Madurare 016
29. květen 2011 | 23.15 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 16
Kapitola 16
-Sobota, 1.srpna 1998 - 10:45
-
"Ještě pořád spí?" -zeptal se Albus a zavřel za sebou dveře ošetřovny.
"Žádná změna?"
"Probudil se ráno a dokonce se nasnídal." -zamumlal Severus.
Kdesi na okraji vědomí mu prolétla myšlenka, že ještě nedávno by si nedokázal ani představit situaci, ve které by držel nemocného za ruku – a řediteli na očích. Ale teď ho vůbec netrápilo, že Albus může vidět, jakou si dělá o Harryho starost.
-
I když, pokud šlo o tohle, tak to vlastně bylo v pořádku – on se přece o něj musí starat.
Harry mu patří a to znamená, že Severus je povinný hlídat a chránit ho před nepříjemnostmi. Jakýmikoliv.
A jak to dosud zvládl?
Nejdřív Londýn, potom Compulsio, a teď tohle.
Jistě, s tím co se už stalo, nic dělat nemohl, ale byl pevně rozhodnutý tohle v budoucnu změnit.
-
Ředitel si přistavil židli vedle Severusovy a posadil se.
"Najedl se dost?"
"Ano, i když chuť moc neměl." -řekl Severus a pohladil palcem Harryho prsty. Potřeboval alespoň chvilku přijít na jiné myšlenky. Myslet na cokoliv jiného.
"Dal jsem mu do čaje trochu uspávacího lektvaru. Doufám, že dodatečný odpočinek mu pomůže zbavit se té třesavky. Ale Poppy si přesto myslí, že se jeho uzdravení protáhne na několik dnů.
Z Albusova hlasu zněla skutečná starost, přesto byl jeho tón mírný.
-
"Jsem si naprosto jistý, že ty a Poppy uděláte pro Harryho všechno možné, ale co ty Severusi?
Kdy jsi naposledy jedl?"
Severus odvrátil oči od ředitelova vědoucího pohledu.
Pokud si dokázal vzpomenout, jeho posledním normálním jídlem byla snídaně s Harrym minulý den, a možná něco spolkl v noci. Dnes ještě nic nejedl.
Dokonce si ani na jídlo nevzpomněl, dokud o něm ředitel nezačal mluvit.
"Nevím. Před nějakou dobou." -odpověděl suše.
Albus lusknul prsty a na kraji postele se objevil talíř s malými obloženými chlebíčky.
Severus zamumlal poděkování a natáhl k němu volnou ruku, aniž by z druhé pustil Harryho prsty.
-
"E-e-eh. Zdravím." -ozval se hlas za Severusovými zády.
Povědomý hlas, ve kterém bylo slyšet otřes a nejistotu.
-
Severus okamžitě pustil Harryho ruku a otočil se na židli. Uviděl Ronalda Weasleyho stojícího na prahu.
Naštěstí bez doprovodu dvojčat. Což bylo jen dobře.
Protože kdyby se tu opovážila ukázat, Severus by je nepochybně vyhodil na chodbu, a tam s nimi praštil o stěnu tak silně, že by se jim jejich duté lebky rozletěly.
K jejich mladšímu bratru mohl být trochu tolerantnější – tento Weasley alespoň neměl žádnou vinu na situaci, která vedla k současnému Harryho stavu.
Nicméně to neznamenalo, že ho tu chtěl vidět.
-
"Ven odtud!" -přikázal Severus. Postavil se a ukázal prstem na dveře.
Ron, který strnule celou tu dobu zíral na postel, zvednul k lektvaristovi oči.
"Dveře byly otevřené." -řekl rozpačitě. Soudě podle ustaraného výrazu tváře, zjevně čekal, že uvidí cosi nepříjemného, a protože Harry ve spánku nevypadal tak nemocně Severus pochopil, že Harryho kamarád o křečích a třesení už věděl.
Jen Merlin ví, co dalšího mu dvojčata stačila vyžvanit.
-
Proklatí pitomci, kéž by se propadli do pekla...
.
"Nezajímá mě, i kdyby vás dveře samy uvítaly a pozvaly dovnitř." Severus sice trochu zvýšil hlas, ale jen tak, aby nevyrušil Harryho.
Dokonce i pod účinkem uspávacího lektvaru by se mohl probudit, jestli bude v pokoji hluk.
"Jděte pryč a nevracejte se."
"Tak to ne!" Weasleyho hlas se změnil na tichý výhrůžný šepot. Také on se snažil nevzbudit nemocného kamaráda.
"Přišel jsem za Harrym, tak mi uhněte z cesty."
-
Ron se doopravdy se narovnal v ramenou a rozkročil se, jakoby se chystal vynutit si přístup třeba násilím.
To Severuse pobavilo. Půlku života strávil mezi Smrtijedy a teď před ním stál rozkohoutěný mladík.
Alespoň nevytáhl hůlku. Možná to byla přítomnost ředitele, co Weasleyho drželo v rámci slušného chování.
"Nemůžete ho navštívit." -řekl nemilosrdným tónem Severus.
Weasley se samozřejmě hned podíval na ředitele. Zcela jasně čekal, že zasáhne.
Ale Albus nepromluvil, jen mlčky sledoval probíhající rozhovor.
-
Nezvaný host se nadechnul a tiše promluvil.
"Poslyšte, je mi to moc líto, ale já vím o... no... pár věcí. Fred a George neměli nic takového v plánu a já s tím dokonce ani nemám nic společného. Kdyby se mě zeptali, řekl bych jim, že Harry tu výhru nechtěl vrátit.
Sotva potřeboval, aby mu ty peníze připomínaly Turnaj, a to, co se stalo na hřbitově. A vůbec všechno, co ten rok stalo..."
"To jste sem přišel proto, abyste mi o tom řekl?"
Po těch slovech Weasley vybuchl.
"Věděl jsem, že uděláš všechno, abys mi v tom zabránil, ty bastarde!"
"Ronalde!"-rozhodl se nakonec zasáhnout Albus. Také se postavil a vyčítavě se díval na Rona.
"Budu mu říkat jak chci. Už mi nemá co rozkazovat." -zasyčel Ron a znovu narovnal ramena.
"Co mi ještě povíš, Snape? Že když podle tvého příkazu neodejdu, vyliješ si potom zlost na Harrym?"
"Ne to nehodlám..." -zmlknul najednou Severus, když si uvědomil, že teď se dostali k podstatě celé hádky.
"Takže vy víte?"
Weasley přikývnul.
"Jo, vím. On...." Zrzek se podíval směrem k lůžku a vypadal při tom, jakoby se dalšími slovy uvnitř dusil.
"... šel a udělal ze sebe otroka. Tvého."
Celé Ronovo tělo se otřáslo.
-
Severus nebyl nijak překvapený. Ve svém podvědomí právě tohle očekával, ale stejně si teď v barvách představoval, jak věší dvojčata za koule na lustr.
"Komu to ještě řekli?"-zeptal se unaveně. "Bezpochyby vaší sestře?"
"Jen pro vaší informaci - oni nic neřekli, ani mě." -plameně se ohradil Weasley, ale naštěstí pořád nezvýšil hlas.
"Zaslechl jsem jejich rozhovor s otcem. Říkal, že jestli jim není jedno Harryho osud, tak musí držet jazyk za zuby a nikdo, dokonce ani já se o tom nesmí dozvědět. Neřekli mi ani, že Harry onemocněl. Ale jakmile jsem se to dozvěděl, musel jsem se na něj přijít podívat."
-
*Zatracení Weasleyové, nedokážou ani používat zaklínadlo proti odposlechu. *-pomyslel si Severus, a nahlas řekl:
"Budete o tom mlčet! Je vám to jasné?"
"Samozřejmě! Já bych o tom nikde mluvit nezačal!" -prohlásil Ron a pokusil se protlačit kolem Severuse, který ho chytil za rameno.
"Myslím to vážně!" -zavrčel lektvarista a snažil se, aby nevzbudil Harryho. Odtáhl Weasleyho od postele a zastavil se s ním na druhém konci pokoje.
"Harry absolutně nepotřebuje, aby o něm psali v novinách, proto ani vy o tom s nikým nesmíte mluvit. A vzhledem k tendenci vaší rodiny odposlouchávat cizí hovory – bude lepší nemluvit o tom ani s těmi, kteří to už ví. "
-
Severus očekával, že Weasley nepřejde urážku rodiny a znovu vyletí, ale zrzavý mladík plný údivu couvnul.
"Co se stalo s *naší novou celebritou *, a vším tím ostatním svinstvem?"
"Co si myslíte, že se stalo?" - Severusovy nozdry se zachvěly. "Žije se mnou od konce školního roku."
Beztak už nevalně vypadající Weasley, zbledl ještě víc, a téměř se zalkl vlastními slovy.
"Žije s vámi? Proč?"
Severus pocítil zlomyslné uspokojení, když se záměrnou pomalostí odpověděl.
"Protože je můj."
-
"Jo, to už vím! Ale myslel jsem, že... no že třeba bude mít někde malý pokoj a bude vám jen chodit uklízet, nebo něco takového."
Severus si odfrknul.
"Není žádný domácí skřítek, pane Weasley, a ať si o mně myslíte cokoliv, já nejsem jeden z jeho odporných příbuzných."
Tohle prohlášení znamenalo pro Rona další šok.
"On vám o nich řekl?"
Tentokrát se lektvarista ani nenamáhal s odpovědí.
-
Nakonec Weasley kývnul. Vzpamatoval se, polknul, aby se zbavil hroudy uvízlé v krku a ztěžka pronesl:
"Já... no ve skutečnosti to není moje věc, ale... Harry o nich nerad mluvil, takže..." -povzdechl si Ron a zkusil to znovu od začátku.
"Poslyšte, já ho chci jen vidět. Neřeknu nic, co by ho mohlo rozčílit, takže mi nemusíte tak nadávat. Ani si nemyslím, že bych něco takového mohl udělat vzhledem k tomu, že spí – jen si prostě na chvíli sednu vedle."
"Ne."
"Proč ne?"
*Protože to Harry nechce. * -vykřikl málem Severus. Ale Harry by bez pochyby nechtěl, aby Severus tuhle informaci někomu sdělil. Mohlo by to vést k roztržce mezi kamarády, a Harry zcela jasně ještě nebyl připravený setkat se s nimi.
-
"Protože on patří mně." Severus tentokrát úmyslně použil zvláštní přízvuk na poslední dvě slova.
Weasley údivem pootevřel pusu.
"Vy... oh. Vy, no... jistě, to se vám líbí, že?"
"Jestli se mi to líbí, nebo ne – to se vás v každém případě vůbec netýká, pane Weasley. A teď jděte!"
Přesně jak Severus čekal, obrátil se mladík na Aluse.
"Profesore Brumbále...?"
"Obávám se, že tady rozhoduje Severus,"-promluvil tiše ředitel.
"A jinak to ani nemůže být z důvodů, které dobře znáš."
Ron zamrkal a tvář mu ztuhla údivem. Zřejmě vůbec nečekal, že by něco takového mohl od ředitele slyšet.
Severus sám byl nemenší měrou ohromený. Pomalu se už připravoval na namáhavý spor s Albusem.
Ale možná poslední malér ředitele přesvědčil, že s Cambiare Podentes si není radno zahrávat.
Severusova moc nad Harrym byla podle zaklínadla absolutní – a Albus se jí nechystal popírat.
-
"Tak mu tu nechám dopis..."
"Ne."
Severus nechtěl, aby Harry zjistil, že tu jeho kamarád byl – jen by ho to ještě víc rozčílilo.
Weasleymu patrně došlo, že od Albuse žádnou podporu čekat nemůže.
"Tak přijdu zítra." -s neústupně zaťatými zuby řekl Ron.
"Uslyšíte stejnou odpověď." -odsekl Severus. V duchu ještě dodal *A dveře ošetřovny tě dokonce ani nepustí *.
"Dobře vím, že by mě chtěl vidět."
Severus si pomyslel, že nakonec Harry kamarády určitě bude chtít vidět, ale ten čas ještě nenastal.
-
"Pane Weasley, kdybyste prostě počkal na Harryho uzdravení, patrně bychom mohli něco vymyslet."
"Jo, prostě doufáte, že zapomenu!"
"Já doufám, že konečně odejdete – jak už jsem vás několikrát žádal!"
"Ronalde, myslím, že bys měl poslechnout, co ti Severus říká,"-prohlásil Albus. Přistoupil blíž, vzal návštěvníka za ruku a udělal krok, směrem ke dveřím.
Weasley stiskl rty, ale nic už neřekl a nechal se vyvést z ošetřovny.
-
Severus si povzdech a znovu se těžce posadil na židli. Zamyšleně se podíval na spícího Harryho a opět vzal jeho ruku do svojí.
A taky si konečně mohl sníst obložený chlebíček.
-
Sobota, 1. srpna 1998 - 19:13
-
Harry prospal většinu dne.
Budil se pouze k jídlu a kvůli další dávce lektvaru. Vypadalo to, jakoby vydal všechny zásoby energie ráno, když mluvil a málem se pohádal se Snapem. Teď mu na povídání žádná síla nezůstala a neustálé křečovité chvění svalů z něj vysávalo i její poslední zbytky. Bezvládně ležel na posteli a pohled na jeho tělo, které div nevibrovalo pod trestem Cambiare Podentes, byl skutečně děsivý.
-
Harry si sice už na svůj stav nestěžoval, ale kdo ví – možná na to jen neměl sílu.
Po večeři se kterou mu Severus také pomohl, zůstal vzhůru, ale kromě prosby o přikrývku – protože ho díky horečce začalo mrazit – nepronesl ani slovo. Severus se také o rozhovor nepokoušel. Harry byl zesláblý – podle všeho v tak těžkém stavu, nikdy v životě nebyl – a jestli proto potřeboval klid, znamenalo to, že ho potřebuje doopravdy.
Ale jak zjistil, Harry tak úplně v tichu ležet nechtěl.
-
"Co..." -mladík si odkašláním pročistil hrdlo. -"Co to čteš?"
Severus zvedl pohled od knihy.
Harry prakticky celý den spal a tak když kolem druhé hodiny odpoledne nakoukl do pokoje Albus, důrazně lektvaristovi doporučil, aby se na chvíli odpoutal ze své hlídky. Severus se tedy krbem přemístil k sobě do sklepení a přinesl si zpět několik knížek. Teď ale pocítil bodnutí studu, jako by bylo něco špatného na tom, že se rozptyluje čtením, když vedle něj Harry leží tak nemocný.
-
"Thomase Hardyho. Chceš něco přinést?"
"Já..." Harryho krk sebou škubnul, jakoby se pokoušel hlavou současně přikývnout i zavrtět.
"Jaký je dneska den?"
Lektvarista znepokojený otázkou se zamračil a natáhl se, aby položil Harrymu ruku na čelo. Teplota trochu stoupla, ale ne natolik, aby to vedlo k dezorientaci.
"Prvního srpna."
Severus podle mladíkovy tváře usoudil, že tato informace mu žádnou radost neudělala – jen smutně poznamenal.
"To znamená, že moje narozeniny skončily... "
-
Severuse napadlo, že takový den by se neměl odbýt jen dárky, ale měl například také zahrnovat slavnostní večeři. Věděl už, že se Harryho rodina nikdy neobtěžovala ani přáním šťastných narozenin – a to, že se prakticky zachoval stejně ho... trápilo.
"Sníme tvůj narozeninový dort, až ti bude lépe."
Harry se suše a trhaně zasmál.
"Jako bych si dělal starosti o nějaký dort, Severusi. Ne – myslel jsem tím, že moje narozeniny proběhly a k žádnému útoku nedošlo. Tedy z jeho strany."
-
Ach. Teď to Severus pochopil.
"Proroctví se zmýlilo,"-Harry začal rozrušením lapat po dechu.
"Jsem teď otrok, ale žádný útok nebyl a vůbec nebylo nutné, abys mi předával jeho sílu. Och bože. Stal jsem se otrokem – a kvůli čemu? Existuje vůbec takový člověk, se kterým by život vyjebával víc, než se mnou?"
"Š-š-š,"-pokusil se ho uklidnit Severus. Tak jako tak nevěděl, co by měl říct.
"Nic neříkej!" -udělal grimasu Harry.
"Ach jistě. Já ti přece nemám co nařizovat, vždyť ty tady otrokem nejsi." Mladík udělal pauzu a jen těžce oddechoval. Nemyslím, že bys byl ochotný přehlédnout, když zabiju Trelawneyovou."
-
"Nemá cenu jí obviňovat. Jistě je šarlatánka, jakou hned tak nevidíš, ale to proroctví bylo opravdové."
"No samozřejmě."
Severus si založil ruce na prsou.
"Je to skutečně tak, o tom nemusíš pochybovat. Nicméně jí uviděný sled událostí cosi narušilo."
Harry se na něj zuřivě podíval.
V jakém smyslu?"
-
"Domnívám se, že události neproběhly tak přesně jak jsme předpokládali, protože jsme se o proroctví dozvěděli a podnikli určité kroky." -řekl Severus a snažil se nereagovat tak rozzuřeně jak se cítil.
Říkal si, že ho nesmí rozčilovat to, že s ním Harry nechce mít nic společného. Každý by přece cítil totéž, kdyby se musel změnit v otroka.
"Jsem si jistý, že kdybychom neprošli rituálem, tak by Temný pán zaútočil a zabil tě tak, jak Trelawneyová předpověděla. Ale ona přece také řekla, že když použijeme Cambiare Podentes, tak neumřeš. Zřejmě úspěšné dovršení ceremoniálu způsobilo nějaké důležité změny."
-
"Oh, přímo dokonalé." -odplivl si Harry. - "Úplně skvělé. Vyměnil jsem svobodu za ochranu a teď tu ochranu nepotřebuji. Víš, ani největšímu nepříteli bych nepřál takový život, jako mám já. I když vlastně přál. Jemu."
"Velmi lituji, že shledáváš svůj život natolik neúnosným." -prohlásil suše Severus. -"Přestože dělám všechno, co je v mých silách, abych udělal tvou situaci snesitelnější."
Harry zavřel oči.
"Já vím. Neměl jsem na mysli tebe. Jenže... nechtěl jsem být otrokem."
Severus nemohl slyšet, jak se tak Harry neustále nazývá.
"A teď zjišťuji, že to všechno bylo zbytečné..."
Harry se ostře rozesmál. Ten nepřirozeně vysoký zvuk Severuse řezal do uší.
-
"Zbytečné ne,"-prohlásil lektvarista a naklonil se kupředu. Obě dlaně položil na Harryho ramena a přitiskl ho k posteli. Snažil se utišit chvění. Marně.
Nemohl kontrolovat působení Cambiare Podentes, stejně jako to nemohl dělat Harry.
" Zdvojená síla – pamatuješ? I kdyby se v proroctví neříkalo nic o útoku na tvé narozeniny, stejně bys potřeboval naše zdvojené síly, abys přemohl Temného pána."
"Já nejsem jako ty,"-utrápeně řekl Harry a lehce pootevřel oči.
"Já se neprodávám za sílu."
-
"Patrně kvůli tomu byla v proroctví zmínka o útoku. Je zřejmé, že jedním z úkolů proroctví bylo, přinutit tě, abys použil zaklínadlo a dostal tak možnost zvítězit nad Temným pánem."
"Jo. Na hovno – přesně jak jsem říkal." - povzdechl si najednou Harry.
Trochu se uvolnil, přestože klid na jeho tváři byl vynucený.
"Co se stalo-stalo se. Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Prostě chci jen vědět... proč nezaútočil?"
"Albus se právě pokouší něco zjistit." -zamumlal Severus.
Ohledně této věci, měl své vlastní domněnky, ale dokud si nebyl zcela jistý, hodlal si své předpoklady nechat pro sebe.
"Promluvíme si o tom za pár dní, až se zotavíš."
-
Harry otočil hlavu na stranu a zasténal.
"To je fuk. Je mi i bez toho špatně, a z přemýšlení o tom všem se mi dělá ještě hůř. Kdy už se přestanu třást?"
To by chtěl Severus taky vědět.
"Možná bys potřeboval přijít na jiné myšlenky." Kniha, která lektvaristovi ležela pod rukou, ho přivedla na nápad. "Budu ti číst. Chceš?"
-
"Och ano. O tom přímo sním! Co může být lepšího než tu ležet, třást se jako osikový list a poslouchat u toho recepty na lektvary!"
"Mám i jiné zájmy kromě lektvaristiky." -prohlásil klidně Severus. "To bys měl vědět. Nakonec už jsem ti říkal, že čtu Thomase Hardyho."
Harry si těžce povzdechnul.
"A... no jo. Ale já... ehm... myslel, že to je jen jiný mistr lektvarů, nebo někdo takový."
"Vidím, že když tě slečna Grangerová seznamovala s mudlovskou literaturou, viktoriánskou dobu vynechala."
Severus se odmlčel a potom se rozhodl, že bude lepší zeptat se hned.
"Chtěl bys jí vidět?"
-
Harry chvíli mlčky přemýšlel. Severus si už začal myslet, že se odpovědi nedočká, když uslyšel:
"Ne. Ehm... díky, ale ne. Nemohu. Nechci, aby mě kdokoliv viděl v takovém stavu"
Lektvarista přikývnul a rozhodl se to zároveň pokládat za mlčenlivý souhlas s tím, jak jednal s Ronaldem Weasleym. Jestliže Harry nechce vidět kamarádku, která si už zvykla na myšlenku o jeho otroctví, tak je naprosto zřejmé, že by netoužil po přítomnosti člověka, kterého ta představa dosud šokuje.
-
Hardy byl opravdu výborný romanopisec. Takže, mám ti číst?"
"Čti. Doufám, že se ti podaří, abych myslel na něco jiného. Cokoliv raději, než abych přemýšlel... o tom."
Ale když Severus znovu otevřel knihu, Harry se zamračil.
"Nemůžeš začít od začátku?"
Severusovi se moc nechtělo znovu pročítat prvních šest kapitol, ale kvůli Harrymu...
Převrátil stránky a začal číst.
-
Jednou večer na konci léta, když od začátku nynějšího století ještě neuplynulo ani třicet let , mladý muž a mladá žena - ta s dítětem na rukách - přicházeli k velké vesnici Weydon-Priors, v horním Wessexu.
Byli prostě oblečení...
-
Harry se pohodlněji uvelebil na polštáři a znovu zavřel oči.
-
-
Pokud nechcete nechat koment , nezapomeňte prosím na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 016 | saskya | 29. 05. 2011 - 23:36 |
 RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 29. 05. 2011 - 23:45 |
| RE: Madurare 016 | zuzana | 29. 05. 2011 - 23:51 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 00:37 |
| RE: Madurare 016 | lucy198 | 29. 05. 2011 - 23:56 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 00:41 |
| RE: Madurare 016 | symphony | 30. 05. 2011 - 00:03 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 00:46 |
| RE: Madurare 016 | lucy198 | 30. 05. 2011 - 00:14 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 00:50 |
| RE: Madurare 016 | severina | 30. 05. 2011 - 00:41 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 00:52 |
| RE: Madurare 016 | nade | 30. 05. 2011 - 01:02 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 01:51 |
| RE: Madurare 016 | marci | 30. 05. 2011 - 07:52 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 23:34 |
| RE: Madurare 016 | lady corten | 30. 05. 2011 - 08:15 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 23:36 |
| RE: Madurare 016 | bacil | 30. 05. 2011 - 10:05 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 23:40 |
| RE: Madurare 016 | donna | 30. 05. 2011 - 11:19 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 31. 05. 2011 - 00:12 |
| RE(3x): Madurare 016 |
donna | 31. 05. 2011 - 08:11 |
| RE(4x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 01. 06. 2011 - 23:50 |
| RE: Madurare 016 | misule | 30. 05. 2011 - 11:29 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 01. 06. 2011 - 23:54 |
| RE: Madurare 016 | salazaret | 30. 05. 2011 - 12:38 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:01 |
| RE: Madurare 016 | mája | 30. 05. 2011 - 12:58 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:11 |
| RE: Madurare 016 | mamba | 30. 05. 2011 - 13:16 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 30. 05. 2011 - 23:50 |
| RE(3x): Madurare 016 |
mamba | 31. 05. 2011 - 11:09 |
| RE(4x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:25 |
| RE: Madurare 016 | nixerwil | 30. 05. 2011 - 16:04 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:27 |
| RE: Madurare 016 | clare | 30. 05. 2011 - 18:18 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:31 |
| RE: Madurare 016 | grid | 30. 05. 2011 - 21:25 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:43 |
| RE: Madurare 016 | larkinh | 30. 05. 2011 - 21:28 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 00:52 |
| RE: Madurare 016 | eliot s. | 30. 05. 2011 - 21:30 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 01:00 |
| RE: Madurare 016 | larkinh | 30. 05. 2011 - 21:38 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 01:07 |
| RE: Madurare 016 | mononoke | 31. 05. 2011 - 18:28 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 01:10 |
| RE: Madurare 016 | severina | 31. 05. 2011 - 21:12 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 01:14 |
| RE: Madurare 016 | slimča | 01. 06. 2011 - 22:57 |
| RE(2x): Madurare 016 |
m-a-mprovasi | 02. 06. 2011 - 01:22 |