Madurare 039A
20. květen 2012 | 20.30 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 39A
Ahoj, zlatíčka.
Tak jste se konečně dočkali usmiřovacího rozhovoru.
Bohužel kapitola se jinak rozdělit nedala a tak je trošinku kratší. Ale nezoufejte – druhá část má o dvě stránky víc, tak si to vynahradíte.
Tu dnešní polovinu věnuji hlavně komentujícím : Saskyi, Bacílkovi, Ekolisiasce, Zuzaně, Janpis, Máje, Nixerwil, Soře, Belldandy, Grid, Martě, Ann, Nade, Slimčince, Mononoke, Marci, Animikovi, Lanevře, Patoložce, Anině a Amo. Děkuji vám všem za povzbuzení a pobídku do dalšího překládání. Příští kapitolu čekejte 3.6. 2012.
-
Kapitola 39A-
Sobota, 30. října 1998 - 14:32
-
Harry si nebyl jistý, co Severusovi řekne, nebo dokonce jak by měl rozhovor začít.
Ale ukázalo se, že si vůbec nemusel dělat starosti. Ve chvíli kdy dorazil krbem - jako obvykle mírně umazaný od sazí - Severus vzhlédl od časopisu o lektvarech s vědoucím pohledem.
"Přišel ses omluvit?"
Harry div nezíral s otevřenými ústy.
"Jak to..."
"Tvoje tvář tě vždycky prozradí. Accio ručník," -odpověděl Severus, a když k němu přivolaný ručník doplachtil, namočil látku trochou vody ze své sklenice.
"S tím je potřeba něco udělat. Neustále na sebe přitahuješ veškeré saze a popel."
-
Harry si začal rychle utírat obličej a krk, vděčný za chvilkový odklad.
"Hmm, jo," -řekl roztržitě, odložil ručník a svlékl si hábit. Pomalu ho pověsil na věšák u dveří, což mu poskytlo dalších pár vteřin na rozmyšlenou.
Severus na něj mlčky hleděl, aniž by se pohnul z místa a Harrymu nakonec nezbylo než se k němu vrátit.
-
"Myslím, že se musím omluvit," -řekl s povzdechem a posadil se do protějšího křesla.
"Bylo to z mé strany opravdu hloupé - říkat, že si děláš starosti jen o zmijozelské body."
"Skutečně hloupé."
A to mu Ron tvrdil, že mu Severus dlouho výčitky dělat nebude.
Jenže na druhou stranu měl lektvarista pravdu - a i když to bylo trpké si přiznat - možná to byla právě pravda, co v jejich vztahu trochu chybělo.
"I když si stejně myslím, že ti částečně body starost dělaly."
"Jak jsem i sám přiznal," -řekl Severus s pozvednutou bradou.
Harry se ho pokusil upřeným pohledem donutit sklopit oči. K jeho údivu to fungovalo.
"Dobře, potom, co jsi na tom trval," -přiznal lektvarista neochotně.
-
"Jenže ty ses mi ve skutečnosti pokoušel pomoct," -řekl Harry pomalu. - "Teď už to vím. Neměl jsem používat sex jako pomůcku k urážkám. To bylo hrubé. Nikdy jsi se mnou nezacházel..."
Harry si odkašlal a nervózně se zasmál.
"Patrně bych ti za to měl políbit lem hábitu - nebo něco podobného - protože ty jsi nikdy nezneužil svou moc nade mnou. Myslím tím ohledně sexu."
Severus zvedl obočí.
"Doufám, že ani v ostatních směrech."
"Samozřejmě, že ne."
-
Harry se znovu podíval na partnera a najednou se mu v paměti vynořila Ronova nedávná slova.
Pochopitelně jim Harry nevěřil - bylo by to směšné. Že by k němu Severus choval něžné city? Nemožné.
Lektvarista není sentimentální typ. Přesto se Harry nedokázal nezeptat:
"Ehm... Proč?"
"Proč jsem nezneužil svou moc?"
"Jo."
Místo odpovědi Severus sepnul špičky prstů a pomalu přejel Harryho pohledem od hlavy po paty.
Pohled černých očí byl tak vážný, jako nikdy, a mladík si na chvíli pomyslel, že mu lektvarista chce říci něco neočekávaného. Něco zneklidňujícího.
Nesmysl. Ronova slova v něm prostě jen vzbudila zbytečné podezření.
-
"Proč myslíš?"
Najednou Harryho opustily síly.
Cítil se jako propíchnutý míč, ze kterého během okamžiku utekl veškerý vzduch. Uvolnil se v křesle, a teprve potom si plně uvědomil, v jakém napětí po celou dobu byl.
"No zaprvé jsi slušný člověk. Nehledě na to, že jsi v mládí udělal hroznou chybu a pak ještě další," - řekl Harry.
A pak, protože nemohl odolat i když věděl, že to není nutné, dodal:
"Byl jsi ke mně krutý, od první chvíle, co jsem přijel do Bradavic."
Severus jen zlehka sklonil hlavu a ptal se dál:
"Jakýkoliv jiný důvod?"
-
"V posteli nemáš... zvrácené choutky. Nikdy jsi sexuálního otroka nechtěl."
"Neřekl bych, že touha dominovat, nebo podřizovat se - když na to přijde - by se dala nazvat * zvrácenou*. Nicméně máš pravdu. Podobné hry mě příliš nezajímají. Jak víš, mám raději ochotného partnera, který je se mnou v posteli dobrovolně a aktivně se účastní všeho, co se v ní odehrává."
Ano, to Harry věděl, a jenom pomyšlení na to v něm znovu vyvolalo napětí. Ale tentokrát jaksi dobré.
"Takže to je důvod, proč svou moc nezneužíváš," -dodal. - "Protože to tak jako tak nechceš."
Severus se jen usmál a lehce zavrtěl hlavou.
-
"Co?"
"Udivuje mě, jak můžeš být stále tak nevinný, po tom všem, čím jsme prošli."
Harry nerozuměl.
"O čem to mluvíš?"
"Mám všechny důvody na světě pro to, abych s tebou zacházel dobře. A není to otázka altruizmu, nebo snad osobních preferencí. Je to pouhá strategie."
"Jo, dobře, protože když budu trpět, nebo se trápit, tak k žádnému zkřížení sil nedojde. To jsem samozřejmě věděl."
Severus přikývnul a dodal:
"Také mě nijak neláká vyhlídka na to, mít vedle sebe neustále sklíčeného a trucujícího výrostka. Za současných okolností je pro všechny lepší, když budeš se svým životem smířený a spokojený."
-
Harryho úsměv se vytratil.
"Možná bys mě mohl přestat nazývat výrostkem. A když už jsme u toho - nemluv na mě, jako bych byl nějaké domácí zvířátko. * Smířený s životem a spokojený... *. Díky takovým slovům se určitě lépe cítit nebudu."
"Ovšem ty ve skutečnosti výrostek jsi."
"V tvém podání to zní jako * děcko *."
V Severusových očích se zablesklo.
"Potrvá jen devět měsíců a bude ti dvacet. Potom už oficiálně přestaneš být výrostkem. Dovolíš mi alespoň do té doby, abych tě tak nazýval?"
"No, jo."
Chvíli bylo ticho a pak se Severus usmál.
"Dobře."
-
"Staráš se tak o mou radost ze života?"
"Něco na ten způsob."
Harry si nedokázal pomoci a usmál se taky.
"Je mi líto, že jsem nereagoval lépe, když jsme mluvili o Boleovi. Prostě se mi zdálo, že slyšet něco takového od tebe... no, že to je trochu moc."
-
Harry si pomyslel, že to je skvělá příležitost pro Severuse, omluvit se za minulost, ale lektvarista nic takového neudělal. Ne, že by byl mladík nějak překvapený. Vlastně nic takového nečekal a tak ani nebyl zklamaný.
Hermiona měla pravdu, když říkala, že Severus patrně neměl nikoho, kdo by ho před pokušením varoval.
A tak mu podlehl.
Harry teď z vlastní zkušenosti věděl, jak je těžké odolat. Ano, nebylo by špatné, kdyby se Severus omluvil.
Ale pomyslel si - proč toužit po něčem, co je nemožné - je snad natolik dospělý, aby se dokázal obejít i bez omluvy.
Možná k tomu rozhodnutí přispělo i to, že neměl na výběr, než zapomenout a žít dál.
-
"Už jsi přemýšlel, co budeš dělat dál?"-zeptal se Severus opatrným tónem.
"Mluvíš o Boleovi?"
Harry se otřásl. Najednou se mu zdálo, že se ve sklepení ochladilo.
"Ještě ne. Možná bych si ho mohl znovu přestat všímat. Fungovalo to docela dobře, dokud Bryerson nezačal se svými poznámkami."
"David Bryerson věděl od začátku o tvých potížích s Bolem?"
Mladík otočil pohled do strany.
-
"Ehm... ne. Nechtěl jsem, aby zjistil, s kým mám těžkosti, a tak jsem..." -odkašlal si, - " prostě jsem ignoroval všechny zmijozely ve třídě."
"Velmi profesionální."
"To říká ten pravý," -odrazil prohlášení Harry, ale bez hněvu. - "Ty už jsi přestal sekýrovat nebelvíry? Já alespoň zmijozely ignoroval, ale netrápil."
"Dokud Bryerson neodešel."
"Jo."-přiznal Harry.
-
Když se pak znovu podíval na partnera, prohlížel si lektvarista nehty na ruce.
"Co je?"
Severus náhle zkřížil paže.
"Albus mi volal krbem, aby mi oznámil, že se David Bryerson v pondělí vrátí. Ptal se, jestli ti tu zprávu vyřídím."
"No to znamená, že je problém vyřešený."
"Myslíš?"
-
"Ano, myslím," -odsekl Harry.
"Podívej, nemusí mě to ukazovat v nejlepším světle, ale pravdou je, že dokud byl Bryerson přítomen, ani mě nenapadlo navážet se do Bolea. Začal jsem ztrácet nervy, teprve když odešel a já zůstal sám."
Severus přimhouřil oči a stáhl obočí.
"Nikdy jsi mi nepřipadal jako typ, který by to nedokázal zvládnout bez cizí pomoci a potřeboval berlu, Harry."
Hloupost, ale Severus měl pravdu.
"No a co mám tedy dělat?"
"Zacházet s Charlesem Bolem, jako s kterýmkoliv jiným studentem."
"Copak stále nevidíš tu ironii v tom, že právě ty mi něco takového říkáš?"
-
"Vidím." -odpověděl krátce Severus.
Najednou si začal rozepínat manžetu a vyhrnovat rukáv, dokud nebylo vidět znamení zla.
Harry značku už značku viděl nesčíslněkrát, ale vždycky se snažil nezírat a rychle odvracel pohled.
Nelíbilo se mu myslet na Severuse, jako na jednoho ze Smrtijedů.
-
"Podle tebe to znamená, že nemám právo říkat jiným, aby nevstupovali do řad Temného pána, Harry?"
"Ne, samozřejmě, že ne..."
"Ovšem zároveň si nemyslíš, že bych měl stejné právo ti radit, jak se dostat z těžkostí s Charlesem Bolem lépe, než se to podařilo mně, když jsem musel každý den potkávat syna mého nepřítele?"
"Ne to si nemyslím. Máš pravdu," -povzdechl si Harry.
-
Sakra.
Harry si někde v hloubi duše uvědomoval, že by přes to všechno chtěl slyšet omluvu.
Proč by jinak na Severuse tak tlačil. No přinejmenším lektvarista přiznal, že v době kdy byl Harry jeho žákem, moc dobře situaci nezvládl. To už něco znamenalo.
"Dobře, dobře - je mi to jasné."
-
Ale Severus ho stále propaloval zamračeným pohledem, což nebylo dobrým znamením.
Proto se Harry pokusil zlehčit situaci.
"Alespoň si nemusím dělat starosti, že ke mně Bole přijde, abych ho učil nitroobranu. To už samo vypadá nadějně."
"Představ si, že ho k tobě poslali. Představ si, že na tom Albus trval, bez ohledu na veškeré tvé protesty.
Představ si, jak by ses cítil..."
-
"Jo bylo to pro tebe těžké, chápu, že tě to taky zrovna nevzrušovalo,"-vykřikl Harry.
"Nemusíš to už opakovat."
Najednou lektvaristově hlase zazněl hedvábný tón.
"Zajímavá volba slov. Kdysi mě tvá přítomnost skutečně nevzrušovala, ale od té doby se mnohé změnilo."
"Takže se chceš přesunout," -zeptal se Harry a kousal se do rtu.
"Chci říci, nevadilo by mi to třeba do ložnice, ale pouze v případě, že už se k tomuhle rozhovoru později nebudeme vracet."
-
"Chceš k tomu ještě něco dodat?"
Mladík pokrčil rameny.
"Já... nevím. Možná bych mohl Bryersonovi říct, že budu raději pracovat s pátým ročníkem, místo Boleovy třídy."
"Utíkáš od problému? To se ti nepodobá."
"Nikdy dřív jsem takový problém neměl."
Severus se nahnul dopředu a uchopil Harryho ruce do svých.
-
"No mohu tě uklidnit, že i ti nejprotivnější studenti za sedm let opustí zdi této školy."
Harry se nedokázal neusmát.
"Opravdu? Zdá se mi, že jeden z tvých nejméně oblíbených studentů tu přesto zůstane na velmi dlouho. Vlastně na celý život."
" Ano, to je opravdu těžká situace," -protáhnul Severus. -"Možná když se budu častěji rozptylovat sexem, podaří se mi nevšímat si toho břemene."
-
Teď už se Harry rozesmál naplno.
"Nejsem žádné břemeno a ty to víš. Sám mi to neustále opakuješ."
"Také nejsi můj nejméně oblíbený student."
"To jen proto, že už vůbec nejsem student. Víš dobře, že kdyby ses mě pokoušel naučit vařit lektvary, šli bychom si znovu navzájem po krku."
"Hm. Přesto se domnívám, že by z tebe, za nějaký čas, mohl být slušný lektvarista."
"Děláš si legraci?"
-
"Ne, myslím to naprosto vážně. Máš dostatek inteligence a odhodlání. Stačilo by ti jen naučit se správné technice. Jediné co ti vždycky chybělo, byl zájem."
"Hádej třikrát proč, Severusi," -povzdechl si trochu Harry. - "Nepokoušíš se na něco narážet, že ne?"
"Ne. Máš své NKU z lektvarů, což většině čarodějů stačí na celý život. A když budeš potřebovat složitější lektvar, jsem si jistý, že víš, kde ho získat."
"Jo, koupím ho u Freda a George." -řekl Harry s vážnou tváří.
"Pokud to uděláš, dostaneš to, co si zasloužíš."
-
"Ron říkal, že jim zasahuješ do jejich podnikání," -řekl Harry a po chvíli se zeptal:
"Je to pro jejich dobro?"
Lektvarista stiskl rty.
"Pro moje, samozřejmě. Za normálních okolností bych se nikdy nezačal plést do podniku vedeného těmi dvěma hlupáky."
"Pak bys měl možná svůj podíl prodat."
"Možná," -řekl Severus. - Ale v tuto chvíli mi to připadá spíš zábavné, trvat na tom, aby dělali věci podle mého."
-
Harry si nedokázal pomoci a musel se tomu hihňat.
Pravděpodobně to od něj bylo špatné. Měl by se snažit vyplnit Ronovu prosbu a přesvědčit Severuse, aby byl na dvojčata trochu mírnější. Nakonec Záškolácké zákusky, nebyly nic strašného.
Na druhou stranu nestálo to za to, aby se kvůli tomu znovu se Severusem pohádal.
A Harry neměl zrovna pocit, že by dokázal lektvaristu nějak přesvědčit. Rozhodně ne, když šlo o dvojčata.
-
"Pojďme do postele," -řekl a vstal.
Severusova ruka ještě pořád byla v té jeho a tak ho za ní Harry lehce popotáhl.
"Ve tři odpoledne?"
Neřekl jsem, že jdeme spát. Hádali jsme se. A jak jsem slyšel, tak to je nejlepší místo a čas na usmířenou."
Harry Severuse už podruhé prosit nemusel.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte, prosím, na hodnocení. Děkuji.
-
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 039A | nix | 20. 05. 2012 - 20:45 |
| RE: Madurare 039A | animik | 20. 05. 2012 - 21:24 |
| RE: Madurare 039A | marta | 20. 05. 2012 - 21:26 |
| RE: Madurare 039A | belldandy | 20. 05. 2012 - 21:36 |
| RE: Madurare 039A | péťa | 20. 05. 2012 - 22:10 |
| RE: Madurare 039A | amo | 20. 05. 2012 - 22:41 |
 RE(2x): Madurare 039A |
m-a-mprovasi | 03. 06. 2012 - 20:20 |
| RE: Madurare 039A | saskya | 20. 05. 2012 - 23:03 |
| RE: Madurare 039A | bacil | 20. 05. 2012 - 23:39 |
| RE: Madurare 039A | ekolisias | 20. 05. 2012 - 23:44 |
| RE: Madurare 039A | patoložka | 20. 05. 2012 - 23:46 |
| RE: Madurare 039A | zuzana | 20. 05. 2012 - 23:54 |
| RE: Madurare 039A | anna james | 21. 05. 2012 - 12:03 |
| RE: Madurare 039A | grid | 21. 05. 2012 - 13:59 |
| RE: Madurare 039A | anina1 | 21. 05. 2012 - 15:53 |
| RE: Madurare 039A | ann | 21. 05. 2012 - 15:54 |
| RE: Madurare 039A | mája | 21. 05. 2012 - 20:09 |
| RE: Madurare 039A | mononoke | 23. 05. 2012 - 20:48 |
| RE: Madurare 039A | janpis | 25. 05. 2012 - 12:23 |
| RE: Madurare 039A | slimča | 25. 05. 2012 - 20:21 |
| RE: Madurare 039A | rocia | 25. 05. 2012 - 22:36 |
| RE: Madurare 039A | sora | 26. 05. 2012 - 17:30 |
| RE: Madurare 039A | nade | 27. 05. 2012 - 09:37 |
| RE: Madurare 039A | mamba | 28. 05. 2012 - 21:40 |