Madurare 036B
2. duben 2012 | 21.31 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 36B
Zlatíčka, omlouvám se, že kapitolku uveřejňuji až dnes. Nebyla jsem včera doma.Chtěla bych ji, jako poděkování, věnovat všem neúnavným komentátorům, kteří nepřestávají psát, i když já nestíhám odpovídat. DĚKUJI.
----------------------------------
-
Kapitola 36B
-
Lektvarista se položil vedle Harryho a lehce přejel rukou po jeho hrudi.
Špičky prstů se na několik vteřin zdržely na propíchnuté bradavce, pak se Severus naklonil a mladíka políbil.
Vychutnával si myšlenku na to, že pouze před chvílí, právě tyto rty a jazyk snaživě laskaly jeho penis.
Potom se odtáhl a šeptem vydal další rozkaz.
"Řekni moje jméno."
Harry se trochu v rozpacích na něj podíval.
"Severus."
Lektvarista se usmál, oči upřené dolů na jeho tvář.
"A teď vyslov moje jméno pokaždé, když budu dělat něco zvlášť příjemného. Jenom moje jméno."
"Severus," -pronesl Harry jakoby jméno převaloval na jazyku a ochutnával ze všech stran.
-
"Už dělám něco, co se ti líbí?"
"No určitě uděláš."
"Hmm, velmi pravděpodobné,"-řekl Severus a stále na boku se posunul níž. Zastavil se až tváří na úrovni mladíkových slabin.
"Říkal jsem jaký je tě tady lákavý kousek?"
"A co musím říkat, když se mi něco nebude líbit?" -zeptal se suše Harry. "Zdá se mi, že "kousek" – není zrovna moc dobrý kompliment."
"Ohromný, lákavý kousek?"
"Severusi,"-usmál se Harry a nadzvedl boky.
Dál už se lektvarista postaral, aby Harry nechtěl vyslovovat nic jiného, kromě jeho jména.
Nakonec mladík trhaně vyrážel stále totéž slovo a dokonce i v jeho sténání při orgasmu zaznělo "Severusi"."
Lektvarista si nedokázal představit, že by slyšel něco příjemnějšího.
-
Když pak schovaní před chladným vzduchem sklepení, leželi svinutí pod teplými přikrývkami, Severus se tiše rozesmál. Byl si sice jistý, že poslušnost nemá žádný vliv na křížení sil, ale musel si přiznat, že mu ta hra přesto přináší určité potěšení.
"Cha,"-řekl Harry a obrátil se k němu tváří. - "Já vím, na co myslíš."
"Ano?"
"Jo. Přece jen ses rozhodl, že by nemuselo být tak špatné, kdybych k tobě v půlce dne zaskočil do kabinetu."
"Vidím, že jsi rozhodnutý zahodit veškerou obezřetnost."
"Říkal jsi, že ti nedělá starosti, jestli někdo zjistí, že jsme spolu."
"Myslel jsem si, že tobě ano."
-
Harry se zasmál.
"Nikdo si nebude myslet, že jsme milenci, když prostě jednou zaskočím do tvého kabinetu."
"Kromě toho, nezdá se ti..." - jeho slova přerušilo mohutné zívnutí – "že se budeme moci s tím vším podřizováním posunout trochu dál, když se nebudeme rozcházet na tak dlouhou dobu?"
"Jeden den – to snad není tak dlouho."
Harry se přisunul blíž, aby mohl stisknout zuby kůži na Snapeově krku.
-
"Není dlouho? Copak tebe nikdy nepřepadne divoká touha? Mě ano. Den se mi potom zdá úplně nekonečný."
Ještě jedno kousnutí. - "Nebo mě nechceš?"
"Stále, celou dobu." -odpověděl Severus hlubokým chraplavým hlasem.
"Jsem ti k dispozici. Jen řekni kde a kdy."
Kdy se ten kluk naučil takovému svádění.
"Popřemýšlím nad tím." -slíbil Severus a uložil si Harryho hlavu na rameno.
-
"Chce se ti spát?"
"Ahm,"-zívnul opět mladík. Přesto jeho ruka sklouzla po břichu a boku partnera.
"Hm, chceš jít se mnou na famfrpálový zápas? Sedneme si spolu na tribunu profesorů."
Severus by se docela dobře obešel bez sledování hry mezi Mrzimorem a Havraspárem. Stačilo mu, že ho Albus periodicky nutil soudcovat zápasy, i když na to teď mohl klidně zapomenout. Veškerá odpovědnost za jakékoliv famfrpálové akce, ležela na Harryho ramenou.
Ale Harry ho pozval... a to samo o sobě hodně vypovídalo.
"S radostí,"-řekl a lehce políbil Harryho rty.
Zbytečně. Mladík už spal.
-
Žádná škoda. V opačném případě by Harry mohl začít přemýšlet, proč se Severus tak raduje z pozvání ne někam na romantický večer, ale na obyčejné famfrpálové utkání.
-
Pátek, 29, října 1998 - 12:47
-
Harry zvedl pohled, koutkem oka zahlédl zmijozelskou sedmačku, která mířila k učitelskému stolu.
V ruce držela svitek.
"Pane, to je vzkaz pro vás."
Harry si vzal podávaný svitek. Začal být zvědavý. Nejprve ho napadlo, že je to vzkaz od Brumbála, ale pak si uvědomil, že to je hloupost. Kdyby mu ředitel potřeboval něco říci, prostě by přišel na oběd do Velkého sálu.
Ale dnes tu ještě nebyl.
Stejně jako Severus.
-
"Děkuji, slečno Hemdrakeová."
Několik sekund se nepohnula z místa a jen se na něj dívala. Očividně ji zajímalo, jak bude reagovat na obsah zprávy. Ale Harry ji neměl v úmyslu číst v přítomnosti studentky. Nakonec to dívka pochopila, rychle kývla, otočila se na podpatku a rozběhla se k východu.
Harry rozbalil svitek a pocítil, jak ho uvnitř zalévá teplo.
* Můj kabinet – jakmile ti skončí vyučování *.
-
Harry se usmál. Litoval jen toho, že před ním byla ještě další hodina s druhým ročníkem.
-
Pátek, 29, října 1998 - 14:38
-
"Volal jsi mě?" -zavřel za sebou dveře Harry se širokým úsměvem.
Jeho už tak dobrá nálada se změnila na euforii, když Severus použil na dveře kouzlo zabraňující odposlechu.
Silné kouzlo.
"Víš, ve skutečnosti jsem nevěřil, že by se ti můj návrh mohl líbit. Je to ale ohromně povzbuzující, když dostaneš takový lístek během nudného oběda..."
-
"Proto jsem tě nepozval." -přerušil ho zamračeně Severus.
"Dnes během poledne jsem se setkal se studenty mojí fakulty. Určitě uhodneš, o čem jsme mluvili?"
Harry pokrčil rameny a sedl si na židli, na kterou mu Severus ukázal.
"Týkalo se to tebe." -napověděl mu lektvarista.
Oh, no potom to není těžké uhádnout.
"Nelíbí se jim rozvrh famfrpálových zápasů, co?" -povzdechl si Harry a přemýšlel, jestli si už všechny týmy stěžovaly svým kolejním ředitelům.
"Já vím, vím. První zápas sezony se měl odehrát už dříve, ale nemyslel jsem si, že je to také moje povinnost."
-
Severusova nálada se nedala podle jeho hlasu poznat. Mluvil suše, ale v intonaci bylo slyšet jakési temné tóny.
"Jsi opravdu tak zapomětlivý, nebo se přetvařuješ a dobře víš, o čem mluvím?"
Ta slova Harryho přinutila posadit se rovně.
"Já ti přece nemohu lhát, takže... "
"Zřejmě bych měl dodat, že hlavním důvodem, proč mě studenti požádali o setkání, byla situace s Charlesem Bolem. I když pokud bych měl být přesnější, tak spíš situace, ke které došlo tvojí vinou."
-
Harry zkřivil rty.
"Takže ten malý tchoř. Jestliže má ohledně mě co říci, mohl by přijít sám!"
"Byl tady."
"To je jedno, stejně je to zbabělec. Kdyby neměl za zády celou kolej, neřekl by ani slovo,"-pronesl opovržlivě Harry. - "Nemluvě o tom, že se svými žalobami měl nejdřív přijít za mnou. Co s tím máš co dělat ty? Ledaže kdosi o nás ví."
"Jsem ředitel jeho koleje. Na koho jiného by se měl obracet s vážnými problémy?"
-
"S vážnými problémy,"-zopakoval po něm ironicky Harry.
"Přestaneme už chodit okolo, ano? Je mi jasné, o co ti jde! Samozřejmě o body tvé koleje. Ale říkal jsi, že se do toho nebudeš míchat."
"Kdybych se staral jenom o body, tak už bych zjišťoval co se děje minulý týden, když jsem si všimnul velkého poklesu." -prohlásil odmítavě Severus.
"Tvrdíš, že jsi zpozoroval úbytek bodů a nezajímal tě důvod? Perfektní."
Sarkasmus odpovědi nezůstal nepovšimnutý.
-
Mnohaletá zkušenost mě naučila držet se stranou ve sporech kolem množství bodů,"-procedil Severus skrz zaťaté zuby. - "Takže ano, obvykle se o to nezajímám."
"Ale já jsem pochopitelně výjimka." -vybuchnul Harry. - " Proč mě to nepřekvapuje? Tvé koleji stačilo trochu zafňukat a ty ses hned rozhodl, že to je skvělá příležitost nařídit mi, abych dělal to, co chceš. Velmi příhodné zvlášť teď, když neustále sám opakuji, že vím, jak je důležité, abych se ti podřídil. Jistě, rozumím.
To ty poroučíš – a jestliže chceš zneužívat svou moc, stěží tě mohu zastavit. Fajn, domluveno – už žádné body ze Zmijozelu, ať dělají, co chtějí, ale nestěžuj si, až se všichni promění v nezvladatelné darebáky – oh počkat! Oni už takoví jsou."
-
"Skončil jsi?" Zeptal se Severus.
Z chladu vanoucího z té otázky Harrymu po těle naskočila husí kůže.
"Musíš se ptát?" Vyskočil na nohy. -"Já už jsem skončil."
"Sedni si!" -vyštěkl Severus.
"Ano, pane."
Lektvarista se ostře nadechl a potřásl hlavou. Prameny vlasů se rozhoupaly a zachytily na ramenou.
-
"Nemyslel jsem si, že ten rozhovor bude snadný, ale nečekal jsem, že mě pochopíš natolik špatně. Nezajímají mě body. Je to jasné?"
Harry frknul.
"Jo, jasné. I když je to lež. Ale to pro tebe není problém. Ty mě lhát můžeš."
Severus stiskl rty.
"Dobře, rozčilují mě body, ale proto jsem tě nepozval. To jak zacházíš s Charlesem Bolem, ani trochu nepřipomíná chování důstojné učitele. Chápu důvody, které jsou za tím, a chtěl bych si s tebou o nich promluvit, dokonce i kdybys nestrhával žádné body a omezil se jen u udílení trestů."
-
"Znamená to tedy, že se stavíš na jeho stranu, aniž by ses mě zeptal, kvůli čemu body ztratil! To je báječné, Severusi. Velmi profesionální. Teď se skutečně cítím plnohodnotným členem profesorského sboru."
"Harry, já jsem vždycky na tvé straně," -řekl Severus zdůrazňujíc každé slovo. - "Jistě máš pravdu, slyšel jsem o tom všem jen od studentů a ne od tebe. Ale ty se skutečně domníváš, že mě dokážeš přesvědčit o přípustnosti takového chování vůči panu Boleovi?"
-
Harry si založil ruce na prsou.
"Vzhledem k tomu, jak to vidíš ty - ne. Ty už ses přece rozhodl. A říkej si co chceš – já dobře vím – je to kvůli bodům, že se chováš jako kdybys dostal žihadlo do zadku."
"Ty jsi do té míry neschopný zvládnout svůj hněv, že ohrožuješ svou reputaci v očích studentů i profesorů, a zároveň se domníváš, že mě bolí hlava kvůli bodům?"
"Poslyš, je to můj hněv, a já se s ním budu vyrovnávat, jak sám budu chtít."
"Ne nebudeš!"
"Nechtěl jsi mi údajně nic nařizovat? Ohromné, jak rychle měníš své názory!"
-
Severus se zvedl, nahnul se přes stůl a rukou smetl pergameny na zem.
"Nechci ti nařizovat. Ale přísahal jsem, že ti dám všechno, co budeš potřebovat, a právě teď je zatraceně jisté, že potřebuješ dobrou radu!"
"Aha, právě od tebe potřebuji radu, jak zacházet s žáky." -rozesmál se Harry.
Celá situace mu prostě přišla komická, teprve nyní si uvědomil, jak je to směšné. Ze všech lidí mu právě Severus Snape dělá přednášku o správném vyučování.
"Svět neviděl nespravedlivějšího učitele, než jsi ty. Jistě, ty jsi nikdy nestrhával body jen tak!"
Severusovi se zúžily oči.
-
"O mě tady nejde."
"O tebe. Právě o tebe." Ušklíbl se Harry. - "Promluvme si o tobě. Co teď hodláš dělat. Začneš řídit celý můj život? Vždyť tvrdíš, že ti to je protivné."
Severusova tvář ztemněla hněvem, ale Harry se nehodlal vzdát. Díval se na něj bez odvracení očí zpříma a vyzývavě.
Po chvilce mlčení se Severus zhluboka nadechl, jako by se snažil začít znovu.
"Srovnáváš svoje chování s mým, že?"
"Ano." -řekl Harry a opřel se o opěradlo židle. Cítil se jistý. Severus mu nezakáže jednat s odporným Charlesem Bolem tak, jak si zaslouží. Ano, k čertu s Bolem. Jak může Severus vůbec Harrymu vyčítat jeho chování ve třídě? Takové pokrytectví se hned tak nevidí!
-
"Nenáviděl jsi Boleho od prvního pohledu jen proto, že je podobný člověku, který ti způsobil bolest," – řekl vyrovnaně Severus. Hovořil klidně a metodicky, jako advokáti, které Harry někdy viděl v televizi.
Ano, lektvarista měl pravdu, ale jak se zdálo, nepochopil to hlavní.
"Poslyš, samozřejmě se mi nelíbilo, když se tu objevil, ale nevrhnul jsem se na něj hned první hodinu, jako někteří učitelé. Neměl jsem v úmyslu si na něj zasednout. Ale co jsem měl dělat jiného, když začal být hrubý, odmlouval a odmítal odpovídat na otázku, jak jeho drahý Temný pán porušoval zákon. Měl jsem ho pohladit po hlavě a dát mu bonbónek?"
-
"Pokud jeho chování zasluhuje trest, samozřejmě musíš postupovat odpovídajícím způsobem,"-řekl chladně Severus. - "Ale ty jsi zašel příliš daleko. Udělal sis právě z tohoto chlapce stálý cíl svých útoků."
"No, o tom ty víš své,"-zabručel si Harry pod nos.
Severusovy nozdry se zachvěly.
"Ano, vím."
"Jistě, takový bastard, jako jsi byl ty, by se těžko hledal." Z nějakého důvodu se Harry cítil v právu, říkat podobné věci.
Severus poznámku přijal klidně, což mladík nečekal.
"Souhlasím, občas jsem se choval nerozumně."
"Občas?"
"Dokonce trestuhodně,"-pokračoval Severus, jako by Harryho neslyšel. - "Právě to se ti pokouším říci. Jestli jsi schopný vidět nespravedlnost v mém vztahu k tobě, tak musíš také vidět, že tvé chování za poslední týden nebylo zrovna nejlepší."
-
"Roztomilé,"-zaťal Harry pěstí, ale schoval ruce do záhybů hábitu. -" Klidně teď sveď všechno na mě."
"Ale právě o tebe jde." Severus snížil hlas. -" Harry... já vím, že bys chtěl slyšet něco úplně jiného, ale je to pravda. Dokonce ani to, že ty sám jsi trpěl zaujatostí profesorů... ti nedává právo, mstít se za křivdu na jiných."
"Chápu, takže teď máme pravidlo * Dělej, co říkám, a ne co dělám *?" -zeptal se jízlivě Harry. - "Jistě, a oba zatraceně dobře víme – že musím udělat to, co mě přikážeš, že ano."
"Nepleť sem Podentes."
-
Severus stále mluvil tiše, což ještě víc Harryho vyvádělo z míry.
"Jaký je v tom rozdíl. Stejně to bude * Dělej, co říkám... *"
"Rozdíl je v tom, že ty máš možnost podívat se na celou situaci z povzdálí. Zeptej se sám sebe, jestli se chceš chovat tak, jako jsem se choval já. Jestli se chceš stát takovým, jako já," – naléhal Severus.
"Harry, v tomto okamžiku, mě nedělá starosti Podentes, a už vůbec ne kolejní body.
Dělám si starosti o tebe."
-
"No jistě."
"Někdy se chováš, jako děcko."
To už Harry nedokázal snést.
"Hele, já nejsem z těch, kdo klidně dokáží práci žáka zničit a..."
"Ne ty jenom práci sebereš, abys mohl šťourat v rukopisu."
Harry stiskl zuby.
-
"Alespoň jsem mu dovolil začít znova. Tehdy v pátém ročníku, když se mi konečně podařilo uvařit správný lektvar, jsi počkal, až skončí hodina a já vyčistím kotlík. Takže mě nezbyla jiná možnost, než se smířit s tím, že za můj nejlepší lektvar toho roku – no možná za celý můj život – jsem nedostal žádné body.
A proč? Kvůli čemu jsi šikanoval ty mě? Za to že jsem v tvých hodinách dýchal?"
-
"Tvůj pokus převést řeč na mě nijak nezmění ten fakt, že tvůj vztah k Boleovi nakonec uškodí víc tobě než jemu."
"Oh, no budiž..."
"Chceš, aby tvůj život určovala hloubka tvé zatvrzelosti?" -ptal se Severus teď už silnějším hlasem s jakousi podivně úpěnlivou intonací.
"Chceš, aby z tvého srdce zůstala jen vyschlá slupka? Aby tě myšlenky na pomstu pohltily natolik, že kvůli ní budeš ochotný udělat cokoliv? Chceš aby se trápení malého děcka stalo jediným cílem tvého života?"
-
Ne to Harry nechtěl. Bez ohledu na svůj hněv chápal, o čem Severus mluví.
Ale v tuhle chvíli ti nemělo žádný význam.
"Ať se ti to líbí, nebo ne, Bole si takové chování zaslouží." -řekl Harry s planoucím pohledem.
"Je to prostě malý had, a jestli ho budeš pořád bránit, tak se rovnou tady pozvracím!"
-
"Nebránil jsem ho,"-povzdechl si Severus, když si uvědomil vzrůstající podráždění.
"Co se týká Bolea – máš pravdu. Je z rodiny Smrtijedů a podle všech příznaků hodlá jít v jejich stopách a sloužit Temnému pánovi. Máš důvod nemít ho rád – o tom se nehádám. Ale to pronásledování dítěte neomlouvá."
"No alespoň mám důvod, proč se mi nelíbí."
"A já jsem nikdy pro své nepřátelství vůči tobě důvod neměl?"
"Nemusel ses na mě mstít za Jamese."
-
"Z mého úhlu pohledu, tvé chování ve škole bylo stejně ohavné, jako nynější Boleovo – i když se řídilo jinými pohnutkami."
Harry mimoděk otevřel ústa.
"Ale, a copak jsem ti udělal?"
Severus začal vypočítávat na prstech.
"Neustále jsi mluvil v hodinách. Choval ses, jakoby lektvary nebyly hodné ani zrnka tvé pozornosti. Zbytečně jsi ničil cenné přísady a také jsem měl podezření, že je kradeš. Beztrestně jsi porušoval školní pravidla a toulal se po večerce, jako by celý hrad patřil jen tobě. Sobecky jsi šel do Prasinek, když jsme měli veškeré důvody předpokládat, že po tobě jde maniak. Ty..."
-
"Mě nikdo o Prasinkách neřekl!"
Jistě, Artur Weasley ho varoval, ale na to Harry teď nechtěl brát zřetel.
"Ano, ovšem ty jsi dával najevo, že víš líp než dospělí, která pravidla má cenu dodržovat a která ne. Nemluvě o tom, že jsi mi lhal do očí, když jsem tě chytil na zpáteční cestě.
A samozřejmě nemusím připomínat ten fakt, že jsi – i když neúmyslně - napomáhal plánům Temného pána.
Měl jsem se snad z toho radovat? Vždyť to ohrožovalo můj život a vydalo mě to na pospas člověku, který neměl žádný... "
-
"Dobře, dobře, pochopil jsem to!" -přerušil Severuse Harry. Už to dál nemohl poslouchat.
"Nenávidíš mě, dobře!"
"Chováš se hloupě."
"Jo, byl jsem malý zkažený zasranec, kvůli kterému pořád umírali lidé, a ty jsi mě musel dávat dvakrát víc trestů!"
"Harry... "
"Jenom jsi zapomněl dodat, že k celé té komedii došlo mnohem později. Neměl jsi žádný důvod vysmívat se mi a nazývat mě * celebritou * hned první hodinu." -řekl Harry a přál si Severuse zranit.
"Já jsem alespoň počkal, až Bole skutečně udělá něco zasluhujícího trest. Na rozdíl od tebe.
Oh ano – ty samozřejmě můžeš jednat, jak se ti zlíbí. Já ale ne. Konec konců jsem jenom otrok.
Tvůj otrok!"
-
"Přestaň měnit téma."
Harry prudce odsunul židli a vstal.
"Jenže to je správné téma. To jediné, které má význam, protože mě máš na provaze – doslova. Když tě nebudu poslouchat, lidé budou dál umírat.
Dobře, Severusi, udělám všechno, co si přeješ. Budu se k Boleovi chovat, jako k příkladnému studentu.
Osobně se postarám, abych zmijozelům všechno vynahradil tak, jak si přeje tvé malicherné srdce. Ještě něco – a? Mám tě vykouřit, než odejdu?"
-
Severusovy zbělely rty.
Nastalo ticho. Teprve za několik okamžiků promluvil hlubokým, drsným hlasem.
"To si nezasloužím."
Harry se jen nepříjemně usmál.
"Víš co? Máš pravdu. Nezasloužíš."
S těmi slovy Harry přešel k východu a hlasitě za sebou zabouchl dveře kabinetu.
-
-
Pokračování 15.4. 2012.
-
-
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 036B | janpis | 02. 04. 2012 - 22:48 |
| RE: Madurare 036B | zuzana | 02. 04. 2012 - 22:52 |
| RE: Madurare 036B | coco | 02. 04. 2012 - 23:45 |
| RE: Madurare 036B | psycho* | 02. 04. 2012 - 23:51 |
| RE: Madurare 036B | lady corten | 03. 04. 2012 - 08:38 |
| RE: Madurare 036B | grid | 03. 04. 2012 - 09:45 |
| RE: Madurare 036B | bacil | 03. 04. 2012 - 10:13 |
| RE: Madurare 036B | mája | 03. 04. 2012 - 10:34 |
| RE: Madurare 036B | nixerwil | 03. 04. 2012 - 11:36 |
| RE: Madurare 036B | saskya | 03. 04. 2012 - 11:38 |
| RE: Madurare 036B | belldandy | 03. 04. 2012 - 13:01 |
| RE: Madurare 036B | symphony | 03. 04. 2012 - 15:23 |
| RE: Madurare 036B | thetoymaster | 03. 04. 2012 - 16:05 |
| RE: Madurare 036B | marta | 03. 04. 2012 - 16:26 |
| RE: Madurare 036B | mononoke | 03. 04. 2012 - 18:22 |
| RE: Madurare 036B | amo | 03. 04. 2012 - 19:29 |
| RE: Madurare 036B | andy | 03. 04. 2012 - 19:38 |
| RE: Madurare 036B | eliss | 03. 04. 2012 - 20:05 |
| RE: Madurare 036B | patoložka | 03. 04. 2012 - 20:11 |
| RE: Madurare 036B | nade | 03. 04. 2012 - 20:35 |
| RE: Madurare 036B | gleti | 03. 04. 2012 - 21:27 |
| RE: Madurare 036B | ekolisias | 03. 04. 2012 - 22:07 |
| RE: Madurare 036B | slimča | 05. 04. 2012 - 23:20 |
| RE: Madurare 036B | blog | print24 | 11. 04. 2012 - 15:18 |