Hloubky zimy 01
13. červenec 2010 | 11.19 |
HLOUBKY ZIMY
Autor: Cosmic
Kapitola 1
.
Tisíci mílová cesta
Byl krásný den, ten druh dne kdy zpívají ptáci, nebe je modré a lidé všude okolo se usmívají.
Muž s rozcuchanými černými vlasy a zelenýma očima za brýlemi kráčel dolů po ulici. Harry Evans, dvaadvacetiletý universitní student, se cítil docela šťastný. Byla středa odpoledne, což znamenalo, že je půl týdne pryč - a protože s kamarády neměl nic naplánovaného a svoji školní práci měl hotovou, mohl strávit nějaký čas jak bude chtít.
Myslel si, že nejprve půjde do obchodu. Potřeboval těstoviny, nějakou zeleninu a možná kuře. Uvidí, až tam bude. Nepatřil k těm lidem, co si sepíšou na lístek každou věc, kterou potřebují koupit, místo toho, aby si to pamatovali. Sice to občas znamenalo, že na něco zapomněl, ale měl příjemné sousedy. Nikdy mu nebyli schopni říci ne, když si přišel zapomenutou věc půjčit.
-
To všechno měl v plánu, kdyby v příštím okamžiku k ničemu nedošlo.
Řidič auta, které jelo dolů ulicí si nevšiml, nebo se nezajímal, že se zelená světla změnila na červená. Místo toho se vřítil doprostřed křižovatky nejvyšší rychlostí v okamžiku, kdy už zelená svítila na druhých semaforech. V tu samou chvíli do ní vjela s druhé strany motorka.
Srážce nešlo nijak zabránit.
Harry viděl jakoby zpomaleně jak byl řidič motorky odhozen na stranu kde dopadnul. Řidič auta šlápl na brzdu, ale už nedokázal zabránit nárazu do motorky a muže ležícího na zemi pod ní.
Zvuk kovu zařezávajícího se do kovu byl hrozivý.
-
Harry se rozběhl. Jeho nohy se pohnuly dřív, než jim mozek stačil dát příkaz. Ostatní lidé také běželi k nehodě, ale Harry přišel první. Mladý muž - provinilý řidič - právě vystupoval z auta. Harry si ho příliš nevšímal, pokud stál a chodil, měl by být v pořádku. Daleko více se obával o nehybné tělo řidiče motorky.
Pokoušel se být jak rychlý, tak jemný. Harry a druhý člověk, který přiběhl k nehodě, zvedli z muže motorku. Slyšel, jak někdo volá ambulanci.
-
Muž na zemi se nehýbal. Harry se nad ním sehnul a opatrně, aby se ho nedotkl, se pokoušel zjistit rozsah mužova zranění. Rozepnul helmu a pomalu mu jí sundával z hlavy. Nemohl to ale provést bez toho, že by s ním musel pohnout. Raději ji nechal na místě. Místo toho zkusil nahmatat na krku puls. Když ho ani po pár dlouhých sekundách stále necítil, rychle se rozhodl a stáhl mu helmu úplně.
Bez toho, že by se na muže podíval se ohnul a začal mu dávat umělé dýchání. Muž, který doběhl k nehodě hned za ním a pomohl mu zvednout motorku, mu nyní pomáhal tím, že prováděl masáž srdce, zatím co Harry vdechoval vzduch do úst oběti.
-
Náhle Harry ucítil malý vzdech, když muž začal dýchat sám. V ten samý moment slyšel a viděl přijet ambulanci. Podíval se dolů na muže, kterému právě zachránil život.
Údivem otevřel ústa a rozšířil oči, když uviděl kdo je muž na zemi. Zaútočily na něj vzpomínky, vzpomínky na školu a na minulost.
Zraněným mužem byl Draco Malfoy.
..............................................................................................................
Harry se později, když jeli rychle do nemocnice, ptal sám sebe, proč požádal, zda může jet s ním v ambulanci. Nikdy nepřišel na jinou dobrou odpověď než tu, že se mu to v té chvíli zdálo správné.
A tak Harry nyní seděl v sanitce otočený dozadu, aby mohl pozorovat, jak se medici snaží Malfoye udržet naživu. Vypadal příšerně. Blonďaté vlasy, zvláštní znak Malfoy, byly zakrvácené. Medikové mu neřekli, jak na tom jejich pacient je, neměli na to čas. Naopak se Harryho ptali na spoustu jiných věcí. Na Dracovo jméno, krevní skupinu, lékařskou historii, alergie .... Harry nemohl kromě první otázky odpovědět na žádnou. Nemyslel si, že by bylo příhodné říct mudlovským lékařům, že Malfoy byl párkrát zraněn při hraní Quid...
-
Zastavil tu myšlenku, než se mohla dál rozvinout, odmítal další útok vzpomínek, které v sobě uzamkl před dlouhým časem.
Když přijeli do chaosu mudlovské nemocnice, Harryho odstrčili na stranu a Malfoye rychle odváželi na operační sál. Sestra Harrymu ukázala čekárnu a on se posadil. Ta samá sestra mu ukázala kde je automat na kávu a řekla mu, že ho jistě kontaktuje policie, kvůli výslechu ohledně nehody. Což se opravdu stalo hodinu potom, co dorazili do nemocnice. Harry, který byl stále ve stavu mírného šoku, odpovídal automaticky na otázky, jak k nehodě došlo a vypověděl také, že druhý řidič celou nehodu zavinil. Dal policii adresu a telefonní číslo, aby ho mohli zavolat, pokud by bylo potřeba ještě výpověď doplnit. Pak se s ním rozloučili. Harry ji řekl také sbohem a pustil je z hlavy, dřív než si opět sedl. Svět před ním zmizel, jak se ponořil do myšlenek.
-
Po chvíli se vydal k automatu, zoufale potřeboval něco známého, i když to byla jen káva.
Před čtyřmi hodinami byl na universitě, šťastný, že je půlka týdne za ním. Zbýval jen čtvrtek a pátek než bude víkend. Těšil se na klidný víkend doma, kde mohl pokračovat v psaní své nové knihy. Měl hotových už něco kolem sta stran, ale stále nebyl spokojený s postupem. Pokud to nepůjde lépe po následujících padesáti stránkách, celé to smaže a začne znova. Jeho múza ho v těchto dnech opustila. To se mu při psaní jeho první knihy nestalo.
Opět tyto myšlenky zarazil, dřív než se stačily rozeběhnout dál.
-
Nyní seděl zde v čekárně nemocnice a doufal, že uslyší nějakou zprávu od doktora nebo sestry, zda Malfoy, jeho školní Nemesis, přežije tak hroznou nehodu. Přemýšlel, zda by litoval, kdyby ne. Bylo to skoro pět let od té doby, co naposledy viděl mladšího Malfoye. Pět let je dlouhá doba k přemýšlení, zvláště když nedělal nic jiného, než myslel, celých pět let po tom co opustil Bradavice.
Přesto znovu tyto bolestivé myšlenky na školu, kterou tak miloval, potlačil, před tím než ho mohly uvnitř zranit. Těžce na tom pracoval, aby se těchto pocitů zbavil, jen aby teď byly znovu hrubě vytaženy na povrch. Nechtěl na to myslet ..........
-
"Pan Evans?"
Harry se podíval vzhůru a uviděl doktorku. Bylo jí kolem třiceti, měla laskavou, unavenou tvář a drobnou postavu. Světlé vlasy jí dosahovaly k ramenům.
" Ano?"
Napřáhla k němu ruku. " Jsem doktorka Kalusová. Jsem doktor, který operoval pana Malfoye."
" Harry." Řekl. " Harry Evans." Oči se jí slabě rozšířily poznáním předtím, než se vrátila k profesionalitě. Harry se cítil trochu divně, jak tu stál a formálně se představoval, když následující rozhovor měl být o životě dalšího člověka.
-
" Dokončili jsme operaci vašeho přítele," řekla lékařka a Harrymu to připadalo zvláštní, nazývat Malfoye jeho přítelem.
"Je ... "
" Je stále naživu, ale obávám se, že na tom není nejlépe." Odpověděla a když se na ní Harry tázavě podíval pokračovala, " Levá ruka je na dvakrát zlomená a noha na čtyřikrát. Má četné pohmožděniny, ale vyhnul se zlomeninám žeber. Přesto myslím, že dvě jsou nalomená. A .. bohužel páteř byla také poraněná."
Na Harryho čele se objevily vrásky.
" Cože?" Věděl, co by to mohlo znamenat, ale potřeboval to slyšet, aby tomu opravdu uvěřil.
" Páteř pana Malfoye byla zlomená," řekla opět. " Je pravděpodobně ochrnutý od pasu dolů."
-
Harry se jen díval. Nemohl přijít na nic lepšího co dělat.
"On... cože?" zeptal se hloupě.
" Jeho páteř byla při nehodě zraněna. " opakovala potřetí. " Nevíme jen ještě jak těžce a jaké to bude mít pro něj následky. Zdali to bude trvalé, to budeme schopni říct, až dostaneme rentgenové snímky. Musíme také provést nějaké testy, až se probudí."
" Takže se ještě se neprobudil?" zeptal se Harry, jeho hlas mu v hlavě zněl vzdáleně. Jeho mysl se točila - takhle to nemělo být. Malfoy měl být v pořádku, vždycky byl, po každé nehodě nebo boji, do kterého se dostali. Neměl být ....
" Ne, spí. Pochybuji, že se dnes vzbudí. Měl byste přijít zítra." Laskavě se na něj usmála. " Omlouvám se, že jsem vám nemohla dát lepší zprávu."
-
Harry pomalu zatřásl hlavou.
" S tím se... S tím se netrapte." Náhle ho napadlo. "Já ..já dával jsem mu umělé dýchání. Udělal jsem ..."
"Ne pane Evansi," řekla doktorka Salusová. " Vy jste jeho zranění nezpůsobil. Jeho páteř se zlomila při nárazu, ne když jste ho resuscitoval. Nepřitížil jste mu. Ve skutečnosti věřím," pokračovala s malým úsměvem, " že jste mu zachránil život."
-
" Zachránil jsi mu život."
-
Ta slova zněla Harrymu v hlavě, slyšel je už předtím. Vůbec doktorce neodpověděl, jen tam tak stál, úplně bez pohybu a ta věta mu zněla v uších znova a znova. Slova se smíchala s jeho předešlou myšlenkou ... tohle není, tak jak to mělo být.
Ozval se pager doktorky Salusové. " Omlouvám se, musím jít," řekla, " Dobrou noc."
"Dobrou noc. " zamumlal na oplátku. Pak odešla a on stál v čekárně s lidmi procházejícími kolem něj a cítil se úplně sám.
-
" Zachránil jsi mu život."
................................................................................................................
Neschopen spát se Harry vrátil brzo ráno do nemocnice. Byla polovina ledna, slunce ještě skoro v tuto hodinu nevyšlo, když Harry došel na oddělení intenzivní péče v mudlovské nemocnici kde byl Malfoy. Neměl žádný určitý důvod proto, proč se sem vrátil, ale nějaká jeho část mu říkala, že je čas zakopat válečnou sekeru mezi ním a Malfoyem. Mělo se tak stát už před dlouhým časem, ale nikdy neměli šanci. To byl alespoň ten důvod, který Harry říkal sám sobě, když šel nahoru po schodech k nemocničnímu vchodu.
Přemýšlel, kde byl Malfoy posledních pět let. Neukázal se ani, když jeho rodiče byli odsouzeni na doživotí do Azkabanu, kouzelnického vězení. Samozřejmě Azkaban náležel k tomu druhu věcí o kterých Harry odmítal přemýšlet. Takže tyto myšlenky zahnal.
-
Harry přistoupil k pultu. " Ahoj" řekl s takovým úsměvem, který mohl vynutit, " Hledám Draca Malfoye."
Sestra, která psala něco do papírů, zvedla k němu oči.
"Počkejte moment." Řekla a obrátila se k počítači. Pak se pomalu ohlédla zpět, a chvíli na něj zírala. Nakonec se přece jen otočila k obrazovce počítače před sebou.
"Jen vteřinku." Tentokrát svá slova zamumlala a lehce se začervenala.
-
Harry se nepřestal usmívat a kývl. Byl na pohledy a údiv lidí zvyklý, přesto ho to nutilo cítit se trochu hloupě. Vypadal dobře - jak mu alespoň ostatní říkali - a jeho fotka byla párkrát v novinách. Lidé měli celebrity rádi.
"Je v pokoji 256," řekla po půl minutě sestra, "ale naše návštěvní hodiny začínají až ......"
"Bude to jen chvilka, slibuji." Řekl Harry s dalším úsměvem.
"Oh," - sestra se slabě červenala, "Dobře. Je to vzadu na chodbě po vaší levici. Ale buďte opatrný, ať ho nerušíte - prožil hrozné trauma."
"Já vím a nebudu rušit." Odpověděl Harry a vydal se do leva, sestra se za ním stále dívala.
-
Chodba byla plná vybavení a prázdných postelí. Minul jednu nebo dvě sestry a potom doktora, který ho pozdravil. Jinak ale během zbytku cesty dlouhou chodbou byl sám.
250,252, .... Konečně 256. Tady byl pokoj, který hledal. Měl okno do chodby, ale závěsy byly zatažené, takže nebylo vidět dovnitř. Harrymu se z neznámého důvodu rozbušilo srdce, když natahoval ruku, aby otevřel dveře. Přemýšlel co má očekávat, ale pak zmáčkl kliku, bezhlučně otevřel dveře. Tiše vešel.
Tady uprostřed malého pokoje s okny na obou stranách - jedno, které viděl Harry z chodby a druhé, kterým byla vidět ulice a rudé nebe - ležel Draco Malfoy.
-
"Zachránil jsi mu život."
-
Levou stranu obličeje mu pokrývala bílá gáza. Kůže pod ní byla rudofialová a vypadala nezdravě. Obvazy zakrývaly další části jeho těla a levou ruku a nohu měl v dlahách. Malfoyova tvář byla kromě poraněných míst bledší, než si ji Harry pamatoval, ale to si s ním jen mohla zahrávat jeho paměť nebo možná světlo v místnosti. Okolo Malfoyova těla byla jaká si konstrukce přichycená k blondýnovi na různých místech. Harry předpokládal, že to je věc, která má Malfoyovi zabránit v pohybu což by mohlo jeho páteř poškodit ještě víc.
Malfoyovo tělo bylo také připojeno na celý arsenál přístrojů sledujících - puls, krevní tlak a další, které Harry neznal. Naplňovaly pokoj pípavými zvuky. Harryho mysl je po chvíli zatlačila do podvědomí jako něco bezpečného.
-
Nevěděl, jak dlouho tam stál a jen se díval na postavu, která byla léta jeho školní Nemesis. Draco Malfoy, který tu před Harrym ležel, nevypadal vůbec jako ten vysoký, pyšný a donekonečna iritující, rozmazlený bastard, který ho otravoval celých šest a půl roku.
Samozřejmě, že to nebyla tak úplně pravda, protože i Harry konec konců nezůstával Malfoyovi nic dlužný. Takže vina nemohla být dávaná pouze blondýnovi, ačkoliv cítil, že by to bylo spravedlivější. Skoro se usmál, jak si začal vzpomínat. Pak si ale uvědomil, že nechce o těchto věcech přemýšlet a rychle v mysli k těmto vzpomínkám zavřel dveře.
Blondýn náhle vydal malý bolestný sten.
Harryho zalila náhlá panika. Najednou zjistil, že ho nohy neposlouchají. Místo útěku pryč odtud, což bylo Harryho prvním impulsem, tam stál ztuhlý a díval se, jak se Malfoy před ním probudil.
-
Oči mu nervózně těkaly, když si Harry uvědomil kdo to vlastně je.
Draco Malfoy.
Jeho školní Nemesis, která nenáviděla Hermionu za to, že nebyla čistokrevná a pohrdala Ronem kvůli tomu, že byl chudý.
Malfoy zamrkal a podíval se šedýma očima na svět kolem. Mžouravě se díval na Harryho a pokoušel se lépe zaostřit. Byl zmatený. Harry to mohl vidět a číst z jeho výrazu tak jasně jako z knihy. Tohle bylo něco úplně jiného, než co by od starého Malfoye čekal.
-
"Znám tě?" zeptal se nakonec Draco. Vypadal to, jakoby chtěl natočit hlavu na stranu, ale nemohl kvůli konstrukci zabraňující mu v pohybu. Hlas měl chraplavý, jako někdo kdo nemluvil delší dobu. Také v něm bylo slyšet únavu.
Harry se usmál a cítil, jak byl ten úsměv nepřirozený a nucený.
"Ano Malfoyi znáš." Řekl.
Malfoy otevřel pusu.
"Pottere?" Jeho hlas byl plný směsice údivu a nechuti.
Harry se otřásl.
"No teď spíš Evans, ale ano jsem to já."
"Bez jizvy a v nových brýlích. Paráda. Co tady sakra děláš?"
-
Podle tónu Malfoyova hlasu, by se dalo říct, že by klidně mohl mluvit o počasí.
"Já - no," Harry řekl a proklínal svojí neschopnost se vyjádřit. Když byl sám se svým notebookem a perem mohl - dělat takové věci se slovy, které nikdo předtím neviděl - jak mu jednou řekla jeho agentka, Pally Devan. Před svou bývalou dětskou Nemesis se, ale proměnil v blábolícího idiota.
"No. Dělej! Vysypeš to konečně?
Malfoy selhal při pokusu, aby to znělo hrubě. Harry si uvědomil, že musí být stále silně pod vlivem prášků. Nedokázal zřejmě být v tuto chvíli hrubý. Kdyby někdo řekl Harrymu, když byl na škole, že přijde den kdy Draco Malfoy nebude schopen mluvit pohrdavě a hrubě, řekl by mu, ať jde ke St.Mung...
Opět zahnal vzpomínky.
-
"Měl jsi nehodu," dokázal konečně odpovědět Harry. "Byl jsem u toho. A tak nějak jsem - jel sanitkou - do nemocnice."
Poslední slova jen skoro nesrozumitelně zamumlal.
Malfoy se lehce zamračil.
"Řídil jsem motorku," řekl a zamračení se prohloubilo. Podíval se nahoru, byl to malý pohyb zpomalený konstrukcí kolem něj. "Takže ses přišel pokochat?"
"Já - cože? Ne, nepřišel. Měl jsi nehodu a já jsem se jen ... chtěl jsem vědět, že jsi v pořádku." Dořekl nakonec zoufale Harry. Pravda byla, že ještě stále nepřišel na to, proč se dnes vrátil.
"Chtěl si "vidět, že jsem v pořádku"?" tentokrát se Malfoyovi povedlo znít posměšně, ačkoliv Harry mohl v hlase slyšet také únavu. "Chtěl si vidět svého nepřítele, že je v pořádku? Jistě chápeš, proč si myslím, že je trošku - těžké tomu uvěřit."
Harry pozoroval blonďáka.
"Jak myslíš. Nezáleží mi na tom."
"No vida, to je něco, co poznávám. Tobě - na tom - nezáleží." Malfoyovy ocelové oči se setkaly s Harryho. "Tak teď když jsi to viděl, - vypadni."
"Cože?" zeptal se Harry hloupě.
"Slyšel jsi mě. Přišel jsi, viděl, že jsem v pořádku a teď můžeš sakra zase zmizet." Malfoyův pohled byl tvrdý a čelist měl napnutou. " Odejdi!"
Harry si lehce povzdechl.
"Malfoyi, já ...."
"Vypadni!" Malfoy nedokázal opravdu zakřičet, ale jeho hlas byl definitivně hlasitější.
Harry se už o nic dalšího nepokusil, otočil se a odešel.
-
-------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 01 | bacil | 15. 07. 2010 - 20:10 |
| RE: Hloubky zimy 01 | nade | 04. 08. 2010 - 20:22 |
| RE: Hloubky zimy 01 | zuzana | 12. 05. 2011 - 23:45 |
| RE: Hloubky zimy 01 | terka | 22. 11. 2015 - 13:58 |
| RE: Hloubky zimy 01 | karin | 02. 05. 2018 - 22:21 |