Hloubky zimy 18A
17. leden 2011 | 20.16 |
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 18A
Kapitolu věnuji těm, kteří nechali komentář pod minulou kapitolou.
Děkuji tedy : Báře1982, Bacílkovi, Deny, Ivet, Nade a Misulce.
Kapitola osmnáct
-
Odletět pryč
-
Následující dny byly pro Harryho hodně chaotické. Hodiny ve škole během dne už nebyly tak zábavné. Byla to jen práce a jeho chuť a důvody pokračovat v ní, každým dnem slábly. Opravdu uvažoval o tom, že toho nechá, tak by mohl strávit víc času psaním své knihy, nebo si mohl místo toho najít práci.
Myra i Darius se do školní práce úplně ponořili. Těch esejí co měli napsat a knih, které museli přečíst. Harry je proto vídal jen krátce mezi jednotlivými hodinami, ale i v těch chvílích byla Myra obvykle začtená do knihy a učila se. Darius, sice učení nebral tak vážně jako Myra, ale studiem strávil téměř tolik času jako ona. Harry přemýšlel, jestli to dělá proto, že chce udělat dojem na Myru.
-
Pozdě odpoledne, když se vrátil domů, promluvil si Harry se stavitelem, který mu stavěl bazén a zkontroloval postup prací.
Všechno pokračovalo rychle, přesně tak, jak bylo naplánováno.
Potom Harry šel dovnitř.
Draco obvykle uvařil večeři. Dělal to, aby si tím krátil čas.
Většinou ji snědli tiše, protože Harry byl unavený a neschopný udržet jakoukoliv konverzaci. Uvědomoval si, že by si Draco chtěl zoufale povídat, ale nemohl na to nikde najít sílu. Byla teprve půlka týdne a on už netoužil po ničem jiném než po víkendu.
-
Po večeři odešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Sedl si před počítač a nechal prsty běhat po klávesnici. Příběh na monitoru přibýval, dokud nebyl tak unavený, že se mu oči samy zavíraly. Obyčejně teprve v tu chvíli si uvědomil, že se ještě vůbec neučil do školy a vytáhl učebnice. Bohužel se stávalo pravidlem, že na nich po patnácti minutách většinou usnul.
Ale ani víkend neměl o nic volnější. Harry musel napsat dvě eseje, které měl odevzdat následující týden a také na něj čekaly dvě knihy, které si musel přečíst.
-
V sobotu vzal Draca ven na večeři, protože si nebyl jistý, jestli byl blondýn v posledních pěti dnech vůbec venku z domu.
"Chceš se projít nebo si zavoláme taxi?" zeptal se a třel si spánky, aby zahnal bolest hlavy, která ho chytila, když studoval.
"Pokud se cítíš na procházku, tak bych se rád prošel." Odpověděl mu Draco a pozoroval ho se zvláštním výrazem v očích. S něčím, o čem si Harry myslel, že by to mohla být starost.
"Ale jen jestli se na to opravdu cítíš."
Harry kývl. "Trocha čerstvýho vzduchu mi udělá dobře."
Uklidil knihy ve svém pokoji, pak oba popadli bundy, obuli si boty a vyrazili ven.
-
Jejich cesta k restauraci ubíhala pomalu a v tichu. Harry se zdál být duchem někde úplně jinde.
Restaurace podávali italská jídla a na jídelním lístku měli jen pizzu a těstoviny. Po dvaceti minutách si konečně objednali. Draco sledoval Harryho, jak se hrabe ve své porci a skoro vůbec nejí.
"Harry nejsi nemocný?" zeptal se.
Otázka vytrhla Harryho ze zamyšlení.
"Cože? Ne nejsem. Jsem jen unavený. Moc práce."
Draco pomalu kývl a pokračoval v jídle.
Harry se v myšlenkách vrátil k tomu, co by měl stihnout druhý den, než bude muset zase v pondělí do školy. Udělat školní úkoly, udělat nějaké věci doma – možná by mohl zavolat Hermioně? Práce na bazénu budou pokračovat, protože ho chtěl mít dokončený co nejdřív. Také proto platil stavebním dělníkům navíc za práci o víkendech.
Potřeboval pohnout s knihou, blížil se teď skoro ke stovce stran a cítil, jak ho tlačí termín. Úplně opustil svůj starý nápad a pokračoval v novém. V tom, u kterého mu ze začátku prsty po klávesnici klouzaly lehce, ale nyní mu připadalo psaní stejně těžké, jako u toho minulého.
-
Draco se ho pokoušel opět zatáhnout do rozhovoru, ale Harry nedokázal udržet myšlenky u jedné věci příliš dlouho. Neustále mu přelétaly z jednoho na druhé. Stresovalo ho to a rozčilovalo.
Konečně opustili restauraci, oba sice najedení ale tiší.
Neděle přišla a odešla, náhle bylo pondělí a pak následovalo úterý.
-
Harry odcházel na univerzitu, zatím co ho Draco tiše sledoval – když ráno odcházel a stejně tak, když se večer vracel. Pokaždé uvařil večeři a Harry jí zhltnul. Celou dobu měl nos zabořený do učebnice. Nepřestával studovat ani na okamžik. Byl unavený, ale nevšímal si toho.
Skoro ani nevnímal Dracovy pokusy vtáhnout ho do rozhovoru.
Neviděl, jakou si o něj dělal starost, když všechno co řekl, Harryho úplně míjelo.
-
Harry odložil nádobí a myšlenky mu bloudily úplně jinde. Hned jak mohl, zmizel ve svém pokoji. Dracovi neřekl vůbec nic.
Neviděl, jak se blonďatému mladíkovi objevil na tváři smutný výraz, když se za ním zavřely dveře. Draco se cítil sám a opuštěný.
-
Později tu noc seděl Harry ve svém pokoji u počítače. Pokoušel se napsat další pokračování příběhu. Ale zdálo se, že ho prsty úplně přestaly poslouchat.
Jen vír myšlenek ho zcela určitě neopustil. Zdálo se, že se točí stále dokola, od jedné věci ke druhé - zpět k jeho školním úkolům, k Myře, Dariovi a k – Dracovi. Teď, když ho neměl před sebou, nemohl si pomoci a musel na něj myslet.
Ne byly to žádné zvláštní úvahy, spíše jednotlivé vzpomínky na to, co spolu prožili za těch posledních dva a půl měsíce.
Opravdu to nebylo víc?
-
Motorka vjela doprostřed křižovatky a srážce se nedalo nijak zabránit.
To byl začátek všeho, vpád bývalého školního rivala do jeho života. Ale musel přiznat, že také první krok k uzdravení.
"Věřím, že jste mu zachránil život."
"Znám tě?"
Znali se, správně. A Draco – tehdy to byl samozřejmě ´Malfoy´ – ho okamžitě poznal, i bez jeho jizvy a obvyklých kulatých brýlí.
"Neřekl jsem ti, abys mě nechal samotnýho,"
Samozřejmě, že řekl. Ale kdy oni dokázali poslouchat, co si ten druhý přeje?
"Malfoyi co potřebuješ, aby ses uzdravil?" zeptal se Harry naléhavě.
"-éčitele,-mozřejmě."
Tenkrát ho po těch slovech zaplavila slepá panika. Cítil strach, nechtěl se vracet zpět do kouzelnického světa.
"Tak tady bydlíš? No to je hrůza."
Očekával někdy něco jiného, než úšklebek a pohrdání nad čímkoliv, co patřilo do jeho života?
Draco v komatu, na nic nereagující...
Probuzení zpátky do života. Harry nikdy nepochopil, proč ho tolik bolelo, když viděl Draca v tom stavu. Stále to nechápal. Jen prostě věděl, že se mu to celé zdálo nějak špatné.
Vzpomněl si také na to ráno na pohovce v Dáriově apartmá, když se jejich dotyky zdály být tak – elektrizující. Pamatoval si své vlastní zlomení a následný pláč na Dracově rameni, na tichá slova šeptaná mu do ucha. Hřejivé ruce, které mu hladily tváře.
-
Právě se blížil k těm nejčerstvějším vzpomínkám, když zaslechl něco, co zcela přerušilo proud jeho myšlenek. Zůstal úplně potichu a poslouchal zvuky noci, ale nic jiného neslyšel. Vždyť byly dvě hodiny ráno a on by měl být teď v posteli. Hlava ho bolela z nedostatku spánku.
Chystal se právě vstát, když opět zaslechl ten zvuk.
-
"I have flown too hight on borrowed wings... "
/Letěl jsem vysoko na vypůjčených křídlech.../
Byl to zpěv - někdo zpíval. Draco zpíval.
Potichu vstal a opustil svůj pokoj. Dával si pozor, aby nestoupl na místo, o kterém věděl, že na něm parkety vržou. Draco nebyl ve svém pokoji, dveře měl otevřené a oknem dovnitř pronikalo měsíční světlo.
"Beyond the clouds and where the angels sings.."
/Až nad mraky a tam kde andělé zpívají../
Harry našel Draca v obývacím pokoji u obrovského okna vedoucího do zahrady.
"In the sky containing no one but me.."
/Na nebi nebyl nikdo jen já.../
Dracův hlas byl křehký a po každém verši udělal pauzu. Rytmus byl pomalý, jemný jako vánek.
"Up there is all empty and down there is the sea.."
/Tady nahoře je jen prázdno a dole jen moře../
Harry byl úplně okouzlen tím, jak měsíční světlo dopadalo na Dracovy vlasy a ty jemně zářily spolu s jeho pokožkou. Vypadal jako anděl, nebo vzácná socha.
"No one here but me."
/Není tu nikdo jen já./
-
Dracův hlas se při posledním slově zlomil.
Harry se pohnul a ke svému zděšení uslyšel, jak pod jeho nohou dřevěné parkety zaskřípaly. Zadržel dech a přemýšlel, jestli ho Draco zaslechl.
Doufal, že ne. Harry chtěl slyšet víc a vidět víc. Na Draca byl úchvatný pohled.
A Draco pokračoval. Hlas měl naplněný emocemi, které Harry nepoznával a nemohl zařadit.
"I got to this place, arrived at last -
in front there is future, right back is past...
Everything is moving so fast,"
/Konečně jsem se dostal na tohle místo -
přede mnou je budoucnost, za mnou je minulost...
Všechno jde dopředu tak rychle,/
-
Zpíval a Harry zavřel na okamžik oči, ale hned je zase otevřel.
Nechtěl ztratit ani okamžik z této chvíle, protože pochyboval, že bude mít šanci tohle ještě někdy vidět.
Draco v nestřežené chvíli, s jeho ochrannými zdmi naprosto spuštěnými.
S obnaženou duší vydanou napospas očím světa.
Dracův hlas se dotkl Harryho srdce takovým způsobem jako nikdy nic předtím.
"The present like i have never seen before, is this the right place to stay?"
/Přítomnost jakou jsem nikdy předtím neviděl, je tohle to správné místo kde být?/
-
Draco zavřel oči a rukama si objal tělo. Harry přemýšlel, jak by Draco reagoval na to, kdyby k němu šel a stiskl ho v objetí.
Nebyla to překvapivá myšlenka. Nebylo to nečekané.
Bylo to něco, o čem Harry věděl, že se k tomu blíží – jen doufal, že je Draco natolik v pořádku, aby to přijal. Harry byl do blonďatého mladíka už nyní hluboce zamilován. Bolest v srdci pomalu ustupovala, když se opatrně pohyboval kupředu. Přál si, aby měl Dracovu graciéznost raději než svojí nemotornost.
"Please my wings, fly me away..."
/Prosím má křídla, odneste mě pryč.../
-
Draco nevypadal, že by ho slyšel.
Harry si pomyslel, jak je to možné – byl si jistý, že mu srdce buší tak hlasitě, že to musí být slyšet, až na druhé straně pokoje. Měl pocit, že mu prorazí díru do hrudi.
Draco zavřel oči. Vypadal jako anděl v stříbrném měsíčním světle – nebo se možná podobal mramorové soše. Bylo to strhující a nadpřirozené.
Harry opět váhal, dělá dobře? Smí opravdu narušit tak úžasnou krásu.
Pak byl náhle za Dracem. Zvedl třesoucí se ruku a položil jí na bledé rameno.
-
Draco nadskočil a otočil se. Oči měl dokořán vystrašené a v šoku.
"Omlouvám se, nechtěl jsem tě vystrašit." Řekl Harry rychle.
Draco měl pootevřená ústa a těžce dýchal.
"Nejsi - ty -" začal, ale pak pomalu zamrkal a řekl s malým zatřepáním hlavy. "To je v pořádku."
Nastalo ticho. Harry nechal ruku na Dracově rameni a srdce mu stále v hrudi prudce bilo. Nervózně polkl. Byl to jen on nebo bylo nějaké napětí ve vzduchu? Draco se otočil zpět k oknu.
Harry mu položil i druhou ruku na druhé rameno. Pak ho napadlo, že by mohl začít masáž. V ten okamžik kdy to udělal, Draco si hlasitě povzdechl. Harry okamžitě přestal. Bál se, že udělal něco špatně.
-
"Ne, ne, pokračuj." Zamumlal blonďatý mladík.
Harry se usmál a pokračoval. Nechal ruce pomalu přejíždět po ztuhlých ramenou, dlaněmi tlačil na Dracovy svaly tam, kde cítil tvrdé uzliny. Trpělivě je masíroval a cítil, jak se pod jeho pečujícíma rukama druhý mladík uvolňuje stále víc a víc. Občas Draco zasténal.
"Ano, to je - ah- "
-
Harry začal být odvážnější a přejížděl rukama nahoru dolu nejen po Dracových ramenou, ale i po jeho zádech. Pokaždé o trochu dál, nechával Dracovi čas, aby si na jeho dotyky zvykl. Ten neprotestoval. Když byl Harry hotový se zády, přešel dopředu a postavil se před něj. Vzal mu ruku a začal masírovat dlaň. Dracovy oči se prudce otevřely, ale pak je pomalu opět zavřel, protože Harry byl v masírování opravdu dobrý.
"Hmm." Mumlal si.
Když se Draco znovu uvolnil, zvedl mu ruku ke svým rtům a lehce políbil jeho dlaň.
-
"Harry," vydechl Draco a otevřel oči. "Co to dě-"
"Ššš." Pokoušel se znít sebejistě a odhodlaně, i když uvnitř byl hotový uzlíček nervů.
"Ale-"
Potom se Harry naklonil a přitiskl rty na Dracova ústa. Bylo to jen něžné přitisknutí jednoho proti druhému, první ochutnání. Harrymu se zdálo, že mu srdce bije ještě rychleji a začíná se lámat, když se Draco najednou odtahoval, ale pak hojit a roztahovat, když se Draco znovu k němu přitiskl a začal Harrymu polibek oplácet. Polibek byl pomalý a sladký.
Také sliboval mnohem víc a víc v budoucnu.
Jenže pro teď byli oba spokojeni jen s tím zjištěním, že mohou mít jeden druhého.
-
"Ale nic." Zašeptal Harry a opřel čelo o Dracovo, když se od sebe konečně odtrhli.
"Ty - my - " koktal Draco s očima rozšířenýma a se rty trochu červenějšími než obvykle.
"Ano. MY." Opověděl mu s úsměvem Harry.
Pak se konečně Draco usmál na něj zpět a Harrymu roztálo srdce.
"Neodlétej pryč." Zašeptal mu a vzal mu tváře do dlaní.
Draco sklopil oči, stíny dlouhých řas na tvářích. Když se pak znovu podíval nahoru, řekl hlasem znějícím blízko ke zlomenému.
"Pokusím se."
"To je pro teď dostatečné. Co takhle teď jít spát?"
Draco se lehce usmál a kývl.
-
Středeční ráno se probouzelo. Slunce se skrylo za mraky a ve vzduchu byla cítit vlhkost. Tráva byla po dešti mokrá.
Harry se probudil.
Měl sucho v krku a cítil v něm bolest. Bolelo ho celé tělo. Přesto se přinutil vstát, ale slabě se třásl, když mířil do koupelny. Rychlá sprcha ho osvěžila a začal se cítit o trochu lépe.
Potom spěchal do kuchyně něco sníst. Věděl, že škola začíná za okamžik. Pokoušel se nedělat moc hluku, aby neprobudil Draca. Zoufale ho toužil vidět, ale Draco potřeboval odpočívat.
-
Harryho fantazie mu rychle v mysli vykreslila představu spícího Draca. Zavřené oči, ústa slabě pootevřená. Tvář uvolněná a na mladší na pohled. Blonďaté vlasy mu padají přes čelo a jeho bledé tělo skrývá pokrývka. Harry se nad touto představou usmál a bojoval s touhou jít do Dracova pokoje. Vzbudit ho jen proto, aby dostal ranní polibek. Když se probudil ze svého snění. Zjistil, že stojí uprostřed kuchyně s hrnkem kafe v ruce. Rychle odložil hrnek, dokončil ranní hygienu a odešel.
-
Od té doby co se přestěhoval, musel každé ráno jezdit na univerzitu autobusem. Občas mu chyběla procházka, na kterou byl zvyklý. S tím se, ale nedalo nic dělat, protože cesta pěšky by mu trvala nejméně ¾ hodiny.
Během jízdy Harry vzpomínal na minulou noc.
Pomohl Dracovi do jeho pokoje a líbali se tak dlouho, dokud oba napůl neusínali. Harry se pak vrátil do svého pokoje. Nemluvili o tom, ale spát spolu byl v jejich novém vztahu příliš velký krok kupředu.
-
Když dorazili Myra a Darius, přivítali ho s jejich obvyklou energií.
Darius jim vyprávěl o jeho včerejší schůzce. Harry o svém a Dracově novém vztahu nic neříkal, ale Myra ho zvědavě pozorovala.
Také přemýšlel, jestli si Myra všimla, že v Dariově vyprávění i přes jeho úšklebky, chybí radost.
Domů se vrátil až večer.
-
Harry cítil vzrušení, že opět uvidí Draca. Byl z toho celý nervózní – jak se teď mají k sobě chovat? A přesto v tu samou chvíli Harry věděl, že všechno bude v pořádku. Oni oba budou v pořádku. Samozřejmě, že na jejich novém vztahu budou muset pracovat, ale to budou muset stále, nehledě na to v jakém stádiu bude. Odemkl a tiše za sebou zavřel dveře. Cestou dovnitř si sundal sako a zul boty. Draco neseděl jako obvykle u TV a nebyl ani v kuchyni. Harry prohlédl oba jejich pokoje, ale byly stejně opuštěné jako i obě koupelny. Trochu se mu zrychlil dech při pomyšlení, že se Dracovi mohlo něco stát.
-
Proběhl domem do garáže a prudce rozrazil dveře.
Dva muži vzhlédli od práce. Stavební dělníci, které Harry najal na stavbu bazénu.
"Hej." Pozdravil ho jeden z nich, ale Harry na pozdravy neměl ani pomyšlení.
"Viděli jste Draca?" -oba zavrtěli hlavami.
"Neviděli jsme ho od rána." Odpověděl mu ten, který ho prve zdravil.
"Říkal něco?" tlačil na ně dál Harry.
-
V hlavě se mu začaly hromadit představy o tom, co se Dracovi mohlo stát.
Viděl ho zraněného, ležícího někde na ulici. Uneseného a drženého někde proti jeho vůli nějakým šílencem. V nemocnici s popáleninami po celém těle.
Na jeho otázku oba muži opět jen zavrtěli hlavami.
"Ne nic. Proč? Ztratil se?"
"Já – ještě nevím." Odpověděl Harry a srdce rychle rozbušilo, když se mu jeho představy začaly rychleji a rychleji promítat před očima.
-
"No pro dnešek jsme tu hotový." Řekl mu jeden z dvojice dělníků a vstal. Oprášil si ruce o montérky.
"Zítra přijdeme jako obvykle okolo půl deváté."
Harry kývl, ale neposlouchal ani slovo. Nezajímalo ho, jestli se stavbaři zítra vrátí. Chtěl jen vědět kde je Draco.
Otočil se a odešel. Jakmile za sebou zavřel dveře, začal zrychleně dýchat. Potom začal i kašlat a musel se opřít o stěnu, jak se mu zamotala hlava. Když ho přešlo nejhorší, narovnal se a šel k telefonu.
-
Rychle vytočil číslo Myry.
"Halo?" ozvala se.
"Ahoj Myro. To jsem já, Harry."
"Ahoj Harry-." začala, ale on jí přerušil.
"Viděla jsi Draca?"
Na druhém konci drátu se Myra zamračila.
"Ne. Samozřejmě, že ne. Nejsem doma ze školy ani půl hodinu. Proč? Stalo se něco?"
"N-ne. Já jen – není doma a přemýšlel jsem, kde by mohl být." Odpověděl Harry.
"Mohl se jenom jít projít ven, jsem si jistá, že bude v pořádku." Přesvědčovala ho jemně Myra.
Harry přikývl, i když to Myra nemohla vidět.
"Ano, jistě, je v pořádku." Řekl a přesvědčoval tím více než kohokoliv jiného hlavně sebe. "Proč by nebyl?"
-
"Harry? A ty jsi v pořádku? Vypadal jsi dnes ve škole jako bys byl nemocný. Není ti nic?" ptala se ho starostlivě Myra.
"Ne, jsem v pohodě." Lhal Harry a vůbec ho to netrápilo. Na sebe teď vůbec nemyslel. Právě teď chtěl jen vědět, jestli je v pořádku Draco a kde je.
"Musím už jít."
"Zavolej mi, až se Draco vrátí. Jen abych věděla, že se nestrachuješ a nic ti není." Loučila se Myra a Harry mohl v jejím hlase slyšet slabý smích.
"Určitě. Ahoj."
Skoro neměla čas mu odpovědět, jak rychle Harry položil sluchátko.
Vstal z gauče, na který si sedl, aby se mu nemotala hlava. Zamířil do předsíně, kde si znovu oblékl sako a obul se. Popadl klíče a otevřel dveře.
Jen, aby ---
-
-
------------------------------------------------------------------------------
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Díky.
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 18A | m-a-mprovasi | 17. 01. 2011 - 20:24 |
| RE: Hloubky zimy 18A | misule | 17. 01. 2011 - 21:01 |
 RE(2x): Hloubky zimy 18A |
m-a-mprovasi | 18. 01. 2011 - 01:20 |
| RE: Hloubky zimy 18A | balduin | 17. 01. 2011 - 21:01 |
| RE(2x): Hloubky zimy 18A |
m-a-mprovasi | 18. 01. 2011 - 01:22 |
| RE: Hloubky zimy 18A | anneanne | 17. 01. 2011 - 21:15 |
| RE(2x): Hloubky zimy 18A |
m-a-mprovasi | 18. 01. 2011 - 01:24 |
| RE: Hloubky zimy 18A | bara1982 | 17. 01. 2011 - 21:33 |
| RE(2x): Hloubky zimy 18A |
m-a-mprovasi | 18. 01. 2011 - 01:26 |
| RE: Hloubky zimy 18A | bacil | 17. 01. 2011 - 21:49 |
| RE(2x): Hloubky zimy 18A |
m-a-mprovasi | 18. 01. 2011 - 01:28 |
| RE: Hloubky zimy 18A | deny | 18. 01. 2011 - 12:53 |
| RE: Hloubky zimy 18A | ivet | 18. 01. 2011 - 20:56 |
| RE(2x): Hloubky zimy 18A |
m-a-mprovasi | 18. 01. 2011 - 22:16 |
| RE: Hloubky zimy 18A | nade | 19. 01. 2011 - 17:12 |
| RE: Hloubky zimy 18A | salazaret | 21. 01. 2011 - 04:19 |
| RE: Hloubky zimy 18A | samanta | 21. 01. 2011 - 14:16 |
| RE: Hloubky zimy 18A | allie georgia | 22. 01. 2011 - 14:05 |
| RE: Hloubky zimy 18A | karin | 04. 05. 2018 - 11:57 |