Invocare 069
22. srpen 2010 | 19.48 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 47 B
Obrázek vytvořila Sallome
Kapitola 47 B
Napůl průsvitná Binsova hruď se při povzdechu zvedla a klesla.
"Tak tedy, dobře."- Duch se vzdálil od krbu, střemhlav přelétl před Harryho a obrátil se k němu zády. Vznášel se pár stop nad zemí s rukama vztaženýma nad hlavou. Obrácený tváří k Severusovi a svědkům, začal slabým hlasem deklamovat dlouhou sérii zaklínadel, které jim umožní vyvolat Cambiare Podentes.
-
Harry si uvědomoval, že se pohár v jeho ruce mírně třese. Musel proto vyvinout víc úsilí, aby ho udržel v klidu. Cítil, že ho Severus sleduje, ale je jeho vlastní pozornost byla soustředěná na Binse.
Zvláštní, že nikdy nepřemýšlel o zaklínadle, které musel duch pronést. Bylo jen logické, že nebylo pronášeno v angličtině ani latině, vždyť tento obřad byl starší než kterýkoliv z těchto jazyků. Jenže pokud Harry mohl říci, série zaklínadel nebyla ani v hindustánštině. Alespoň nedokázal zachytit žádné slovo, které by odpovídalo byť jen jedinému z těch, které musel pronést on. Zajímalo by ho, co vlastně Binsova slova přesně znamenala. Ne že by na tom záleželo. Vždyť dokonce neznal ani celý překlad vlastního zaklínání. Ale to určitě ho znát nepotřeboval, jinak by mu Severus podrobnosti řekl.
-
*Kouzlo čte úmysly.* pomyslel si a na tom jediném záleželo. Aby jeho úmysly byly skutečné a opravdové.
Harry sevřel pohár pevněji a přestal tak moc poslouchat Binse, kromě toho že sledoval, kdy duch přestane mluvit.
-
*Severus,* pomyslel si, zvuk toho jména mu v mysli zněl skoro horečnatě. *Severus. Chci patřit Severusovi. Chci, aby to fungovalo. Severus... *
*Bins právě domluvil,* uvědomil si Harry.
-
*Už nikdy nebudu bezmocný,* pomyslel si Harry, když zvedal pohár k ústům.
*Budu mít ochranu. Budu mít moc. Chci je. Chci to víc, než cokoliv jiného jsem v životě chtěl.*
-
Lektvar měl na jazyku silnou a hladkou chuť. Konzistencí se podobal medu, ale bez jakékoliv známky sladkosti. Ale nebyl ani hořký. Nebo kyselý. Nebo slaný. Popravdě neměl žádnou chuť. To probíhalo Harrymu hlavou, zatím co lektvar pil. I tak to nebylo stejné, jako by pil jen vodu.
Bylo to jen... zvláštní, dokonce natolik, že si Harry si nemohl pomoct, aby si nevzpomněl na to ráno, kdy testoval ingredience. Nedokázal identifikovat placentu, nebo Dračí štěstí ani žádnou z dalších nechutných přísad, které mu Severus dal ochutnávat ten den.
Tohle bylo jako by pil samotný vzduch, ale tak hustý, že mu doopravdy plnil žaludek. Ne počkat. To nebyl lektvar, který cítil, to byl jeho žaludek samotný. Harry tím byl tak překvapený, že na okamžik přerušil pití. Pak si vzpomněl, že lektvar musí dopít tak zvedl pohár výš a nechal zbytek obsahu sklouznout po jazyku a pak dolů hrdlem.
To byl také fantastický pocit.
-
Kov poháru na jeho rtech a v dlaních hřál. V ornamentech vyrytých po poháru identifikoval runy, ale když se na ně podíval blíž, věděl, že je stejně nedokáže přečíst a to nejen proto, že nechodil na lekce run. Každá z nich vypadá, jako samostatné umělecké dílo, proběhlo mu hlavou když si je prohlížel blíž. Pozvedl pohár k očím a otáčel s ním, aby si runy prohlédl. Jednu po druhé. Ne, žádné umělecké dílo. Každý malý výřez byl jako malinkatý svět zakomponovaný do místa ne většího, než ... no možná nehet malíčku a on je mohl vidět jeden vedle druhého.
-
Pohár spadl na zem, když škubl rukou, aby se podíval na nehet. Zvedl si ho k očím jako předtím pohár a díval se na jeho lehce zubatý okraj. Všiml si tenounkých žilek v mase pod nehtem...
-
Cítil, jak ho někdo uchopil za zápěstí a odtáhl mu ruku od obličeje, pak se podíval nahoru a uviděl oči černé, jako ta nejčernější noc, které si ho prohlížely. Mohl se v těch očích ztratit. On byl v těch očích ztracený, propadal se do nich - padal stále hlouběji do temné vody, která nakonec obklopila i jeho hlavu. Harry se trochu pohnul, aby se dostal na povrch směrem ke světlu a pokusil se dýchat.
-
A pak to bylo, jako by jím projelo světlo. Očišťovalo ho zevnitř září a živilo ho tak, jak nemohl žádný vzduch. Nemusel se tomu vzpírat, nyní ne. Byl tu v bezpečí, v dokonalém bezpečí. Věděl to už předtím, ale teď ta vědomost byla hlubší. Prostupovala ho od hlavy až k palcům u nohou. Směřovalo ho to k tomu, že nebyl v tuto chvíli schopen myslet na nic jiného. Jen na Severuse a jak moc si to přeje, aby se to stalo. A nejen proto, že potom bude v bezpečí - bylo to něco, co bytostně potřeboval. Cítil, jak se jím ta jistota prodírá a vře vzhůru odněkud z okolí jeho žaludku.
-
"A-a-a-a-ch," vydechnul Harry . Jeho vlastní hlas ho očaroval. Přál si mluvit dál a dál, opájet se jím, ale najednou k jeho uším dolehl druhý hlas. Překrásný, hluboký a sametový hlas, znějící tiše a naléhavě.
"Zaklínadlo, Harry."- Nabádal ho. "Teď musíš přednést zaklínadlo."
-
Harry by si nikdy nemyslel, že porozumí tomu, co říká, ale ano - chápal všechno. Vždyť k němu hovořil Severus, a jeho čistá intonace řeči byla tak nádherná, že by Harry poslouchal a poslouchal. Ale na poslouchání teď nebyl čas. Teď byl čas promluvit.
A mladík si přál mluvit, přestože nerozuměl ani jedinému slovu, které splývalo z jeho jazyka. Chtěl patřit Severusovi a proto musí přednést zaklínadlo.
-
V tuto chvíli neexistovala minulost, nebo budoucnost, nic, co někdy bylo, nebo někdy bude. Všechno na čem nyní záleželo bylo to, že se Harry právě teď, v tuto chvíli ze všeho na světe nejvíc toužil odevzdat Severusovi.
Okolní svět se točil po spirále nahoru a dolů - všechno kolem bylo stále menší a menší, dokud nic nezůstalo - nic, kromě jednoho bodu v prostoru a čase. Zdálo se, že přítomnost nikdy neskončí, protože existence čehokoliv jiného byla prostě nemožná.
V celém vesmíru nezůstalo nic jiného kromě něho, Severuse a tohoto okamžiku.
-
Harry se podíval do Severusových, temných očí a cítil, že se v nich znovu utápí.
V tu chvíli se jeho ústa sama od sebe otevřela a zazněl z nich nacvičený text zaklínadla v hindustánštině.
-
-------------------------------------------------
-
Středa - 17, června 1998 - 19:14
-
Mladíkovy oči byly zamžené a rozšířené zřítelnice nechaly kolem pouze úzký kroužek zeleně.
Stejně jako předtím, když si vzal Dračí štěstí poprvé, Harryho pozornost se neustále soustředila a přeskakovala z jedné drobnosti na druhou. Severusem náhle projel mrazivý záchvěv.
Co když udělal při přípravě lektvaru chybu? Vždyť lektvar má Harrymu pomoci soustředit se na pocity. Má vést mladíkovy myšlenky potřebným směrem, nechat je plynout rovným korytem a vyhnout se rozmarnému zakřivení horských řek .
Ceremoniál dokázal poznat skutečné úmysly, a lektvar měl pomoci vynést je na povrch z toho nejhlubšího podvědomí - soustředit veškeré myšlenky na toto jediné přání.
-
"A-a-a-a-ch." najednou vydechl Harry.
"Zaklínadlo, Harry," připomněl mu Severus. Vypadalo to, že mladík úplně zapomněl na pořadí úkonů. "Teď musíš pronést zaklínadlo."
Oči se setkaly. Mladíkův pohled byl upřímný a naprosto otevřený, veškeré jeho myšlenky se zračily hned na povrchu.
To znamenalo jen jedno - lektvar působil tak, jak měl. V tuto chvíli se Harry celý změnil na ultra-citlivý sensor, ale bylo v něm i cosi jiného.
-
Stal se skutečným žadatelem, který chtěl projít ceremoniálem. To přání bylo upřímné a opravdové - bez sebemenšího stínu pochyb. Severus to všechno četl v Harryho očích.
Současně se v nich zračila pokora s odevzdaností a zbožňováním, ale lektvarista neměl čas na zbytečné úvahy, protože Harry už promluvil.
Jeho řeč plynula hladce a z hlasu zněla upřímnost a vroucnost. Skutečná touha.
Ne, sexuální ne - tohle bylo něco jiného. Jistota téměř hraničící s mánií.
-
Lektvarista naslouchal deklamaci a srdce mu přitom bilo tak silně, že cítil každý jeho úder. I ta nejposlednější slabika zaklínadla musela zaznít bezchybně. Ale nyní od začátku až do posledního slova byl Harryho přízvuk mnohem lepší, než Severus od něho kdykoliv dřív slyšel. Jakoby mu lektvar pročistil nejen myšlenky, ale také zdokonalil výslovnost.
-
Jakmile skončil s přednesem zaklínadla, mladík trochu zavrávoral, ale Severus mu pomohl udržet rovnováhu když ho přidržel za zápěstí. Harry zapomněl dýchat, zavřel oči a jeho tvář se zkřivila v naprosté extázi. A znovu v tom nebylo nic sexuálního. Jen jakoby mladík ostře prožíval dotek Severusových prstů a vychutnával si ho.
"H-m-m-m," těžce dýchajíc mumlal Harry. "Severusi... "
-
V tom, jak mladík pronesl jeho jméno, byla slyšet neskrývaná touha a Severusův penis na ní odpověděl trhnutím. Bylo jen dobře, že během veřejné části ceremoniálu, mohl mít na sobě volný hábit. Stejně jako Harry, i když mladík se s ním zanedlouho bude muset rozloučit...
Určitě to nebyla myšlenka, která by pomohla lektvaristovu erekci uklidnit.
-
Severus si odkašlal. Před chvílí mu Harry bez ohledu na Dračí štěstí rozuměl. Bylo nutné pokračovat.
Lektvarista pustil mladíkovu ruku a poodstoupil.
Harry opět zakolísal a vydal nespokojený zvuk - přesto se dokázal na nohách udržet.
-
"Nyní žadatel odevzdá svůj majetek." - zřetelně a hlasitě pronesl Severus.
Koutkem oka uviděl, jak se Artur Weasley zamračil. Albus se na rozdíl od něho zmítal mezi okouzlením ze sledování magického obřadu a hlubokým zármutkem z toho, co znamenal pro Harryho. Sentimentální stařec, jiná možnost neexistovala a on to dobře věděl.
-
Harry mrkal a otáčel hlavou sem tam, jakoby v rozpacích. Bylo zřejmé, že mladík se chtěl řídit podle zadaného pokynu, ale nevěděl jak.
"Na stole, Harry." opět zřetelně mu napověděl Severus - třebaže ne tak hlasitě - protože nebelvírovu pozornost si už získal.
"Vzpomínáš? Předem jsme všechno položili na stůl."
-
Harryho oči se rozšířily, prudce se otočil a zpozoroval osamoceně stojící, mosazný pohár na stolku před krbem. Zamířil k němu, ale po jednom kroku si uvědomil svou chybu. Znovu se rozhlédl a uviděl před pohovkou konferenční stolek, kde byl vyložený veškerý jeho zděděný i magický majetek.
Harry ke stolku došel, shrábl všechny věci do náruče a položil je k Severusovým nohám.
-
"Na kolena." rozkázal Severus, ale Harry se už spouštěl do kleku sám. Přesto si byl lektvarista jistý, že si mladík sotva zapamatoval instrukce, které odpoledne četl. Vypadal příliš... očarovaný na to, aby mohl racionálně přemýšlet. Spíš to budilo dojem, že se mu po pronesení zaklínadla - ve kterém chlapec mínil každé slovo upřímně - další kroky a podrobnosti rituálu připomínají samy od sebe. Jakoby ho unášel magický proud, vytvořeným a řízeným samotným ceremoniálem.
-
Klečící Harry, s hábitem rozprostřeným kolem sebe a pokorně skloněnou hlavou - představoval pro lektvaristu ve skutečnosti opravdu erotický obraz. Severus si přál sklonit se k němu a pohladit ty měkké na zátylku se kroutící vlasy, chtěl mladíka ujistit, že skutečně bude všechno v pořádku.
Nicméně nebylo vhodné odvádět Harryho pozornost od plnění úkolů.
Teď mladíkovy ruce třídily přinesené věci, a hledaly ty potřebné, pro daný okamžik ceremoniálu.
-
Chvíle a Harry zvednul hlavu, natáhl pravou ruku, ve které držel dva pergameny: tajnou mapu Bradavic a dopis z Gringotovy banky - potvrzení o vyprázdnění a zrušení jeho sejfu, provedené na jeho vlastní žádost. V levé ruce svíral neviditelný plášť, který tak rozčiloval a dráždil Severuse po celá léta.
-
"Odevzdávám ti to, co patřilo mému otci." Slova sice naprosto přesně souhlasila se Severusovými instrukcemi, ale hlas, který je vyslovoval... se Harryho hlasu nijak nepodobal. Řeč splývající z jeho rtů snad musela být formovaná samotnou magií, a bylo zřejmé, že jí Harry takovým způsobem dovolil sebe používat zcela vědomě. Podrobil se jí.
Celý a naprosto.
-
Severus polknul, nevysvětlitelně pohnutý tím zjištěním. Přál si chytit Harryho, zvednout ho z podlahy a pevně si ho přitisknout k hrudi. Přál si zůstat s ním sám... ale to nebylo možné. Ceremoniál musel pokračovat.
Harry sklonil hlavu v trpělivém očekávání a v pozdvižených rukách ještě stále svíral otcův majetek.
Severus gestem přivolal svědky, aby převzali nabízené předměty, a Weasley neochotně vykročil kupředu.
Harry nezvedl hlavu ani, když měl prázdné ruce, ale zůstal s očima upřenýma na zem.
-
*Já nemám další majetek, který bych zdědil.* - měla být žadatelova další slova.
Místo toho Harry zvednul popraskané čtvercové zrcátko.
-
"Odevzdávám ti to, co mohlo patřit mému otci." vyslovil s pohledem upřeným na Severuse - a v zelených očích se mu zračila čistá, nezvratná jistota.
Albus si vzal od chlapce zrcadlo a ten znovu sklonil hlavu.
Severus se při pohledu na mladíkovu skloněnou hlavu trochu zamračil. Tohle bylo porušení tak pečlivě nacvičeného postupu... ale měnit cokoliv právě teď už bylo pozdě.
-
Mimo to, Harry sotva narušil průběh ceremoniálu vědomě. Mladík jednal s jistotou a svým vzhledem vyjadřoval odhodlání a jakési divné uspokojení z toho, co dělal.
Severus se tedy přinutil o tom nepřemýšlet.
"Nezůstalo mi nic, co by patřilo mému otci." dodal Harry a zvednul hlavu, aby se podíval na Severuse.
-
"Zůstaly žadateli jiné věci k odevzdání?" - přistoupil k další etapě obřadu Severus.
Harry okamžitě aniž by ztratil byť jen vteřinu odpověděl, ale znovu ne tak docela to, co lektvarista čekal.
"Odevzdávám ti, svůj prostředek k pohybu." začal a podával Severusovi Kulový blesk, který pro něho tolik znamenal. "Cokoliv se stane, budu ti věřit."
Artur setřel slzy a přijal koště a přitiskl si ho k hrudi.
-
Zdálo se, že mladík nic z toho nezpozoroval, jakoby pro něj svědci neexistovali - bez ohledu na to, že každou chvíli k němu přistupovali, aby si brali věci z jeho rukou.
"Odevzdávám ti svůj prostředek k předávání zpráv." pokračoval mezitím Harry a oběma rukama pozvedl vypůjčenou klec se sovou. "Cokoliv se stane, budu ti věřit."
Hedvika vydala pronikavý křik, jakoby se snažila přerušit, to co se dálo.
Albus klec uchopil a ptáka jediným pohledem utišil.
"Odevzdávám ti své vzpomínky." chlapec zvedl album s fotografiemi, o kterém už dřív se Severusem mluvil. "Cokoliv se stane, budu ti věřit."
Tentokrát to byl Artur, kdo si vzal album.
-
"Odevzdávám ti svou magii." a Harry už podával Severusovi svou kouzelnou hůlku.
"Cokoliv se stane, nyní i v budoucnu, budu ti věřit."
Harryho oči, v tuto chvíli znovu zelené divoce zářily, ne rozhořčením, ale souhlasem a přijetím.
A Severus tím byl znovu zasažený. Se staženým hrdlem přijal a schoval Harryho hůlku do kapsy, potom se naklonil a položil ruce na mladíkova ramena.
-
"Odevzdávám ti sám sebe." zřetelně a klidně pronesl Harry a přitáhl tím k sobě ještě větší pozornost.
"Odevzdávám ti svou svobodu. Nikdo jiný mi nebude moci vládnout. Jenom tobě přísahám svou věrnost." Mladík se díval Severusovi do očí a uchopil ho za zápěstí.
"Ty jsi můj pán. Od nynějška je tvá vůle - můj zákon."
-
Artur se hlasitě nadechl a odvrátil se.
Severus trochu stiskl Harryho ramena a pokračoval v kladení požadovaných otázek.
A mladík odpovídal, jakoby byl ve snu, nebo v transu, což vůbec nemělo vliv na jeho upřímnost.
-
"Harry Jamesi Pottere. Odříkáš se od této chvíle všech kouzelníkovi náležejících práv - těch které už máš, nebo v budoucnu můžeš získat?"
"Ano, můj pane."
"Harry Jamesi Pottere. Odříkáš se od této chvíle všech mudlovských práv - těch které už máš, nebo v budoucnu můžeš získat?"
"Ano, můj pane."
"Harry Jamesi Pottere. Je to tvé konečné, horoucí, upřímné přání a slib?"
"Ano, můj pane." vydechl Harry a prsty hladil - ne, laskal Severusovy ruce.
-
Lektvaristou projelo náhlé vzplanutí touhy a jeho úd odpověděl. Pocit byl natolik ostrý, téměř bolestný - a donutil Severuse, aby dychtil po svém vlastním lektvaru. Cokoliv, jen aby touhu uhasil.
Rozumem si uvědomoval, že na tom všem nebylo nic, co by ho mělo tak vzrušovat.
Ale vzrušovalo.
-
"Potom ti přikazuji, odevzdat se mi nyní skutečně." - rozkázal úsečně Severus.
Jedním plynulým pohybem se Harry sklonil a položil se na podlahu. Zůstal ležet na břiše, na kamenných dlaždicích, ruce natažené podél boků, s hlavou u Severusových nohou.
Pokořil se podle rozkazu a přidal tím sám sebe k už odevzdanému majetku.
S čelem položeným na dlažbě vyčkával.
Lektvarista se nadechl - zvedl bosou nohu a opatrně ji spustil na mladíkovu šíji.
-
Albus se napjal a na chvíli odvrátil oči.
Severusovi samotnému bylo nevolno. Už necítil žádné vzrušení. Ano, chtěl mít Harryho pod sebou, ale ne takovým způsobem. Přesto tím bylo potřeba projít.
Zdálo se, že Harry byl jediný, kdo necítil rozpaky. Možná to tak bylo lepší, vzhledem k tomu, co je při ceremoniálu čekalo dál.
-
Severus uchopil Harryho hůlku, místo své vlastní, přivolal si křeslo a posadil se do něho. Harry zůstal ležet natažený na podlaze a jen nepatrně se vrtěl, když špičkami prstů hladil kamenné desky.
"Na kolena, Harry Jamesi Pottere." Přikázal Severus a natáhl chodidlo k mladíkovi.
Ještě jeden pohyb Harryho hůlkou a před ním se objevila kamenná mísa naplněná teplou, aromaticky vonící vodou, a také ručník z měkké tkaniny.
"Posluž mi, Harry Jamesi Pottere."
-
Harryho rty se pootevřely a viditelně se mu zrychlil dech, když se zvednul na kolena. Stejně jako Severus byl bosý, oblečený jen do volné bílé košile s dlouhými rukávy. Mladík si rozepnul manžety a shrnul rukávy, přitáhl si k sobě mísu a ponořil ručník do vody.
Potom se co možná nejvíc sehnul - a jakoby se celá jeho pozornost... ne, celá jeho bytost se soustředila na splnění úkolu.
Harry začal mýt Severusovy nohy.
-
-
---------------------------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Invocare 069 | nikit | 22. 08. 2010 - 20:15 |
 RE(2x): Invocare 069 |
m-a-mprovasi | 22. 08. 2010 - 20:23 |
| RE: Invocare 069 | misule | 22. 08. 2010 - 20:25 |
| RE(2x): Invocare 069 |
m-a-mprovasi | 22. 08. 2010 - 20:40 |
| RE: Invocare 069 | diane chocola | 22. 08. 2010 - 20:26 |
| RE(2x): Invocare 069 |
m-a-mprovasi | 22. 08. 2010 - 20:32 |
| RE: Invocare 069 | kiki | 22. 08. 2010 - 20:28 |
| RE(2x): Invocare 069 |
m-a-mprovasi | 22. 08. 2010 - 20:45 |
| RE: Invocare 069 | jahavi | 22. 08. 2010 - 20:42 |
| RE(2x): Invocare 069 |
m-a-mprovasi | 22. 08. 2010 - 20:47 |
| RE: Invocare 069 | netfale | 22. 08. 2010 - 20:48 |
| RE(2x): Invocare 069 |
hajmi | 22. 08. 2010 - 20:51 |
| RE: Invocare 069 | saskya | 22. 08. 2010 - 20:49 |
| RE(2x): Invocare 069 |
hajmi | 22. 08. 2010 - 20:53 |
| RE: Invocare 069 | gigi... | 22. 08. 2010 - 20:59 |
| RE: Invocare 069 | marta | 22. 08. 2010 - 21:08 |
| RE: Invocare 069 | bara1982 | 22. 08. 2010 - 21:09 |
| RE: Invocare 069 | lucy198 | 22. 08. 2010 - 21:17 |
| RE: Invocare 069 | bacil | 22. 08. 2010 - 21:40 |
| RE: Invocare 069 | nade | 22. 08. 2010 - 21:46 |
| RE: Invocare 069 | slimča | 22. 08. 2010 - 22:03 |
| RE: Invocare 069 | lady corten | 22. 08. 2010 - 22:32 |
| RE: Invocare 069 | giuditta | 23. 08. 2010 - 01:49 |
| RE: Invocare 069 | eliot s. | 23. 08. 2010 - 13:52 |
| RE: Invocare 069 | michangela | 23. 08. 2010 - 18:51 |
| RE: Invocare 069 | hajmi | 23. 08. 2010 - 21:42 |
| RE: Invocare 069 | dobby | 23. 08. 2010 - 21:45 |
| RE: Invocare 069 | assez | 24. 08. 2010 - 10:57 |
| RE: Invocare 069 | symphony | 26. 08. 2010 - 15:05 |
| RE: Invocare 069 | nadin | 26. 08. 2010 - 19:14 |
| RE: Invocare 069 | zuzana | 23. 10. 2010 - 21:41 |