Madurare 035
19. únor 2012 | 22.15 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 35A
Kapitola 35Neděle 24, října 1998 - 20:22
"Ano," -přikývl Albus na otázku, která na nejvyšší míru Harryho trápila.
Temné znamení nad Wolverhamptonem skutečně bylo vidět.
Severus se zamračil. Cenil si svého soukromí, ale jestliže Temný pán zvýší svou aktivitu, bude potřeba Fénixovu řádu podávat zprávy o vzplanutí bolesti v značce na ruce, což bylo jen stěží potěšitelné.
Jakmile Harry uslyšel Albusovu odpověď, doslova padl do křesla s naprosto mrtvým výrazem v tváři.
Nikdy nedokázal skrývat své emoce.
-
"Doufal jsem, že to je omyl," -pronesl hluše mladík.
"Znamená to, že někoho zavraždil on sám, nebo to udělali jeho Smrtijedi.
"Ano." -zopakoval jemně Albus, a s trochou nepokoje dodal: - "Severusi?"
Lektvarista pochopil žádost bez zbytečných slov. Přitáhl si židli vedle Harryho křesla, posadil se, vzal mladíka za ruku a propletl jejich prsty. V přítomnosti ředitele nemělo smysl předstírat nezájem - starý kouzelník beztak o všem věděl. Severusovi i tak bylo trochu trapné dávat najevo, že mu Harry není lhostejný, ale starost o mladíkovy pocity byla důležitější.
-
"Ve zprávách říkali, že se celá rodina považuje za ztracenou," -promluvil znovu Harry, když uvolnil skousnutý ret.
"Jsou všichni mrtvi? Nevíte, jestli tam byly nějaké děti?"
"Ty za jejich smrt zodpovědný nejsi. To vím já." -řekl Severus a pevně sevřel jeho dlaň ve své.
"To není pravda, já jsem vinný. Měl jsem se víc snažit, měl jsem mít s tebou sex hned a ne čekat tak dlouho, až mě... oh..."
Harry se odvrátil zjevně naštvaný tím, že se zbytečně, otevřeně rozpovídal před Albusem.
"Harry," -ředitelův hlas umlkl, jako by nevěděl, co dalšího říci.
Ale mladík už v duchu došel k jasnému závěru.
Zvedl hlavu a podíval se na Brumbála pohledem plným odhodlání.
-
"Ne, to je jedno. Stejně jsem měl v úmyslu si s vámi promluvit. Chtěl jsem vám říci, že je všechno v pořádku, myslím tím dokonce i tohle. Severus je báječný - a já jsem opravdu šťastný. Jen ty poslední novinky... "
"Je příjemné to slyšet, můj chlapče," -uklidněně pronesl Albus.
Nicméně lektvarista rychle střelil očima jeho směrem. Ředitel byl očividně překvapený, když zaslechl, že podle Harryho je Severus * báječný *.
"A ještě - promiňte, jak jsem se k vám v létě hrubě choval," -pokračoval Harry, jako by Brumbála neslyšel.
"No víte, tehdy po mých narozeninách - neměl jsem pravdu. Neměl jsem si dovolit, utápět se v depresích. Bylo mojí povinností už tehdy se začít připravovat na budoucí útoky, aby se něco podobného jako ve Wolverhamptonu vůbec nestalo, a... "
"Harry, Severus má pravdu," -řekl tvrdě Albus. - "Nemůžeš se obviňovat za tato úmrtí."
"Tato úmrtí. Množné číslo!" -zopakoval Harry a sesul se v křesle.
-
Severus prudce vstal, aniž by pustil mladíkovu ruku, a vytáhl ho za sebou.
"Řediteli, protože dnes už nic dělat nemůžeme, domnívám se, že bychom se měli vrátit do sklepení."
Harry se nevzpíral, ale když už byli u krbu, uvolnil si ruku a znovu se obrátil k Albusovi.
"Pane, ještě jsem vás chtěl požádat... i když ne. To je jedno."
Albus udělal krok kupředu - vrásky kolem očí starého čaroděje byly najednou hlubší.
"Ano, Harry? Ty mě můžeš požádat o cokoliv. Doufám, že jsi na to nezapomněl?"
Mladík krátce a úsečně zavrtěl hlavou.
-
"Nemohu. Je to životně důležité rozhodnutí. Musím ho projednat se Severusem."
"Oh, samozřejmě," -a jako kdyby se nemohl udržet, Albus k nim rychlým pohybem přikročil a položil obě ruce na Harryho ramena.
"Doufám, že víš, jak jsem na tebe hrdý, Harry. Jsi opravdu vynikající mladík, a je milé vidět, že to teď i Severus chápe."
Lektvarista se sotva udržel, aby neobdařil ředitele vzteklým pohledem.
Ten dotěrný starý intrikář!
-
Nepotřeboval, aby Albus do všeho strkal svůj nos, i kdyby byl vedený jakýmikoliv blahými úmysly.
A Snape mu to příliš dovolit nehodlal.
Tak k čemu podobná prohlášení.
Ještě pár takových komentářů a nakonec by Harry mohl začít přemýšlet, jestli náhodou city, které k němu Severus chová, nejsou láska.
Ale to by bylo stejné, jako by mu na malovaném talíři dal neomezenou moc.
Moc nad Severusem.
A té už má Harry beztak dost. Jen to ještě neví.
A vědět nemusí.
-
"Jsem velice rád, že spolu tak dobře vycházíte," -nedal se umlčet Albus.
Harry si trhaně povzdechl. Severus měl dojem, že oba myslí na to samé - že když na to přijde, nemají moc na vybranou, jestli spolu vycházet, nebo nevycházet, žít spolu musí.
Lektvarista se už natahoval pro letaxový prášek, když Harry stihl položit další otázku.
-
"Ouha, málem jsem se zapomněl zeptat. O Bryersonovi jste nic neslyšel?"
Albus pomalu přikývnul.
"Obávám se, že ho budeš muset u nižších tříd zastupovat i celý následující týden."
"Dobře, budiž." Harry vešel do krbu a zcela zjevně se obrňoval i před takovým krátkým přemístěním.
Severus se postavil vedle něho a hodil jim prášek pod nohy.
Konečně se Harrym vrací domů.
-
Neděle, 24, října 1998 - 21:08
-
Sotva se ocitli v podzemí, Harry se okamžitě vrhnul k jídelnímu stolu v knihovně.
"Ohnivou whisky," -přikázal úsečně a posadil se ke stolu.
Nic se neobjevilo a mladíkovy oči hněvivě vzplály.
"Co, to už se nesmím napít ničeho silnějšího než vína?"
"Možná bys mohl dát skřítkům pár minut, aby našli co chceš." -řekl mu mírně Severus.
-
"Jak můžeš zůstat tak klidný." -nakonec se pití objevilo a Harry sklenici ihned chytil.
Velký doušek ohnivé whisky mu projel hrdlem jako tekutý plamen.
Výborně. Přesně to potřeboval, aby se zbavil temných představ - i za cenu krátkého záchvatu kašle.
Severus mladíka obdařil vědoucím pohledem, ale ten lektvaristu ignoroval, a znovu zvedl sklenici ke rtům.
Druhý doušek byl jednoduší, i když ne o moc.
"Možná by sis měl přidat led." -navrhnul Severus.
-
Harry div nevyštěknul »Odprejskni! «, ale včas si přikousl jazyk.
Nechápal, odkud se v něm uvnitř najednou vzala taková zlost. Vždyť to není Severusova vina, že Voldemort zaútočil na kouzelnický svět.
Ano, ale je to jeho vina, že mě určitě nedovolí vstoupit do Fénixova řádu, " -pomyslel si mladík.
-
Cha. Patrně taky kvůli tomu měl Harry chuť se napít.
Hodně dlouho odkládal rozhovor o Řádu, protože už dopředu znal Severusův názor.
Věděl, že není stejný, jako ostatní dospělí lidé - že nemůže jednat tak, jak by sám chtěl.
On musí dělat to, co považuje za správné jeho pán a majitel.
"Nepotřebuji led." -prohlásil a se zadrženým dechem do sebe jedním pohybem kopnul zbytek whisky.
"Ještě jednu." Bouchnul Harry sklenicí do stolu.
"Chci vstoupit do Řádu."
-
Jak Harry očekával, Severusova tvář okamžitě ztuhla.
Ale místo toho, aby rovnou prostě řekl * ne *, si lektvarista sedl proti němu a řekl:
"Promluvme si o tom. Vodu - pokojové teploty."
Harryho pohledem probleskla zlost - voda se objevila dřív, nežli jím objednaná sklenka whisky.
Dalo se logicky předpokládat, že sehnat vodu je lehčí, ale Harry se stejně cítil ukřivděný a odstrčený. Jako by Severusovo přání bylo důležitější než jeho - a ti prokletí skřítkové to věděli.
"Užij si svou vodu," -procedil jízlivě.
-
V ten okamžik se vedle jeho ruky objevila druhá sklenice a Harry bez meškání polkl další doušek.
Tentokrát se ani nerozkašlal, i když ho whisky zevnitř sežehla.
"Voda je pro tebe." -řekl Severus. - " Pokud zítra nechceš učit s těžkou hlavou."
"Určitě máš lektvar, který si s tím raz-dva poradí." -zamumlal Harry a vyprázdnil sklenici. K čertu s vodou.
"Lektvar - nelektvar, soudnost ještě nikomu neuškodila."
"Podívej, prostě znovu řekni, že mi zakazuješ vstoupit do Řádu, a skonči s tím!"
-
"Neházej odpovědnost na mě." Ze Severusova hlasu se ztratila veškerá mírnost.
"Sám dobře víš, že by to byla ohromná chyba. Bez ohledu na všechny velkolepé úspěchy v minulosti by ses stal obyčejným mladším členem Řádu. A stejně jako ostatní by ses musel podřizovat plánům, které vymysleli ti dospělejší. Nebo ses chystal převzít velení sám a přijít s vlastním geniálním plánem?"
"Jako by Podentes - byl také můj plán!" Harry potřeboval třetí sklenku.
Ale pití se neobjevilo ani po několika minutách.
-
"No to je prostě vynikající. Takže teď už dokonce zakazuješ skřítkům, aby mě obsloužili."
"Pochopitelně," -jízlivě pronesl Severus. - "Jinak by s radostí pomohli učiteli zpít se do němoty. Takže jestli tě někdo má zastavit, musím to být jenom já. Nebo je možné předpokládat, že se v Bradavicích starají o zdraví zaměstnanců?"
"Nechci se zpít do němoty!"
"Napůl už jsi. A vypadá to, že jsi jeden z těch, které alkohol nutí ke vzteku. To bych nečekal."
"Odprejskni, Severusi. Ale dřív než odsud vypadneš, nařiď těm prokletým skřítkům poslat sem další zasranou whisky!"
-
Lektvarista najednou vstal, dlouhými kroky přešel do obývacího pokoje, a bručel si přitom nadávky pod nos.
Vrátil se s širokou, placatou lahví, ve které šplouchala nazlátlá tekutina.
Harry zůstal civět na etiketu. Crown Royal.
Ten název mu nic neříkal.
"Z mých osobních zásob. Klidně se opíjej, když chceš." Lektvarista zatřepal obsahem lahve dřív, než s ní bouchnul na stůl. "Doufám, že teď alespoň uvěříš, že vůbec nemám v úmyslu kontrolovat tvé jednání, ať se chováš, jak chceš hloupě."
-
Takže Harry se chová hloupě? A Severus si myslí, že ho nějaká urážlivá poznámka zastaví?
Samozřejmě. On si přece vždycky myslel, že sypat urážky napravo i nalevo, je ten nejlepší způsob, jak vyřešit všechny problémy.
Stačí si jen vzpomenout na všechno to svinstvo, které říkal o Jamesovi, když přemlouval Harryho, aby se vymanil ze stavu otupělé lhostejnosti. Harry si přál do ní znovu ponořit a odpojit se tak od reality. Bylo by to mnohem snadnější, než o všem přemýšlet.
Ale on přece nemohl jen tak lusknout prsty a naráz se tak vrátit do toho stavu.
A když o tom tak přemýšlí, jen sotva někdy bude moci.
-
Dřív to dělal proto, že to byl nejjednodušší způsob, jak se uzavřít před nadávkami a pěstmi Verona, k čertu s Dursleyovými.
Ovšem Severus, i když občas Harryho dováděl k zuřivosti, nebyl schopný krutosti.
A Harry to věděl.
-
Hlavou mu prolétla myšlenka, že třetí sklenice whisky je možná skutečně zbytečná.
Ale na druhou stranu, když si uvědomí, co se kolem děje - má opravdu důvod se napít.
Smrt, zkáza - a všechno bude ještě horší - na to ani nemusí chodit za Trelawneyovou, sám byl schopný vidět všechny příznaky.
Možná v tom hotelovém pokoji si Harry ještě mohl nalhávat a přesvědčovat sám sebe, že to jsou jen zprávy, ale v hloubi duše už dobře znal pravdu.
Voldemort opět zdvihl hlavu.
Znovu začal jednat.
A nepřestane, dokud ho Harry nezastaví.
-
Jenže to nedokáže, protože ubohé zkřížené sily, Harryho a Severuse, zůstávají stále na původní nízké úrovni.
Kdyby se Voldemortem sešel jeden proti jednomu ve famfrpálu, tak by snad Harry mohl mít šanci.
Jenže bez pohádkového scénáře ve skutečnosti...?
Je jen ubožák a všechno, co obětoval kvůli Cambiare Podentes, všechno od začátku do konce bylo zbytečné.
-
Harry vyprázdnil třetí sklenici bez přerušení a roztržitě si pomyslel, že pít mudlovskou whisky je mnohem lepší, než vyrobenou kouzelníky. Nicméně v síle, jak se zdálo, mezi nimi nebyl rozdíl.
Měl pocit, že se točí na šíleném kolotoči a ohnivá whisky se mu propálila do hlavy.
K tomu nebylo co říci.
Naštěstí se pohoda vrátila, jako by alkohol odplavil všechnu bídu a nepokoj.
Teď mohl klidně shrnout všechny závěry.
Život stál za hovno - žádná novinka. I když byl se Severusem šťastný, mohlo to být také jen na velmi krátkou dobu. Vzhledem k tomu, že se bude muset střetnout s Volde... ne, ne, v poslední době stále zapomíná - s Temným pánem. V každém případě, pokud je mu osudem souzeno brzo zemřít, neumře alespoň jako panic a neukáže se tak v ještě žalostnějším světle než je nyní.
-
"Pojď, uděláme si vzájemně minet," -řekl Harry a nejasně si uvědomil, že komolí slova. Ale co na tom. Hlavní je přece smysl.
Podle Severusova výrazu, muž jen těžko zadržoval úsměv, i když jeho pohled zůstával rozzlobený. Přesněji řečeno zuřivý.
"Ne. Beztak odpadneš a nic nedotáhneš do konce."
Harry zamrkal a postavil se neohrabaně na nohy.
"To není pravda, já to dokážu."
"Ano? Jsi si tím jistý?" -Zeptal se posměšně Severus.
Jednou rukou objal mladíkova ramena, aby mu pomohl udržet rovnováhu a druhou ho chytil mezi nohami.
Dost hrubě.
Obyčejně Severus takhle nejednal, pomyslel si zaraženě Harry.
-
"Jsi měkčí než novorozené kotě." -řekl Snape záměrně ostře, což znělo poněkud krutě. Dokonce skousl Harryho lalůček. Zvláštní, i když Harry téměř necítil bolest, pomyslel si, že na tom místě bude mít zítra určitě modřinu.
"Dokážeš si leda tak lehnout a usnout."
"...ale... miluju šoustání,..." -vymáčknul ze sebe mladík těžce vybíraje slova. Musel vynaložit veškeré své úsilí, aby z útržků myšlenek dal dohromady celou větu.
"Mám rád sex s tebou, Sev'rusi. Rád tě saju. Rád..."
"Jak vidím, na žhavé přání vstoupit do Řádu jsi už zapomněl?
-
Jako by Harryho někdo bez varování polil kýblem studené vody.
Okamžitě se rozlíceně vytrhl ze Severusova lehkého objetí.
Kašlal na to, že pokoj se začal okamžitě otáčet a on se musel chytit za stůl, aby neupadl na zadek.
Na nic nezapomněl, vždyť rozhovor ještě neskončil.
"Ale to ty jsi sm'nil téma. Ty!"
"Ne, to jsi udělal ty. To ty jsi chtěl diskutovat o tom, kdo přišel s plánem na Cambiare Podentes. Dovol mi, abych tě ujistil, že můj nápad to nebyl."
"...eš říc', že osud vyjebal i s tebou?" -vykřikl Harry a odstrčil stůl stranou. -D'bře, k mému životu. To ty se p'řád bojíš, aby n'kdo nezjistil, že spíš s' mnou, ale už bys toho moh' nechat. Já chci do Řádu, a jestli je kvůli tomu potř'ba všem říc', že spolu šoustáme, tak k č'rtu s nimi."
-
"Ovšem kromě toho jim budeme muset říci ještě o něčem jiném." -řekl Severus a chytil pevně mladíka za předloktí, aby zůstal ve vzpřímené poloze.
"Mně nevadí, jestliže se někdo dozví o našem vztahu, ale dělá mi starosti, že by se někdo mohl dozvědět o zkřížení sil. Čím méně lidí to tajemství zná, tím lépe. Nebo ses z historie své vlastní rodiny nic nenaučil?"
"Albus by mě dovolil vsto'pit do Řádu a ud'žel ten plán v tajnosti, a nedovolil by nikomu mě rozkazovat..."
"Jsi příliš opilý, než abys o tom mohl teď diskutovat," -řekl Severus a Harrymu se zdálo, že se jeho hlas chvíli vzdaluje a znovu přibližuje.
"Jak si to vlastně představuješ. Přijmou tě do Řádu a Albus všem oznámí, že Harry Potter podléhá výhradně mně? To vyvolá spoustu otázek. A my otázky nepotřebujeme, Harry."
-
V jistém nejasném směru to Harrymu dávalo smysl.
Jako by si někdy dřív už sám něco podobného říkal, ale teď si vážně nemohl vzpomenout. Vlastně vůbec přemýšlet. Zdálo se mu, že ho zachytil nápor větru a krouží s ním po pokoji, i když nepřestával cítit pevný stisk Severusových rukou.
"Já... já... "
"Vypij tolik vody, kolik můžeš a jdi si lehnout," -řekl znovu Severus.
A jestli se ti v noci bude na zvracení - pokus se doběhnout na záchod."
"Já se jen chci cítit, jako dospělý... "polknul Harry a zadržoval slzy v očích.
Veškerá jeho zlost se najednou kamsi vypařila a zanechala pouze pocit křivdy a lítosti nad sebou.
"Máš dvě zaměstnání místo jednoho a víc povinností, než většina dospělých vůbec může mít za celý život.
Tvé přání stát se členem Řádu je jen pokus prokázat to, co je už dávno zřejmé."
-
Když se podlaha začala znepokojivou rychlostí naklánět, Harry udělal krok k Severusovi a opřel se o něho.
Tak to bylo lepší. Všechno kolem se ještě lehce kymácelo, ale on se právě teď cítil v bezpečí.
"Já jen..."
"Já vím," -řekl Severus. Znovu mladíka objal a hladil po zádech. -"Jestliže se ukáže, že nám současná situace už neposkytuje žádnou strategickou výhodu, můžeš se k Řádu připojit, když si to budeš přát. Potom nebudu nic namítat."
Harry měl strach uvolnit ruce, a jen se nejistě díval na lektvaristu.
"Ty mi dovolíš vybrat si?
"Samozřejmě." -ujistil ho Severus a pak ho lehce postrčil.
"A teď do postele."
-
Mladík si lehnul, ale předešlá Severusova slova se ukázala jako věštecká.
Harry v noci zvracel a samozřejmě na WC nedoběhl. Severus se o něj postaral.
Vlastně se postaral o všechno - pomohl mu do sprchy, dal mu lektvar na bolení hlavy a uložil ho do uklizené postele.
V tu chvíli už Harry dostatečně vystřízlivěl, aby pochopil, že se choval jako naprostý idiot.
K čemu se potřeboval opíjet? Co dobrého mu to přineslo?
Zvlášť během nedělní noci, když musel v pondělí ráno učit a zastoupit Bryersona ve všech hodinách.
A navíc ještě večer musí dohlížet na famfrpálový trénink.
-
Harry zasténal.
"Spi," -řekl mu Severus a jen lehce se dotkl jeho ramene.
Ale nebyl v posteli s ním, zůstal stát vedle ní.
"S tebou je spaní lepší." -zamumlal Harry. Chytil Severuse za rukáv a přitáhl k sobě.
"Pojď, lehni si."
-
Stačilo, aby Harry cítil Severusovo teplo blízko sebe a nevolnost byla pryč. Přisunul se blíž a položil si hlavu na lektvaristovo rameno. Jeho penis se v té poloze přitiskl k mužovu stehnu.
Harry byl příliš unavený událostmi celého dne, aby ho to mohlo vzrušit.
Ale Severusova blízkost působila jako uklidňující lék.
Zbytek noci Harry prospal bez jediného probuzení.
-
-
Pokračování 4.3. 2012
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 035 | anina1 | 19. 02. 2012 - 23:17 |
| RE: Madurare 035 | anina1 | 19. 02. 2012 - 23:20 |
 RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:19 |
| RE: Madurare 035 | zuzana | 19. 02. 2012 - 23:44 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:23 |
| RE: Madurare 035 | grid | 20. 02. 2012 - 10:22 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:24 |
| RE: Madurare 035 | mája | 20. 02. 2012 - 13:36 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:26 |
| RE: Madurare 035 | slimča | 20. 02. 2012 - 15:50 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:29 |
| RE: Madurare 035 | nade | 20. 02. 2012 - 17:17 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:31 |
| RE: Madurare 035 | patoložka | 20. 02. 2012 - 17:49 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:33 |
| RE: Madurare 035 | saskya | 20. 02. 2012 - 20:42 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:35 |
| RE: Madurare 035 | mononoke | 20. 02. 2012 - 21:33 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:37 |
| RE: Madurare 035 | bacil | 20. 02. 2012 - 22:41 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:39 |
| RE: Madurare 035 | marta | 20. 02. 2012 - 23:33 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:40 |
| RE: Madurare 035 | sora | 23. 02. 2012 - 00:18 |
| RE(2x): Madurare 035 |
m-a-mprovasi | 23. 02. 2012 - 09:42 |
| RE: Madurare 035 | belldandy | 23. 02. 2012 - 14:50 |
| RE: Madurare 035 | janpis | 27. 02. 2012 - 07:33 |
| RE: Madurare 035 | mamba | 28. 02. 2012 - 19:43 |