Madurare 048A

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 48A

Tak, koťátka. Vracíme se zpět k Madurare. Do konce zbývá necelých šest kapitol, takže tento rok bychom mohli skončit. Dnešní kousek je trochu kratší, ale berte ho jako nový rozjezd. Ještě pořád mám problémy se soustředit, tak omluvte případné chyby.

-

-

Pondělí, 28 prosince 1998  -  9:05

-

 "Pořád je to divný pocit, nemuset utíkat do třídy," -mumlal si Harry, když si natíral víc másla na svůj lívanec.

"Rozhodně je vidět, že jsi učitelem první rok."

"Asistentem." Harry spolkl lívanec na dvě kousnutí a natáhl se pro další.

Bylo zvláštní, jaký měl neustále v posledních dnech hlad, ale možná to byl jen nějaký vedlejší efekt křížení jejich sil. No patrně to bylo jen dobře, protože se po používání tak silných kouzel necítil vyčerpaný. Ani v nejmenším.

-

Na útes se přemístil bez problémů, a protože tam v tu chvíli byl skutečně sám, zkusil si pár obranných kouzel. No, útočných taky - většinou odstřelovacích kleteb, což dopadlo velmi uspokojivě.

Bylo příjemné cítit vlastní sílu. S potěšením ze skalnatého ostrůvku setřel každou stopu po malém osamělém stavení. Nešlo o nic hrozného, domek očividně nikdo nepoužíval. Dveře, které kdysi při svém příchodu vyrazil Hagrid, se ještě pořád válely na zemi.

Ovšem ve zničení budovy, nebo celé jeskyně a definitivní porážkou Voldemorta, byl velký rozdíl.

-

"Ehm... co myslíš, neměl bych začít cvičit nějaká kouzla, která budu potřebovat? Chci tím říct, abych ho zabil?"

"Předpokládám, že máš na mysli Avada Kedavra." Severus odložil vidličku. - "Koho máš v úmyslu zabít?"

Harrymu blesklo hlavou, že takovou otázku mohl očekávat. Lektvarista neměl ve zvyku chodit okolo horké kaše.

"No, nevadilo by mi začít s Bolem a Talmadgem," -řekl klidně vyrovnaným tónem.

Samozřejmě by to mohl pronést mnohem emotivněji, ale nechtěl se k tomuto tématu znovu vracet.

-

"Jistě, ale to není možné," -řekl Severus úsečně. - "Nějaké další návrhy?"

"Oh, proboha," -vykřikl Harry a nabral si na talířek ještě pár lžic vajec. - "Moc dobře víš, že jsem se nechystal cvičit na lidech - i když by nebylo špatné zabít Luciuse Malfoye, nebo toho malého červa, jeho syna. Ale něco takového by vzbudilo Vol... Tem... oh, seru na to, Voldemortovu pozornost a varovalo ho, že něco proti němu plánujeme, ne? Tak jsem myslel, že začnu s žížalami, nebo něčím takovým."

"Nemůžeš trénovat používání smrtící kletby na ničem jiném, než na lidech. Jinak to prostě nebude fungovat."

"Ha. Moody... tedy myslím Barty Skrk mladší, nám zabil pavouka přímo před očima."

"Jenže on s pavoukem nezačínal. Abys tuto kletbu zvládl, musíš v první řadě zabít člověka."

Fuj. Takže to všechno nakonec nebylo k ničemu.

"Dobře, ale já musím něco vymyslet," -zvolal Harry.

Najednou se mu jeho úsilí, tam venku na skále, zdálo ubohé.

"Nemyslím, že mramorovými, nebo ohnivými sloupy něco dokážu."

-

"Klíč je Cambiare. To nejdůležitější co potřebuješ, už máš. Nesnaž se předem uhodnout, jaké kouzlo bys měl použít... cvič všechno, co si přeješ, Harry. To nemůže být na škodu. Ale souboj je už ze své podstaty nepředvídatelný. Není možné vědět předem, jak se všechno zvrtne, nebo jaké kouzlo pro něj nakonec bude smrtelné.

Jediné co si musíš uvědomit a pamatovat, že ať to bude cokoliv, už to máš v sobě, a teď to můžeš použít s tvojí a mojí silou současně."

-

"Myslíš obě naše síly na druhou," -řekl Harry a připomněl si věci, které by teď s magií dokázal udělat. Možná by to mohlo stačit. Možná by dokonce ani smrtící kletbu nepotřeboval, i když bylo docela těžké si představit, že by to Rictusempra nakonec zvládla. Voldemort si zasloužil horší trest, než puknout smíchy.

-

V pořádku, tak tedy boj. A na ten určitě dojde, pokud se Harrymu nepodaří Voldemorta nečekaně překvapit. Ovšem to bylo nepravděpodobné, takže se Harry pokoušel vzpomenout na všechno, co se za svůj život v magickém světě, o soubojích dozvěděl. -

-

Cílem účastníků souboje bylo buď zneškodnit, nebo svého protivníka odzbrojit - ale Harry neměl zrovna velkou důvěru v Expelliarmus dokonce ani se zdvojenou silou.

Patrně by si dokázal Voldemortovu hůlku přivolat bez ohledu na nějaká ochranná kouzla, ale k čemu by to bylo? Voldemort - čert aby vzal jeho černou duši - by věděl, jak odpovědět. Nebo ještě hůř, dřív než Harry bude mít šanci pronést jediné zaklínadlo, začne kouzlit neverbálně. Harry zemře a ani nebude vědět, co ho vlastně zasáhlo.

-

"Na tom hřbitově jsem neměl ani tu nejmenší šanci," -vyhrknul náhle. Tolik let věděl o svém předurčení, ale teď mu ten dávno známý úkol, kterému měl čelit, začal připadat nemožný. Cítil se přímo zaplavený jeho obludností. Vlastně to bylo podobné, jakoby měl hlavu pod vodou. Těžce dýchal.

"Byl bych vyřízený, kdyby nebylo mých rodičů. Jo a skutečnosti, že přenašedlo náhodou leželo poblíž. Chci tím říct, že to bylo prakticky všechno pro mě připravené, abych dokázal utéct..."

-

Severus se rychle natáhl kupředu a stiskl Harryho ruce.

"Samozřejmě, že jsi potřeboval pomoc. Dokonce jsi ani nebyl dospělý kouzelník. Ale teď jsi. Kromě toho, máš sílu, kterou Temný pán nezná. Mojísílu, Harry."

Harry se ušklíbl.

"Oh, jenže tvojí sílu zná dobře. A důvěrně. Vzpomínám si, co jsi mi řekl..."

"Nikdy mě doopravdy neznal," -přerušil ho Severus.

-

Jo, tohle byla docela pravda, takže Harry přikývl a pokusil se skončit s obavami.

Cambiare je klíč... patrně by s tím měl začít počítat. Jistě v žádném případě ho nepokládal za nějaký dar z nebes, nebo jednoduché řešení všech problémů.

Bůh ví, že musel obětovat příliš mnoho, aby Cambiare fungovalo. Sám sebe. Své představy o sobě. Všechno čím byl a co chtěl.

Nemluvě o sexuálních preferencích.

-

Teď už to nepředstavovalo tíživé břemeno - zdaleka ne - přesto se Harry nemohl zbavit pocitu, že si pro získání dnešního klidu musel projít skutečným peklem.

Kdyby nešlo o Cambiare, nikdy by se ničemu takovému nepodrobil.

-

Jistě, pokud by se nejednalo o Cambiare, proč by zůstával v Londýně a tak... ne, to není pravda.

Určitě by z Bradavic odjel Expresem, ale jakmile by vystoupil na King‘s Cross, žádný strýc Vernon by na něho nečekal. V takovém případě by se mohl rozhodnout oslavit konec školy tím, že si udělá malou procházku po městě. Samozřejmě by se nezastavil v Blackwell's, aby se podíval do oddělení literatury o lidské sexualitě - jak to formulovala Hermiona. Jenže jaký by v tom byl rozdíl? Ještě pořád se mohl rozhodnout podívat na Tower Bridge v den útoku, narazit na Smrtijedy a dostat se do rukou Bellatrix...

-

Možná, možná... jaký to má význam?

Život se z možná neskládá - a to co se stalo nelze změnit.

-

"Jen bych si přál vědět, kdy dojde k dalšímu útoku," -promluvil nakonec znovu Harry.

Bylo mu téměř špatně ze vší té úzkosti a starostí.

"Snad bych měl přestat s nitroobranou. Jen na chvíli, než bych se dozvěděl, co se mu honí v hlavě."

"A jestli se on dozví, co se děje v té tvé?"

"Prvek překvapení, jo," -řekl Harry.

-

Na chvíli se zamyslel, jestli nitroobrana není řešením jejich problému. Co kdyby zkusil něco nezvyklého, jako štíty s použitím podvojné síly? Možná by dokázal nechat Voldemortův mozek explodovat.

Ale ne. Něco takového se dá spíš očekávat při použití nitrozpytu, a tohle umění Harry zrovna neovládal.

-

Jenže něco - nějaká možnost musí existovat. Jakákoliv.

Protože jestli další nevinný člověk zemře - teď když je v Harryho silách tomu zabránit - jak by mohl snést vědomí, že to dopustil? Že neudělal nic, aby se přiblížil ke konečnému střetnutí. A zatímco čekal na další Voldemortův krok, někdo další zemřel.

-

Co když tím někým bude dítě? Jakékoliv další dítě?

Jak by to mohl snést? Jak by mohl s takovým břemenem na svědomí později žít?

Na to je odpověď jednoduchá - nemohl.

To se prostě nesmí stát.

-

Tohle nebylo stejné, jako s Cedrikem. Tam se všechno odehrálo tak rychle, že Harry prostě ani nestačil pochopit, co se děje. A když zemřel Sirius, byl vlastně ještě téměř dítě. Ale teď je dospělý. Muž s magickou silou jakou nikdo jiný neovládá.

Muž, který tomu všemu vraždění musí udělat přítrž. A okamžitě.

Takže mu zbývá jen jedna možnost, že? Jedna jediná.

-

Najednou měl v hlavě jasno. Stejně jako když po bouřce zmizí mraky a znovu vykoukne slunce. Ještě před chvílí se mu v ní honilo tucet různých nápadů, ale všechny k ničemu. Doslova se v nich topil a nebyl schopný se u žádného zastavit. Naštěstí teď už ví, co musí udělat.

-

"Co když mu připravíme past," -zeptal se Harry a zvedl oči od stolu.

"Víš, podstrčit mu návnadu."

Severus zvednul obočí.

"To nás vrací k mé předchozí otázce. Koho navrhuješ použít jako návnadu?"

Harry sebou téměř trhnul, protože v ten okamžik pochopil, že jeho nápad nebude zvlášť dobře přijat. Jen stěží se udržel, aby se nezamračil.

"Ehm... no... sebe samozřejmě."

Severusovy ruce znovu zesílily stisk, až si byl Harry téměř jistý, že skončí s pohmožděnými prsty.

"Ze sebe návnadu dělat nebudeš."

-

Harry se pokusil mluvit klidným a praktickým tónem.

"Kdo jiný. Jsem jediný s podvojnou silou. Každého druhého jednoduše zabijí."

"Mohli by zabít tebe."

Harry se začal zlobit, protože potom, co Severus právě řekl před několika málo minutami, bylo něco takového těžké přijmout.

"Co se stalo s * máš všechno, co budeš potřebovat *? Kde zůstalo * Cambiare je klíč *?

"To je pravda, ale jde také o to, příliš se do všeho nehnat a nespoléhat na osud..."

"Buď rozumný!"

-

 Severus rázem pustil Harryho ruce a zároveň s tvrdou tváří vycenil zuby.

"Trvej dál na tom nápadu a uvidíš, jak nerozumným se mohu stát."

"No to je prostě skvělé, vyhrožovat mi Compulsiem..."

"To jsem nedělal," -zařval Severus. - "Ale klidně to udělám, když to bude nutné!"

-

Neodpovědět na něco podobného bylo těžké, ale Harry dělal co mohl, aby rozhovor udržel v původním směru.

"Hele, sám jsi říkal, že se mě pokouší vylákat. Dobře, nechci, aby kvůli tomu musel někdo jiný zemřít. Určitě přijde, jestli se objevím někde venku, zdánlivě bez ochrany a..."

"A ztratíme výhodu překvapení. Harry, právě na tom byla celá naše strategie založená. Jestliže se - jak jsi řekl, objevíš někde venku, dovolíš tím Temnému pánovi, aby si vybral svůj okamžik úderu a zajistil si k němu síly..."

"Zlikviduju je všechny. Zkřížené síly, vzpomínáš?"

-

Teď už se Severus neudržel a otočil pohled vzhůru ke stropu.

"O přehnaném sebevědomí, jsi nikdy neslyšel, že? Hezkých pár hrdinů - a mnoho z nich bylo zkušenými kouzelníky - se dočkalo neslavného konce, protože přecenilo svou sílu."

"Nebyli tak silní, jako jsem já."

"Ne, to nebyli," -připustil s povzdechem Severus.

"Ale ani ty nejsi tak silný, aby sis mohl dovolit naprosto ignorovat taktiku, Harry."

-

"Fajn," -odsekl Harry. Měl už dohadování po krk. Opravdu to nemělo smysl.

Nehodlal Severuse dál přesvědčovat a na druhou stranu se zcela jistě Severusovi nepodaří přesvědčit jeho.

"Budu tady prostě jen tak sedět a nic nedělat, bezvadný. To je opravdu geniální plán."

No dobře, možná nebylo tak snadné se přestat hádat.

-

"Harry, právě jsi dosáhl plného potenciálu Podentes." Severusův hlas zněl těžce.

"Potřebujeme čas. Čas abychom zvážili a vybrali ten nejlepší postup."

-

Harry s tím nesouhlasil, ale mlčel, protože se už rozhodl, jak bude postupovat on sám.

Věděl přesně, co musí udělat, ale nemohl začít, dokud nebude Severus pryč.

"Dobře, tak pojďme na to, ať to moc dlouho netrvá," -pronesl suchým tónem.

"Možná bys měl jít něco vařit. Neříkal jsi, že se ti u toho nejlépe přemýšlí?"

Severus si ho změřil pozorným pohledem.

"A co budeš dělat ty?"

-

Harry se okamžitě rozhodl, že Kulový blesk se mu může hodit do plánu tak jako tak.

"Asi létat, předpokládám. To pomáhá myslet zase mě."

Náznak úsměvu přelétl Severusovými rysy.

"Jsi si jistý, že něco tajně nechystáš?"

"Já?" Harry se demonstrativně rozesmál. - "Nebelvír?"

"Který byl téměř zařazený do Zmijozelu."

"Kdybych tam skutečně patřil, bez váhání by mě do toho tvého hnízda zmijí strčili." Odsekl Harry.

-

Čekal, jestli ho nepřepadne bolest hlavy, ale žádná nepřišla. Což jenom dokazovalo, že do Zmijozelu opravdu nepatří. Nebo to mohl být důkaz, že tomu Harry v každém případě věří.

"Severusi,... Opravdu potřebuji přemýšlet, ano?"

Ani po těchto slovech žádná bolest hlavy nenásledovala. Možná proto, že to vlastně ani lež nebyla. Harry skutečně potřeboval přemýšlet.

-

Všiml si Severusova chvilkového zaváhání.

Čekal snad na pocit brnění, nebo nárůst energie - nebo co to vlastně Severus cítil, když Harry lhal?

To mladík nevěděl.

Rozhodně nakonec lektvarista přikývl.

"Ano, mám rozdělanou jednu věc. Jdi si zalétat, když chceš, ale neopouštěj Bradavické pozemky, aniž bys mě upozornil. Dostali jsme se příliš daleko, abychom teď udělali chybu. Musíme být opatrní."

-

-

-

 Nezapomeňte prosím kliknout na hodnocení. Děkuji.

-

-

-