Madurare 017A
5. červen 2011 | 23.16 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 17A
Kapitola 17A
-
Úterý, 4. srpna, 1998 11:55-
Další snídaně pomocí lžičky, jako by byl dítě. Harry se zamračil. Dobře, přinejmenším v tuhle dobu by už měl být schopný alespoň trochu jíst sám. Třesavka se lehce zmírnila a tak se pomaloučku začal hýbat sám, i když se ještě bez pomoci dlouho neobešel. Příliš rychle se unavil.
Nebylo divu. Jeho svaly potřebovaly odpočinek po několika dnech nepřestávajících křečí. Odpočinek, kterého se jim po celou tu dobu nedostávalo, protože za každou vlnou vysilujících křečí velmi rychle následovala další.
-
"Jak dlouho mě ještě zaklínadlo bude trestat? -ptal se nevrle Harry.
Severus odložil podnos s prázdným nádobím na noční stolek a pokrčil rameny.
"Kdybych to věděl, řekl bych ti to."
"Jo, já vím." -povzdechl si Harry.
Uvědomoval si, že si nemůže vylévat zlost na Severusovi, protože nic z toho, co se dělo, nebyla jeho vinna.
Mladík vyrazil ještě jeden povzdech a zavrtěl se na polštářích, které mu lektvarista podložil pod záda.
"Teď je mi alespoň jasné, proč jsi mě zvlášť upozorňoval na to, jak zlé a nepředvídatelné mohou magické smlouvy být. Ehm... poslyš, jestliže nedokážu ani uzvednout lžičku, pak asi jen sotva dokážu udržet v ruce knížku, že. Budeš mi tedy ještě číst?"
-
V Severusových očích zazářily výsměšné plamínky.
"Další famfrpálové statistiky?"
Harry pokrčil rameny.
"To není moje vinna, že Hardy píše tak nudně. A co se týká tvých dalších knih..."
Chlapec uviděl na lektvaristově tváři výraz uražené nevinnosti a honem se snažil zadržet úsměv.
"Myslel jsem si, že by se ti alespoň mohl líbit Ryduard Kipling. I když je v dost... orientovaný na mládež." – navrhnul lektvaristovi.
-
Ne. Na ukřivděně se tvářícího Snapea se vysloveně nedalo dívat bez smíchu – a tak se Harry rozchechtal.
"Neřeknu, kdybych chtěl, abys mi četl něco tak ubohého jako je Edgar Rice Burroughs."
"Nebudu předčítat brak o lidech z džungle, nebo o princeznách z Marsu."
Harry se uchechtnul.
"Tak mi ještě jednou přečti článek o mužstvu Stresmorských strak.
-
Severus vzal noviny z nočního stolku, rozložil je, několikrát s nimi energicky zaklepal – přičemž provrtával Harryho zuřivým pohledem. Bohužel se mu tím mladíka nepodařilo dokonce ani přivést do rozpaků.
Harry dobře věděl, že i když se bude Severus tvářit, jak chce výhružně, za chvilku stejně začne číst.
Protože od té chvíle kdy Harry onemocněl, se Snape doopravdy choval pozorně a ohleduplně vždy a ve všem.
Absolutně ve všem.
-
Vlastně se tak ve skutečnosti choval od toho dne, kdy na Harryho použil Compulsio.
Nezdálo se, že by Snape cítil vinu... spíš to vypadalo, jako by byl neustále připravený na výbuch a proud výčitek z Harryho strany.
Co se týkalo Severuse nemohl si Harry být tak jednoznačně jistý.
Na druhou stranu si v duchu přesně uvědomoval a přiznával, že dodržovat slib a nesvalovat vinu na partnera, bylo mnohem složitější, než si myslel.
Už mnohokrát byl připravený vyhrknout něco urážlivého a zastavil se až na poslední chvíli.
Ne proto, že by byl kvůli tomu naštvaný... ne, tak si Harry nepřipadal.
Spíš to bylo kvůli tomu, že se mu ty vzpomínky vynořily v hlavě při každém pohledu na Severuse.
-
Bylo jen dobře, že od toho dne Severus neudělal ani nejmenší narážku na intimní vztahy mezi nimi.
Dokonce ani jednou Harryho nepolíbil a přestal na svého mladého milence házet takový pohled, jakoby ten byl lákavým soustem, které lektvarista nesměl ochutnat. Což nebylo nic divného.
Přestože Harry toho moc o sexu nevěděl, bylo mu jasné, že ta noc Severusovi žádné potěšení nepřinesla.
Možná jen fyzické uvolnění, které naštěstí stačilo, aby předalo Harrymu potřebnou ochranu a zaručilo, že nezemře na své narozeniny...
-
"Slyšel jsi byť jen slovo z toho, co jsem četl? -zeptal se jízlivě Severus.
Poctivě řečeno, Harry teprve nyní začal vnímat, že muž cosi říká.
"Co se děje?" -teď už vážně pokračoval Severus. -" Vypadáš, jakoby ses cítil hůř. Harry, odpověz mi."
Mladík spolknul hroudu vzpříčenou v krku.
-
"Já... och bože. Nemuseli jsme to dělat. Myslím Compulsio. Donutil jsem se... nechal jsem tě... a přitom to nebylo zapotřebí. Protože žádný útok nebyl."
Najednou Harryho zalila ledově chladná vlna. Začal se znovu třást, ale tohle chvění nijak nesouviselo s trestem zaklínadla.
"Já vím, co jsi říkal. Že v každém případě bylo nutné stát se otrokem, abychom mohli zkřížit síly a porazili ho. Ale nemuseli jsme spěchat se sexem. Mohli jsme počkat, až bych ho dokázal normálně snést, a ne spěchat."
-
Severus si povzdechl.
"Nikdy se nedozvíme, co jsme udělali zbytečně a co ne, Harry. Potřeboval jsi ochranu, kterou jsem ti mohl předat jen já, a bylo nutné to udělat co nejdřív. Nebylo by rozumné čekat ještě několik dalších měsíců... nakonec nevíme, kdy ji budeš potřebovat."
To byla pravda. Ale přesto se Harry dotčeně odvrátil, jenže okamžitě ucítil pod bradou prst, který ho jemně nutil, otočit se zpět k Severusovi.
Na lektvaristově tváři se odrážela spousta emocí, které nedokázal rozluštit, ale zcela jasně viděl v temných očích znepokojení.
-
"Já vím." -zašeptal Harry. - "Neobviňoval jsem tě. Chci říct, že jsem tě vlastně donutil... "
"Bude lepší přestat mluvit o tom, kdo koho a k čemu přinutil." -odmítavě řekl Severus.
"Musíme... pokračovat dál, Harry. Nic jiného nemůžeme dělat."
"Jistě." -přinutil se Harry kývnout. Ale během chvíle si uvědomil, co mu stále vadí a nedopřává klid.
"Ne. Já nemohu, ještě ne. Musím napřed pochopit jednu věc."
Ta otázka ho trápila už několik dní, když ji ale zkusil položit poprvé, Severus rychle změnil téma.
Ve skutečnosti Harry neměl zrovna chuť se znovu ptát – vlastně si nebyl jistý, jestli chce znát odpověď – ale najednou si uvědomil, že je opravdu nutné, udělat za vším tečku.
-
"Proč se věštba nevyplnila. Co se stalo, že se události změnily?"
-
Několik okamžiků se na něj Severus jenom díval, ale pak klidně odpověděl.
"Prošli jsme rituálem. To je to, co se stalo."
Harry si odkašlal. Ještě pořád něco nechápal.
"Hmmm... "
"Mluvili jsme už o tom s Albusem a domnívám se, že naše závěry lze považovat za dostatečně logické."
Najednou Harry ucítil na své ruce Severusovu a jejich prsty se těsně propletly.
-
"Harry, kdyby ses nikdy o proroctví nedozvěděl, nebo kdybys mu nevěnoval pozornost, tak by se všechno událo jinak. Po ukončení školy v Bradavicích bys opustil hrad a ztratil přitom jeho ochranu. Vstoupil bys do magického světa, a stal se tak mnohem víc zranitelný, než jsi teď. Temný pán by proto na tebe zcela jistě zaútočil, ale protože jsme prošli rituálem, zůstal jsi tady pod ochranou hradu."
Harry stáhl obočí.
"Chceš říct, že prostě neměl možnost, jak mě napadnout? Jenže to není pravda." -namítl mladík.
Zvednul volnou ruku a ukázal na svou jizvu, ale Severus mu odtáhl dlaň od čela, a teď jemně svíral obě Harryho ruce.
-
"Nemohl tě najít." -řekl lektvarista.
"Jeho spojení s tebou bylo přerušené silou Cambiare Podentes, když tě zaklínadlo připoutalo ke mně.
Jediné, co mohl v okamžiku, kdy ztratil spojení zjistit bylo, že se tvá magie změnila. Vzpomeň si. Při posledním setkání Smrtijedů, kterého jsem se účastnil, bylo přesně tohle prvořadým zájmem Temného pána.
Plně si uvědomil, že tě už nemůže cítit, a že do hry vstoupila magická síla daleko převyšující jeho vlastní."
"Och..." -přikývnul pomalu Harry.
"Takže pokud chtěl udělat něco přes mou jizvu, bude muset hledat jiný plán. Možná díky tomu tak běsnil a vylil si na tobě svou zlost."
"Možná,"-usmál se strojeně Severus. -" ačkoliv on nikdy nevynikal v sebeovládání. Ale bez spojení s tvou jizvou nedokáže určit, kde se nacházíš, pokud ty sám neprozradíš svou pozici. To je důvod, proč přímý útok nebyl možný."
-
"Ale brzy zjistí, že jsem tady. Všichni to budou vědět."
"A to nás znovu přivádí k otázce hradních zdí, které tě už tolik let spolehlivě chrání."
Harry si zřejmě vzpomněl na cosi nepříliš milého, protože nervózně vydechnul.
"Ne až tak spolehlivě... ale ano, chápu, jak to myslíš. Všechno závisí na ceremoniálu. Kdybychom ho neprovedli, tak už bych byl mrtvý."
"Přesně tak, jak se říká v proroctví."
"Nenávidím Trelawneyovou." -prohlásil Harry a sklouzl na posteli níž.
"Nechystal ses mi ještě číst?"
-
Severus začal znovu číst článek nahlas, ale Harry ho prakticky neslyšel.
Cítil se poražený – naprosto rozdrcený, i když pořád tak docela nechápal proč.
V Severusově vysvětlení nebylo nic nenormálního. To, že prošli rituálem, zastavilo útok tak, jak bylo předpovězeno... obdivuhodné bylo nanejvýš to, že rituál útok nejenom zastavil, ale vlastně mu úplně zabránil.
Zdálo se, že na ceremoniálu přece jen bylo něco dobrého.
Mimo to, Harry ho stejně potřeboval kvůli spojení sil, aby porazil Voldemorta.
Přesto všechno se cítil jako v pasti. Jakoby mu jeho život už nepatřil.
Ale on vlastní život nikdy neměl.
-
A nikdy mít nebude. Zbývá mu jen ten pod neúprosným poutem Cambiare Podentes, které bude stále číhat na chvíli, kdy bude opět moci předvést svou sílu a potrestat ho.
Jistě, Severus dokázal, že je rozumný a normálně uvažující člověk – ale zaklínadlo?
Ta bezmyšlenkovitá síla, která ho svázala se Severusem – zůstane neviděná navždycky s nimi – a bude dozírat, aby Harry ani o milimetr nepřekročil pomyslnou čáru dělící otroctví od svobody.
A bude jí úplně jedno, i když někdo Harryho strčí do zad, a přinutí ho tak tu jemnou hranici překročit.
Jestli to Harry udělá, jestli poruší podmínky smlouvy – a nebude záležet na tom proč, nebo jak – tak za svůj přestupek zaplatí plnou cenu.
Zaklínadlo si vybere svou daň, a dokonce ani Severus nemůže proti tomu nic udělat.
-
Harry se znova otočil tváří od Severuse, sklouzl ještě hlouběji pod pokrývku a zamumlal, že si potřebuje zdřímnout. Nechtělo se mu nic víc říkat, ale byl si jistý, že to Severus ví i beze slov.
Ano, Harry chtěl spát.
A co víc – nechtěl se vzbudit.
-
Úterý, 4, srpna 1998 - 20:49
-
Harry znovu neposlouchal. Severus se ani nemusel ptát, aby to věděl.
Odložil noviny a odkašlal si, aby přitáhl mladíkovu pozornost.
"Co bys řekl na zákusek?"
Harry potřásl hlavou a dokonce se na lektvaristu ani nepodíval. Díval se do stropu – ostatně strávil tímto zaměstnáním větší část dne.
"Nemám hlad."
"Zahrajeme si šachy?"
Harry mlčel.
"Řekneš mi, jak jsi postoupil s animačními kouzly? Dost ses s nimi zabýval."
Mladík opět jen potřásl hlavou.
Severus si povzdechl
"Něco je špatně?"
"Co myslíš?"
"Patrně opravdu potřebuješ víc spát." Lektvarista vytáhl hůlku a chystal se ztlumit světlo.
-
"No výborně. Teď se mnou jednáš, jako s dítětem. Jistě, pro tebe dítě jsem, co?
Severus si přivolal na pomoc veškerou svou trpělivost.
"Harry, myslím, že jsi prostě za celý dnešní den unavený."
"Určitě, vždyť jsem byl celý den tak zaneprázdněný!"
"Teď se ale skutečně chováš jako dítě,"-řekl co možná nejklidněji Severus.
"Zkus si sám být otrokem a uvidíme, jak to zvládneš,"-odsekl Harry. -"No ano, jen to zkus, alespoň na den..."
-
Severus si přistavil židli blíž k hlavě Harryho postele, posadil se a klidně, ale důrazně řekl:
"Nikdy jsem s tebou jako s otrokem nejednal."
"Já vím, ale na tom nezáleží, já jsem otrok."
"Harry, co vlastně chceš?"
"Ven."-odpověděl stručně Harry. Nakonec se na Severuse podíval a v očích mu zaplálo.
"Ale to nemám dovolené, že?"
-
Severus věděl, že je hloupé a pošetilé trápit se kvůli Harryho stesku po svobodě, ale stejně na to nemohl přestat myslet. Vždycky dělal a i teď dělá všechno, co je v jeho silách. Byl víc než spravedlivý. Ve všech směrech. Harry mu patřil, ale Severus toho nikdy, ani jednou nevyužil.
"Ne, to není dovolené."-odpověděl napjatě.
"Oh, vidím, jak tě to strašně rozčiluje..."
"Ano, zatraceně, správně – já jsem rozčilený!" Teď už Severus nedokázal zabránit ostrému tónu.
"Nic takového jsem pro tebe nechtěl – a ty to dobře víš!"
"Ne, ty jsi jen..." Najednou Harry sám zmlknul. -"Nevadí. Máš pravdu, prostě se potřebuji vyspat. Zhasni světlo, ano?"
"Já jsem jen... co?" -výhrůžně se zeptal Severus a ignoroval prosbu o zhasnutí.
"Nic. To je vedlejší."
"Co?"
"Řekl jsem, že nebudu... tak nebudu!"
-
Ah. Znovu tohle.
Harry znovu přemýšlel o Compulsiu. A o tom, že slíbil nikdy Severusovi nevyčítat co se stalo.
"Jestli se na mě zlobíš, tak to raději řekni nahlas."
"Já se nezlobím, rozumíš?" Harry se přerývaně nadechl. -"Jenom nenávidím svůj život, to je všechno. Zajisté musím mít radost, že žiju v Bradavicích, že mám novou práci a všechno ostatní, ale... jsem otrok, Severusi.
Nemyslím, že to dokážeš pochopit. Ale já to chápu. Teď už tomu rozumím. Proto všechno to ostatní... prostě nestačí."
"A co by stačilo?" -zeptal se Severus a nervózně polknul.
"Patrně nic takového ani není." -odpověděl unaveně Harry a zavřel oči.
-
"To je v pořádku, Severusi, nech to být. Já vím, že nemůžeš nic dělat. Jenže... víš, prostě si nedokážu představit, jak budu žít dál. No myslím tím – samozřejmě až zabiju Vol... oh, promiň, Temného pána. Já to udělám, zabiju ho, slibuji. Asi to bude jeden z mála světlých okamžiků v mém životě. Ale potom... jak budu potom žít?"
Hořký smích se odrazil od stěn. -"Třeba budu mít štěstí a umřu zároveň s ním."
-
Díky těm slovům se uvnitř Severuse cosi zlomilo. Ne, ne! To si Harry nemůže myslet. Řekl to jen proto, že je strašně roztrpčený a chová se... no, ne jako dítě, ale přiměřeně ke svému věku.
On je silný, uvnitř je silný – to Severus věděl. Harry určitě nepodlehne depresi, zbaví se hloupých myšlenek na smrt - nepodlehne ani když bude s Temným pánem konec.
Přesto by si Severus přál, aby podobné myšlenky Harryho vůbec nenapadly.
"Ty s ním neumřeš."
"Ano? A proč?" Harry se znovu podíval na Severuse a rozesmál se.
Nebyl to veselý smích a ke všemu Harry s trpkým úsměškem dodal:
"Já vím proč, protože nikdy nic nevyjde tak jak bych si přál. Nikdy. Nic!"
-
"Budeš mít se mnou dobrý život - to ti přísahám,"-řekl Severus a zoufale se o tom snažil Harryho přesvědčit.
"Já... já..." -zhluboka si povzdechl.
"Harry, dám ti všechno, co budeš potřebovat. Ať to bude cokoliv."
"Cha. Vždyť mi ani nedovolíš mluvit tak, jak bych chtěl!"
Severus se napřímil a znepokojeně se podíval na mladíka.
"Co tím myslíš?"
"Temný pán." -ušklíbl se Harry. -"Jako kdyby byl nějaký prokletý princ, nebo kdo. To je odporné. Ale ty mě nutíš, abych ho tak jmenoval, jako bych byl jeden z jeho podlézavců. A já to musím dělat, protože ať se budu kroutit, jak chci – jsem jen otrok. Nezáleží na tom, jestli se mi to líbí nebo ne, a co si myslím. To nikoho nezajímá."
"Potom mu říkej, jak ti bude vyhovovat." -řekl Severus.
-
To, jak jejich život viděl Harry, se pro něj stalo nečekaným a nepříjemným překvapením.
"Předpokládal jsem, že *Let smrti* – je ještě odpornější titul. Jakoby doslova vyhlašoval nemožnost zvítězit nad ním. Ale ty bys měl mluvit, jak chceš. Teď si to uvědomuji.
Ať už od Harryho čekal ochotu jít na kraj světa – nebo alespoň poděkování – tak ho čekalo zklamání.
-
"Jo, ty si to teď možná uvědomuješ." -téměř zavrčel Harry. - "Ale zaklínadlu, kterým jsem svázaný je jedno, co chci. Je připravené usmažit mě na pomalém ohni za sebemenší chybu. To je všechno, co si zasloužím, protože jsem otrok. A ty to nijak změnit nemůžeš. Klidně se můžu zavřít v pokoji a nikdy nevyjít ven."
Severus chápal, že z Harryho mluví deprese.
Mladík byl sklíčený posledními událostmi a tohle byl pro něj jediný způsob, jak vyjádřit své emoce.
Potřeboval by přijít na jiné myšlenky.
Rozptýlit se. Přemýšlet o něčem jiném, místo toho, aby tu ležel a uvažoval o následcích zotročení.
-
Najednou Severus pochopil jednu podstatnou věc, na kterou měl přijít už dávno.
Izolace. Pro Harryho cosi nepřijatelného – protože on je mnohem společenštější než Severus.
Pravděpodobně kvůli své vlastní absenci touhy vidět se s někým, Severus nikdy nepřemýšlel o tom, co muselo pro Harryho znamenat léto v Bradavicích.
Stejně jako v několika předcházejících letech byl odříznutý od kamarádů. Ale tentokrát už dokončil školu a určitě měl docela odlišné plány do budoucna.
Čekal, že začne vést svůj dospělý život. Nezávislý život, ve kterém bude dost místa a času pro jeho přátele.
-
Místo toho jej Cambiare Podentes uvěznilo v Bradavickém sklepení.
Není jen tak, že celou dobu mluví o svém otroctví – on JE otrok, přesně tak jak říká – a to ho trápí.
Jak mohl Severus chtít, aby se Harry necítil otrokem zbaveným všeho, co potřebuje? Vždyť on potřebuje právě kamarády – a Harry o tom mluvil už před ceremoniálem.
Potom možná kamarádi Harrymu pomohou cítit se lépe a vytrhnout se ze smutných myšlenek.
-
"Nepomůže ti, když se budeš skrývat před lidmi." -řekl Severus a vstal.
"Domnívám se, že je nejvyšší čas, abys sem pozval slečnu Grangerovou. Už ses dostatečně zotavil, abys mohl přijímat návštěvy."
Na Harryho tváři se najednou objevila panika.
"Ne. Ještě ne. Nejsem připravený... já... a vůbec, Hermiona pracuje, nemůže jen tak odejít na celý den... nemůže nechat rodiče bez pomoci."
-
Severus pochopil, že Harry použije jakoukoliv záminku, jen aby odložil svou schůzku s přáteli.
Váhal jen chvilku než se rozhodl pokračovat v útoku.
"Tak potom pan Weasley."
"Jsem si jistý, že je taky zaměstnaný..."
"Jsem si jistý, že ne."
Harry hodil na Severuse podezřívavý pohled.
"A jak to víš?"
"Několik posledních dnů sem chodí každý den a žádá, abychom ho k tobě pustili. Mohu říci, že je dost vytrvalý."
Mladík zůstal překvapeně civět na společníka.
-
"On přišel sem? Oh, ne!
Bože... to znamená, že Ron ví o... zapomeň na Trelawneyovou, zabiju Freda a George!"
Což bylo přání, se kterým Severus souhlasil z celého srdce.
"Co přesně ví?" -pokračoval nervózně Harry a udělal ve vzduchu několik neurčitých gest dřív, než mu ruce bezvládně spadly na pokrývku. - "Myslím tím... o nás?"
Severus pokrčil rameny.
"Albus ani já jsme nezabíhali do podrobností o povaze pouta, které zaklínadlo vytvořilo. Nicméně, bylo by rozumné předpokládat, že dvojčata mohla k nějakým závěrům dojít sama. Jednal jsem s nimi dost důrazně, protože jsem se zcela samozřejmě o tebe obával."
Lektvarista cítil, že se začíná červenat a tak rychle dodal:
"Kromě toho, určitě se vyptávali svého otce. Tvůj kamarád jejich rozhovor zaslechl.
Věřím v Arturovu moudrost, ale není možné říci, o čem se mohl náhodně zmínit, když byl v šoku z historky o mém útoku na jejich prodejnu."
"A ke všemu pan Weasley sám všechno viděl během ceremoniálu." Harry protočil oči.
"Raději bych se s Ronem neviděl, ale vzhledem k tomu, že sem chodí každý den, mi pravděpodobně nic jiného nezbude. Nemohu si ani představit, jak je na mě naštvaný. No, že jsem před ním zatajil něco takového... "
-
"Připadá mi, že v první řadě má starost o tebe – a ne o tvá tajemství."
"Cha. Neznáš Rona."
"Domnívám se, že jsem ho za několik posledních dnů poznal trochu lépe." -suše namítl Severus. "Každodenní hovory takovému poznání zcela jistě pomáhají."
Harry kývnul.
"Jo, patrně jo. Dobře, pusť ho, až příště přijde. Ale teď zhasni, ano? Už se mi zavírají oči.
A nemusíš pořád u mě sedět, já jsem v pořádku."
-
Severus pochyboval o pravdivosti posledního tvrzení, ale vzhledem k jejich předcházejícímu rozhovoru se rozhodl ustoupit.
"Poppy ví, jak se může se mnou spojit, pokud budeš něco potřebovat."
Mladík zavřel oči, překulil se na bok a zamumlal cosi jako, že ona už také nejspíš všechno ví.
"Zajímá jí jen tvé zdraví."
"Určitě. Tak, jako zajímá Rona? Jo věřím, že přemýšlí jen o tom. No jo, no jo."
Lektvarista zadržel povzdech.
-
Přistoupil těsně k posteli a přejel Harrymu dlaní po vlasech.
"Harry, pan Weasley neřekne nic, co by ti mohlo být nepříjemné. Předpokládám, že už pochopil, že bych..."
Harry pootevřel jedno oko.
"Ty bys co?"
V posledním okamžiku Severus změnil odpověď, kterou už měl na jazyku.
"Zakázal mu sem chodit."
"Myslím, že tohle problém není. Potřebuje dostat jen jednu šanci, aby na mě mohl náležitě řvát."
"Pan Weasley by se tak houževnatě nedomáhal setkání s tebou, kdyby tomu bylo tak, jak říkáš."
Naštěstí byl Harry příliš vyčerpaný – nebo možná rozčilený – aby ve sporu pokračoval.
"Dobrou noc." -ukončil rozhovor a zívnu.
-
Severus zůstal vedle něho sedět, dokud neusnul. Teprve potom opustil pokoj.
Udělat to bylo těžší, než si myslel.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 017A | zuzana | 05. 06. 2011 - 23:54 |
 RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 07. 06. 2011 - 00:10 |
| RE: Madurare 017A | lucy198 | 06. 06. 2011 - 00:17 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 07. 06. 2011 - 00:06 |
| RE: Madurare 017A | lucy198 | 06. 06. 2011 - 00:20 |
| RE: Madurare 017A | symphony | 06. 06. 2011 - 00:33 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 07. 06. 2011 - 00:02 |
| RE: Madurare 017A | donna | 06. 06. 2011 - 00:34 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 07. 06. 2011 - 00:00 |
| RE: Madurare 017A | mamba | 06. 06. 2011 - 00:38 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:57 |
| RE: Madurare 017A | anneanne | 06. 06. 2011 - 00:45 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:48 |
| RE: Madurare 017A | bacil | 06. 06. 2011 - 08:33 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:46 |
| RE: Madurare 017A | nade | 06. 06. 2011 - 12:45 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:43 |
| RE: Madurare 017A | assez | 06. 06. 2011 - 16:04 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:41 |
| RE(3x): Madurare 017A |
assez | 07. 06. 2011 - 18:44 |
| RE(4x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 08. 06. 2011 - 00:23 |
| RE(5x): Madurare 017A |
assez | 13. 06. 2011 - 19:40 |
| RE: Madurare 017A | mononoke | 06. 06. 2011 - 19:40 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:37 |
| RE: Madurare 017A | eliot s. | 06. 06. 2011 - 20:44 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:35 |
| RE: Madurare 017A | slimča | 06. 06. 2011 - 22:04 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 06. 06. 2011 - 23:31 |
| RE: Madurare 017A | mája | 07. 06. 2011 - 17:32 |
| RE(2x): Madurare 017A |
m-a-mprovasi | 08. 06. 2011 - 00:38 |
| RE: Madurare 017A | salazaret | 08. 06. 2011 - 13:51 |
| RE: Madurare 017A | nixerwil | 08. 06. 2011 - 18:24 |
| RE: Madurare 017A | clare | 08. 06. 2011 - 21:55 |
| RE: Madurare 017A | saskya | 09. 06. 2011 - 21:21 |
| RE: Madurare 017A | lady corten | 09. 06. 2011 - 22:51 |
| RE: Madurare 017A | sisi | 18. 01. 2019 - 10:32 |
| RE: Madurare 017A | sisi | 18. 01. 2019 - 10:33 |