léta snažil o zachování jejich přátelství, byl vždycky jen Albus.
Nicméně v tomto případě nemohl být na řediteli závislý.
Odpovědnost za jejich úspěšný vztah ležela výhradně na jeho ramenou.
Existuje vůbec člověk, kterému by podobná vyhlídka nepřipadala skličující?
Musí si zvyknout. Potřebuje se vyrovnat s touto situací... jejich vztahem, s těmito... pocity, i když ho naplňují místo radosti, strachem. Musí mít úspěch, musí to dokázat, kvůli Harrymu... i kvůli sobě. Vždyť teď jsou svázáni. Navěky.
V ten okamžik si Severus slíbil: Ať se stane cokoliv, udělá pro Harryho všechno, co bude v jeho silách.
-
Severus natáhnul ruku, za Harryho záda, chtěl si proplést prsty s jeho.
Ke svému zděšení zjistil, že mladíkova zápěstí jsou ještě pořád spoutaná.Co to znamená?
Došlo v ceremoniálu k nějakému zdržení? Albus s Arturem ještě nezaregistrovali prohlášení o zotročení?
Nebo došlo k nějaké chybě při rituálu – nebo při koupeli? Copak...
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Vždyť cítil pouta – tak muselo být všechno v pořádku. Kdyby ceremoniál selhal, pouta by dávno zmizela.
Jak fyzická tak stejně i magická.
Je to vlastně jen připomínka, že pouta smí rozvázat pouze on sám. Jako první krok ke společné budoucnosti.
-
Znovu se mu v duši ozval strach. Protože teď už to byla realita. Tohle je začátek jejich společného života.
Skutečného života. Všechno do tohoto dne bylo jen předehrou.
Ale jakmile ta pouta rozváže... Harry mu bude patřit – úplně a doopravdy.
Jeho milenec. Jeho souzený.
A ano, jeho majetek – fakt, který lektvaristu hluboce uspokojoval a děsil zároveň.
Nicméně takový byl současný stav věcí, na kterém Severus nemohl nic změnit.
*Dokážu to, udělám pro to všechno.*přísahal si v duchu Severus. * Vyjde to, Harry. Dám ti všechno, co budeš potřebovat. A jednou až se ohlédneš a vzpomeneš si na dnešní den, budeš se cítit spokojený s tím, jak to všechno dopadlo.
Udělám tě šťastným... Přísahám. *
-
Se zatajeným dechem Severus opatrně zatáhl za konec provazu, který chlapci svazoval zápěstí.
Závan magie – pouta spadla a svinula se mu v dlani do klubka.
Harry se pohnul a řasy se mu zatřepetaly. Převrátil se na záda a tichým zasténáním složil na hrudi ruce, tak dlouho svázané za zády.
"Severusi?"
"Ano, jsem tady." - zbytečná odpověď – vždyť se mladík díval přímo na něj. Jenže v tom jak Harry pronesl jeho jméno, lektvarista slyšel přání, být opětovně uklidněný.
"Jak se cítíš?"
-
Hluboký ruměnec se rozlil po Harryho hrudi, zaplavil krk a zbarvil dorůžova tváře.
"Já...Oh, Merline,... vzpomínám si na takové... Dělal jsem... a říkal takové věci! A přímo před... "
"Šššš," přikázal Severus a položil prst na mladíkovy rty. Neovládl se, i když svádění nebylo jeho záměrem.
"To všechno bylo nutné kvůli ceremoniálu. Nemohl ses ovládat. Neměl jsi to dovolené. Proto se nemáš za co stydět."
"Ale ředitel... "
"Je důstojný člověk, který všechno dokonale chápe."
"Pan Weasley div nedostal infarkt." - polknul Harry. "Oh, Merline. Slíbil jsi mu, že mě může brzo navštívit, ale... já, nemyslím, že se mu někdy můžu podívat do očí. Co si teď o mně musí myslet?"
"Totéž, co já." odpověděl hlubokým sametovým hlasem lektvarista.
"To, co jsi udělal, bylo úchvatné a ohromující, Harry. To dokáže jen málokdo. Možná jen ty sám. A uvědom si... on tě miluje."
"Ano, já vím. Pan Weasley se kvůli mně nebude cítit uražený," – zamumlal Harry a odvrátil se.
-
Severus si všimnul, že si chlapec tře zápěstí. Zvedl z nočního stolku hůlku, přivolal balzám a začal ho Harrymu do nich vtírat. Pokračoval stále výš, až skončil s masáží ramen.
Harry, jak si uvědomil, se téměř okamžitě uvolnil. Důvěřoval Severusovi – stejně jako mu věřil během celého obřadu.
Celou svou bytostí.
Neschopný odolat se Severus naklonil a políbil Harryho na rty.
"V pořádku?"
Harry přikývnul, ale vypadal vyčerpaně a z tváře se mu dala vyčíst rezignace a potlačovaný smutek.
Severus ucítil bodnutí v hrudi.
Věděl, že tohle nebyl život, který by si chlapec sám vybral. Přesto mu zbýval jenom ten.
A Severus se znovu v duchu zapřisáhl, že ho udělá šťastným.
Odhodil stranou stísněnost z vlastních pocitů... naklonil se k Harymu a znovu políbil svého milence.
-
-
Konec první části.
Těším se na setkání u druhé. Zatím prosím o hodnocení poslední kapitoly.
Díky...
-
Komentáře
| RE: Invocare 074 | saskya | 03. 10. 2010 - 20:54 |
 RE(2x): Invocare 074 |
m-a-mprovasi | 03. 10. 2010 - 21:27 |
| RE: Invocare 074 | anneanne | 03. 10. 2010 - 20:57 |
| RE(2x): Invocare 074 |
m-a-mprovasi | 03. 10. 2010 - 21:30 |
| RE: Invocare 074 | misule | 03. 10. 2010 - 21:06 |
| RE(2x): Invocare 074 |
m-a-mprovasi | 03. 10. 2010 - 21:33 |
| RE: Invocare 074 | adeli | 03. 10. 2010 - 21:15 |
| RE(2x): Invocare 074 |
m-a-mprovasi | 03. 10. 2010 - 21:38 |
| RE: Invocare 074 | gigi... | 03. 10. 2010 - 21:16 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 21:47 |
| RE(3x): Invocare 074 |
gigi... | 03. 10. 2010 - 22:04 |
| RE(4x): Invocare 074 |
gigi... | 03. 10. 2010 - 22:08 |
| RE(5x): Invocare 074 |
hajmi | 23. 10. 2010 - 21:54 |
| RE: Invocare 074 | slimča | 03. 10. 2010 - 21:17 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 21:59 |
| RE(3x): Invocare 074 |
slimča | 04. 10. 2010 - 10:59 |
| RE: Invocare 074 | eliot s. | 03. 10. 2010 - 21:18 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 22:02 |
| RE: Invocare 074 | lady corten | 03. 10. 2010 - 21:29 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 22:06 |
| RE(3x): Invocare 074 |
lady corten | 04. 10. 2010 - 08:14 |
| RE: Invocare 074 | c.k. | 03. 10. 2010 - 21:31 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 22:18 |
| RE: Invocare 074 | marta | 03. 10. 2010 - 21:32 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 22:50 |
| RE: Invocare 074 | dobby | 03. 10. 2010 - 22:28 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 22:57 |
| RE: Invocare 074 | donna | 03. 10. 2010 - 22:47 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 23:05 |
| RE: Invocare 074 | michangela | 03. 10. 2010 - 22:49 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 03. 10. 2010 - 23:11 |
| RE: Invocare 074 | bara1982 | 03. 10. 2010 - 23:06 |
| RE: Invocare 074 | mamba | 03. 10. 2010 - 23:26 |
| RE: Invocare 074 | mekare | 04. 10. 2010 - 11:34 |
| RE: Invocare 074 | jahavi | 04. 10. 2010 - 14:42 |
| RE: Invocare 074 | sliki | 04. 10. 2010 - 16:16 |
| RE(2x): Invocare 074 |
hajmi | 19. 10. 2010 - 12:35 |
| RE: Invocare 074 | veronica jane snape | 04. 10. 2010 - 16:17 |
| RE: Invocare 074 | symphony | 04. 10. 2010 - 16:35 |
| RE: Invocare 074 | assez | 04. 10. 2010 - 17:00 |
| RE: Invocare 074 | nade | 04. 10. 2010 - 17:52 |
| RE: Invocare 074 | mononoke | 04. 10. 2010 - 21:53 |
| RE: Invocare 074 | mononoke | 04. 10. 2010 - 21:54 |
| RE: Invocare 074 | asami | 05. 10. 2010 - 17:07 |
| RE: Invocare 074 | grid | 06. 10. 2010 - 08:20 |
| RE: Invocare 074 | bacil | 06. 10. 2010 - 15:41 |
| RE: Invocare 074 | erumoice | 07. 10. 2010 - 17:43 |
| RE: Invocare 074 | lucy198 | 10. 10. 2010 - 23:25 |
| RE: Invocare 074 | amy | 11. 10. 2010 - 17:54 |
| RE: Invocare 074 | sofie | 11. 10. 2010 - 18:10 |
| RE: Invocare 074 | lucy198 | 11. 10. 2010 - 18:31 |
| RE: Invocare 074 | amy | 14. 10. 2010 - 06:26 |
| RE: Invocare 074 | janica | 17. 10. 2010 - 22:09 |
| RE: Invocare 074 | zuzana | 23. 10. 2010 - 23:00 |
| RE: Invocare 074 | jane=) | 28. 10. 2010 - 15:10 |
| RE: Invocare 074 | anina1 | 29. 10. 2010 - 08:56 |
| RE: Invocare 074 | ju | 07. 11. 2010 - 19:42 |
| RE: Invocare 074 | lucy198 | 08. 11. 2010 - 17:17 |
| RE: Invocare 074 | mamba | 12. 11. 2010 - 16:32 |
| RE: Invocare 074 | dog | 13. 11. 2010 - 10:10 |
| RE: Invocare 074 | jikita | 14. 11. 2010 - 21:03 |
| RE: Invocare 074 | zuza | 14. 11. 2010 - 22:20 |
| RE: Invocare 074 | diane chocola | 16. 11. 2010 - 00:24 |
| RE: Invocare 074 | lucy198 | 16. 11. 2010 - 15:18 |
| RE: Invocare 074 | zuzana | 17. 11. 2010 - 21:25 |
| RE: Invocare 074 | salazaret | 20. 11. 2010 - 15:45 |
| RE: Invocare 074 | luna | 21. 11. 2010 - 07:53 |
| RE: Invocare 074 | lisa | 21. 11. 2010 - 18:31 |
| RE: Invocare 074 | katik | 24. 11. 2010 - 18:35 |
| RE: Invocare 074 | dog | 24. 11. 2010 - 18:37 |
| RE: Invocare 074 | emily | 21. 05. 2011 - 22:20 |
| RE: Invocare 074 | katka br | 22. 01. 2012 - 00:24 |
| RE: Invocare 074 | janpis | 25. 02. 2012 - 18:30 |
| RE: Invocare 074 | obsidiane | 22. 05. 2012 - 16:46 |
| RE: Invocare 074 | adelaine | 22. 08. 2013 - 20:42 |
| RE: Invocare 074 | janiie | 16. 09. 2014 - 06:37 |
| RE: Invocare 074 | karin | 09. 05. 2018 - 09:25 |